24.12.2013 13:07

 

Tak opět tu jsou Vánoce a opět strávené ve Fairy Tailu. Povídka věnována Shinigami, která má dneska narozky, takže si to užij a Otanjóbi omedetó gozaimasu! :) xD

 

Jak se shání Vánoční strom ve Fairy Tailu

„Nee-san, nee-san, vstávej, vstávej!“ Vykřiknu a zatřesu se svým dvojčetem. „Co zas chceš Kuki?“ Zeptala se Shini  ospale a jakmile otevřela oči tak s velikým jekotem spadla z postele.
„Co-co to je!?“ Křičela Shini a ukazovala směrem ke mně. „Všechno nej k narozkám Shiníííí, tohle je tvůj dárek.“ Oznámila jsem Shini a ta nespouštěla oči z mnou ručně vyrobené sochy z hlíny.
„Eh… A co to má být?“ Zeptala se nakonec. „Ty to nepoznáš?“ řekla jsem plačtivě a Shini jen zatřásla hlavou v znamení že ne.
„Toto je prosím socha Graye v životní velikosti.“ Představila jsem své dílo s hrdostí v hlase. Na to Shini propadla v totální záchvat smíchu. „Co-Co-Cože? T-Tohle j-je socha G-Graye!?“ Vyjekla přes smích až jí skoro nebylo rozumět. „Hm… Nevypadá tak snad?“ Otázala jsem se s podezřením a zadívala se na moje dokonalé dílo, no připouštím, že měl jednu ruku delší než druhou, jedno oko posazený níž než to druhý, nos placatej- jak jsem do něj omylem praštila knížkou a už se mi to nechtělo spravovat-, trošičku křivé a hubeňoučké nohy a břicho měl tlustší než obvykle, ale jinak byl naprosto dokonalý!
„Jasně, že vypadá…“ Řekla Shini a snažila se potlačit další výbuch smíchu, ovšem ne moc na dlouho.
„Ty si zlá, sestřííí!“ Křikla jsem uraženě, nafoukla tváře a povýšeně zvedla nos, chtěla jsem odejít, když v tom se otevřely dveře, které mě málem porazily na zem.
„Jej, promiň Kuki-chan.“ Omluvil se rychle Loke a vzápětí se rychle i s Grayem a Natsuem navalili k nám do pokoje a rychle za sebou zavřeli dveře.
„Co-“ začala jsem, ale náhle mě přerušilo silné mlácení na dveře, div že nevyletěly z pantů. Kluci se ihned běželi schovat. Rychle jsem dveře otevřela a tam stála totálně naštvaná Erza, které z očí sršely blesky a její rudé vlasy byly poházené ze strany na stranu. Vypadala tak děsivě… „Kde jsou!?“ Zařvala a já s leknutím nadskočila. „Kd-kdo?“ Vykoktala jsem ze sebe. „Ti tři- Gray, Natsu a Loke!“ Zařvala Erza ještě hlasitěji až mi z toho naskočila husí kůže a všechny vlasy na hlavě se mi zježily. „Ne-nevím, neviděla jsem.“ Odpověděla jsem koktavě. „Kdybys je viděla, okamžitě mi to přijď říct!“ Křikla ještě Erza a následně se otočila a nasupeně odešla. „Spolehni se!“ Šeptla jsem za ní a zavřela dveře.
„Už je pryč?“ Zeptal se Natsu vystrkující hlavu ze skříně. „Jo. A Teď mi někdo vysvětlete, co to mělo znamenat!? Málem jsem chytila infarkt!“ Vyjekla jsem a kluci opustili své úkryty.
„Promiňte, že Vás vyrušuju, ale PROČ SAKRA LEZETE K HOLKÁM DO POKOJE BEZ ZAKLEPÁNÍ!?“ Vyjekla Shini a já si teprve teď uvědomila, že je jen v krátké noční košili, a tak jsem kluky raději vyházela na balkón než by je Shini zabila.
„Tak co se děje?“ Zeptala jsem se, jakmile byla Shini převlečená a Natsu, Gray i Loke už byli zpět v pokoji. „Tak trochu jsme zničili vánoční strom, tady chytrák ho spálil!“ Vykřikl Gray a ukázal směrem k Natsuovi. „To není pravda! On ho zmrazil!“ Bránil se Natsu. „Ale potom, co tys ho spálil!“ Vyštěkl Gray a vrhnul se na Natsua.
„Uklidněte se!“ Křikla Shini a oba od sebe oddělila.
„A proč jsi tu ty, Loke?“ Zeptala jsem se nechápavě. „V té době jsem se je snažil oddělit a všichni jsme skončili na tom stromě, který hned na to spadl Erze do koláče. A pak už si domyslíte, co následovalo.“ Vysvětlil Loke.
„Jo… Ale když jste zničili strom… Co to pak bude za Vánoce!?“ Vykřikly jsme se Shini téměř souhlasně.
„Seženeme nový…?“ Navrhl Loke a podíval se po všech přítomných. „Hm…dobrej nápad!“ Přitakal Natsu.
„Můžu mít dotaz…?“ Ozval se Gray a všichni se na něj otočili. „Co je tohle?“ zeptal se a ukázal na mnou vytvořenou sochu. „Nic… To jen Kuki dělala takovou příšerku!“ Vykřikla hned Shini. „T-“ chtěla jsem si začít stěžovat, ale Shini mě kopla tak silně, že už jsem nebyla schopná něco říct.
„Tak jdeme?“ Zeptala se hned Shini a pobízela všechny k odchodu.
„Proč jsi to udělala?“ Otázala jsem se dvojčete plačtivě. „Moc mluvíš.“ Opáčila Shini a už si mě nevšímala a šla dál.
„Kam chcete pro ten strom jít?“ Zeptala jsem se. „Do lesa, kam jinam?“ Odpověděl Gray.

