My máme sestru?! Aneb pozvánka na svatbu! Kapitola IV.

04.05.2013 22:22

 

My máme sestru?! Aneb pozvánka na svatbu!

Kapitola IV.

 

 

Kukik

„Nee-san, nee-san vstávej, vstávej“ začnu křičet a skákat po posteli Shinigami.

„Ještě chvíli“ řekla Shini rozespale a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Nee, neee, nee, vstávej“ nevzdávala jsem se a vzala jí peřinu.

„Nee-chaan ty si zláá“ postěžovala si a zavrtala hlavu do polštáře.

„A budu ještě zlejší“  řekla jsem co nejděsivějším hlasem a vzala jsem jí i polštář.

„Mno jo, mno jo, už vstávám“ prohlásila nakonec Shini.

„Šikovná holčička“ řekla jsem milým hláskem a poplácala jí po hlavě.

„Holky, snídaně“ vešla k nám do pokoje Angee.

„Hned tam budeme, jen se převleču“ odpověděla Shini.

 „Pospěš si“ dloubla jsem do ní prstem a vydala se hned za Angee.

„Kde je Shou?“ zeptala jsem se Angee překvapeně, když jsem došla ke stolu.

„Shou ještě spí, donesu mu snídani do postele“ prohlásila Angee s úsměvem.

„Jsi na něj moc milá, on by se měl takhle starat o tebe a ne ty o něj“ vykřikla jsem, na čele se mi objevila žilka a vstala jsem od stolu.

„Kam to jdeš?“ zeptala se mě Angee tak trochu vystrašeně.

„Jen si něco vyřídit s mím milovaným bratříčkem, nemusíš se bát, možná to přežije“ řekla jsem mile.

„SHOOUUUUUU!!!“ rozrazila jsem dveře od jeho pokoje a skočila přímo na něj.

„HE!? Kuki? Co tu děláš? Nech mě spát“ ošil se Shou a zavrtal se více do peřiny a mě se na čele objevila zase ta žilka a můj obličej byl ještě strašidelnější než Erzy, Aquarios a Tsunade dohromady.

„Okamžitě vstávej ty líný prase!“ začala jsem křičet, až se vila začala otřásat v základech.

„Nech mě ségra!“ řekl rozespale a odstrčil mě od sebe.

„Angee?! Co bude s tou snídaníí?“ křikl směrem k Angee a to už se moje pěstička neudržela, chytla jsem ho pod krkem a druhou rukou zatnutou v pěst jsem ho praštila natolik, že skončil ve zdi.

„Přestaň Angee využívat! Vždyť je těhotná, nemůže tady dělat všechno sama! Měl by si jí s něčím pomoct! Divím se, že si tě vůbec chce vzít!!“ začala jsem na něj ječet a chtěla jsem ho praštit ještě jednou, ale mojí ruku někdo zastavil.

„Angee?“ otázala jsem se nechápavě a dívala se na její ruku držící tu mou.

„Neubližuj mu prosím, mě nevadí se o něj starat, mám ho ráda takového jaký je“ řekla Angee mile.

„Ale…“ snažila jsem se něco říct, ale nevěděla jsem co.

„Už jsem tady“ přerušil nás hlas mého dvojčátka.

„Co se tu děje?“ zeptala se Shini nechápavě a koukala se na Shoua ve zdi.

„Ale nic“ řekla jsem mile, moje pěst se uvolnila a šla si sednout ke stolu.

„Angee, Shou? S Kuki se půjdeme podívat po městě, nevadí to?“ otázala se Shini.

„Ale vůbec ne“ odpověděla Angee mile.

„Dobrý nápad“ sykl Shou, který byl asi rád, že se nás zbaví.

„Tak jdem!“ vykřikla Shin a táhla mě ven.

„Hned?“ zeptala jsem se nechápavě a rychle vzala do ruky krajíc chleba.

 

 

Shinigami

„Jdeme, jdeme“ pobízela jsem sestru k východu.

„Mno jooo“ vyjekla a začala do sebe rychle cpát snídani.

„Kam vůbec jdeme?“ zeptala se mě Kuki s plnou pusou.

„Nakupovat“ odpověděla jsem jí hned.

„A co budeme kupovat?“ vyptávala se dál.

„Uvidíš“ řekla jsem a zabruslila hned do prvního obchodu s potravinami.

„Díky, ale já už jedla“ řekla hned automaticky Kuki.

„Nejdu nic kupovat tobě“ praštila jsem se do čela.

„Mouka, cukr, vajíčka, bílá čokoláda, kokos, mlíko….“ Začala jsem házet různé suroviny do nákupního košíku.

„Na co to všechno je?“ zeptala se Kuki stále nechápavě.

„Ty si nechápavé dítě“ praštila jsem jí prstem do čela.

