Shinigami, Kukik a Nashi - společná povídka

31.07.2013 19:23

 

Tohle jsem našla při zkoumání mého počítače, psaly jsme to už hoodně dávno a není to ani dopsaný... (a to z důvodu: Když jsme začínali bylo nás mnohem víc, jenže nakonec jsme zbyly jen 3, tk povídka padla do zapomnění) Ale tak kdyby se našel někdo, kdo by to s námi dopsal, tk písněte na mail... (Do příběhu si můžete samozřejmě přidat vlastní postavu) ;)) xDD 




Shinigami:

 

Praštila jsem budíkem o podlahu a vzbudila jsem tak ségru.

"Nee-chan? Kolik je hodin?" zeptala se a mnula si rozespalé oči.

"Nevím," zamumlala jsem do polštáře. "kašli na to a spi!" řekla jsem, ale ona se přesto podívala na ten zatracenej mobil a vyletěla do sedu.

"HE?! VSTÁVEJ!" začala na mně křičet a strhla ze mě deku.

"He?" zamumlala jsem rozespale.

"Zaspaly jsme!" v tu chvíli jsem byla na nohou.

"Nani?! Kolik je?" začala jsem pobíhat jako šílená.

"Tři čtvrtě na osm vole!"

"A kurva, úča nás zabije!" začaly jsme pobíhat po domě, až jsme nakonec před barákem nasedly na kola a jely do škole. Snad byla učitelská schůze! Když jsme vběhly do třídy, všichni se na nás podívaly. Rychle jsme zasedly do zadních lavic dokud tam nebyla učitelka.

 

 

 

Kukik

 

"Máme to ale štěstí" šeptla Shini a začala si pročesávat černé vlasy, neboť to nestihla doma.

"Hmm" přikývla jsem a vytrhla jí hřeben z ruky, neboť mi modré vlasy trčely na všechny strany.

"Vrať to sem" okřikla mě sestra a sápala se po hřebenu.

"Ticho tam vzadu" okřikla nás učitelka a my jako na povel přestaly.

"Crrr" ozvalo se po dlouhých 45 minutách a my vyletěly na střechu školy, kde jsme se měly sejít s Nany a Natašou.

"Ahojky holky" křikly jsme s Shini souběžně.

"Kde jste ráno byly?!" vykřikla hned Nataša.

"Jsme zaspaly" řeknu jakoby se nic nestalo a mávnu rukou.

 

Nataša

"Jen zaspaly?!"okřikla jsem obě dvě.

"Co kdyby tam uš byla učitelka ?"zeptala jsem se jich.

"Nwm"řekli mě obě zároveň.

Nany nás najednou vyrušila "Přestaňte se hádat a pojďme radši uš od toho hrozného místa"

Ani nwm proč ale všechny jsme se zároveň rozesmály.

"Tak teda pojďme " okřikla nás shini a šli jsme.

Na rozcestí jsme se domluvili že pudem k večeru ven a rozloučili jsme se .

 

 

Shinigami:

 

Hned co jsme přišly domů, zastavil nás ve dveřích John, náš adoptivní táta. S Kukik ho máme rády, ale někdy je opravdu šílenej. Například nás od doby co u nich žijeme učil bojové umění.  S Kukik jsme odskočili dozadu a čekaly že začne lekce, ostatně jako každý den.

„Zdravím vás Futago!“ zakřičel a vrhl se proti nám.

„To je debil!“ vykřikla jsem a vyskočila jsem, pak jsem mu dopadla na záda a srazila ho k zemi. Kukik ho obešla a vešly jsme do domu.

„Proč mám pocit že imituje tátu Ichiga?“ zeptala se mně Kukik.

„Myslím že bych neměla nechávat puštěný Bleach když jsem venku. Někdy je totiž přetočený na úplně jiném čase.“ Řekla jsem a ušklíbla se. Prošly jsem kolem pultu v kuchyni, ze kterého jsem popadla dvě jablka. Pak jsme došly do pokoje a jedno jablko jsem hodila Kukik, přičemž jsem se do druhého s chutí zakousla.

„Mimochodem, kde je Shou?“ zeptala se Kukik. Já se jen znovu zakousla.

„Nejspíš zase někde balí nějakou husu.“ Poznamenala jsem s plnou pusou. Shou byl náš starší bráška. Většinu času trávil na diskotékách kde balí holky.

„Ty to nevíš?“ zeptala se mně Kukik.

