Laxus & Mystogan (yaoi)

21.08.2013 16:20

 

Dnes je to přesně rok, co jsme založily tenhle web, takže tu máme menší dárek pro yaoistky :)

 

Laxus & Mystogan (yaoi) (název časem vymyslíme xD )

 

 

Laxus

„Hej, Laxusi jsi tu?“ uslyším odněkud povědomý hlas a bouchání na dveře. Mystogan? Co ten tady dělá? A jak mě v tomhle hotelu našel? Domlouvali jsme se přece až na příští týden…

„Mystogane?“ pomalu jsem otevřel dveře, když v tom mi na krk skočil Mystogan, povalil mě na zem a nohou zavřel dveře.

„Promiň, ale nemohl jsem čekat ještě týden“ řekl na svojí obhajobu a políbil mě.

„J-jak si mě tady našel?“ vykoktal jsem ze sebe hned první blbost, co mě napadla, přece jen jsem se ještě pořádně nedostal z toho šoku, jindy málomluvný a klidný Mystogan se tu po mně teď válel s úsměvem jako, když malé dítě dostane novou hračku.

„Áléé bylo t napsaný ve hvězdách“ zamumlal v odpověď a opět mě vášnivě políbil. Ve hvězdách? Vždyť se na hvězdy nikdy nedíval. Když mi t nechtěl říct, mohl si aspoň vymyslet něco lepšího.

„Chceš, snad abych odešel?“ odtáhnul se ode mě Mystogan se zklamaným výrazem.

„Ne, zůstaň!“ přitáhl jsem si ho blíž k sobě a začal ho láskyplně hladit ve vlasech.

 

Mystogan:

Než jsem vešel do dveří cechu, abych přijal novou misi, musel jsem jako obvykle všechny uspat. Nechci, aby mi někdo viděl do obličeje, zvláště Erza. Strašně by jí to připomínalo Gerrarda.

 Když jsem přešel k nástěnce s misemi, pohled mi spadl na spícího Laxuse. Trochu jsem byl zvědavý, co se mu zdá. Zavrtěl jsem hlavou a radši se obrátil na nástěnku.

„Malá odměna, příliš nudné, odměna se mi nehodí…“ začal jsem si nahlas předčítat všechny mise. V tom za mnou někdo zakašlal. Otočil jsem se.

„Oh, mistře. Potřebujete něco?“ obrátil jsem se k Makarovovi.

„Co jsme si říkali o uspávání těch, kteří můžou na misi S?“ zeptal se mně s káravým pohledem v očích.

„Sumimasen, ale raději bych zůstal v „anonymitě“, víte?“ odpověděl jsem mu s úsměvem, který stejně nemohl zahlédnout. Podíval se na misi, kterou jsem si vybral a povzdechl si.

„Ale vezmi aspoň někoho sebou na tu misi. Je celkem složitá.“

„Zvládnu ji splnit sám!“ odmlouval jsem, ale Makarovův pohled byl nesmlouvavý. S povzdechnutím jsem zrušil uspávací kouzlo u Laxuse. Když se probudil, byl celkem překvapený.

 

Laxus

„Zůstaň se mnou už na pořád“ zamumlal jsem, když v tom jsem se probudil a všiml si, jak na mě nevěřícně koukají dva páry očí.

„Co se ti to zdálo?“ zeptal se mě s údivem můj děda Makarov.

„A-a-l-l-e-e nic“ zakoktal jsem a mírně zrudnul, když jsem si povšimnul Mystogana.

„Jdeš se mnou na misi“ vyhrknul ze sebe Mystogan chladně a plácl papírem s misí o stůl těsně vedle mě.

„Okey, kdy vyrazíme?“ zeptal jsem se, vzal do ruky papír a zahleděl se do něj, nevnímal jsem jeho obsah, neboť jsem se radoval z toho, že jdu s Mystoganem na misi.

„Hned“ opáčil ledově.

„Počkej chvíli tu, jen si sbalím věci“ křikl jsem radostně, papír zahodil a běžel si pro věci.

