Ten blonďák je fakt trhlej aneb Zmutovaný Disney!, Kapitola II.
Tak jsme s Shini konečně zase něco sepsaly, je to trochu delší než minule, takže si to VeveřiceTerko užij, ale nejenom ty, ale i Vy všichni ostatní... ehm ehm.... začněme tedy... xD
Ten blonďák je fakt trhlej aneb Zmutovaný Disney!
Kapitola II.
Naruto
„Hej Sasuke, kam to vůbec jdeme?“ zeptám se po chvíli cesty. „Ale jen do jedné vesnice“ odpoví nějak váhavě. „A co tam budeme dělat?“ mno jó zvědavost. „Jen potřebuji někoho navštívit“ řekne po chvíli váhání. „A ty, Sasuke? Koho potřebuješ navštívit?“ ptám se dál. „Projashina kolik těch otázek ještě máš?, prostě jdeme do jedné vesnice a víc to neřeš“ odpoví Sasuke chladně. „Okey“ zamumlám a dál už se ho raději na nic neptám, po chvíli cesty jsme došli k jednomu jezeru v lese. „Na chvíli si odpočineme“ řekne Sasuke, sehne se k jezeru a už si oplachuje obličej. „H-hai“ odpovím rychle a sednu si na trávu kousek od něho. „Takový teplo, ještě že je tady tak hezky studená voda“ řekne si Sasuke pro sebe a už si sundával tričko a hned poté kalhoty. „Nepřidáš se?“ zeptal se Sasuke hned když viděl, že na něj čumím jak na UFO. „H-hmm j-jo jasně“ vykoktám ze sebe a rychle uhnu pohledem. „Vypadáš tak sladce, když se červenáš“ rozesměje se Sasan . „Já se ale nečervenám“ vykřiknu. „Nechceš už jít do tý vody?“ usměje se Sasuke a sundává si trenky. „Jo, jasně“ odpovím nejistě a sundávám ze sebe oblečení. „No vidíš, že to jde“ usměje se Sasuke, jakmile vlezu do vody. „Tak co líbí se ti venku? Určitě lepší než ve věži, ne?“ snaží se Sasuke navázat konverzaci. „Hmm j-jo“ zamumlám. „Uvolni se trochu“ řekne Sasuke a přiblíží se ke mně natolik, že mezi námi zbylo sotva pár centimetrů. „S-sasuke si u mě moc blízko“ vykoktám ze sebe. „A budu ještě blíž“ usměje se a políbí mě na krk. „C-co to děláš?“ vykřiknu. „Dělám ti laskavost, na té věži si byl 18 let, musíš si taky někdy užívat ne?“ odpoví s úsměvem a hluboce se mi zadívá do očí. Ty jeho překrásné oči…, je se mnou takovou chvíli a už zná mojí slabinu… „Já klidně můžu přestat“ řekne Sasuke se šibalským úsměvem. „Nee pokračuj“ odpovím rychle. „Hmm, nějak rychle měníš názory“ usměje se a políbí mně na hrudník, krk až nakonec přejde na ústa.
Sasuke:
Nevím co to do mně vjelo. V jednu chvíli bych ho nejradši zabil a teď ho tady líbám. Jsem normální? Odpověď zní NE. Ucítím jak mně obejme kolem krku. V polibku se ušklíbnu. Mění názory jako ponožky. Pomalu se rty přesunu na krk, kde se přisaju jak pojavice. Vzdychne. Ani se mu nedivím. Přesunu se ještě níž a přisaju se na jeho bradavky. Zavzdychá a zaryje mi nehty do kůže na zádech. Nebolelo mně to. Bylo to naopak příjemné. Ještě jednou olíznu naposled jeho bradavku a zamířím na jeho bříško. Má ho pěkně vypracované. Asi po tu dobu co byl ve věži cvičil.
"Sasuke..." zavzdychá a já ho nehodlám dál trápit.
