Nemocniční láska - Povídka pro Paxedon (ItaDei)
25.10.2012 20:26
Chjooo, lidi vy si vždy vyberete části co k sobě nesedí xD
Nemocniční láska
Pro Paxedon
ItaDei
Deidara:
„Možná bych si už měl najít nějakou práci, maturitu mám, vysokou jsem vyšel, ne vysokou lékařskou školu jsem vyšel“ řeknu si pro sebe a jdu se podívat do novin, jestli nenajdu nějakou dobrou práci. „Chci být řidič autobusu? Ne! Pracovat ve zverimexu? Ani ne. Prodavač? Ne. Uklízečka? Ne, to fakt ne! Zdravotní sestra? Bingo, to beru, bude ze mě zdravotní bratříček, jóó“ raduju se a hned se podívám, v které nemocnici to je. „Město Yokohama?, to je kousek, kolik je hodin? Teprve 13:00? Tak to se tam stavím hned“ řeknu si pro sebe a vyrážím z domu. „Dobrý den, jmenuji se Deidara a ucházím se o místo zdravotní sestry“ řeknu řediteli nemocnice, hned jak tam dorazím a předávám mu můj životopis. „Zdravotní sestry?“ zeptá se ředitel udiveně, projashina proč bych nemohl být zdravotní sestra? Vždyť to není práce jenom pro ženy. „Hm…, jo“ odpovím. „Tak dobrá, přijímám vás, dneska budete sloužit noční s doktorem Itachim“ řekne ředitel, jen co si dočetl můj životopis. „Arigatou“ křiknu radostně a jdu se trochu podívat po nemocnici. „Ta nemocnice je fakt velká“ řeknu hned, co dorazím do druhého patra. „Tak a teď se půjdu podívat sem a taky sem“ chvíli jsem tam jen tak bloudil, když jsem se najednou srazil s něčím, nebo spíše s někým. „Promiň, jsem Deidara, jsem tu nový zdravotní bratr“ rychle vstanu a podávám černovlasému muži ruku. „Ahoj, já jsem Itachi“ usměje se a podává mi jeho ruku. „Itachi?! Dneska spolu máme sloužit noční“ řeknu překvapeně. „Vážně? Tak to je skvělý“ řekne s úsměvem. „Trochu jsem se ztratil, neporadíš mi, kde je sesterna?“ zeptám se ho smutně. „Jasně, dovedu tě tam“ řekne s úsměvem.
Itachi:
Měl jsem co dělat abych nevyprskl smíchy. Prej zdravotní bratr. Upřímně: srazil mně k zemi jenom kvůli tomu že jsem z dálky nepoznal jestli je to kluk nebo holka. Ale byl celkem pěkný.
Takhle přemýšlím po celou cestu k sesterně. Bohužel tam byl Yokuho. Jeden z mnoha lidí, lépe řečeno kluků, ze kterých jsem si udělal děvku.
"Itachi" pozdraví mně neutrálním hlasem. Vzalo ho to chudáka když mně načapal jednou se Sasorim. Co čekal? Že s ním budu celej život?
"Yokuho" pozdravím ho se šibalským úsměvem. Yokuho nevrle zavrčí nějakou nadávku a já se na něj ušklíbnu, zatímco ta blondýna na nás nechápavě kouká.
Deidara:
Co to jako dělají? To je tady normální? „Díky Itachi“ řeknu mu už na sesterně. „Není za co. Uvidíme se na noční“ řekne nakonec a odchází pryč. „Hm… jo čau“ odpovím mu hned. I když bylo teprve 15:30 a služba mi začínala až okolo 22:00, rozhodl jsem se v nemocnici zůstat. „Ahoj já jsem Deidara, jsem tu nový zdravotní bratr“ řeknu neznámé zdravotní sestře, která byla taky na sesterně. „Ahoj, já jsem Sakura“ říkala přes smích. Proč se mi jako směje? To je tak zvláštní, že jsem zdravotní bratr nebo co? „A opovaž se dotknout Itachiho, ten je můj, je ti to jasný?“ řekne už zcela vážně. „Připadám ti jako teplouš?“ zeptám se naštvaně. „Upřímně jo“ odpoví růžovláska. „Tak to sorry, ale nejsem“ odpovím jí a snažím se nenaštvat, upřímně ta růžovlasá opice mě už štve, první den v práci a už tu nesnáším jednoho člověka, no fakt skvělíí. „Jak dlouho tu budeš?“ zeptám se Sakury a snažím se, aby to nevyznělo, tak že jí tu nechci, i když to je pravda, ale nechci si dělat hned první den nepřátele. „Jsem tu až do deseti večer, pak mě má vystřídat někdo jinej“ odpoví mile. „Aha, noční mám já“ řeknu a málem chytím infarkt kvůli tomu, že tu mám bejt s ní takovou dobu. „A proč jsi tady tak brzo?“ zeptá se nechápavě. „Ani newím, chtěl jsem se tu porozhlídnout“ odpovím nakonec. „Aha“ řekne a dál už jsi mě nevšíímáá…
Itachi:
Sakra kde ta blondýna vězí? Netrpělivě koukám na hodinky. Už mápět minut spoždění. Aha, támhle. Nějak rychle běží.