„Upečeme svatební dort“ vyjekla jsem můj plán.

„Ahááá“ vykřikla Kuki, divím se, že to hned na poprvý pochopila, ale aspoň nemusím nic vysvětlovat.

„A jak se takovej dort peče?“ zeptala se hned, já věděla, že nějaký problém v tom přeci bude, nestane se mi snad ani jednou, že bych jí nemusela nic vysvětlovat.

„Ehhmm, vysvětlím ti to, až ho budeme péct“  odložila jsem vysvětlování na později.

„Okay“ vykřikla Kuki.

„Shini? Shini? Koukni koukni, támhle prodávaj zvířátka, půjdem se tam kouknout?“ zazářily jí očka a ukázala směrem k obchodu.

„Jasně“ souhlasila jsem.

„Koukni na ty papoušky a morčátka a králíčky…“ pobíhala od jednoho zvířátka k druhému.

„Kawaii“ rozplývala jsem se nad těmi všemi zvířátky.

„Přejete si?“ zeptal se nás prodavač s úsměvem.

„Chci tohle morčátko a taky tohohle králíčka a tady toho papouška a tuhle činčilu a tamtoho křečka“ začala Kuki vyjmenovávat všechny zvířata, které jen uviděla.

„To zase ne“ přerušila jsem jí.

„Myslím, že by nás Shou uškrtil, kdybychom mu z domu udělaly Zoo“ zasmála jsem se.

„Můžu si vzít aspoň tohohle papouška?“ podívala se na mě Kuki prosebným pohledem.

„Mno jo, mno jo“ souhlasila jsem, neboť se mi líbil taky.

„Koupíme si ho“ řekla jsem prodavači a ukázala na papouška, když v tom se mi kolem nohou prohnal nějaký pejsek.

„Jé ten je hezký, ten je Váš?“ zeptala jsem se prodavače, ten pes mi byl nějak povědomý…

„Včera jsem ho našel, nevím, komu patří“ povzdechl si.

„ Yuki“ zaječela Kuki a pejsek jí skočil do náruče.

„HE? Já věděla, že je mi ten pes, tedy vlastně fenka povědomá“ rozsvítilo se mi v hlavě.

„Yuki? Ty si tu fenku stihla pojmenovat?“ zeptala jsem se překvapeně a koukala na fenku, která se nám ztratila při cestě sem.

„Jop“ odpověděla Kuki šťastně a svírala fenku v náruči.

„Ta fenka patří nám, ztratila se nám, když jsme sem jely“ vysvětlila jsem prodavači a podrbala fenku za ušima.

„Ahaa, to jsem rád, že se našel majitel, ta fenka je číslo, už jsem nevěděl, co si tu s ní počnu“ oddechl si prodavač.

„Ta koupě papouška pořád platí?“ otázal se.

„HAI“ řekly jsme s Kuki souhlasně.

„Tak tady je“ předal nám ho a já mu dala peníze.

„Děkujeme a nashledanou“ zamávala jsem a vyšly jsme před obchod.

„Jsem ráda, že si se vrátila“ podívala jsem se na Yuki a pohladila ji.

„Kuki, teď bychom se měly už vrátit, ať stihneme oběd“ navrhla jsem.

„Hai“ křikla Kuki a dál svírala Yuki v náruči.

 

 

 

Kukik

„Jak schováme Yuki před bráchou a Angee?“ zeptala jsem se Shin, když jsme stály před vilou.

„Ty je nějak zabav a já ji zatím odnesu nahoru“ přikázala Shin.

„Okay“ souhlasila jsem a vešla do vily jako první.

„Ahoj Angee jsme zpátky“ pozdravila jsem Angee a ukázala jsem Shinigami znamení, že může vstoupit.

„Co bude dneska k obědu?“ zeptala jsem se, abych upoutala její pozornost.

„Nech se překvapit“ usmála se.

„Okay, okay“ přikývla jsem, Shini už byla na schodech.

„Kde je vůbec Shou?“ otázala jsem se vystrašeně, co když Shini najde?

„Šel nahoru na něco se podívat do knihovny“ odpověděla.

„Ahaa, tak já už musím jít… se převléct“ řekla jsem hned a vydala jsem se rychle do druhého patra za Shinigami.

„Shini? To už jste zpátky?“ uslyšela jsem ze zhora Shouův hlas, a jééé, Shini mě zabije.

„H-hai“ vykoktala Shini a psíka rychle schovala za zády, konečně jsem vyšla do druhého patra.

„Ahoj Shou“ zamávala jsem mu a mile se usmála.

„Potřebuju s něčím pomoct, pomůžeš mi?“ snažila jsem se nějak Shini získat čas.

„Nemám čas, sestři“ odsekl.

„Prosím, je to jen na chvilku“ přemlouvala jsem ho dál a přiblížila se k němu.