„Ne, co bych měla vědět?“ snad neví něco co já ne? To je urážka!

 

 

Kukik

„Dneska šel Shou se svojí holkou někam do restaurace, chce jí požádat o ruku“ řeknu s úšklebkem.

„NANI!?“ vykřikne Shini a kolem sebe začne prskat jablko.

„Shini! Neprskej to po mně!“ vykřiknu.

„Gomen, děláš si ze mě jenom srandu, že? Odkud to víš?“ začala hned vyzvídat.

„Shou mi to řekl“ řekla jsem jako vítěz.

„Nani!? A proč ne mně?“ zeptala se Shini napůl sklesle a napůl uraženě.

„Tak to netuším, sestříí“ odpovím, když v tom uslyšíme bouchnutí dveří a následně další ránu, jakoby někdo spadl na zem. Rychle vyletíme z pokoje a vidíme Johna, jak se válí po Shouovi, nejspíš si na něm zase zkoušel nějaké nové bojové techniky.

„Shou? Ty už si zpátky? Jak dopadlo rande?“ začnu hned vyzvídat.

„Ani se neptej“ procedí Shou mezi zuby a shazuje ze sebe tátu.

„Shou dostal kopačky“ řekla Shini s úšklebkem.

„My jdeme zase do pokoje, zatím bye“ řekla jsem nakonec a se Shini jsme se vrátily zpět.

 

Nataša

Přišla jsem dom a hodila batoh na postel na lednici byl papír od mojí (nevlastní)matky že jeli na týden pryč.

Najednou mě začal zvonit mobil ,byla to shini .

"Ahoj shini co je?"

shini s pláčem začala něco koktat ale já jí nerozuměla.

"Shini uklidni se a řekni mi co se stalo?" řekla jsem jí to co s nejklidnějším hlasem ale moc klidná jsem nebyla.

"Shini jsem tu?" řekla jsem a chvíli počkala nic se neozívalo.

Rychle jsem popadla telefon,kliče a běžela za ní.

Po pár minutách sem byla před jejím domem,zazvonila jsem ale nikdo mi nešel otevřít.

Šla jsem se podívat do zadu a tam jsem uviděla něco hrozného...

 

 

Shinigami:

Poprvé v životě se mi hodil Johnův výcvik boje. Mlátila jsem do Shoua hlava nehlava a on nestačil uhýbat před mími útoky.

„Co to do ní vjelo?!“ zeptal se Kukik, když věděl, že se mnou nebude žádná řeč.

„Nevím.“  Řekla Kukik a v klidu kousla do jablka. Já jenom zrychlila své útoky.

„Gomen, nee-san.“ Řekl Shou a kopl mně kolenem do břicha a já upadla. Když jsem ležela na zemi, Shou ke mně přiběhl.

„Brácha, to bych bejt tebou nedělala.“ Řekla Kukik, ale hned si zase hleděla svého. Když byl u mě Shou dostatečně blízko, rukou jsem se odrazila od země a nohou jsem kopla Shoua do obličeje jako do fotbalového balónu. On pod sílou útoku spadl na zem. Vyskočila jsem na nohy a hnala se k němu. Měl roztržený ret.

„Tak s ní něco udělej ty modrovlasá krávo!“ zakřičel na Kukik a já se zarazila. S obavami v očích jsem se otočila na Kukik. Tvářila se jako sériový masový vrah. Rychle jsme se se Shouem zvedli a pádili k zahradní brance. Nasraná Kukik byla jako Aquarios, neznala rozdíl mezi spolubojovníky a nepřátely. Ke vší smůlle se hnala za náma. Sakra! Byla stejně rychlá jako já, takže jsem bv trapu, protože jsem běžela pomaleji. Shou má příliš tvrdou lebku. U branky jsem si všimla Nataši.

„Zdrhej!“ zakřičela jsem a nemusela jsem to říkat dvakrát. Branku jsme doslova přeskočili. Stejně byla nízká.

 

 

Kukik

„Počkejte na mě“ syčela jsem a rychle běžela za nimi, v rychlosti jsme přeskočila branku *parkour <3* a pomalu dobíhala Shini a Natašu, přidala jsem na rychlosti a proběhla kolem nich bez povšimnutí.

„Uff… asi si nás nevšimla“ slyším za sebou.

„Všimláááá“ křičíím a přitom se nezastavuji, přidám ještě víc na rychlosti, když konečně doženu Shoua a skočím mu na záda, tak že ho povalím na zem.

