Halloween v Konoze - 2. část

29.11.2012 15:59

Na popud fanoušků z Konohy, jsem se rozhodla pro další dílek xD A jen nezabíjejte že neppřidávám FanArtíky xD nemám USB do mobilu a foťák mi naši nechcou půjčit xD

 

Jen tak tak jsem proklouzl mezerou mezi Sakurou a Narutem. Běžel jsem k hlavnímu vchodu, ale byl zamčený a klíče jsem nechal v kuchyni. Sakra. Vyběhl jsem po schodech nahoru. Jediné dašlí dveře, které mám v bytě jsou ty od balkónu. Vyběhnu na balkón a naskytl se mu pohled na celou Konohu. Zarazil se. Celá Konoha byla "zmutovaná". Těsně nade mnou proletěl černý stín. Když se podívám zhůru, uvidím Hinatu s ocelově modrými netopýřími křídly, ocasem a místo oblečení má šupiny stejné barvy. Z úst jí trčí dva ostré tesáky a oči mají místo levandulově fialové ocelově modrou barvu.
"H-Hinato?" takže se tohle neděje jen s těma třema, ale s celou Konohou.
"Sasuke-kun! Není to strašné?" řekne a proletí mi těsně nad hlavou. Skrčil jsem se. "Celá vesnice je proměněná. Mám pocit že jsem si jako jediná zachovlala zdravý rozum." V tom jsem uslyšel jak někdo dupe po schodech.
"Pomůžeš mi?" podíval jsem se s prosbou v očích na Hin. Jako jediná se zdála být normální aspoň po psychické stránce. Přesně jak jsem doufal přikývla.
"Staň se jedním z nás Sasuke..." uslyším za sebou a otočím se. Stál tam starý "Tým 7". Vděčně jsem podíval na Hinatu. Přikývla. Rozběhl jsem se k zábradlí balkónu a pak jsem z něj skočil. Nějakou dobu jsem padal volně k zemi, až jsem pomalu začal litovat proč jsem Hinatě věřil. Ta mně ale těsně nad zemí zachytila a vznesla se se mnou vzhůru. Pak letěla k zápádní části Konohy. Věděl jsem že když se odejde z Konohy západní částí, ocitneme se v lese. Ale také jsem věděl že tam většinou bývá nejvíce lidí. Pohlédl jsem s obavami v očích na Hinatu. Vycítila můj strach.
"Neboj se." řekla to jako malému dítěti, které jde poprvé na očkování.
  Přesně jak jsem čekal, na západní části bylo plno lidí. Hinata ale nad nimi v pohodě proletěla a zastavila až před lesem.
"Dál musíme jít pěšky." řekla a vydala se do hlubin lesa. Vydal jsem se za ní. Nechci riskovat život v přítomnosti oblud.
  Po pěti minutách bloudění lesem, jsem začínal být nervózní. Co když mně Hinata vede do pasti? I když se zdá divná jen po fyzické stránce, možná dokáže myslet jinak a chce mně zavést k nim. Z přemýšlení mně vyruší její výkřik.
"Pozor!" v příští vteřině mi těsně kolem hlavy proletí šíp. Zareagoval jsem tak, jak reaguji obvykle. Rychlostí blesku jsem se otočil a hodil do místa, odkud dle mého názoru vyletěl šíp, kunai. Uslyšel jsem jak se kunai do něčeho zabodl, a podle zvuku jsem si tipnul větev. Přede mně skočil nějaký kluk, zhruba v mém věku. Kluk stále v ruce držel luk a už si chystal šíp. Tasil jsem katanu, stoupl jsem si do bojové pozice připraven kdykoli odrazit útok, a v hlavě jsem si už promýšlel strategii. Kluk zvedl ruku a já sevřel pevněji katanu. K mému překvapení si dal ruku k ústům a gestem mi naznačil, že mám být ticho. Přikývl jsem a povolil sevření ruky s katanou. Ale neschoval jsem ji. Jednak jsem byl připraven k dalšímu útoku, a jednak jsem věděl, že by to nebylo zrovna dvakrát tiché. Pomalu jsem pootočil hlavou, ale koutkem oka jsem ho stále sledoval. Někoho mi připomínal. Když jsem se podíval za sebe, zalapal jsem po dechu. Těsně za mnou byl nějaký chlápek, který už patří mezi ty obludy. Mastné vlasy dlouhé až na zem, ruce až ke kotníkům byly pokryty černými chlupy a v očích měl nepřítomný výraz. Vzpomněl jsem si na Team 7 a bodlo mně u srdce. Celkem mi začalo chybět to Sakuřino otravování. V hlavě té obludy byl zabodnutý šíp. Myslel jsem že je mrtvý, ale tělo se najednou začalo zmítat. Nakonec se rychlostí světla postavilo a vrhlo na kluka. Kluk vyjekl, když mu příšera přelomila luk. Zareagoval jsem co nejrychleji a setl té příšeře hlavu. Ta se odkutálela a tělo padlo k zemi. Již podruhé a já doufám že i naposled.
"Málem mně zabil..." zamumlal kluk, trochu vyšším hlasem než je obvyklé. Myslel jsem si, že kvůli šoku. Přistoupil jsem k němu a podal mu ruku. Zachytil se za ni a vyšvihl se, přičemž mu spadl šátek. V tu chvíli jsem ho málem pustil. Nebyl to kluk, ale holka! Dlouhovlasá blondýna, s odstínem do zlata (pro lepší představu, Temařin odstín vlasů). zelené oči měla vytřeštěné a stále koukala na mrtvé tělo.
"Málem mně zabil..." zopakovala a z oka jí stekla slza. Pod pravým okem měla tmavou pihu.
"Sasuke-kun!" uslyším Hinatu a v tu chvíli před nás dopadne a složí křídla. Dívka automaticky vytáhne z pozdra kunai a chystá se ho hodit.
"Ne!" zarazím ji. Překvapeně se na mně podívá. "Je na naší straně." Dodám. Nedůvěřivě si Hinatu prohlédne, ale kunai skloní. Stále ji propichuje pohledem.
"Co je ta holka zač?" zeptá se Hinata celkem naštvaně. Pokrčím rameny. Všimnu si že Hinata stále ale propichuje neznámou dívku svýma ocelově modrýma očima bez zorniček.
"Zachránila mi život." Hinata kývne, ale stejně z ní nespouští oči. Varovně se na ni podívám. Všimne si mého pohledu a donutí se usmát.
"Po cestě se nám můžeš předsstavit, co ty na to?" zeptá se mile. Vyvalí na ni oči.
"V-vy chcete abych šla s vámi?" zaptá se zaraženě. Přikývnu. Skočí mi kolem krku.
"Arigatou!" vykřikne. Zaraženě se podívám na Hinatu. Tváří se naštvaně.
"Sasuke, můžeš na chvíli?" zeptá se mně. Vykroutím se z dívčina sevření a jdu za Hinatou.
"Co potřebuješ?" zeptám se jí.
"Bude způsobovat jen problémy!" řekne dívajíc se přitom na blondýnku. Podívám se na neznámou, na Hin. Neznámou, Hin, neznámou, Hin...
"Sasuke!" zasyčí na mně.
"Promiň, říkalas něco?" zeptal jsem se jí. Asi jsem jí naštval. Začala rudnout v obličeji, ale tentokrát to nevypadalo že by chtěla omdlít. Něco nesrozumitelně zavrčela a pak mi těsně u hlavy vystřělí pěst, která naštěstí narazí do kmene stromu.
"je všechno v pořádku?" uslyším jak na nás volá ta bloncka.
"Jo." řeknu a hlasitě polknu. Hinata doslova hořela vzteky. Asi jí budu muset zranit city. Jsem na to zvyklý, ale v téhle situaci by to mohlo nadělat víc škody než užitku. "Hej, chceš zachránit Uzumakiho, nebo ne?!" Hinata se zarazí a její tvář začne pomalu blednout. Oddálí svou ruku. Přikývne. "Fajn, takže se laskavě uklidni! Ta holka půjde s námi ať se ti to líbí nebo ne!" řeknu, otočím se a odejdu.
"Teď půjdeme do Suny. Můžeme jen doufat že se tam neděje to samé co v Konoze. A ty," ukážu na blondýnu. "se nám už představíš." řeknu. Kvůli hádce s hinatou mám uř teď dost blbou náladu.