Naruto
Něco tak úžasného jsem v životě nezažil, jak jsem bez toho mohl přežít celých 18 let? „Sasuke, nepřestávej“ zavzdychám, jenže on udělal pravý opak, rychle vylezl z vody, na trávě rozhodil deku, na kterou si hned lehnul a svůj zrak upřel na oblohu bez mraků. Tak tohle mu nedaruju… Rychle vylezu z vody přímo za ním a začnu ho provokativně líbat na krku, hrudníku, břichu a především na vnitřní straně stehen, on jen slastně zavzdychá… Supeer tk teď mu pořádně oplatím to, co mi udělal… Ještě chvíli jsem ho líbal na vnitřní straně stehen… „Nechceš to urychlit?“ křičí mezi vzdychy, šibalsky se usměju, ale jeho přání ještě nehodlám vyplnit, začnu ho líbat všude okolo jeho přirození, jen ne tam, kde by mě měl teď nejraději. „Už toho mám dost“ křikne Sasuke mezi vzdychy a vyhoupnul se na mě. „Tak teď za to budeš pykat“ šibalsky se usmál a rychle do mě vniknul, šíleně to bolelo a tak jsem se neubránil velkému výkřiku, ale to ho ještě víc vzrušilo, usmál se jako by to byl sám démon, vzal moje tričko a urval z něj cár látky, kterým mi následně převázal ústa, látku utáhl natolik, že se mi zaryla do kůže, šíleně to bolelo… Ale nic ho nezastavilo, jeho ďábelský úsměv stále nezmizel, a tak jsem se nezmohl na nic než mu vrazit facku, jenže ani t jsem neměl dělat, neboť vzal zbylou část trička, kterou mi svázal ruce tk pevně, až se mi do očí vlily slzy. „Ale copak Naruto, tobě se to líbí natolik, že kvůli tomu brečíš?“ řekne dojemně a vrazil do mě opět jeho ”nádobíčko“ a začal se pohybovat nahoru a dolů… Ta bolest byla nesnesitelná, začal se přirážet rychleji a rychleji… Ještě chvíli se takhle přirážel, dokud na mě nevystříkla bílá tekutina. Přejel mě pohledem, a když viděl krev u mých úst a na rukou, tak mi konečně odvázal tu látku. „Promiň, tohle jsem nechtěl“ řekne potichu. „Co si myslíš, že děláš?“ začnu na něj okamžitě křičet. „Už jsem se ti omluvil“ řekne ještě tišeji a zadívá se na mě těma uchihovskýma očima, kterým jsem i potom všem nedokázal odolat… Sasuke se nade mne nahnul a dlouze mě políbil… „Však ty mi odpustíš“ zašeptá mi do ucha a přesune se tam dolů, vezme můj úd pevně do rukou a pomalu ho začne olizovat a různě si s ním pohrávat, já jenom vzdychám slastí, nechtěl mě už dále trápit a tak HO nakonec vzal do rukou ještě pevněji a začal strkat do jeho úst sem a tam, dokud jsem mu nevystříkl přímo do úst.
Sasuke:
Hned poté jsme oba usli.
Probudil jsem se až navečer celý nahý. Všimnu si že blonďák vedle mně ještě spí. Zdálo se mi to, nebo vážně CHRÁPAL? V tom mně něco napadlo. Uličnicky se usměji a jdu se obléct. Tričko jsem si nechal dole. Vůbec né kvůli tomu že je roztomilý když rudne, ale kvůli něčemu jinému. Šel jsem k vodě a namočil do ní ruku. Přesně jak jsem očekával je voda večer ledová. Nabral jsem nějakou vodu do trika a přešel k blonďákovi. V dalším okamžiku měl mokrý obličej. Otevřel oči, podíval se na mně jako lovec na svou kořist a vstal. Šel k rybníku a já ho následoval. Blonďák to asi čekal, chytl mně za ruku a hodil mně do vody. Prskal jsem jako kočka. Naruto se ušklíbl a šel si znovu lehnout. Si dělá prdel ne? Za chvíli uslyším jak chrápe. V tu chvíli bych nejraději vraždil! Vylezu z vody, otřepu se jako pes a přejdu k blonďákovi. Tohle mu nedaruju.
"VSTÁVEEEEJ!" zakřičím mu do ucha. On se pouze otočí na bok se slovy "Ještě chvíli mami" a zase začne chrápat. Tohle bude na dlouho...
Naruto
Takhle mě budit? Co si o sobě myslí? „Vstávej ty blonďatý pako!!“ slyším, jak mi někdo řve u ucha. „Nech mě spát“ řeknu rozespale a hodím rukou do prázdna. „Tohle nemá cenu“ slyším, jak říká Sasuke a lehne si vedle mě, obejme mě kolem pasu a usne.