„ Já sám s Mystoganem, jooo, jupííí jeeej“ křičel jsem radostí a ani jsem si neuvědomil, že by mě někdo mohl slyšet, navíc celý Fairy Tail spal, takže byla malá pravděpodobnost… Rychlostí blesku jsem vytáhl batoh ze skříně a naházel do něj věci, které mi přišly pod ruku.

„Můžem vyrazit“ křikl jsem jen, co jsem se vrátil zpět k Mystoganovi a dědovi.

 

 

Mystogan:

Podíval jsem se na Makarova s nevěřícným pohledem. S tímhle inteligentem mám jít na misi? Bože, za co mne trestáš? Bez komentáře jsem vyšel ze dveří cechu. Když se za mnou zabouchly dveře, mávnutím ruky jsem nechal ostatní cechy probudit. Všiml jsem si, že mne Laxus celou dobu probodává pohledem.

„Co je?“ zeptal jsem se ho. Zrudl.

„N-nic, co by mělo být? Já jsem v pohodě, ty seš v pohodě, cech je v pohodě…všechno je v pohodě.“ Vyhrkl výmluvně a já dostal tik v oku. Tahle mise bude dlouhá.

  Po chvíli jsme se dostali do lesa a hodinu na to jsme došli k obrovskému dubu. Shodil jsem ze zad batoh a Laxus mně obdařil překvapeným pohledem.

„Tady přespíme.“ Objasnil jsem mu.

 

 

Laxus

„Přespíme?!“ zopakoval jsem po něm.

„Jo přespíme, slunce zapadlo, je tma, rozložíme spacáky a usneme“ objasnil mi přesný význam slova s ironií v hlase.

„D-dobře“ vykoktal jsem ze sebe a rozhodil spacák, Mystogan udělal to samé, zalezl do spacáku a zavřel oči, upřeně jsem na něj hleděl, když náhle pootevřel jedno oko, rychle jsem uhnul pohledem a on oči zase zavřel, znovu jsem se na něj zadíval a on opět pootevřel jedno oko… takhle se to opakovalo ještě asi pětkrát.

„Kruci baví tě to pořád?!“ vykřikl na mě Mystogan.

„Co myslíš?“ dělal jsem nevinného.

„Prostě na mě tak nečum a už spi“ odsekl ledově.

„A jak bych na tebe měl koukat?“ zeptal jsem se nechápavě.

„A co kdyby ses otočil a nekoukal na mě vůbec, kdo tady má potom spát?“ procedil mezi zuby.

„Otočit se? Věř mi nebo ne, to nejde“ řekl jsem tiše, aby mě Myst neslyšel.

 

 

Mystogan:

„Co si to tam zase mumláš?!“ sakra! Člověk se tu ani nevyspí! Vyletím do sedu a vztekle se podívám na něj. Tváří se překvapeně i vyděšeně zároveň.

„Grrr…Jdu se projít, ty máš jediný úkol – přežít!“ zavrčím, zvednu se a odejdu.

  Dojdu na nějakou mýtinu. Posadím se na balvan a mám vztek.

„Proč mně Makaron poslal na misi zrovna s ním?! S takovým debilem!“ potichu nadávám a úplně zapomenu na soustředění, že jsem si ani nevšiml medvěda, který vylezl ze své skrýše.

„He?“ otočím se, ale pozdě. Medvěd zaútočil. „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zakřičím a doufám že ten debil neusnul a přijde mi pomoct.

 

Laxus

„Sakra, co to bylo?“ vstanu, když uslyším křik, známý křik.

„Mystogan“ vyhrknu ze sebe a už mu běžím na pomoc, když se mi ale nohy zamotají do spacáku.

„Kur*a“ zanadávám, rychle se zvednu ze země a běžím směrem, odkud křik přicházel.

„Mystogane?!“ vykřiknu, když uvidím medvěda, který právě vrazil drápy do Mysta, pár mávnutí rukou jsem na medvěda seslal pár blesků… Vidět mého miláčka celého od krve mě natolik rozzuřilo, že jsem měl, co dělat abych ho omylem nezasáhl taky, po chvíli medvěd upadl celý zčernalý na zem.

