My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu! Kapitola VIII.

09.09.2013 19:46

 

My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu!

Kapitola VIII.

 

 

 

 „Tak…doufám, že máš dobrý důvod k tomu, abys mi přerušil svatbu“ řekl nakonec Shou už jeho obvyklým způsobem.

„Jasně, že mám!“ vykřikl Aki.

„A jaký?“

„Nepozval si mě!“ odsekl uraženě, skřížil ruce na prsa a zvedl nos. Shouovi naskočila na čele žilka a v tu chvíli mi bylo jasné, že to bude asi problém…

„A jak jsem měl vědět, že žiješ?!“ vykřikl Shou otázku a ruku zaťal v pěst.

„Klid, klid“ snažily jsme se se Shini držet Shoua, než se na Akiho vrhne a vymlátí z něj duši.

„Proč si se vlastně dřív neobjevil? Proč až teď?“ zeptala se nakonec Shini, když už Shou trochu vychladl.

„Nevím, asi se mi nechtělo…“ řekl Aki a ihned sklopil oči k zemi, ale neřekl to moc přesvědčivě, takže ve mně zahryzal červíček pochybnosti.

„Vážně se ti jen nechtělo?“ otázala jsem se a podívala jsem se mu zpříma do očí, on hned uhnul pohledem a lehce kývl hlavou… Nu což, když to neřekne hned, řekne to potom a už je jedno jak, já to z něj dostanu…

„Neměli bychom tedy pokračovat ve svatbě?“ zeptala se Shini, ale Angee zavrtěla hlavou.

„Svatbu můžeme odložit, teď byste měli být asi se svým bratrem… Koneckonců ani mě se nelíbí, že jsme ho zapomněli pozvat, když je to vaše nejbližší rodina“ řekla Angee a na tváři jí nebylo znát ani trochu smutku.

„Ale…“ snažil se zaprotestovat Shou, ale Angee ho zastavila.

„Žádné ale! Když svatbu odložíme o týden, nic se nezmění, ne?“ Nakonec Shou přikývl.

„A kdo to oznámí těm všem lidem támhle?“ ukázala Shini na lidi, co právě seděli na zahradě a snažili se pochytit, o čem se tu hovoří.

„Achjoo, na to jsem nepomyslela“ posmutněla Angee.

„Já to udělám!“ nabídla jsem se ochotně, otočila se do davu, vyskočila jsem na židli a hlasitě promluvila. „Svatba se ruší, tedy neruší, jen odkládá na dobu neurčitou, tedy určitou, bude za týden, takže teď mazejte domů, nebo zmoknete“ dokončila jsem svůj proslov a všichni na mě pohlédli s otazníkama v očích, zajímalo by mě, co z toho nepochopili, když v tom mě Shini zatahala za rukáv „Kuki, bylo to totálně nepochopitelný“ řekla šeptem.

„Co jste na tom ksakru nepochopili?! Prostě padejte dom a vraťte se za tejden, nebo zmoknete!“ zaječela jsem a někteří lidé se zvedli a raději utekli.

„Jak můžeme z tohohle zmoknout, vždyť na nebi není ani mráček!“ zaprotestoval jeden odvážlivec a já na něj v rychlosti seslala spršku vody „Takhle!“ řekla jsem chladným hlasem a ta osoba raději zdrhla bez dalšího protestování. S chladným pohledem sem sjela zbývající lidi a ty se raději také zvedli a místo opustili.

„Tak takhle se to dělá“ uznale jsem kývla na své dílo a seskočila ze židle. Angee se zatvářila trochu bolestně, když viděla, jak bylo s jejími známými naloženo, ale raději nic neřekla.

„Je taková vždycky?“ slyšela jsem, jak se ptá Aki Shini.

„Mno to se neptáš tý pravý“ odsekla jsem, neboť jsem si dobře vědoma toho, jaká Shini dokáže být, když jí někdo naštve.

„Zkrátka, obě dvě když chcou dokážou být děsivé, raději je neštvi“ uzavřel to Shou.

„Já sem andílek!“ zaprotestovala Shini. Na to raději nikdo nic neříkal, jak už věděli, není dobré Shini naštvat.

„Tak Aki, když už si mi zkazil tu svatbu, tak by sme ti možná mohli ukázat náš dům, tedy pokud nemáš, kde bydlet“ navrhl Shou a Angee hned začala přikyvovat.

„Mno… toulám se po světě, takže bydlet, kde nemám…“ přiznal Aki, ale to už ho Angee vybízela, ať vstoupí dovnitř vily. Po prohlídce domu byl Akimu přidělen pokoj hned vedle našeho, takže když se se mnou Shini nebude chtít bavit, nebudu to mít moc daleko, abych k němu zaběhla.

Hodiny pomalu ubýhaly a já přemýšlela, co budu dělat, mno jo nuda je někdy hrozná. Shou a Angee už si všímali jenom sebe a vlastně jsem ani nevěděla, kde jsou a co dělají, ale teď když nad tím tak přemýšlím, ani to vědět nechci. Aki byl ve svém pokoji a probíral se nějakými knihami, s ním si taky moc srandy neužijem.

„Shini? Já se nudím!“ oznámila jsem svému dvojčeti s domněním, že si mě alespoň bude chvíli všímat, k mému překvapení odložila knihu. „Já taky“ řekla znuděně. Nevím, jestli jsem měla začít oslavovat, že se Shini vzdala čtení nebo se děsit, jestli není moje dvojče nemocné, tak či tak, knížka ležela zavřená a její červené oči mě naprosto vnímaly.

„Půjdeme vystrašit Akiho, myslím, že nám něco tají, třeba začne mluvit“ zamyslela jsem se a Shini potřásla hlavou v nesouhlas. „Až večer, teď by se nás nebálo ani malý děcko“ zamítla Shini.

„Ostříháme mu vlasy!“ vykřikla jsem, s jeho dlouhýma vlasama a roztomilou tvářičkou vypadal jako holka, s tváří asi těžko něco uděláme, tak aspoň s těmi vlasy.

„Dobrý nápad!“ křikla Shin a obě jsme bez klepání vtrhly do Akiho pokoje, ten zrovna spal nad nějakou knížkou, no aspoň ho nebudeme muset přesvědčovat, vzaly jsme nůžky a vlasy mu ostříhaly, i přes naše né až tak dobré dovednosti vypadal Aki po pár minutách mnohem líp než dřív.

„Hm… je to hezký“ obdivovala Shin naše dílo.

„To tedy jo“ přitakala jsem.

„Tak teď abychom šly, ne?“ otázala se a já jen přikývla a obě jsme se vytratily z pokoje.

 

 

Další kapitola: https://anime-povidky-cz.webnode.cz/news/my-mame-sestru-aneb-pozvanka-na-svatbu-kapitola-ix-/