„Ááá, co se děje?“ moje probuzení nebylo vůbec hezké, naproti mně stojí Sasuke s kýblem v ruce a já jsem celý mokrý. „Brý ráno, konečně si vstal“ řekne Sasuke a nasadí úsměv neviňátka. „Naruto? Né že by ses mi takhle nelíbil, ale nemůžeš se oblíct? Už musíme jít.“ Obrátí se na mě Sasuke. „Hai“ řeknu stydlivě a oči zabořím do země. Když jsem se oblékl, zamířili jsme do Zvučné vesnice- ano, ano Sasuke mi už řekl, kam máme namířeno. Po chvíli cesty jsme už stáli před bránou do Zvučné vesnice. Ale čekalo nás nemilé překvapení, nikde nebylo ani živáčka. „Je tu někdo?“ zavolá Sasuke. –žádná odpověď. „Kde jsou všichni?“ řeknu se zděšením v hlase. „To nevím, obvykle tu bývá mnoho lidí“ odpoví Sasuke překvapeně…
Sasuke:
"Haló?" zavolám. Nic.
"Haló!" zavolám ještě hlasitěji, ale stále se nic neozývá. Uslyším kroky a otočím se. Naruto vyděšeně couval.
"N-nevím c-co jsi zač, a ani t-to vědět nechci. Nevím proč jsi mně sem zavedl, ale já mizím - dattebayo!" křikne a už mizí mezi stromy.
"Naruto! Počkej! Narutó!" zakřičím na něj, ale on už se nevrátí. Najednou uslyším řev. Rozběhnu se k místu, odkud řev vychází.
"Naruto?" zeptám se ho. Nevypadalo to jako obyčejný les. Ale spíš prales nebo džungle. Znovu uslyším ten křik. Tentokrát zní naléhavěji. Rozběhnu se a odstrkuji větve a listu co se mi připletou do cesty. Nevím proč to dělám. Na tom blonďákovi mi začalo nějak záležet. Kurva! Kurva, kurva, kurva! Do obličeje mě praští větev a já hodím hubu. Au! Ale představa blonďáka obklopeného medvědy, nebo jinými šelmami mně donutila se zvednout. Dopotácím se za poslední strom, a stanu před suchým místem bez stromů. Zdá se, že Tenhle kruh je jediné místo v téhle "džungli", kde nerostou stromy, ani tráva. Všimnu si nějakého muže, jak drží nůž pod krkem zmítajícího se blonďáka.
"Naruto!" křiknu.
Naruto
„Sasuke“ špitnu a neznámý muž mi nůž přitiskl více ke krku, na sucho jsem polknul a po těle mi stékal ledový pot.
„Nepřibližuj se!“ křikl muž na Sasukeho, který právě v rukou svíral katanu a blížil se knám.
„Říkám nepřibližuj se, nebo ho zabiju!“ křikl znova, Sasuke se zastavil a nasadil nenávistivý pohled.
„A teď odhoď tu katanu!“ Sasuke se podíval ještě nenávistivěji, ale katanu neodhodil.
„Dělej, tedy pokud nechceš, aby zemřel“ křikl znova a nůž mi přitiskl ještě blíž, z krku mi začal stékat malý potůček krve.
„Okey, okey, jen ho nech být“ řekl Sasuke a odhodil katanu.
„Spokojenej?“ zeptá se Sasuke.
„Hmm jo a opovaž se nás sledovat“ křikne muž a najednou ucítím palčivou bolest na spánku, jediné čeho jsem si ještě stihnul všimnout je to, že si mě muž přehodil přes rameno a utíkal hlouběji do lesa…
Sasuke:
Kurva! Napálil mně! Doběhnu ke kataně, kterou jsem odhodil a spěchal za nima do lesa. Ten chudák si mně ani nevšim. A to ze dvou důvodů: Za prvé, díky jeho dupání, moje kroky nebyly slyšet. A za druhé, naši mi vždy říkali že se umím pohybovat jako kočka. Když jsem těsně za jeho zády, všimne si mně Naruto.