„To si trochu přehnal“ procedil mezi zuby a snažil se vstát ze země.

„Počkej, pomůžu ti“ vyhrkl jsem ze sebe a podepřel ho, aby mohl vstát.

„Nepotřebuji tvojí pomoc“ odsekl ledově a mojí ruku odstrčil stranou, zvedl se ze země, ale jen, co udělal první krok, málem se složil opět na zem, naštěstí ho včas stihla zachytit moje ruka…

„Přeci jen ji potřebuješ“ řekl jsem s širokým úsměvem.

„Hmm…“ odpověděl neslyšně.

„Počkej tu, ošetřím ti ty rány“ řekl jsem hned, co jsme dorazili zpět k batohům, z něhož jsem vytáhl malou lékárničku a začal mu ošetřovat rány.

 

Mystogan:

Sykl jsem, když mi začal léčit hluboký šrám na zádech. Omluvně se na mně podíval. Jen jsem zakroutil očima. Pak promluvil.

„Nebyl to obyčejný medvěd…“ podíval jsem se na něj vševědoucným pohledem.

„Jo, já vím.“ Řekl jsem stejně tiše. Pak zase nastala dlouhá chvíle ticha.

„Co jsi tam vlastně dělal?“ zeptal se zase. Kuso! Člověk nemůže ani přemýšlet.

„Přemýšlel.“ Odpověděl jsem jednoduše.

„A o čem?“ zeptal se zase.

„Hele, malej. Nejsi moc zvědavý?!“

„Kdo je u tebe malej?!“ začal na mně křičet.

„Ty…malej.“ Odpověděl jsem a ušklíbl se. Skočil po mně (Shinigami: Páni! Jdou na to nějak rychle!) a strhla se rvačka. Bili jsme se hlava nehlava. Jenže pak jsem uklouzl. Spadl jsem na zem a Laxuse stáhl sebou. Dopadl na mně, a naše obličeje se v tu chvíli téměř dotýkaly nosy.

 

 

Laxus

V tu chvíli jsem se začal měnit v krásně červené rajčátko, rychle jsem uhnul pohledem a ještě rychleji z něj slezl.

„Mír?“ zeptal se s úsměvem nevinného dítěte, který mu mimochodem strašně slušel.

„Mír“ Zopakoval jsem po něm souhlasně.

„Možná bychom měli už jít vážně spát“ navrhl jsem po chvíli ticha a zívnul.

„Když na mě nebudeš, zase tak koukat…“ odpověděl.

„Mno nic neslibuji, ale pokusím se“ vyhrkl jsem ze sebe.

„Okay, tk oyasumi“ řekl Myst a zalezl si do spacáku.

„Oyasumi…“ šeptnul jsem a poté usnul.

 

 

Mystogan:

Probudil jsem se těsně před svítáním. Podíval jsem se na blonďáka, který si něco mumlal ze spaní. Přistoupil jsem k němu a jemně s ním zatřásl.

„Hej, vstávej.“ Nereagoval.

„Probuď se!“ řekl jsem hlasitěji, ale stále žádná reakce. Zhluboka jsem se nadechl.

„TAK SE UŽ DO HAJZLU PROBUĎ!!!“ on vyskočil na nohy.

„Co?! Kde?! Útok?!“ začal křičet a metat kolem sebe blesky.

 

 

Laxus

„Co se stalo?“ zeptám se, jakmile se trochu uklidním a blesky přestaly zaplňovat nebe.

„Vstáváme! Musíme vyrazit!“ vykřikl.

„A proč si to neřekl dřív, já myslel, že na nás někdo útočí…“ zamyslel jsem se, on jen nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Tak už jdeš?“ zeptal se mě po chvilce, když viděl, že jsem si ještě ani nesbalil věci.

„Jo, jo hned“ křikl jsem.

„Pohni si, s tímhle tempem se tam nedostaneme, ještě ani do večera“ zasyčel na mě.

„Vždyť dělám, co můžu“ odsekl jsem a házel věci do batohu.

„Neřekl bych“ špitl.

