Gajeel a Levy? Společná mise!

27.09.2012 23:26

 

Gajeel a Levy? Společná mise!

„Tak a beru tenhle úkol“ řekne nakonec Gajeel stojící před tabulí s úkoly. „Já nechci nic říkat, ale přečetl sis ten úkol pořádně?“ zeptala se ho Mirajene . „Vlastně ne, ale odměna je vysoká“ odpoví Gajeel s úsměvem. „Zákazník potřebuje přeložit jednu knihu, která je psaná starým písmem, kvůli té knize se mu několikrát vloupali do domu a chtěli ji ukrást, chce vědět co ta kniha skrývá za tajemství, a jak by jsi dokázal přeložit staré písmo?“ zeptala se. „Vezmu s sebou Freeda“  „Freed je teď pryč, plní úkol společně s ostatními členy raijinshuu, ale vezmi Levy“ „Levy?“ vykřikne Gajeel, jeho úsměv z tváře náhle zmizel, ale nezbývalo mu nic jiného, přeci jen ta odměna byla vysoká.

„Levy, nejdeš se mnou na tuhle misi“ zeptá se Gajeel a podává jí papír s úkolem. „Já , jen s Gajeelem, to bude skvělýý“ pomyslela si Levy a při té představě celá zrudla. „Tak jdeš?“ zeptal se Gajeel znovu. „Jasně“ odpoví Levy. „My jdeme s váma“ řekli Jet a Droy společně. „Tohle zvládneme sami, je to lehký úkol“ křikne Levy a už společně s Gajeelem opouštějí cech.

„Pojedem vlakem, nějaký námitky?“ zeptá se Gajeel Levy. „Klidně, mě je to jedno“ odpoví a usměje se. „Dnes celý den vlaky nebudou jezdit, musíme opravit rozbité koleje“ řekne průvodčí právě příchozímu Gajeelovi a Levy. „Vypadá to, že budeme muset jít pěšky“ povzdechne si Levy. „Hmm… jo, když vyrazíme hned, zítra bychom tam měli dojít“ řekne Gajeel a vydají se na cestu. Po třech hodinách cesty už se začlo stmívat. „Měli bychom se někde utábořit“ navrhl Gajeel. „Jo, už mě z tý cesty docela bolí nohy“ stěžuje si Levy. „Já jdu sehnat něco k jídlu a ty zatím rozdělej oheň“ zavelel Gajeel a odešel někam do lesa. „Co? To mě tady nechá a ještě k tomu abych se štvala s ohněm, achjoo, jak já ho nenávidím“ stěžuje si Levy a jde nosit dřevo na oheň. Najednou slyší za sebou kroky „Gajeele ty už si se vrátil?“ řekne Levy, aniž by se podívala za sebe. „Člověk v tomto lese?, kdo by řekl, že mi jídlo přileze přímo před nos“ ozve se hlas za Levy, tento hlas nepatřil Gajeelovi, když se Levy otočila, viděla před sebou něco mezi medvědem a opicí (mno prostě nějaký divný zvíře :D, jednodušší bude když ho pojmenujeme třeba Pepík :D.). Pepík chytil Levy do tlapy. „Přestaň, pusť mě“ křičela Levy. Když už ji chtěl Pepík sežrat, něco, nebo spíš někdo mu usekl ruku. „Gajeele“ vykřikla Levy šťastně. „Měla by sis dávat větší pozor, kdybych se zrovna nevrátil, mohl už tě dávno sežrat“ poučoval ji Gajeel. „Hmm…, no…, jo…, díky“ vykoktala ze sebe. „Auu, moje ruka, za to zaplatíš lidskej červe“ řval Pepík a vytáhl svůj železný meč. „Jéé, jídlo“ usmál se Gajeel a upřeně pozoroval meč. „Jídlo?, i když nevím, co tím myslíš, rozhodně ti oplatím to za tu ruku“ zuřil Pepík a rozběhl se proti Gajeelovi, několikrát sekl mečem, ale pokaždé minul, meč byl zvyklí držet ve dvou rukou, ale jelikož měl už jenom jednu, blbě se mu sním bojovalo. „Vedle, vedle, možná by se ti líp bojovalo se dvouma rukama co?“ provokoval ho. „Ty odpornej lidskej červe“ zuřil Pepík a několikrát se po něm zase ohnal mečem, ale opět ho netrefil. „Achjoo, už mě to přestává bavit“ prohlásil Gajeel a použil železný dračí řev, Pepík odletěl pryč i se svým mečem. „Achjo, toho meče je škoda, mohlo mi to posloužit jako večeře, alespoň že jsem chytil nějaký ryby“ řekl a dal ryby opékat na oheň. „Díky Gajeele, že jsi mě dneska zachránil, nebýt tebe tak jsem skončila jako jeho potrava“ řekla Levy tiše a ukousla si kus ryby. „Jo, jo ale pro příště si dávej pozor.“ „Hm…, jo, jo, budu.“ „Není ti zima? celá se třeseš“ zeptal se Gajeel Levy. „Hm… trochu jo“ odpověděla mu Levy. „Tady máš můj svetr“ řekl a podal jí jeho svetr. „Díky, ale nebude ti zima?“ zeptala se Levy starostlivě. „Ne, nebude a teď už bychom měli jít spát“ odpověděl jí. „Hmm… dobře, tak dobrou noc.“ „Dobrou.“