"Sorry!" zakřičí ještě při běhu než konečně doběhne a únavou se svalí na zem. Až teď si všimnu že má na obličeji šmouhy od oleje.
"Ses vyválel v oleji bo co?" zeptám se s úšklebkem. On si překvapeně otře obličej rukou a až teď si všimne.
"Soráč, Roger mně nechtěl pustit protože jsem ještě nespravil tu zatraccenou motorku. Hej! Vsadím se že zejtra budu mít zase přednášku až si všimne že jeho auto je bez motoru!" řekne a rozchechtá se a já se musím smát s ním. Když se konečně přestaneme smát a jdeme projít tu nemocnici.
"Takže, ty jsi ještě na brigádě jako automechanik?" snažím se navázat nějaké téma. Snad jste pochopili že jsem prostě děvkař a že jsem si ho vyhlíd jako přísští oběť, protože jestli nepochopíte tohle tak jste hloupější než Uzumaki!
"Co? Ne, mám tam stálou práci. Když nejsem v nemocnici, tak tam často pomáhám" aha, takže mechanik a ehm, "bratr/sestra" (vyberte si co chcete) zároveň. Fakt bezva...
Deidara:
„Aha, že to stíháš“ diví se Itachi. „Hmm… no nějak jo“ odpovím. „Je skvělýý mít noční, páč v noci sem nikdo moc nejezdí, jsme malá nemocnice, do které moc lidí nezavítá, no není to skvělý?“ zeptá se mě radostně Itachi. „Mno… jo jasně“ vykoktám ze sebe, protože nechápu, co tím myslel. „Nechceš zajít na sesternu, tam teď nikdo není?“ zeptal se mě Itachi a nasadil šibalský úsměv. „Na sesternu? Proč tam?“ zeptám se už zcela vyděšeně, celý večer mluví, jako kdyby se mnou chtěl ehm, ehm…, vy víte co. „Vždyť jsem to už říkal, protože tam nikdo není“ opakuje znovu a stále se usmívá. „A co tam budeme dělat?“ zeptám se ještě více vystrašeně než předtím. „Cokoliv budeš chtít“ odpoví s úsměvem, aniž bych stihl odpovědět, už mě táhl za sebou, směr sesterna. „Počkej, co tím myslíš?“ snažím se mu nějak vysmeknout, ale bez úspěchu, když jsme došli, přesněji byl jsem odtáhnut na sesternu, Itachi vytáhl klíče a zamknul nás tu. „Počkej, kde si vzal klíče?“ zeptám se stále vyděšeně. „Ukradl jsem je tý růžový bestii“ Cože? Ukradl? To snad nemyslí vážně, ne? „A proč si zamkl?“ zeptám se vyděšeně. „Raději, než abych ti to vysvětloval, tak ti radši předvedu“ usměje se a jde směrem ke mně. Couvám dozadu, když v tom do něčeho narazím, achjoo stěna dál už nemůžu jít, a tak raději zavřu oči. Chvíli se nic nedělo, je vůbec ještě tady? Doufám, že ne. Pomalu otevírám oči, když v tom před sebou uvidím nahého Itachiho, byl celkem hezkýý, ale nee, na co to myslím, měl bych raději přemýšlet jak se odsud dostat. „Jsi tak roztomilý, když si vystrašený“ řekne Itachi a zamíří směrem ke mně. Dlouze se mi zadíval do očí a ze mě všechen strach odpadnul, má překrásné oči, najednou se ke mně naklonil a políbil mě, líbá překrásně, řekl bych že už musel spát s hodně holkami a nebo s kluky? Najednou mi sundal tričko a začal mě líbat prvně na krku, potom na hrudníku, na břichu, až nakonec zamířil dolů. Pomalu mi rozepnul kalhoty a začal mě líbat na vnitřní straně stehen, jen pořád nechtěl přejít tam, kde bych ho teď měl nejraději. *Tak pohni si, já už t nevydržím.* Křičím v duchu. Když viděl můj výraz, nechtěl mě už dále trápit, vzal mé “nádobíčko“ do úst a pomalu ho začal olizovat a různě si s ním pohrávat, já jen křičel slastí. „Itachi, nepřestávej“ křiknu mezi vzdychy. Ještě chvíli si “s ním“ pohrával, až jsem nakonec ucítil úlevu a jeho obličej zalila bílá tekutina…
Itachi:
To bylo rychlé, pomyslím si, když blonďáček oddechuje, nehty zabořeny do omítky až jsem se bál že nám zničí stěny. Pomalu posouvám hlavu k jeho ústům a mezitím mu zlíbám každý kousíček kůže který se mi připlete do cesty až se nekonec dostanu tam, kam jsem chtěl.