„Jéé ahojky Shou jakpak se dneska máš?“  zeptám se s výrazem alá naštvaná Aquarios.

„Slez ze mě, ségra“ zasyčí.

„Říkal si něco?“ nehodlám z něj slízt.

„Říkám ti slez ze mě“ opakuje znovu.

„A co za to?“ snažím se smlouvat.

„Cokoliv chceš, jen ze mě slez!“ vykřikne Shou.

„Fájn, takže chci koníka“ zasvítí mi oči.

„Jo, koupím ti plyšovýho“ opáčí Shou.

„Nee, já chci živýho“ vykřiknu, jako malé dítě.

„Ségra, na t zapomeň“ okřikne mě.

„Tak ty zapomeň, že slezu“ zvednu uraženě nos.

„Tady máš peníze na zmrzlinu a okamžitě ze mě slez“ hodil po mně Shou  dvoustovku.

„To je málo“ zvednu nos ještě výš.

„Tady máš pětistovku a slez ze mě“ hodil po mě Shou prachy a já jako na povel slezla.

„Tak zatím brácha“ zamávala jsem mu, ten jen něco zasyčel a já utíkala k Shini a Nataše.

„Shini, Natašo koukejte, co máám“ zakřičela jsem hned, co jsem k nim doběhla a mávala s pětistovkou nad hlavou.

 

Nataša

"Jů jdeme na zmrzku?!"vyhřikla Shini.

"ne"spražila ju Kukik pohledem.

"a na 2 zmrzky?"řekla potichu Shini.

Kukik na ní hodila nechápaví výraz.

"a co teda ?"řekla Natáša škodolibně.

Kukik se jen chytla za čelo a nevěřícně kroutila hlavou co to je za cvoky.

Shini chtěla ještě něco říct ale Kukik se na ní vražedně podívala.

"Radši pojďte za mnou" pobídla je Kukik.

"A kam jdeme? " neodolala Shini.

"uvidíš"řekla klidně Kukik.

Shini se podívala jen smutně na na Natašu.

Po cestě potkali Gamese.

 

 

 

Shinigami:

„Jéééé! Gamesi-chan! Ohayo gozaimasu! O genki desu ka?“ začnu na něj mávat a on se na mně nechápavě podívá.

„Eh, I en sory, ken you speak szech?“ zeptal. Teď pro změnu koukám já.

„Je to ,I AM SORRY, CAN you speak CZECH?‘ baka!“

„Vážně?“ zamrkal.

„Vážně.“

„Aha“

„Halooo! Je to můj kluk! Jdi od něj dál!“ zvolala najednou Nataša.

„Ty s ním chodíš?“ zeptala se Kukik.

„Ty to nevíš nee-chan?“

„Jak bych to měla vědět, když mi nic neřekla?“

„Mně taky Shou neřekl o tom, že s tou těhotnou ženskou se bude brát!“

„NANI?! Ona je těhotná?!“

„A na to jsi přišla až teď?!“ zatímco jsme se hádaly, tak se Games a Nataša vytratili (Ne, děti fakt nešli dělat xD ).

 

 

Kukik

„Co?! Co!? Ona je těhotná!?“ zeptám se s hubou až na podlaze.

„Jop je“  odpoví Shini zcela klidně.

„NANI!? A jaktože o tom nevím? Ale oni se brát nebudou, dostal kopačky!“ prohlásím zděšeně.

„Ehm… Za co myslíš, že jsem mlátila Shoua? Chudák ta holka, beztak jí Shou s někým podvedl“ zasyčí.

„Ty ho mlátíš pořád, jak jsem to měla vědět?“ odseknu.

„Kašli na to, je to jeho věc, jdeme na tu zmrzlinu?“ zeptá se nakonec.

„Jasně! A jelikož jsou Nataša i Games zaneprázdněni jinou činností, aspoň zbyde víc zmrzliny na nás, objednám si velikej zmrzlinovej pohár“ začínám snít o velkém poháru zmrzliny a rozeběhnu se směr cukrárna a táhnu za sebou Shini.

„Zpomal trochu, ta zmrzlina ti neuteče“ řekla Shini celá udýchaná od běhu.

„Ale utečee“ zakřičíím a zrychlíím ještě vííc.

„Zmrzlináá, zmrzlináá, zmrzliinááá“ začínám si zpívat *čti: křičela jako šílenec*

„A jsme tadyyy“ zakřičela jsem celá rozzářenáá, když jsem vběhla do cukrárny *čti: rozrazila dveře, až je málem vykopla* se Shini v patách.

