My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu! Kapitola III.

08.04.2013 15:21

 

Takže po dlouhý době jsem se dokopala k tomu, abych něco napsala xD Gomene, trochu se mi pletly časy Q_Q ale doufám, že se to bude dát číst xD

 

 

My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu!

Kapitola III.

 

 

Kukik
„Tak a jsme tady“ prohlásila Angee, když jsme došly před nějaký malý, řekla bych 100 let starý dům.

„Nani!? V tomhle bydlíte?!“ vyjekla jsem a pomyšlení na to, že v tom budu muset strávit pěkných pár dní, bylo děsivé.

„Ale ne, to je dům sousedů, my bydlíme tady“ zasmála se Angee a ukázala na velkou přepychovou vilku.

„V-v t-téh-hle v-vile!?“ vykoktala ze sebe Shini a její prst směřoval na obrovskou vilu.

„Hai“ řekla Angee a na tváři jí hrál pořád ten stejný úsměv.

„Tak pojďte dál, jen pojďte“ pobízela nás.

„Jasně“ přikývly jsme a obě jsme vletěly do vilky.

„Určitě máte hlad, něco vám připravím, zatím vám půjdu ukázat vaše pokoje….“ Pokračovala dál ve vysvětlování, ale to už jsem šmejdila po vilce a Angee a Shini jsem se ztratila z dohledu.

„Tak tady jsi!“ vykřiknu, když vejdu do obrovské místnosti, připomínající obývací pokoj, na tom obrovském fialovém gauči, ležel kluk s hnědými vlasy, oči měl zabořeny do televize a vedle sebe měl mísu s popcornem.

„SHOU! Takže ty máš hodně práce jo?!“ zeptám se vyčítavě a z mého výrazu alá andílek se náhle stane pořádný devil look.

„Jej, ahoj sestří, vy už jste tady?“ otočí se na mě Shou a snaží se odvést téma jinam.

„Poslal si za sebe Angee, aby ses mohl dívat na telku?!“ vykřiknu a na čele mi naskočila žilka.

„Ale nee, to určitě nee“ vyjekne a v ruce si začne přehazovat s ovladačem od telky, kterou hned vypnul.

„Shou, ty si zleeeeej“ řekla jsem uraženě a skočila jsem po něm, přičemž jsem ho shodila z gauče na zem, následně se zapojily i moje pěstičky.

„Áááááá ségra nech toho!!“ začal křičet Shou.

 

 

 

Shinigami

„Kde je ta Kukik, před chvílí tu ještě byla?“ zeptala jsem se sama sebe, když v tom jsem uslyšela odněkud křik.

„Achjo, co zase to Kukátko dělá?“ povzdechla jsem si a vydala jsem se po křiku s Angee v patách.

„Nech toho, nech toho!“ slyšela jsem křik stále hlasitěji. Došla jsem do nějaké místnosti, připomínající obývací pokoj, a že to byl vážně velkej pokoj, když v tom jsem si všimla modrých trčících vlasů za gaučem.

„Kukíí?“ vyskočím na gauč, a co nevidím? Kukik, která mlátí Shoua hlava nehlava.

„Kukííí, proč ho mlátíš?“ zeptala jsem se tak trochu nechápavě, ale v tom si vzpomenu na část její zmatené a divné smsky - takže na nás budeš čekat na nádraží, jop? A opovaž se jestli ne :P – že by proto?

„On se tady díval na telku a žral popcorn a místo sebe poslal Angee“ řekne Kuki plačtivě.

„Vážně!?“ teď už jsem se ke Kukik přidala i já.

„Heeeelp“ křičel Shou.

„Holky už toho nechte, chci vám ukázat vaše pokoje“ prohlásila Angee a stále se usmívala.

„Mno dobře, pro tentokrát ho necháme“ souhlasily jsme a obě z něho slezly.

„Takže pokoje budete mít v horním patře“ řekla Angee jak jinak než s úsměvem.