"Ochutnej" zašeptám a políbím ho na ústa. Vzápětí cítím jak mi šmátrá dlaněmi po hrudi. Ušklíbl jsem se. Ale vzápětí jsem narazil tělem na podlahu a nademnou se tyčí blonďák a ruce mi drží nad hlavou, v očích výraz školáka když ho napadne nějaká lumpárna a s úšklebkem na rtech. Vlastně mu tenhle výraz seknul. Na co to sakra myslím?! Snažím se mu vyvlíknout, ale to se mi bohužel nedaří. Deidara se ke mně nakloní.
"Taky chodím do posilovny" zašeptá mi do ucha a pak mi olízne ušní lalůček a vzápětí do něj jemně kousne. Zaskučím slastí, což mu podle jeho výrazu dělá radost.
"A teď jsem na řadě já" řekne laškovně a políbil mě na krk.
Deidara:
Teď mu to pořádně oplatím. Začal jsem ho líbat na krku, hrudníku, břichu… no prostě na každičkém kousku jeho těla, on jen slastně vzdychal. „Už to udělej“ křikl Itachi mezi vzdychy. Trápil jsem ho dost, tak dobrá tedy, vzal jsem “ho“ do úst a pomaličku přejížděl sem a tam, až mi nakonec na obličeji přistála bílá tekutina. „Doktore Itachi, máme případ, vezou sem těžce raněného člověk, který spadl ze skály“ slyšeli jsme řev odněkud z chodby. „Měli by jsme jít“ navrhnu nakonec, setřu si obličej a rychle se oblékám. Itachi udělá to samé, poté otevřel dveře, ale co za nimi nebylo, nebo spíš kdo za nimi nebyl? „Hej, pust mě“ křičím na růžovlasou bestii, která mě právě teď držela pod krkem. „Říkala jsem ti, že se mého Itachiho ani nedotkneš“ soptila Sakura, vypadala, že za chvíli vybuchne. „Nemůžete se prát až potom? Teď nám vezou toho zraněného“ vykřikne Itachi. „Žádnýho nevezou, vymyslela jsem si to, jak jinak bych vás asi přinutila otevřít ty zatracený dveře“ řvala Sakura. „Vymýšlet si zraněné pacienty? Tomu říkám drzost, a už ho pust ty růžovlasá bestie!“ vykřikne nakonec Itachi. „Růžovlasá Bestie?!“ opakuje Sakura a se slzami v očích utíká pryč, přičemž jak mě pustila, tak se mnou hodila o zem. *au, au*. „Můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili?“ zeptá se Itachi. „Hm…, jo“ odpovím a už jsme zase zamykali dveře a začali se líbat… Další den dělal Itachi jako by se nic nestalo, a tak jsem se ho rozhodl zeptat proč? Jenže, na to mi odpověděl, že už ho nebavím a že jen hledal někoho na jednu noc… Z mé práce jsem dal výpověď a hledal jsem si novou, nakonec mě přijmuli v jedné nemocnici v Tokiu jako doktora…
Diskusní téma: Nemocniční láska - Povídka pro Paxedon (ItaDei)
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.