„Mno jo, co chceš?“ zeptal se hned.

„Co chci… Etooooo jak se čte tohle slovo“ vytáhla jsem z kapsy slovník angličtiny a ukázala na slovo.

„Ukaž to sem“ vzal mi ho z rukou a chvíli se na to díval, to Shini získalo čas a rychle vklouzla do pokoje.

„Nevíím“ odsekl Shou a vrátil mi slovník zpět.

„Aháá, tak nevadí, díky“ řekla jsem a vběhla do pokoje hned za Shini.

„Gomene, gomene“ vykřikla jsem hned, co jsem vešla.

„Málem si jí prozradila“ probodla mě Shin naštvaným pohledem a ukázala na Yuki.

„Vždyť jsem se omluvila“ obhájila jsem se.

„Mno jo, mno jo, našla jsem klec na papouška“ ukázala Shin na klec, válející se v rohu pokoje.

„Skvěle“ vyjekla jsem a běžela pro ni.

„Jsou tu i misky na zrní a vodu“ řekla jsem vesela a položila jsem klec na malý stoleček, do ní dala misky, jednu z nich jsem naplnila vodou.

„Shini? Kde seženeme zrní?“ otázala jsem se sestry, neboť jsme ho zapomněly koupit.

„Kouknem se po pokoji, byla tu klec, misky, tak tu snad bude i zrní“ navrhla Shini.

„Okay“ křikla jsem a dala se do hledání.

„Koukni tady je“ prohlásila Shini a předala mi zrní a já ho nasypala do druhé misky.

„Teď už jen papouška dát dovnitř“ usmála se Shin a dala ho do klece, kterou následně zavřela.

„Vyber mu jméno“ křikla jsem.

„Já? Proč zrovna já?“ podívala se na mě nechápavě.

„Já vybrala Yuki, ty vybereš papouškovi“ přikázala jsem.

„Okay, okay, Hane"

„Hezký jméno“ usmála jsem se.

„A kam dáme Yuki? Pobíhat volně po pokoji nemůže, co kdyby přišla Angee, nebo Shou?“ zeptala jsem se Shini.

„Hmmm…. Dozadu pokoje, tam moc není vidět“ prosadila Shin nápad.

„Okay“ souhlasila jsem a začala jsem stavět něco jako plot z polštářů a knížek.

„To by mělo stačit“ oddechly jsme si se Shin, když jsme to dostavěly.

„Yuki, musíš být ticho, aby na tebe Shou a Angee nepřišli dřív, než tě dostanou jako dárek“ přikázala jsem Yuki a pohladila ji.

„A co jídlo? Čím jí budeme krmit?“ vykřikla najednou Shini.

„To mě nenapadlo“ zamyslela jsem se.

„Skočím něco koupit, zatím ji tu pohlídej“ křikla jsem a vyskočila oknem na ulici a pak rovnou k obchodu.

 

 

Shinigami

„Holky oběd“ zavolala Angee.

„Sakra, Yuki, co teď?“ koukla jsem se na ni, jako bych čekala, že mi odpoví.

„Hned tam budem“ křikla jsme nazpět.

„Kuki pospěš si“ řekla jsem si pro sebe a podívala se z okna, jestli se už Kuki nevrací, ale nevracela. Pomalu jsem vyšla z pokoje a vydala se po schodech dolů.

„Kuki si šla dát ještě sprchu, hned tu bude“ omluvila jsem Kukik.

„Okay“ usmála se Angee a dala mi talíř s oběděm.

„Už jsem tuu“ vyjeklo, cosi za mnou a řítilo se to ze schodů.

„Kuki?“ koukla jsme na ní překvapeně, stihla to celkem rychle.

„Tak co koupila si to?“ špitla jsem směrem k ní, hned co si sedla.

„Hai“ odpověděla hned.

„Jsi tu nějak rychle“ špitla jsem obdivuhodně.

„V běhu jsem rychlá“ usmála se Kuki.

„Ty si vyskočila do okna?“ zeptala jsme se překvapeně, teprve teď jsem si uvědomila, že vlastně přišla po schodech.

„Hai“ kývla Kuki.

„Díky za jídlo“ vykřikly jsme s Kuki, hned, co jsme dojedly a vydaly se nahoru do pokoje.

„Ty si stihla už Yuki ty psí granule nasypat?“ zeptala jsme se překvapeně.

„Hai, stihla“ odpověděla Kuki se zvednutým palcem.

„Půjdeme upéct ten dort?“ otázala se Kuki.

„Hai“ křikla jsem a vydaly jsme se do kuchyně v druhém patře, kterou téměř nikdo nepoužívá.

 

 

Další kapitola: https://anime-povidky-cz.webnode.cz/news/my-mame-sestru-aneb-pozvanka-na-svatbu-kapitola-v-/