„Tak tady bude mít pokoj Shinigami a támhle Kukik“ ukázala na dveře pokojů.

„Já chci mít pokoj se Shinushkou“ protestovala Kukik.

„Já se budu sama bát“ dodala ještě.

„Dobře, myslela jsem si to, takže budete mít pokoj, až támhle na konci patra“ ukázala až na poslední dveře vzadu.

„Hai“ křikla Kuki a běžela k onomu pokoji a rychle otevřela dveře.

„T-Tohle že má být pokoj?“ vyjekla jsem, když jsem uviděla obrovskou místnost.

„Takže támhle máte postele“ ukázala Angee tím směrem.

„Támhle do těch skříní si můžete dát vaše věci, tam vzadu pokoje najdete takovou menší knihovnu a támhle je šatna, můžete si vzít oblečení, jakékoliv, co tam najdete, jo abych nezapomněla, máte tu i vlastní záchod a koupelnu“ provedla nás Angee pokojem.

„A-arigatou“ křikly jsme obě naráz.

„Tak teď mě omluvte, jdu udělat večeři“ zamávala nám Angee a zmizela ve dveřích.

„Shini?? Ten pokoj je šíleně velkej, já se tu ztratím“ stěžovala si Kukik, zatímco já zamířila ke knihovně, o níž se zmiňovala Angee.

„Menší knihovna?“ vyjekla jsem slova, co před chvílí řekla.

„Jestliže tohle je menší knihovna, co považuje za velkou?“ nechápavě jsem zírala na tisíce knih a nevěděla, kterou začít číst.

„Jéé to jsou hezkýý šatyy“ vyjekla Kukii stojící před zrcadlem a v ruce držící červené šaty.

„Kuki, vrať je, nebo je ušpiníš“ napomenu sestru, neboť ji znám moc dobře, za chvilku by ty šaty byly zničený.

„Mno jo“ povzdechla Kuki a odhopsala zase zpátky, odkud přišla.

„Tuhle si vezmu“ rozhodnu se nakonec pro nějakou hororovou knihu a hned ji začnu číst.

„Shiníííí?? Líbí se ti tyhle šaty?“ přihopsala Kuki zase zpět, tentokrát v ruce držela bílé šaty s kytičkami.

„Hmm… jo jsou pěkný“ odpovím a zase jsem se začetla do knihy, Kukik zase někam odešla.

„A co tyhle? A co tyhle?“ vrátila se zase.

„Jo ty jsou taky pěkný“ odpověděla jsem automaticky, aniž bych se podívala, co přinesla tentokrát.

„Vždyť si se ani nepodívala“ nafoukla uraženě tváře a opět odhopsala pryč, takhle se to opakovala několikrát, divím se, že jí to pořád bavilo.

„Holky večeře“ křikla na nás Angee, Kuki nechala šaty šatama a vyběhla z pokoje, ani na mě nepočkala.

„Jídlo, jídlo, jí-áááá“ uslyšela jsem nějakou ránu a rychle doběhla ke schodišti, když jsem shlédla dolů, uviděla jsem Kuki ležící na zemi, hned mi došlo, že nejspíš spadla z těch schodů.

„Itaii, itaii“ vyjekla Kuki, rychle se postavila na nohy a běžela dál a já hned za ní.

„Tak tady je vaše večeře“ prohlásila Angee a na stůl nám připravila jídlo.

„Itadakimasu“ zaječí Kuki a hned se do jídla pustí.

„Je to dobré“ pochválím Angee a ta se jen usměje.

„Tak mi už asi půjdeme do pokoje“ řeknu, jakmile obě dojíme večeři.

„Hmm“ kývne Angee.

„Ty Kuki, myslíš, že se ta fenka vrátí?“ zeptala jsem se svého dvojčete hned, co jsme došly do pokoje.

„Určitě jop“ vyjekne Kuki se zdviženým palcem.

„Když to říkáš“ pousměju se, doufám, že se jí nic zlého nestalo.