„Tak hotovo, můžem jít“ prohlásil jsem hned, jak jsem si dobalil věci.

„No konečně“ pronesl znuděně Myst.

„Jo promiň, ale nemohl by si mi něco říct o té misi? Pořádně jsem si to nepřečetl…“ otázal jsem se po chvíli cesty.

 

 

Mystogan:

Si dělá prdel nebo co?! Podíval jsem se na něj nevěřícným pohledem.

„Ty jsi fakt ztracenej případ.“ Řekl jsem. On se pouze ušklíbl.

„Jo, já vím!“ řekl. Povzdechl jsem si. Je opravdu hroznej.

„Okey, řeknu ti to takhle. Buď neumíš číst, nebo fakt nevím co se s tebou děje, ale opravdu se o informace o misi bát nemusíš. Na papíře stálo pouze ,Potřebujeme vaši pomoc a to co nejdříve!‘. Vlastně jsem tuhle misi vzal jen kvůli vysoké odměně. Vlastně… ještě jeden důvod by pro to byl…“ řekl jsem a zahleděl se k modrému nebi.

„Z jakého?“ zeptal se mě. Překvapeně jsem se na něj podíval.

„Z jakého důvodu jsi tu misi ještě přijal?“ zeptal se mě. Zastavil jsem se.

„To není tvoje starost.“ Odpověděl jsem mu temně. Hlasitě polkl.

„A jinak, jak se máš?“ načal jsem nové téma. Jemu spadla čelist až na zem.

„Nani?!“ vykřikl.

„He? Dej bacha ať ti tam nevletí moucha.“ Varoval jsem ho s úsměvem. Rychle pusu zase zavřel.

„Co má znamenat ta tvoje změna tématu?! Hej!“ začal na mně křičet a já se jen smál.

 

 

Laxus

„Tak tady by to mělo být“ prohlásil Myst vítězně, jakmile jsme došli na určité místo a zaklepal na veliké dveře.

„Dobrý den, vy musíte být výpomoc z Fairy Tailu, že?“ otázal se nás černovlasý muž, jakmile otevřel dveře.

„Ano, to jsme“ odsekl Myst.

„Tak pojďte dál, zavedu vás za panem Karasumou“ usmál se a vydal se po dřevěném schodišti nahoru a my hned za ním.

„Počkejte chvíli tady, ohlásím vás“ řekl a otevřel dveře od pokoje, v kterém náhle zmizel.

„He!? Počkat tady? Proč bych měl jako čekat?“ stěžoval jsem si.

„Ztichni!“ okřikl mě Myst.

„Můžete jít dovnitř“ řekl černovlásek, jakmile vyšel ze dveří.

„Dobrý den, my jsme z Fairy Tailu a přišli jsme kvůli výpomo…“ Nedořekl Myst, neboť ho Karasuma přerušil.

„Jo, jo, já vím, posaďte se“ rozkázal.

„Dáte si něco k pití?“ otázal se nás, hned jak jsme se posadili.

„Ne, děkujeme, mluvte k věci“ odpověděl Myst, dřív než jsem stihl, říct že jo, když já měl fakt žízeň.

 

Mystogan:

Když jsem mu odřekl vodu, zadíval se na mě celkem ublíženě. Jenže nemáme čas.

„Zajisté. Již nějakou dobu nám tady dělají problém skupina zvláštních monster. Jak již víte, naše vesnice je pro vás velmi důležitá, a to z důvodu, že pro vás vyrábíme zbraně, které včerpají magickou sílu a uloží ji. Tím pádem když už v souboji žádnou nemáte, můžete ji uvolnit ze zbraně a vy se znovu regeneru-…“

„Kuso…jak dlouho budete ještě kecat vo takových píčovinách? Prostě nám řekněte vo co go!“ prohlásil Laxus otráveně a já jsem přemýšlel jestli mu nafackovat za drzost, nebo ho políbit za to, že toho chlápka umlčel. Zatřepal jsem hlavou, nad čím to přemýšlím a zase se věnoval muži přede mnou, který se zarazil.Postupně nám začal vysvětlovat naši misi. Někde uprostřed lesa sídlila obluda, která všechny zabíjela a bla bla. Z nějakého důvodu jsem se nemohl soustředit a tak jsem jen kýval hlavou a doufal, že Laxus poslouchá.