Ráno se Gajeel vzbudil dřív než Levy. „Mám jí vzbudit, a nebo nechat spát? Docela spěcháme, takže by bylo nejlepší ji vzbudit, ale když ona je tak roztomilá, když spí…“ přemýšlel Gajeel. „Nechám jí spát a zatím půjdu pro něco na snídani“ rozhodl se Gajeel. Když se Gajeel vrátil, Levy už byla vzhůru. „Dobrý ráno, tak jak ses vyspala?“ zeptal se Gajeel Levy . „Hmm…, jo dobře, co je na snídani?“  „Ryba“ odpověděl. „Cože, už zase?“ zděsila se Levy. „No, jo, co jinýho chceš v lese sehnat?“ „No, mohl si ulovit třeba zajíce“ dobírala si ho Levy. „Žádnýho jsem tu neviděl a teď nezdržuj, už musíme jít“ řekl Gajeel a vydali se na cestu.

„Dobrý den, vy jste mágové z Fairy tailu? A přijali jste můj úkol, že?“ zeptal se klient právě příchozích Gajeela a Levy. „Ano, teď nám ukažte tu knihu“ řekla Levy. Zavedl je do knihovny a ukázal jim knihu, Levy chvíli luštila, co se v knize píše, ale za necelou hodinku už to věděla. „Kniha obsahuje kouzla zakázané magie, tato kniha je velmi cenná a dá se prodat za mnoho peněz“ řekne nakonec Levy. „Tak zakázaná magie?, prodávat jí nebudu, mám ji po svém praprapraprapradědovi. Moc vám děkuji“ řekl klient. „Měl jsem hlad a tak jsem snědl nějaký dvě železný brnění, co tady byly, nevadí to?“ zeptal se najednou Gajeel. „Cože?!“ vykřikl klient. „To brnění bylo po mým praprapraprapradědovi, aaa jak jsi mohl zničit, tak důležitou památku?“ zuřil klient. „Nezničil jsem jí, jen snědl“ hádal se Gajeel, ale to už klient vyhodil Gajeela a Levy ze svého domu se slovy: „Na tu odměnu zapomeňte, zničili jste mi památku na praprapraprapradědu.“ „Gajeele, taky si to nemusel jíst, teď nedostaneme zaplaceno“ řekla Levy naštvaně. „No, jo, ale přeci jen to byl skvělý úkol“ řekl Gajeel na svojí obhajobu. „Hmm…, máš pravdu, měli bychom spolu na mise chodit častěji“ řekne Levy a usměje se. „Zpátky jedem vlakem, ty koleje už opravili“ řekl Gajeel. „Hmm…, ok“ souhlasila Levy. A tak se vrátili zpátky do cechu.