„Shiní? Pomůžeš mi vybrat nějaké hezké šaty na svatbu?“ vyruší mě Kukik z přemýšlení.

„Vždyť nám je vybrala Mira“ nechápu.

„Ale tady je tolik šatů“ ukazuje na šatník.

„Nech si ty, co vybrala Mira, ty jsou nejhezčí“ ujistím jí, i když jsem vlastně, co je v šatníku nevěděla.

„Okay“ vyjekne Kuki.

„Jdu se osprchovat“ vezmu ručník a pyžamo a vydám se směr koupelna, sházím ze sebe oblečení a pustím teplou vodu.

„Konečně sprcha, tu jsem dneska potřebovala“ řeknu radostně.

„Shiníííí, koukej, co jsem našla“ vletí za mnou Kuki v ruce držící velkého plyšového vlka.

„Moje soukromí, chci vlastní pokoj“ zaječím.

„Ale Shiní, přece by si mě tady nenechala“ rozbrečí se Kuki a chystá se mě obejmout.

„Dobře, dobře, zůstanu tady, ale teď vypadni“ vyjeknu a hodím sestru za dveře, měla by se naučit respektovat moje soukromí.

„Shiní já chci zpátky pana vlčka“ rozbrečí se ještě víc.

„Tady“ otevřu dveře a hodím po ní plyšáka, následně dveře zase zavřu.

„Díky“ vyjekne radostně a už slyším jen vzdálené kroky.

„Ach to dítě mě jednou přivede do hrobu“ povzdechnu si, osuším se a obleču si svoje černé pyžamo s červenými hvězdami.

„Jdu se taky vykoupat“ rozrazí se znovu dveře a mě praští přímo do nosu, neboť jsem stála hned za nimi.

„Itai“ vyjeknu a propichuju pohledem Kuki, která teď na mě nechápavě zírá.

„Gomene“ vykřikne.

„Pohlídáš mi pana vlčka?“ zeptá se mě hned, ani mi nepomohla vstát. Q_Q

„No jo“ vyrvu jí plyšáka z rukou a vydám se směr postel, posadím vedle sebe svého plyšového medvěda, kterého už mám od dětství a vlka, kterého hlídám Kukině, vezmu knihu a začnu číst.

 

 

 

Kukik

„Kde je vlček? Kde je vlček?“ vykřiknu, jakmile vyrazím z koupelny.

 „Shiníí?? Vrať mi pana vlčka“ vyjeknu a začnu skákat po posteli Shin.

„Tady ho máš“ předá mi ho a já odhopsám do své postele.

„Shin? Shin? Co to čteš?“ zeptám se jí a propichuju očima obal knihy.

„H-o-r-o-r-y“ vyhláskuje Shin.

„Čti nahlas“ vyjeknu radostně.

„… „a tebe taky zabiju… pomalu a bolestivě“ prohlásil John a pomalu směřoval své tesáky k jejímu krku…“ začala číst Shini úryvek z knihy.

„Nečti to, nečti to“ zaječím schovávajíc se pod dekou a pevně objímajíc pana vlčka.

„No jo“ povzdechla si Shini a přestala číst nahlas.

„arigatou issho ni waratte kurete arigatou issho ni naite kurete daijoubu da yo shinpai nai yo shinjita michi dake massugu ni hashirun da yo“ nasadila jsem si sluchátka a začala zpívat společně s písní.

„Zmlkni“ okřikla mě Shini a vyrvala mi jedno sluchátko, abych jí slyšela.

„Mno jo“ povzdechnu si a přestanu zpívat.

„Jdu spát, oyasumi“ řekne Shin , vezme si svůj MP3 přehrávač, nasadí sluchátka a zhasne světlo.

„Oyasumi nee-san“ vyjeknu.

 

 

 

další díl: http://anime-povidky-cz.webnode.cz/news/my-mame-sestru-aneb-pozvanka-na-svatbu-kapitola-iv-/

Diskusní téma: My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu! Kapitola III.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek