NaruHina

26.08.2012 23:02

 

Tuto povídku věnuji své kámošce Teruši (její přezdívka skoro ve všech hrách je: VeveřiceTerka), páč se dneska vrátila z dovolený. Takže si jí užij :P

NaruHina

Už byl večer a já nemohla myslet na nic jiného, než na to že zítra začnu chodit na střední školu, ty prázdniny nějak rychle utekly. Achjoo, proč se jen moje nejlepší kámoška musela odstěhovat, hned potom, co dodělala základku? Ským mám teď sdílet všechny zážitky z prázdnin? A ještě horší je, že jdu na novou školu bez níí… S kým se tam budu bavit?, povzdechla jsem si. „Hinato, večeře“ zavolala na mě mamka. „Hm joo, už jdu“ odpověděla jsem jí. Když jsem přišla do kuchyně a vzala si večeři, mamka se mě zeptala „Máš všechno nachystané do školy?“ „Hmm, joo“ odpověděla jsem jí. „Dobře a běž brzy spát, ať zítra nezaspíš“ řekla mamka a já odešla zpátky do svého pokoje. Chvíli jsem si četla mojí oblíbenou knížku, i když jsem vůbec nevnímala její obsah, protože jsem neustále myslela na novou školu, po chvíli čtení, jsem si řekla, že už půjdu spát, nastavila jsem si budík a usnula.

Den školy

„Crrr…“ probudí mě zvuk budíku. Nesnáším vstávání!  A ještě chvíli jsem, jen tak ležela v posteli, nakonec jsem se z ní vyhrabala a šla se umýt, převléct atd...  Potom jsem přišla do kuchyně, kde už na mě čekala snídaně a vzkaz na kterém bylo: „Hinato, přijď ze školy brzy, budu potřebovat pomoct v obchodě.“  No joo nic nového, pomyslela jsem si. Moje mamka má obchod s květinami, a často jí tam musím pomáhat, protože na celý obchod sama nestačí, táta umřel, už když, jsem byla malé dítě. Vzala jsem si tašku s věcmi do školy a vyrazila. Když jsem přišla do třídy, bylo tam jenom pár lidí. Asi jsem tu moc brzo, ale nevadí, aspoň si můžu vybrat místo. Sedla jsem si do druhé řady, blíže k oknu. Za chvíli začalo přicházet více lidí. „Ahoj, můžu si sednout za tebou?“ zeptala se mě blonďatá dívka. „Hmm.. joo“ odpověděla jsem tichým hlasem. „Jsem Ino, jak se jmenuješ ty?“ zeptala se náhle blonďatá dívka. „Já jsem Hinata, ráda tě poznávám“ řekla jsem. „Crr…“ začlo zvonit na hodinu. Za chvilku do třídy přišla učitelka. „Dobrý den, jmenuji se Mika Daigo a jsem vaše třídní učitelka.“ „Dnes jste tu všichni, kromě jednoho žáka, který dnes nemohl přijít“ řekla učitelka. „Hinato, nechceš po škole, potom zajít třeba na zmrzlinu, abychom se lépe poznali?“ zeptala se mě Ino. „Promiň, ale nemůžu, slíbila jsem mámě, že jí pomůžu v obchodě“ odpověděla jsem zklamaně. „Aha, nevadí, tk někdy jindy“ řekla s úsměvem Ino.

Po škole jsem šla hned za mamkou do obchodu. „Ahoj Hinato, tak co ve škole? Našla sis tam nějakou kamarádku?“ zeptala se mě hned mamka. „Ahoj, jo našla, s čím potřebuješ pomoct?“ zeptala jsem se. „Zalej, tamty květiny“ řekla mamka a ukázala, směrem ke květinám. „Joo, dobře“ odpověděla jsem. Když jsem zalila všechny květiny, odešla jsem do svého pokoje. 

Další den

Ráno jsem vstala, nachystala jsem se do školy, rozloučila se s mamkou a odešla jsem. Když jsem přišla do třídy, Ino už tam byla. „Ahoj Hinato“ zavolala na mě. „Ahoj Ino“ řekla jsem a posadila se na své místo. Když zazvonilo na hodinu přišla do třídy učitelka „Dobrý den, dnes by jste tu měli být všichni, a nebo někdo chybí?“ zeptala se a rozhlédla se po třídě. „Ten žák, co včera nepřišel tu ještě není?“ zeptala se učitelka. „Vždyť dnes už přijít měl“ dodala ještě. Když v tom se otevřeli dveře, stál v nich kluk s blonďatými vlasy. Toho já odněkud znáám, řekla jsem si, a teprve když se otočil ke třídě, mi to došlo, Naruto. Naruto co ten tady dělá? Naruto se mnou chodil na základku, a už od první třídy jsem do něj tajně zamilovaná. „Promiňte, jdu pozdě“ řekl Naruto. „Kam si mám sednout?“  „Sedni si vedle Sada Yasutora, 3. lavice blíže k oknu.“ Odpověděla učitelka. Cože?, on bude sedět přímo za mnou? „Ahoj Hinato“ řekl Naruto. Co?, on mě vážně pozdravil? „Ahhooj“ vykoktala jsem ze sebe a úplně zrudla. „Ty ho znáš?“ zeptala se mě Ino. „mm…Joo, chodili jsme spolu na základku“ odpověděla jsem. „A kdy ses do něho zamilovala?“ zeptala se. Jak na to přišla? „Ale já do něj nejsem zamilovaná“ řekla jsem nejistě. „Jde to na tobě poznat.“ „Poznat? Jak?“ zeptala jsem se. „Jen, když tě pozdravil, celá jsi zrudla, jak rajče“ řekla a začla se smát. „Mno, tak možná trochu jsem“ řekla jsem. „Jasně, jen trochu a jak dlouho spolu chodíte?“ zeptala se Ino. „Chodíme?!  ne tak to není, my spolu nechodíme“ odpověděla jsem. „Cože?, ty jsi mu nikdy neřekla, že ho miluješ?!“  řekla Ino překvapeně. „Mno, nee“ odpověděla jsem. „Proč ne? A to on to na tvým chování nikdy nepoznal?“ zeptala se. „Mno, na to abych mu to řekla, nemám dost velký sebevědomí a řekla bych, že on to nikdy nepoznal“ řekla jsem smutně. „Aha, tak to se brzy změní, máš dneska po škole čas?“ zeptala se. „Jo mám, proč?“ zeptala jsem se nechápavě. „To uvidíš“ řekla Ino a usmála se…

