Povídka pro Anonymouse
Povídka pro Anonymouse
Kapitola I.
Vím, že za doby, kdy Pein útočil na Listovou, už dávno někteří členové Akatsuki nežili, ale někteří už mrtví členové Akatsuki v téhle povídce prostě jsou, tak doufám, že to nevadí, ale v téhle povídce prostě být musí. :) Tahle povídka je pro Anonymouse, takže si ji užij. :P
„Hokage-sama, do vesnice vtrhlo několik členů Akatsuki“, oznámil Anbu Tsunade. "Rychle zahajte protiútok! Formace A!" Křikne Tsunade, a po ninjech už ani stopy.
„Gai-sensei, proč jsme sem museli jít? Vždyť jsou jen dva a ještě k tomu se mi chce spát, vždyť je teprv 7:00 hodin ráno“ začla si stěžovat Ten-Ten a ukázala na dva členy Akatsuki. „Ten-Ten, nestěžuj si, ber to jako malý trénink, vše se dá zvládnout, když máš sílu mládí“ odpověděl jí Gai a nasadil veliký úsměv se zdviženým palcem. "Kdy už o ní přestane mluvit?" povzdychnou si Neji a Tenten společně. "Gaii - sensei, vy jste tak inspirující!" křikne Lee, se slzami v očích. „Kde já jsem jen ty dva viděl?“ řekl Gai zamyšleně a podíval se směrem ke dvěma členům Akatsuki. Jeden ze členů vypadal jako by se právě vrátil z natáčení filmu Avatar, mno prostě modráá rybička, ale ten druhý člen nevypadal natolik legračně jako rybička, právě naopak, černé vlasy, rudé oči, vražednej pohled. „Mám to, ty jsi Uchiha Itachi“ vykřikl Gai a ukázal směrem k němu. „A ty jsi… ty jsi…, počkej, já si vzpomenu…, ty jsi Nemo“ řekl Gai a ukázal na druhého člena Akatsuki. „Nemo? Ale Gai-sensei Nemo je červenej s bílíma proužkama, a nebo bílej s červenejma proužkama? Mno to je jedno ale on je modrej, tak to musí být Dory“ řekla Ten-Ten. „Hmm…, hmm…, máš pravdu, tk tedy Itachi, Dory, co chcete v naší vesnici?“ zeptal se Gai a podíval se směrem k nim. „Cože Dory? Nemám žlutý ploutve. Jsem napůl žralok a napůl člověk“ rozčiloval se žralok. „Žralok? Takže je to nakonec Bruce“ řekla Ten-Ten. Zatímco se Itachi dusil smíchy, což u něj není normální, žralok zrudl vzteky a chystal se zaútočit. „Ten-Ten, tak kdo to je?“ povzdechne Gai. „Já nevím, se ho zeptej“ odpověděla mu. „Mno joo, nezbývá mi nic jiného“ povzdechl Gai znovu. „Hej ty, rybo, žraloku, nebo co jsi, jak se jmenuješ?“ zeptal se Gai a podíval se směrem k němu. „Moje jméno je Hoshigaki Kisame, tak si to zapamatuj!“ odpověděl žralok. „Hmm… hmm… tak Kisame? Kde jsem t jméno jen slyšel?“ řekl Gai a zamyslel se. „A co vlastně pohledáváte v Listové?“ zeptal se Neji dvou členů Akatsuki. „Hledáme Naruta, Uzumaki Naruta“ odpověděl Itachi. „A proč ho hledáte?“ zeptala se Ten-Ten. „Někdo jako vy, se nemůže dozvědět o tajných plánech Akatsuki, tak teď nám řekněte, kde je Uzumaki Naruto.“ „Naruto určitě někde trénuje“ řekl Lee s úsměvem a se zdviženým palcem. „Neptali jsme se, co dělá, ale kde je“ řekl Itachi. „Kde je? To vás nemusí zajímat, rozhodně vám to neřekneme“ odpověděl Gai. „Ale Gai-sensei vždyť to ani nevíme“ křikla Ten-Ten. „Ten-Ten, neříkej to tak nahlas, když budou vědět že to nevíme, nebudou s námi bojovat a to by jsme přišli o trénink.“ „Ale já s nima bojovat stejně nechci“ řekla Ten-Ten. „Gai-sensei nechte to na mě, já je porazím“ vykřikl Lee a zazářily mu oči. „Itachi, musíme proti nim bojovat? Vždyť oni neví kde je Uzumaki, ztrácíme tady čas, Pein se určitě někde fláká, tak proč by jsme nemohli my?“ zeptal se Kisame. „Hmm… máš pravdu, je zbytečné s nimi bojovat, stáhneme se“ přikázal Itachi a oba najednou někde zmizeli. „Rychle, chyťte je, nenechte si utéct ranní trénink“ vykřikl Gai. „Jo jo, rychle za nimi, ranní trénink si nemůžeme nechat odejít“ křikl Lee a bežel za nimi. „Itachi, zdá se, že nás sledujou“ řekl Kisame. „Nějak se jich zbav, nechám to na tobě“ odpověděl mu Itachi. „Ok“ odpověděl Kisame a uvěznil Gaiův tým ve vodním vězení. „To by mohlo na chvíli zabrat“ řekl Kisame a s Itachim běželi pryč. Neji se pomocí Byakuganu dostal z vězení za chvíli, ale to už byli Kisame a Itachi pryč.
