Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Hádka
„Cože?“ to je to jediné co ze sebe Temari po našem přerušovaném proslovu dostane, „Eh, můžete mi to vysvětlit ještě jednou?“ zeptá se nevěřícně.
„Mno, já ani Kukik vlastně nejsme z tohohle světa“ snažím se to vysvětlit tak, aby z toho Temari nekleplo.
„Ještě jednou“ řekne Temari, a já si jenom povzdechnu.
„Jsme z jiného světa“ opakuji pořád klidně.
„Z jiného…světa?“ zeptá se Temari. Jen kývnu hlavou, „Hahá! To je dobrej vtip“ začne se nervózně smát.
„Ehm, Temari-san, tohle není vtip“ uvede to Kukik na pravou míru.
„Cože?“ zeptá se Temari zase. Tohle bude na dlouho.
„No my jsme vlastně…“ začnu ale Kankurou mně přeruší.
„Tím chcete říct, že vlastně nepocházíte z tohohle světa?“ řekne a já mu div neskočím kolem krku. Kývnu.
Po hodině konečně Temari řekla: „No, myslím že už budu muset, mám rande“ řekne a vstane.
„S tím Narou?“ řekne Kankurou otráveně.
„Něco se ti nelíbí?“ řekne nebezpečně Temari.
„Příjemné rande“ řekne Kankurou vystrašeně.
„Děkuji, myslím že byste si měli jít lehnout po tomhle dni“ řekne Temari a my už slyšíme jen zaklapnutí dveří. Bezva, teď nás vykopnou, a my můžeme jít hledat způsob jak se vrátit domů.
„Tak, teď už jen vymyslet kde budete spát“ řekne Kankurou spíš sobě než nám.
„Počkat! To jako nás tady chcete nechat nebo co?“ řeknu. Jak se máme teda dostat domů?
„Jo, samotné vás ven pustit nehodláme, zaútočili by na vás nějací ninjové, a vy se neumíte bránit ani před nějakými opilci“ Tím mě teda urazil! Ubránila bych se! A on tady říká že…. Tsss!
„Pokud sis nevšiml, ne každý je shinobi! Krom toho aby nás chytli potřebovali zapojit na nás všechnu sílu co měli!“ řekla jsem a už s ním ten večer nepromluvila.
„Typická ženská! Je tady pár hodin, a ona se hned urazí kvůli blbosti!“ slyším jak si mumlá.
„Typickej chlap! Co není po jeho, to je špatně!“ Řeknu potichu, ale tak aby to slyšel. Kvůli němu si teď musím hledat jinou oblíbenou postavu z Naruta!
„Huso blbá! Zdá se že rodiče tě neumí vychovat“ řekne, a udělal tak velkou chybu. Zajiskřilo se mi v očích. Zatnu ruku v pěst a…
„Shinigami, ne!“ slyším Kukik a pak udeřím. Když otevřu oči vidím Kankura připlácnutého na stěně.
„O mě si říkej co chceš, ale nikdy, nikdy do toho nepleť mé rodiče!“ řeknu a výraz ala ještě krok a něco uvidíš! Vystřídal výraz ala omlouvám se, neposlouchala jsem, o čem je řeč?
„Mívá tvoje kamarádka často takové nálady?“ zeptá se tiše Gaara.
„Jen když se naštve“ šeptne mu nazpět Kukik.
„V tom případě ji nechám na pokoji s Kankurem, svého života si celkem vážím“ řekne Gaara a už to dál neřeší.
Večer:
Tsss, nechápu jak nás mohli dát k sobě! Za tohle zaplatí! Já fakt nikdy nepochopím jak mohl bejt má oblíbená postava!
Vytáhnu knížku z poličky v Kankurově pokoji a dám se do čtení. Celkem dobrá, je to o nějakých vraždách atd. Čtu dál, a ani si nevšimnu že klaply dveře.
Diskusní téma: Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Hádka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.