„Chcii obrovskejjj zmrzlinovej pohár s jahodovou, citrónovou, vanilkovou, čokoládovou, šmoulovou, rybízovou, pomerančovou, limetkovoúúú….“

„Ehm, přineste nám nějaký velký zmrzlinový pohár, to bude stačit“ přerušila mě Shini v diktování zmrzliny a odtáhla mě ke stolu.

„Já chtěla extra velkej pohár“  řeknu plačtivým hlasem a nafouknu tváře.

„Ono se nám to zlobí“ řekla Shini provokativně a prstem mi dloubla do tváře.

„Tak tady je vaše zmrzlina“ přeruší nás náhle nějaký muž, kterej přinesl poháry.

„Tomu říkáte extra velkéééé…..“ zacpe mi náhle Shini pusu.

„Děkujeme“ řekne s miloučkým úsměvem.

 

 

 

Nataša

Zatím co se shini někde cpala zmrzlinou s kukik já se mezitím procházela parkem s gamesem .

"co tu děláme?" zeptala jsem se ho*jsem cvok vím xD*

"Procházíme se "řekl mě šibalsky.

"aha"řekla jsem zajmavím tonem.

ani jsem si nevšimla ale nějak nepozorovaně se k nám dostali holky s pusou od zmzliny,asi nás chvíli pozorovali ale pak na nás skočili.

"ha máme vás to ste nečekali že?!"řekla kukina se zákeřným usměvem.

já rázem vyprskla smíchy.

"čemu se jako směješ ?"řekla uraženě shini,ale pak se taky začala smát.

"ale ničemu "řekla jsem s andělským a napůl ďábelským pohledem.

"tak se pochlub ,co jste tu dělaly vy dvě hrdličky" vyprskla smíchy shini.

"no bohužel nic ,protoře ste se sem přivalili vy " řekla jsem s šibalským usměvem a vyplazla na ní jazyk.

Games na nás jen čuměl nechápavě xD.

"Co podnikneme ?" změnila kukik téma.

shini se ďábelsky na mě podívala a uš chtěla něco říct .

"shini drž hubu esi chceš eště žít!"řekla jsem jí a ona vyprskla smíchy radši jsem nechtěla vědět na co myslí :D.

 

 

Shinigami:

S Kukik jsme si vyměnily pohledy a zhluboka se nadechly.

„Games Natašu miluje, však ona s ním ráda je, než ho Honza zabije.“ Začaly jsme pozpěvovat a Nataše naskočila žilka (u někoho zmámá jako křížek). V příštím okamžiku jsem na tváři ucítila něčí pěst.

„BAKAAAAA!!“ zakřičela a my najednou letěly vzduchem.

„To nebylo nutnééé“ vyly jsme za letu a dopadly jsme v Japonsku. Heh, mají tu skvělý restaurace. Tak zpátky k tématu.

„To bylo za co?“ zakňučela Kukik.

„He? Vlastně ani nevím.“ Řekla Nataša a nadhodila zahloubaný pohled.

„Tady jste! Člověk vás nechá cjvíli o samotě a už se rvete! To si nechte na sraz!“ ozval se nám povědomý hlas. Blížili se k nám Nany, bráška Shou, který se při pohledu na můj výraz a lá psychpat zarazil a nějakej rudovlasej kluk.

„Jdete pozdě!“ zakřičely jsme na ně s Kukik najednou.  Obdařili nás debilními výrazy.

„Nebyly jste na místě srazu!“ okřikla nás Nany.

„Heh?“

„Bože můj…“ povzdechla si Nany. Shou stále mlčel a držel si ode mě odstup.

„Ehm.“ Ozve se zakašlání toho rudovláska, který měl dlouhé vlasy svázané v rozcuchaném culíku.

„Málem bych zapomněla, tohle je Ryuuk.“ Řekla Nany.

„Nataša.“ Představila se Naty.

„GamesLol, Games, jak chceš. Hlavně ne Mathew Buckner.“ Prohlásil Games otráveně. Nany se podívala na mně a Kukik.

„Shinigami“ řekla jsem a mrkla na sestru.

„a Kukik“ pokračovala ségra. Pak jsme se nadechly.

„Murasaki“ řekly jsme naráz a nováčkův znuděný ksicht oživl.

„Vy jste Shouovi sestry?“ zeptal se a my přikývly.

