Happy B-Day, Kuki-chááán

20.04.2014 15:19

Waaah, včera jsem začala být zoufalá, že to nestihnu, ale je to tady! 

6 stránek ve wordu čisté práce  gratulujte mi! 

Všechno nejlepší Kukik :) Ale já zatím zdrhám dopsat SNS

Na viděnou~

The secret side of me
I never let you see
I keep it caged
But I can't control it
So stay away from me
The beast is ugly
I feel the rage
And I just can't hold it

Modrovlasá a černovlasá dívka, které si byly obličejem velmi podobné, seděly na posteli. Ta o necelých 10minut mladší napůl ležela, o kolena opřenou knihu, do které byla hluboce začtená. Ta druhá seděla a od zdi ji dělil pouze polštář a něco zapáleně ťukala do klávesnice notebooku. Ovšem jedna věc, tady nehrála.  Jak ty dvě dívky můžou být tak soustředěné a přitom sedět u reproduktorů sterea, které vyřvává až na druhý konec města?!

It's scratching on the walls
In the closet, in the halls
It comes awake
And I can't control it
Hiding under the bed
In my body, in my head
Why won't somebody come and save me from this?
Make it end!

Ale ty dvě jsou vedlejší! Fajn, nejsou. Jsou to hlavní postavy tohoto příběhu, ale pokud tady zůstanu ještě o něco dýl, pukne mi hlava! Ale pokračujme…

O patro níž byla ložnice. V té ložnici postel a v posteli se k sobě tiskla dvě nahá těla.

„Já je snad přetrhnu.“ Poznamenal naštvaně hnědovlasý mladík, ležíc nad jeho snoubenkou.

„Mohly by to trochu ztlumit.“ Přitakala mu Angee, ale to už Shou Murasaki vstával, hledajíc župan.

I feel it deep within,
It's just beneath the skin
I must confess that I feel like a monster
I hate what I've become
The nightmare's just begun
I must confess that I feel like a monster
I, I feel like a monster
I, I feel like a monster

O kus dál byl další pokoj. Ten pokoj velmi připomínal spíše knihovnu. Ani se nedivím, když v něm bydlí takej šprt, ale to nechme stranou.  Prostě tam u stolu seděl zelenovlasý mladík, který se snažil trpět rámus, vycházející z pokoje dvou dívek, ale to šlo opravdu těžce. Nakonec to mladík nevydržel a vstal ze židle, s úmyslem, překazit dvěma dívkám zábavu.

My secret side I keep
Hid under lock and key
I keep it caged
But I can't control it
Cause if I let him out
He'll tear me up
And break me down
Why won't somebody come and save me from this?
Make it end!

Na chodbě se mladík srazil se svým hnědovlasým dvojčetem a jeho snoubenkou. Oba nazí, pouze v županu. Akimoto moc dobře věděl, co se v jejich pokoji dělo a přece jen byl upřímně rád, že dívky nadělaly takový rámus.  Jinak by ho od práce vyrušovalo vrzání postele a vzdechy z vedlejšího pokoje.

I feel it deep within,
It's just beneath the skin
I must confess that I feel like a monster
I hate what I've become
The nightmare's just begun
I must confess that I feel like a monster

I feel it deep within,
It's just beneath the skin
I must confess that I feel like a monster
I, I feel like a monster
I, I feel like a monster

Tak či tak, teď si to trojice rázným krokem rázovala k pokoji dvou nejmladších členek klanu Murasaki. Shinigami Kuro Murasaki a Kukik Aoi Niwatori Murasaki…Ty dvě snad překonaly světový rekord o nejdelší jména světa. Hlavně Kukik.

It's hiding in the dark
It's teeth are razor sharp
There's no escape for me
It wants my soul,
It wants my heart

No one can hear me scream
Maybe it's just a dream
Or maybe it's inside of me
Stop this monster!

Dancer of Death Shinigami a Little dangerous kid Kukik, známé také jako Wolf’s Twins nebo výjimečně jako Wolf’s princesses. Prostě mají mnoho jmen. A ne zrovna dobrou pověst.

 

I feel it deep within,
It's just beneath the skin
I must confess that I feel like a monster
I hate what I've become
The nightmare's just begun
I must confess that I feel like a monster

I feel it deep within,
It's just beneath the skin
I must confess that I feel like a monster
I'm gonna lose control
Here's something radical
I must confess that I feel like a monster

„ZTLUMTE TO!!“ vtrhli do pokoje dva mladíci s křikem, jenom dívka za nimi tiše zašpitala tiché „Prosím.“

„Neječte!“ poznamenala chladně rudooká černovláska, poukazujíc na modrovlásku, která spokojeně spala, využívajíc klín svého dvojčete jako polštář.