Po škole

„Kam mě to vedeš, Ino?“ zeptala jsem se. „Počkej a uvidíš“ odpověděla mi. Když jsme konečně zastavily, stály jsme před kadeřnictvím. „Proč jsme tady?“ zeptala jsem se nechápavě. „Achjo, ty jsi to pořád nepochopila?, teď to neřeš a jdi dovnitř“ odpověděla mi. Obě jsme vešli do kadeřnictví. „Co byste potřebovali?“ zeptala se nás jedna z kadeřnic mile. „Tákže, tady Hinatě udělejte nějakej hezkej účes“ řekla hned Ino. „Cože?“ vyhrkla jsem ze sebe. „Hinato , teď to neřeš“ řekla Ino a pořád se usmívala. Když už byla kadeřnice hotová, tak vyrazily někam jinam. „Kam jdeme teď?“ zeptala jsem se. „No není to jasné, přece nakupovat“ odpověděla Ino a její úsměv stále nezmizel. „Nakupovat? A co budeme kupovat?“ zeptala jsem se. „No přece oblečení“, odpověděla mi. „Oblečení? Proč? Nechceš mi už konečně říct, o co se snažíš?“ zeptala jsem se. „Achjoo, ty jsi to vážně ještě nepochopila?, snažím se o to, aby si tě Naruto všimnul“ odpověděla mi. „Cože?!, mě aby si všiimnul Naruto?“ vyhrkla jsem ze sebe překvapením. „Hmm… jo a kdyby si tě nevšimnul, tak je vážně divnej“, řekla a zasmála se.  Když už jsme měly nakoupeno několik tašek oblečení, zamířily jsme domů. „Zítra ráno se k tobě stavím a pomůžu ti se připravit, tak zatím“ řekla Ino a odešla na druhou stranu než já. „Ahoj“ zavolala jsem na ní ještě.

Další den

„Hej, Hinato vstávej, přišla tě navštívit kamarádka“ křikla na mě mamka. Cože? Už? Je tady straašně brzy. „Ahoj Hinato“ řekla Ino. „Ahoj“ řekla jsem ještě rozespale. „Běž se zatím umýt, vyčistit zuby atd…, já zatím vyberu nějaký oblečení“ řekla. „Hmm, ok“ odpověděla jsem. Když jsem vše udělala, vrátila jsem se za Ino. „Tak tohle si oblékni“ řekla a podala mi modré šaty. „Joo“ odpověděla jsem. Když jsem si oblékla šaty, Ino mi podala ještě náušnice a náhrdelník. „Tak a teď tě už jen namalovat“ řekla Ino nadšeně a hned se do toho pustila. „Au, bodla si mě řasenkou do oka“ vykřikla jsem. „Jéé, promiň.“  Potom, co Ino skončila, jsme obě vyrazily do školy. Když jsme přišly do školy, tak tam Naruto ještě nebyl. Sedly jsme si na svá místa a čekaly. Po chvíli Naruto přišel. „Ahoj Hinato“ pozdravil mě a sednul si na své místo a dál už jsi mě nevšímal. „Ahoj“ odpověděla jsem mu, i když bylo jisté, že už mě neposlouchá. „Ino, nejsem si jistá, jestli ten tvůj plán zabral“ řekla jsem jí zklamaně. „Počkej, však on si toho všimne“ řekla Ino klidně. Když už byl konec vyučování a všichni odcházeli ze třídy, tak se mě Ino zeptala (tak trochu hlasitěji) „Jak si nemohl ten pitomec Naruto všimnout toho, že jsi se změnila?,  A proč mu prostě neřekneš, že ho miluješ?“  „Ino, neříkej to tak nahlas!“ okřikla jsem jí. „Cože?, Proč jsem pitomec?“ vložil se do toho Naruto. „Tak já už půjdu, vyřiďte si to tady mezi sebou a Hinato, řekni mu to“ řekla Ino a odešla. „Co mi máš říct? A proč jsem pitomec?“ zajímal se stále Naruto. „Mno víš… mám jinej účes, hezký oblečení a ty sis toho nevšiml, proto tě Ino nazvala pitomcem.“ „Všiml jsem si, ale co stím mám dělat?“ zeptal se nechápavě. „Mno… všechno jsem to dělala kvůli tobě, protože… tě miluju.“  Čekala jsem, že odpoví, že on mě ne, a tak jsem se otočila a chtěla odejít ze třídy, v tom mě ale chytil za ruku. „Počkej, taky tě miluju, jen jsem ti to nechtěl říkat, protože jsi byla vždycky taková plachá a bál jsem se, že mě odmítneš.“  Vážně? To je skvělý, asi bych měla poděkovat Ino, že mi dodala sebedůvěru, pomyslela jsem si a oba dva jsme se políbili. :P :*P

KONEC