 

 

Laxus

„…tak a to je vše, doufám, že nám pomůžete“ dokončil ten chlap snad tří hodinovou přednášku.

„Můžete se spolehnout“ ujistil ho Mystogan a už se zvedal k odchodu a já hned za ním.

„Ano, Ano a ještě bych zapomněl… až narazíte na tu obludu, no víte na tu modrou se zelenými skvrnkami na levé noze, s červenými skrvnkami na pravé noze, se žlutými na bři-….“

„Kruci zkraťte to!“ vyštěkl jsem na něj.

„Ááá kde jsem to jenom skončil… áno až narazíte na tu modrou obludu se zelenými skvrnkami na levé no-„

„Ksakru už zavřete tu vaši hubu“ hodil jsem po něm knihu, co jsem měl po ruce a táhnul za sebou Mystogana ven.

„Mystogane, zkrať mi to, cože máme dělat?“ upřel jsem pohled na Mysta a čekal odpověď.

„Ty jsi neposlouchal?!“ vykřikl.

„NE! Ty jeho kecy byly nesnesitelný, pamatuju si jen to, že máme najít nějakou obludu“ odpověděl jsem.

„A co máme dělat s tou obludou?“ zeptal se Myst.

„Na to jsem se právě chtěl zeptat já tebe“ odsekl.

„Kdyby si po něm nehodil tu knížku, mohli jsme to vědět“ okřikl mě.

„Kdybych to neudělal, vysvětloval by další hodinu“ začal jsem křičet i já.

 

Mystogan:

„To je taky fakt…no…zabít ji…to by nebylo chytré…nejlepší bude ji zajmout a pak mu ji předhodit. Buď ji zabijeme u něj, nebo z ní udělaj nějaký elixír…A co se do hajzlu starám? Živá nebo mrtvá, to je snad jedno. Jo a Laxusi, mám ještě jednu otázku.“ Podíval jsem se na něj s vážným pohledem.

„Co?“ zeptal se mě překvapeně.

„J-jak ta potvora vypadá, a kde ji máme hledat?“ otočil jsem se k němu se zoufalstvím v očích. Blbnu.

„Jo kámo, tak to fakticky nevím…“ odpověděl mi, načež jsme se na sebe podívali. A pak nám to docvaklo.

„KURVÁÁÁ!!!“ zakřičeli jsme oba tak hlasitě, že to muselo bejt slyšet kilometry daleko.

„T-to jako nevíme co máme dělat, ani kde?!“ ječel jsem jak smyslu zbavenej.

„Já vím, je to strašný!!“ odpověděl mi se slzama v očích.

„Mno, nějak to dopadne.“ Prohlásili jsme pak oba a pěstmi jemně udeřili do nastavených dlaní.

 

Laxus

„A co si prostě sednout a počkat než se tu objeví?“ Navrhnu hned a sednu si do stínu stromu.

„Myslíš, že se tady jen tak objeví, nějaká příšera?“ Zeptal se nechápavě a praštil se do čela.

„Myslím, že jo.“ Odpověděl jsem, vážně se mi nechtělo hledat něco, co ani nevíme, jak vypadá a kde to vůbec hledat.

„Fájn, jak myslíš.“ Povzdechl si Myst a chystal se posadit vedle mě, jenže jsme zaslechli nějaký řev.

„Kde je křik, tam se něco děje.“ Přemýšlel jsem nahlas.

„Jdeme?“ Otázal se Myst.

„Jasně!“ Křikl jsem a oba jsme se vydali vstříc křiku.

„Lucky!“ vykřikli jsme oba, když jsme uviděli jakousi příšeru, která se sápala po nějakých dětech.

„Útočit na děti není hezké.“ Řekl Myst a jedním útokem složil příšeru na zem, jenže se zvedla a teď mířila přímo na nás.