I, I feel like a monster

I, I feel like a monster

I, I feel like a monster

I, I feel like a monster

Ze sterea unikly poslední tóny a nezvaní návštěvníci zůstali zaraženě stát ve dveřích.

„Co koukáte jak tele na nový vrata?“ nechápala Shinigami, která se konečně obtěžovala vypnout stereo a odlepit oči od svítící obrazovky notebooku.

„Jak to, že ji ten rámus uspal?“ nechápal Shou.

„Co já vím? Však tak nahlas to zase nebylo!“

„Že nebylo?! Řvalo to na celej barák!“ oháněl se argumenty Shou a vzbudil tak Kukik.

„Heh? Nii-chan? Shini? Co se stalo? Proč je tu tolik kraválu?“ zajímala se ospale modrovláska, ale oni nijak nereagovali. Teda ne, že by ji to moc zajímalo, protože opět usnula.

Když si Shinigami uvědomila, že modrovláska má opravdu tvrdý spánek, vysoukala se zpod ní a svůj klín nahradila polštářem.  Pak se pořádně protáhla a zamířila si to do kuchyně.

„Ty chceš VAŘIT!?“ vyhrkl překvapeně Shou, čímž zavinil to, že jeho zelenovlasé dvojče vyprsklo limonádu.

„Jo, proč?“ zeptala se nechápavě černovláska a obrátila své karmínově červené oči na svého staršího bratra, který ji chytil kolem ramen.

„Nic ve zlém ségra, ale TY plus KUCHYNĚ se nerovná nic dobrého a-„
„KABOOM!!“ vyhrkla nadšeně Shinigami s jiskřičkami v očích a zatleskala ručičkama, jako malé dítě.

„I tak se to dá říct…“ přitakal hnědovlasý mladík, ale to se mu už mladší sestřička vymanila a zpod kredence vytáhla tááákhle tlustou knihu receptů.

„Tákže,“ začala číst. „0,25litru zaječí, nebo srnčí krve, 1pár plící nekuřáka, jedno čerstvé srdce-…aha, to je špatnej recept.“ Zamrmlala a otočila stránku.

„Etoo… Ingredience vyndejte z ledničky, aby všechny suroviny v receptu měly pokojovou teplotu. Troubu předehřejte na 180 °C a dvě dortové formy o průměru 20 cm vymažte máslem. Do mísy robotu přesypte mouku, cukr, kypřicí prášek, jedlou sodu, kakao a přidejte máslo, vajíčka, vanilku a zakysanou smetanu. Hněťte, dokud nezískáte hladkou, hustou hmotu…“ začala číst, tentokrát správný recept a pustila se do přípravy.

 

O 10 minut později:
KABOOM!

Z kuchyně se ozvala rána.

„Shinigami! Co blbneš!? Říkal jsem, že to patří do trouby, a ne do konvice na čaj!“

„Já vím!“ ohradila se naštvaně černovláska.

„Tak proč to tam strkáš?!“

„Ale do tý konvice jsem to dala, jenom proto, že jsem chtěla, aby to mělo ten tvar konvice! Vždyť jsem to dala pak do mikrovlnky!“

„Jsi snad blbá?“ chytil se za čelo Shou. „Mimochodem, jak to, že ji ten výbuch nevzbudil?“ otázal se, s pohledem upřeným na schodiště.

„Ah, málem jsem se zapomněla zmínit. Dala jsem jí trojitou dávku tohohle.“ Řekla a podala lahvičku zelenovlasému bratrovi. „Našla jsem to mezi Akiho uspávadly.“ Objasnila a začala hledat, kde udělala chybu. Jenže ji vyrušil Akimoto.

„Seš blbá? Jedna dávka tohohle uspí na celej den i slona! A ty jí dáš hned trojitou!“ začal vyšilovat, ale černovláska se na něj s klidem podívala.

„Právě proto!“ opáčila a dál se věnovala receptu.

„Waaah! Shini, ty se učíš vařit?“ ozval se hlas, který všem nahnal husí kůži i na místech, o kterých by si nikdy netroufli mluvit.

Nastalo ticho. Trvalo jenom pár vteřin, ale všem účastníkům konání (kromě jednoho), to přišlo jako celá věčnost. Jako první zareagovala Shinigami, která rychlostí blesku zaklapla knihu.

„J-Jo! Tak nějak…“ uculila se a očima hledala pomoc u ostatních. Další zareagovala kupodivu Angee.