Na lesní cestě:
"Jmenuji se Suzuki Naboku Hitomi Hoshiyama, ale všichni mi říkají Suzuki. Pocházím ze Skryté Hvězdné vesnice. Má rodina již neexistuje. Sestra Nabuki byla nakažena, matka s otcem taky a bohužel i můj malý bráška. Nikoho jiného již nemám. Myslela jsem si, že v Konoze by mi mohli pomoci. Proto jsem byla překvapená, když jsem vás viděla. Ztratila jsem tak poslední naději na záchranu." dovyprávěla svůj příběh neznámá- teda vlastně Suzuki, ale to už jsme stáli u Suny (poznámka autora: nějak rychle se tam dostali xD). Běžíme ke branám, ani jsme si neuvědomili jaké je tam ticho. Začal jsem se představovat já. Nikdy jsem nebyl takhle aktivní mluvčí, ale nevadilo mi to.
"Já jsem Sasuke Uchiha. Narodil jsem se-!" začnu mluvit, ale větu nedopovím jelikož se ve vesnici ozve výbuch. Kašlu na seznamování a běžím na místo činu.
  Když doběhneme s Hinatou a Suzuki na náměstí, zastavíme a koukáme na to boží dopuštění. Všechny budovy okolo zničeny a šichni lidé vypadali jako ti v Konoze! Rozhlédnu se kolem a holky mně napodobí. V tom zahlídnu červené vlasy, které jsem znal dost dobře.
"Gaaro!" vykřiknu a rozběhnu se k němu. Suzuki s Hin běží za mnou. Těsně za Gaarou zastavím. Něco není v pořádku.