„Který z těch všech stromů máme vzít?“ Zeptal se Loke jakmile jsme došli do lesa. „Ten největší!“ Odpověděla jsem hned a začala ukazovat na opravdu velký strom, který Natsu následně porazil jedinou ranou. „Zbláznili jste se?! Jak ho asi chcete procpat dveřmi cechu!?“ Vykřikl Loke a spražil nás oba pohledem.
„Ha! Skátil jsem větší!“ Ozval se odněkud Gray, který teď stál na mnohem větším stromě. „To se ještě uvidí!“ Vyjekl Natsu a skátil další strom, mnohem větší strom. Gray se taktéž nechtěl vzdát, a tak poráželi jeden strom za druhým.
„DOST!“ Zařvala Shini a oba dva přestali. „Podívejte se, co jste udělali!“ Křičela dál Shini a ukázala na polovinu vykáceného lesa. „Gomenasai!“ Křikli oba naráz.
„Vezměte nějakej ten strom, ať můžeme odejít!“ Vyštěkla Shini a Loke vzal strom né moc velký, ale ani malý. „Tak můžeme jít.“ Řekl nakonec a otočil se k odchodu.
„Počkat! Měli byste ještě Erze koupit nový koláč!“ Křikla jsem hned. Na tohle nikdo nic nenamítal a cestou zpět do cechu jsme se ještě stavili koupit raději pět dalších koláčů.

„Vy!“  Vykřikla Erza, jakmile jsme vstoupili do cechu. Z očí jí sršely blesky a vypadala ještě hrozivěji něž předtím. „Erzinko, koukej, co pro tebe máme.“ Řekla jsem slaďoučkým hlasem a ukázala na pět koláčů. Z Erziných očí ihned vyhasla všechna zloba a teď připomínala spíš malé dítě, co dostalo novou hračku. Vyrvala mi koláče z ruky a upalovala s nimi ke stolu a hned se pustila do jídla.
Vyměnili jsme starý strom za nový a nazdobili jsme ho stejně, jak byl předtím. „Tak a takhle nikdo nic nepozná“ Řekla jsem hrdě a oprášila si ruce.
„Kde jste ten strom koupili?“ Zeptala se mile Mirajane, která nám právě donesla něco k pití. „Je hezký… takový jsem snad nikde neviděla prodávat, jistě bych ho koupila.“ Pokračovala dál v obdivování stromu. „No, víš…“ Začal Loke.
„Kdo ksakru vykácel půlku lesa!?“ Vykřikl odněkud Makarov a mával s nějakými papíry nad hlavou, nejspíš papíry o zaplacení škody. „Tak snad abychom šli…“ Špitla jsem směrem k Shini, Lokimu, Grayovi a Natsuovi. Ti nic nenamítali a všichni jsme se pomalu odplazili ke dveřím.
„STÁT!“ Vykřikl Makarov za námi. „Šťastný a Veselý Vánoce, mistře!“ Křikli jsme všichni najednou a dali se na útěk. Snad na to potom zapomene….