„Konečně si zabojujem, aspoň budu mít nějaký oběti pro Jashina za tenhle měsíc“ jásal Hidan. „Jo, jasně, ale napřed si musím něco zařídit“ odpověděl mu Kakuzu. „Zařídit? A co? Doufám, že nehledáš banku“ řekl a podíval se na něj vyčítavým pohledem. „Jasně, že hledám, bojovat můžem kdykoli, teď si jdeme pro peníze a kromě toho v bance si zabij, koho chceš.“ „Jashine, proč musím být v týmu zrovna s ním?“ řekl Hidan tišeji, aby ho Kakuzu neslyšel. Když došli do banky, do cesty se jim postavil nějaký ninja… „Co tady chcete?“ zeptal se. „Přišli jsme do banky, abychom si tady dali kafe, samozřejmě že jdem po penězích“ odpověděl Kakuzu. „V tom případě se nejdřív musíte dostat přeze mě, moje jméno je Anonymous, tk si ho zapamatujte, všem protivníkům říkám jméno toho, kdo je zabije.“ „Nějak mu to kecá, Hidane zabij ho“ řekl Kakuzu. „Já? A proč já? Se slabochama nebojuju. Zabij si ho sám.“ „Ty si chtěl bojovat, tk bojuj, já si pak vezmu peníze.“ „Achjoo, myslíš ty vůbec na něco jinýho než na peníze?“ povzdechl si Hidan. „Jasně že ne, tk teď bojuj, ztrácíme čas“ odpověděl mu. „Mno, joo“ řekl Hidan otráveně a vytáhl svojí kosu se třema hrotama. První dva údery Anonymous odrazil, ale třetí zasáhl svůj cíl… Hidan ho kosou mírně zranil, a tak dostal jeho krev, potom začal s rituálem pro Jashina. Smíchal jeho krev se svojí, změnil se v kostru, nakreslil na zem Jashinův znak (kruh s trojúhelníkem uvnitř), potom už vzal jen svojí kosu a vrazil si ji prvně do nohy, potom do ruky a potom do srdce. Anonymous se složil k zemi. „Ten byl ale slabej, Kakuzu příště vyber někoho silnějšího“ řekl Hidan naštvaně. „Hej Kakuzu, kde jsi?“ řval Hidan. „Penízky, penízky, tady jsou“ slyšel odněkud Hidan a za chvíli viděl Kakuzuho, jak se přehrabuje v hromadě peněz. „Ty mě necháš bojovat s takovým slabochem a sám se tady hrabeš v penězích?“ křičel Hidan zlostí. „Nemel a pojď mi pomoct ty peníze všechny sbalit.“ „Sbal si je sám, v tomhle ti pomáhat nebudu a nezapomeň, co v týhle vesnici máme za úkol.“ „Jo, vím, ten úkol je lehkej, že si ho může Pein udělat sám, my se vrátíme zpátky do našeho úkrytu a naházíme si tam všechny penízky.“ „Cože? To nemyslíš vážně, takže se bojovat nebude?“ řekl Hidan zklamaně. „Bojoval si teď, to ti stačí, vracíme se“ odpověděl mu Kakuzu. „Mohl si aspoň říct, že už víc bojovat nebudu, aspoň bych si tenhle boj víc užil“ řekl Hidan naštvaně. „Kdybych ti to řekl, zbytečně by si zdržoval, tak a teď pohni“ přikázal Kakuzu. „No jo, vždyť už jdu“ odpověděl mu a oba odešli zpátky do úkrytu Akatsuki.
Pokračování příště…