 

Mystogan:

„To bylo rychlé…“ oznámil jsem, když se zmlácená příšera válela v bezvědomí, a k tomu ještě svázaná, na zemi. Děti už dávno zmizely.

„Jo no…ale odměna je za to slušná.“ Prohlásil Laxus. Já seskočil a poplácal ho po hlavě jako poslušného psa a zase se po nějaké době zasmál.

„Jo malej, poprvé s tebou souhlasím.“

„K-kdo je u tebe malej ty sráči?!“ zeptal se mě výhružným tónem. Já otevřel flašku saké, kterou jsem našel v jeho tašce –och, bože, ať v tom není jed- a zhluboka si lokl.

„Zkus hádat…malej.“ Řekl jsme provokativně a když se začal vztekat, jenom jsem vyplázl jazyk. Co je malé, to je milé. Pomyslel jsem si a musel se pousmát.

„He? Čemu se culíš ty bastarde?“ zeptal se mě nasraně.

„Ále ničemu malej…a jinak, co holky?“ zeptal jsem se ho s úšklebkem a znova si lokl. Kurwa, snad to nepřeženu.

 

 

Laxus

„He? Holky?“ Zopakoval jsem po něm s údivem.

„Hm..hm.. jop.“ Přitakal.

„Jde to.“ Zalhal jsem, holky mě nepřitahovali už pěkných pár let.

„Jde to… to je poněkud shrnutá odpověď, trochu to rozviň.“ Nabádal mě dál Myst. Sakra, tak teď jsem vážně v háji.

„Ty si mi taky nic neřekl.“ Vyplázl jsem na něj jazyk a bodl ho dvěmi prsty do čela, tak silně, až jsem ho povalil na zem.

„Chceš se rvát malej?“ Obdařil mě pohledem zabijáka a skočil po mně.

„Jako by si byl schopnej mě porazit.“ Řekl jsem provokativně, svalil ho opět na zem a chytil ho za zápěstí, v tu chvíli trochu zrudnul, nevím, jestli to bylo alkoholem nebo něčím úplně jiným. Při té druhé představě jsem se musel pousmát.

„Čemu se jako směješ?!“ Vykřikl a převalil mě na záda, do téže polohy jako já jeho předtím.

„Tobě.“ odpověděl jsem sladkým hláskem a setřepal ho ze sebe, zase mírně zrudnul. Dostal jsem ho. Zaradoval jsem se.

„Co si tu misi trochu zpříjemnit?“ Zeptal jsem se perverzním hláskem a natáhl se těsně k jeho obličeji a sundal mu jeho „masku“, tentokrát už byl rudý celý.

 

 

Mystogan:

Krev se mi nahrnula do tváří. O co mu sakra jde. Rukou mi zabloudil pod košili a já se neubránil vzdechnutí. Postřehl jsem jak se na jeho tváři mihl úšklebek a hned se ve mně vzdmula vlna sebezáchovy. Rychlostí blesku jsem se posadil a v příští vteřině už ležel pode mnou. Olízl jsem si spodní ret.

„Malej, jak je to s těma holkama? Na tvoje chování to nevypadá, že bys jich moc vystřídal.“ Pošeptal jsem mu posměšně a vzápětí mu skousl lalůček levého ucha.

„B-bastarde…“ dostal ze sebe a já se musel pouze pousmát. Rukou jsem začal „nenápadně“ sklouzávat níž a níž, až jsem se dostal k jeho chloubě, kterou jsem vzápětí jemně zmáčkl. Z úst se mu vydral vzdech.

„Co jsi to říkal??“ zeptal jsem se ho, přičemž jsem stále hladil ono místo. Byla sranda dívat jak se snaží mluvit a přitom nevzdychat.

 

 

Laxus

Bylo vážně těžký u tohohle mluvit, vlastně jsem ani neměl, co říct, tedy kromě nadávek na jeho osobu. Kdo by si byl pomyslel, že takový neviňátko, bude teď strkat ruku do mejch kalhot.