"Sasuke..." zamumlá, ale já mu gestem naznačím aby byl zticha. Přikývne. Odrazím se od země a přistanu chlápkovi na zádech a tím ho srazím k zemi. Když se otočí na záda, já mu okamžitě přiložím katanu ke krku.
"Mluv, co jsi zač a co tu chceš?! Kdo tě poslal?!" začal křížový výslech. Ale muž odmítá mluvit.
"Dělej!! Mluv!" Křičím na něj, ale ucítím jak mě Naruto chytne za rameno.
"Sasuke, můžu?" zeptá se klidně. Přikývnu. MOžná z něj něco dostane.
Naruto
„Je mi nějak povědomej“ přemýšlím nahlas, dvakrát ho obejdu, když v tom si vzpomenu, kde jsem ho viděl…
„Tenhle muž často chodí za mou matkou, počkat jak se to jenom jmenoval…. Jasně Jiraiya!“ vykřiknu nadšeně, kvůli tomu že jsem ho poznal.
„A co po tobě chce, netušíš?“ zeptá se Sasuke udiveně.
„Hmm… to nevím“ odpovím.
„Vypadá to, že se budu muset zeptat přímo jeho, takže co chceš po Narutovi?“ poslední věta už patřila Jijimu.
„To je tajný a rozhodně vám to neřeknu“ poprvé promluvil Jiraiya.
„Dělej, mluv, kdo tě poslal“ vykřikne Sasuke a katanu mu tiskne ještě více ke krku.
„Dobře, dobře, řeknu ti to, jen tu katanu dej dál“ řekne Jiji vyděšeně.
„Posílá mě Nawaki, můj úkol je přivést Naruta, nic víc nevím“ řekne Jiji a Sasuke povolí katanu.
„Nawaki?! To je můj strýc, bratr mé matky“ řeknu překvapeně.
„Nic víc nevíš?“ zadívá se na něj Sasuke pohledem alá nasraná Erza.
„Ne, fakt nevím, Nawaki mi toho víc neřekl“ řekne vyděšeně.
„Věděl jsem, proč ti to nemám říkat“ ozve se z jednoho stromu.
„Nawaki-sama“ vykřikne Jiji.
Sasuke:
Zamračím se. Ten klučina je mi povědomý.
"Co seš do hajzlu zač?" podívám se na něj krutým pohledem. Všimnu si že bělovlasý staroch se chce odplazit. Popadnu svou katanu a přišendlím ho k zemi. Dál si ho nevšímám.
"Já jsem ten všemocný. Já jsem ten silný. Já jsem ten chytrý. Já jsem ten nejlepší." Podívám se na něj jako na blba.
"Dobře, poezii zvládáš. Ale já se tě ptal co jsi do hajzlu zač?!" zamračí se a já se ušklíbnu. Zdá se že není zvyklý na to, aby mu někdo odporoval.
"Zmlkni, červe!" zavrčí a hodí po mně dýku. Uskočím a tasím katanu.
"Ptám se naposled: CO JSI ZAČ?!" začnu na něj křičet, ale on mně ignoruje.
"Nikdo. nemusí tě to zajímat. Já chci jen toho kluka.
"Co po mně chceš?!" začne křičet Naruto. V tom před nás skočí ta jeho malá liška.
"Kyuubi?" Naruto se tváří překvapeně. V tu chvíli liška nabyde obrovských rozměrů. Ale Naruto se tváří, jako by to byla samozřejmost.
Naruto
„C-co to je?“ vykřikne Sasuke.
„Mlč, ať na tebe Kyuubi nepříjde, když je v téhle podobě, tak někdy útočí i na přátele“ okřiknu ho a na tváři mi hrál veliký úsměv. Už je to dlouho, co jsem Kyuubiho viděl bojovat.
„Kyuubi? No konečně se ukázal, dnes mi štěstí hraje do karet“ řekl Nawaki s úsměvem. Nevěděl jsem, co to znamenalo, ale ptát se? Radši ne, ještě by si Kyuubi stěžoval, že místo bojování moc kecám.
„Štěstí, co si tím myslel?“ zeptal se Sasuke, jej tak já se ho nezeptám a Sasuke musel jo?
„Dnes konečně chytím devítiocasého, on je jediný, co mi chybí“ rozesmál se psychopaticky Nawaki.
„Jediný, co ti chybí? Ostatní démony si chytil?“ zeptám se překvapeně.