„Jop.“

„Která z vás mu nakopala prdel?“ Zeptal  se a Kukik se na mně podívala. Já si začala hvízdat s výrazem ,To já ne!‘.

Ryuuk vybuchl smíchy a poplácal mně po rameni. „Dobře tyyyy!“

„Kolik ti je?“ zeptala se Kukik.“

„He?  Devatenáct, proč?“ S Kukik jsme si vyměnily pohledy, říkajíc jedno:  ,Je pěknej a stál by za hřích. ALE PROČ JSME FURT V TÉHLE PARTĚ NEJMLADŠÍ?!‘

 

 

 

Kukik

„Takk jdeme?“ otázal se po chvíli Shou znuděným hlasem.

„Hai“ vykřikly jsme všichni naráz.

„Etoo Shou, kde si vzal tu zmrzlinu?“ zeptám se, když jsem si teprve teď všimla, že Shou, Nany i Ryuuk v ruce držíí zmrzlinu.

„V obchodě“ odsekne Shou.

„A proč si mi nekoupil taky?“ urazím se.

„HE!? Dal jsem ti prachy na zmrzlinu“ prohlásí Shou.

„Ne, nedal, to  byl obchod, když tě pustím, dáš mi prachy“ upřesním stále uraženě.

„A ještě k tomu v cukrárně neví, co to znamená velká zmrzlina“ pronesu zklamaně a samozřejmě uraženě. xD

„Ségra, já ti pak koupím jinou, teď jdeme“ řekne Shou nakonec.

„Okey“ zvednu palec a na tváři se mi rozsvítí úsměv. *napodobuje Gaie a Rock Leeho*

„Ryuuku chodíš teď s někým?“ zeptám se mile. *uvnitř sebe dusím smích*

„NANI!“ vykřikne, až se začne dusit zmrzlinou a všude jí okolo prskat.

„Jéé tobě ta zmrzlina nechutná, že jíí prskáš okolo, tk t já si jí vezmu“ vykřiknu čekající na tenhle okamžik a vyrvu mu zmrzlinu z ruky.

„HE!? Dej to zpátky“ vykřikne.

„Nedáááám“ začnu ječet a utíkat před ním.

„Můžete toho nechat!?“ zakřičí Shou a já se okamžitě zastavím, Ryuuk to už neubrzdil a narazil do mě a já skončila i se zmrzlinou na zemi.

„Áááá moje zmrzlina“ začnu hned křičet nad zmrzlinou ležící na zemi.

„Koupíš si jinou“ okřikne mě Shou.

„Když já chtěla tuhlee“ nepřestávám křičet.

„Fáájn tady máš tu mojí, hlavně už přestaň křičet“ nabízí mi Shou jeho zmrzlinu.

„Zmrzlinaa“ zasvítí mi oči a hned se vrhám po Shouově zmrzlině.

*co má ksakru pořád s tou zmrzlinou?* xD

 

 

Shinigami:

Potichoučku se přesunu nenápadně za Shoua.

„Chceš ten nanuk zpátky?“ zeptám se jako tajný FBI agent a bráška přikývne dívajíc se na Kukik (nebo zmrzlinu?).

„Ale nebude to zadarmo připomenu mu.“ On se na mně podívá a povzdechne si.

„Kolik?“ zeptá se a vytáhne si peněženku.

„Tři tácy.“ Řeknu a jemu spadne čelist.

„Nani!?“ vykřikne a Ryuuk s Nany se na nás otočí.

„Shou, děje se něco?“ zeptá se Nany.

„N-ne…“ prohlásil.

„Tak?“ zeptám se ho když se ti dva otočí.

„Zapomeň!“ sykne. Já se podívám na Kukik.

„Je vedro, nemyslíš. Navíc něco sladkého by bodlo.“ Řekla jsem a šibalským úsměvem se koukla na brášku. Vrazil mi do ruky pětitisícovku.

„A pohni.“ Řekl s výhružným pohledem. Já se ušklíbla.

„Hned to bude Nii-chan.“ Pak jsem přešla ke Kukik.

„Nee-chan, máš na hlavě pavoučka.“ Řekla jsem s nevinným úsměvem.

„NANI?!“ začala pištět Kuki.

„Ale maličkého. Nějak o velikosti jednoho cenťáku.“ Kukik začala pobíhat kolem a já ji mezitím vytrhla z rukou polorozteklou a polosnězenou zmrzku, kterou jsem odnesla Shouovi.