„Ne tak rychle.“ Chytil jsem jeho ruku a převalil si ho pod sebe, strhl jsem mu plášť a hned za ním letělo i jeho tričko.

„Teď ti to oplatím.“ Řekl jsem a začal ho líbat na krku, naklonil hlavu na stranu a hlasitě vzdechl.

„Ale copak? Líbí se ti to?“ Zeptal jsem se provokativně.

„Ne, vůbec, i moje babička by to dokázala líp!“ Zašklebil se.

„Ty malej…“ Teď mě naštval, srovnávat mě s jeho babičkou, pche taková drzost!

„Snad si se neurazil?“ Zeptal se posměšně.

„Ne, baka!“ Ujistil jsem ho, ač lží. Rukou jsem sklouznul dolů pod jeho kalhoty a pevně uchopil jeho chloubu, rukou jsem pomalu pohyboval sem a tam, zatímco moje ústa se zabývaly jednou z jeho bradavek. Pomalu jsem jazykem sjížděl až k lemu jeho kalhot.

 

 

Mystogan:

Jazykem sjel k lemu mejch kalhot a jazykem rozepl knoflík a zip. Než jsem se nadál, měl jsem dole i trenky.

Ucítil jsem v ústech jeho jazyk. Napřáhl jsem k němu ruce a objal ho, přičemž jsem náš polibek ještě prohloubil. Strhla jsem mu zbytek oblečení, které měl na sobě a tak jsme tu oba leželi „Na Adama“.

Přetočil jsem ho pod sebe. Přisál jsem se mu na krk a rukou sjížděl k jeho podbříšku, když v tom…

„Laxusi!!“ uslyšeli jsme hlasy. Nebylo pochyb. Byli to Natsu, Gray, Happy, Lucy a Erza. S Laxusem jsme si vyměnili zaražené pohledy. Naštěstí jsme se oba včas vzpamatovali a oblékli se včas, přičemž jsem se já ještě stihl vypařit.

„Kde jsi byl? Hledá tě celej cech ty idiote!“ zařvala na něj Erza a dala mu pěstí. Chudáček můj MALÝ.

„Není to snad jedno? Žiju? Žiju! Tak jdeme.“ Prohlásil Laxus, přičemž si pořád mnul bolavou tvář. Otočil se mým směrem a já mu věnoval malý úsměv. Však to dokončíme.

 

 

Laxus

Vyrušit nás v tom nejlepším… Na tohle jsem se těšil tak dlouho… Sakra, jak já je nesnáším! Naříkal jsem sám pro sebe celou cestu až do cechu.

„Tak jaká byla mise?“ Otázal se děda Makarov hned, jak jsme vešli.

„V pohodě, Mystogan tu příšeru předá a doufám, že se sem vrátí s prachama.“ Odpověděl jsem. Doufal jsem, že se sem vrátí a doopravdy mi bylo jedno jestli s prachama nebo bez nich.

„Dáš si něco k pití?“ Vítala mě Mira s úsměvem na tváři.

„Dám si vodu, díky.“ Odpověděl jsem.

„Zdá se, že se Mystogan vrací.“ Řekl děda a ukázal na členy cechu, kteří právě spali na zemi.

„Zdravím, dlouho jsme se neviděli.“ Zvednul ruku na pozdrav.

„Jak dopadla mise?“ Zeptal se ho Makarov s úsměvem.

„Ehm… prachy jsme nedostali.“ Odpověděl Myst a rozpačitě se usmál, což bylo pod maskou velmi špatně vidět.

„NANI!? Nedostali?“ Vyjekl jsem.

„Tu příšeru jsme měli dodat živou.“ Vysvětlí Myst.

„Achjóó, zítra si vezmu jinou misi, teď si jdu lehnout, jsem unavenej“ rozloučím se s dědou a nenápadně mrknu na Mysta, doufám, že ho napadne, že se má pak stavit.

„No tak, pohni si“ seděl jsem na posteli a stále sledoval hodinky, když v tom mě někdo obejmul kolem pasu a povalil na postel.

„No konečně…“ špitl jsem a políbil ho…..

Zbytek si domyslí každá yaoistka xPP