„Jasně, úplně nepohodu, ještě jsem si u toho stihl číst knížku od toho červa, co se válí po zemi“ v tu chvíli jsem měl hubu až na zemi, on vážně dokázal chytit ostatní démony, tak lehce?
„A co s nimi budeš potom dělat?“ zeptal se Sasuke nechápavě.
„Není to jasné? Prvně zabiju tu mojí blbou sestřičku a poté ovládnu celé Královské město“ zasměje se psychopaticky.
„Tsunade?! Tu by si neporazil ani s tisícovkama démonů“ vykřiknu naštvaně.
„Přestaňte už kecat a pojďte bojovat“ zařve Kyuubi až jsem málem ohluchnul.
Sasuke:
Musel jsem si zacpat uši. Ten má hlasivek asi dost. Všimnu si pohledu té lišky a v příštím okamžiku už sedím na jeho rameni. Zavravolal jsem. Nějak se mi asi dostal do hlavy nebo co, ale uslyším v hlavě jeho hlas.
"Vezmi Naruta pryč. Je to pro něj tady moc nebezpečné!" přikývnu. Shodí mně na zem a já udělám v letu dvě salta a dopadnu na záda. Překulím se a na bolest nemám v tu chvíli ani pomyšlení. Běžím k blonďákovi, chytnu ho za zápěstí a už ho táhnu pryč. Zmítá se. To už jsem ale nasranej. Vezmu svou katanu a rukojetí ho udeřím do spánku. Omdlel. Přehodím si ledabyle na záda a běžím do lesa. Uslyším jak se muž chce vrhnout za náma, ale Kyuubi ho zastaví. Na nějakou dobu jsme se ho zbavili. Všimnu si že se Naruto probouzí.
Naruto
Pomalu otevírám oči, rozhlédnu se kolem sebe a první, co uvidím je jezero…
„Počkat jen uvidím?!“ zakřičím, když v tom už jsem se máchal ve studené vodě, kterej debil mě dal, tk blízko břehu?, když v tom mi t došlo…
„SASUKE?!“ zakřičím, až všichni ptáci ze stromů odletěli.
„Heh, teď není čas na koupání, Naruto!“ snaží se říct vážně, místo toho, ale prskal smíchy.
„Jo, Sasuke, co se stalo s Kyuubim??“ vyhrknu jen, co se vyhrabu z vody.
„Nevím“ špitne.
„Jak nevíš?!“ začnu křičet.
„Řekl mi, ať tě odvedu, tak jsem tě odvedl a víc to neřeším“ odpověděl chladně.
„Ty si ho tam nechal?!, musíme se vrátit!!“ vykřiknu.
„Ne! Nikam nejdem!“ odsekne.
„Když ty ne, tak já půj…“ nedopovím, protože náhle ucítím palčivou bolest na spáncích…
Sasuke:
Nechtěl jsem, ale musel. Fakt mně něbavily ty jeho řeči. Navíc by byl schopný doběhnout za Kyuubim a bojovat. A to já nechci. Musel jsem se rozplývat nad jeho roztomilou tvářičkou. Sklonil jsem se k němu a políbil ho. Nejradši bych ho teď a tady znásilnil, nehledě na následky. Ale ovládl jsem se. Když jsem se od něj odtáhl, překulil se na bok a strčil si prst do pusy. Musel jsem se pousmát. Je jako dítě. Malé, roztomilé dítě…
Vyvalil jsem oči a uvědomil si, že jsem mu za těch pár sekund stihl sundat mikinu. Nerozuměl jsem tomu a ani jsem nechtěl. Už tak jsem byl rudý tak, že by mi i rajče mohlo závidět. Zavrtěl se. Bál jsem se aby se neprobudil. Začal něco mumlat ze spaní. Naklonil jsem se k němu zezadu abych ho zaslechl. Což nebyl moc chytrý nápad. Zavrtěl se a já přes něj přepadl. Moje ruka dopadla mezi jeho nohy. Zrudl jsem ještě víc, pokud to bylo možné a rychle se od něj odtáhl. Podíval jsem se s obavami v očích na jeho obličej a zarazil se. Zdálo se mi to, nebo se červenal? Ušklíbl se a znovu se naklonil k němu.
„Sasuke…“ probudil se.