„Kuki-chan! Dneska otevřeli nové hračkářství, co se tam jít podívat?“ navrhla a vysloužila si tak děkovné pohledy od ostatních.

„Budou tam plyšáčci?“ zeptala se modrovláska, kterou to pravděpodobně zaujalo.

„Obrovská horda tákhle velkých plyšáků!“ rozpřáhla ruce do stran Angee a Kukik zasvítila očka!

„Jdeme! Jdeme, jdeme, jdeme, JDEME!“ táhla za sebou hnědookou černovlásku s úsměvem a chvíli na to uslyšely klapnutí dveří.

„Wow,“ poznamenal Aki. Shinigami byla hrubší.

„Kurva, to bylo o…“ hledala vhodné přirovnání, ale žádné ji nenapadalo.

„…o prsa severokorejský studentky.“ Doplnil za ni Shou a Shinigami přikývla. Normálně by ho seřvala, ale vážně ji nic jiného nenapadlo.

„Jak to, že se vzbudila tak brzo, když dostala takovou dávku, tak silnýho uspávadla?“ nechápal stále Aki, ale Shinigami se Shouem ho poplácali po rameni.

„Uvědom si, co je tohle za rodinu.“ Připomněla mu černovláska.

„Jsou to obludy. Nejsou normální. I kdyby jí dala dávku za deset slonů, do dvou hodin by se vzbudila.“ Vysvětlil Shou.

„Tak či tak,“ přerušila je Shinigami, která se právě vlasy svazovala do vysokého culíku. „jde se vařit!“

„Péct.“ Opravil ji Aki a dal si zástěru.

 

Mezitím v hračkářství:

„Waaah! Angee! Podívej, podívej!“ odbíhala Kukik od jednoho regálu k druhému a svoji budoucí švagrovou tahala všude za sebou.

„Snad to stihnou…“ povzdechla si smířeně Angee a rozešla se za modrovláskou.

 

V kuchyni, po 5 neúspěšných pokusech:

„Je to černý,“ poznamenala černovláska.

„Má to být černý! Je to politý čokoládou!“ ozval se zelenovlasý.

„Shou?“

„Co je?“

„Ochutnej to.“ Přikázala černovlasá a otázaný hlasitě polknul.

„Co když se otrávím?“ zeptal se šeptem, stále pozorujíc nevinný dort, jako by z něj mělo vylétnout UFO.

„Mám spoustu protijedů.“ Opáčil Aki a Shinigami ze spodu vidličkou nepatrně oddlábla kousek dortu.

„Áááá!“ naznačila mu, ať otevře pusu a hnědovlasý musel chtě nechtě otevřít pusu.

„Tak?“ nahrnuli se k němu oba sourozenci a napjatě očekávali, jestli jejich utrpení a zničená kuchyně stála za to, nebo jestli jejich bratr padne mrtev k zemi.

„Je to…“ začal Shou a Shini s Akim se na něj nalepili ještě víc.

„Je to?“

„Je to dobré…“ přiznal Shou a všichni tři sourozenci se po sobě podívali.

„Je to dobré…dobré…je to jedlé…NENÍ TO JEDOVATÉ!!“ vykřikli a začali se tam objímat.

„Super,“ přerušil oslavu nejedovatosti dortu Aki, „ale teď nás čeká úklid.“

 

Za 10 minut:

Klaply domovní dveře. Do kuchyně se navalila Kukik s obrovským pytlem.

„Jsme doma!“ zakřičela a upustila pytel, ze kterého vypadla spousta plyšáků.

„Všechno nejlepší!“ vykřikly čtyři osoby, které se rozestavěly okolo stolu, na kterém byl čokoládový dort.

„Waaah! Dort!“ zazářily očka modrovlásce, ale to už Angee krájela dort. První talíř dala před Kukik, která ho měla jako oslavenkyně ochutnat první.

Chvíli žvýkala, a pak polkla. Tři osoby se okolo ní vědavě nahrnuly.

„Tak?“ otázal se Aki.

„Je to hnus.“ Řekla Kukik s výrazem pokerového hráče, což s ostatními seklo o zem.

„Nemá to skoro žádnou chuť, a to, co nějakou chuť má, je chutná jako lak na nehty.“

„Vidíš?! Já ti říkala, že to je odlakovač!“ sekla pohledem Shinigami po Shouovi.

„Tak či tak,“ povzdechl si Aki a vzal dort, který následně začal rvát Kukik do krku. „prostě to sežereš!“ Začal řvát a Shou s černovláskou ho podporovaly. Jenom Angee se snažila zachránit modrovlásku před udušením, ale to už je něco, co nebudu komentovat.