„Pššt…“ utišil jsem ho a dal mu ukazováček před pusu. Byl zaražený, ale poslechl mně. Políbil jsem ho na ústa a přesunul se pak na krk. Sundal jsem mu mikinu a poté jsem sjel k jeho bradavkám. Jednu jsem laskal jazykem a druhou jsem dráždil prsty. Zavzdychal a to mně ještě víc vyhecovalo. Posunul jsem se ještě níž, zlíbal mu pupek a pak se přesunul do podbřišku.
Naruto:
„Sasuke“ špitnu, tenhle sen si nechám líbit, počkat je to sen? Pomalu jsem otevřel oči a uviděl jsem Sasukeho…
„Takže to nebyl jenom sen“ špitl jsem ještě tišeji.
„Pššt…“ utišil mě Sasuke a dal mi ukazováček před pusu, políbil mě na ústa a přesunul se mi na krk, já jen slastně zavzdychal, poté mi sundal mikinu a přesunul se na mé bradavky, já jen slastně vzdychal, posunul se ještě níž až k podbřišku…
„Sasuke“ zavzdychal jsem opět jeho jméno a on mi pomalu začal rozepínat kalhoty.
„Pššt…“ okřikl mě znovu Sasuke a já si zacpal raději pusu. Pomalu mi stáhl kalhoty a začal líbat na každém kousku mého těla, nakonec mi sundal i trenky a vzal můj úd do úst, pomalu ho začal zasouvat do úst sem a tam, různě ho olizoval a pohrával si s ním, já jen vzdychal a začal zrychleně dýchat, až jsem nakonec pocítil úlevu…
„Sasuke“ zavzdychal jsem znovu.
„Pššt…“ okřikl mě znovu a jeho oči se rozzářily, jako když malé dítě dostane nějaký ďábelský plán, začal si sundávat tričko, kalhoty a nakonec i trenky, pak se přesunul ke mně a políbil mě na ústa…
Sasuke:
Mezi polibky jsem ho hladil po zádech a rukou sklouzl k zadečku. Aniž si toho všiml, strčil jsem mu jeden prst do jeho dírky a začal s ním kroutit. Po chvíli, když se dostatečně rozšířil, jsem přidal i druhý prst a později i třetí. Odtáhl jsem obličej od Narutova, abych nabral dech. Naruto zavzdychal. Vytáhl jsem z něj prsty a následně do něj vrazil své přirození. Narutův výraz se zkřivil bolestí, tak jsem chvíli počkal. Když už jsem si byl jistý že jeho bolest ustoupila, začal jsem přirážet. Napřed pomalu a potom rychleji a rychleji. Odpovědí mi bylo jeho zavzdychání. Naklonil jsem k němu blíž až se naše těla dotýkala úplně. Natáhnu pravou ruku a zachytím do ní jeho úd. Začnu rukou rychle pohybovat až nakonec oba vyvrcholíme s výkřikem jména toho druhého.
Naruto:
„Bylo to nádherné“ zavzdychám a svalím se na deku, kterou jsme stihli rozložit na trávě.
„Hmm…“ přikývne Sasuke, lehne si vedle mě a dlouze mě políbí.
„Měli bychom už jít spát“ řeknu, jakmile se jeho rty odtrhnou od těch mých.
„Hmm… jo, už je pozdě“ souhlasí Sasuke, obejme mě kolem pasu a oba usneme…
Ráno:
Vstal jsem dřív než Sasuke, což mi bylo divné, protože obvykle budí on mne, ale jak to tak vypadá, musí být po včerejšku trochu unavený.
„Vstávej Růženko“ zašeptám mu sladce do ucha a jemně mu ho skousnu.
-Žádná reakce-
„Sasuke už je ráno“ zvýším hlas, jenže s ním to ani nehlo, a tak jsem ho políbil na ústa, po chvíli se ke mně přidal a strčil mi jazyk taktéž do úst…
„No konečně si se vzbudil“ pošeptám mu sladce do ucha.
„Takové probuzení si nechám líbit“ šeptnul na zpět a opět mě políbil.
„Neměli bychom se jít podívat po Kyuubim?“ zeptám se starostlivě.
Diskusní téma: Ten blonďák je fakt trhlej aneb Zmutovaný Disney!, Kapitola II.
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.