Vánoční večeře ve Fairy Tailu aneb pouštět některé lidi do kuchyně se nevyplácí

 

„Nee-chan, nee-chan!“ Zavřeštěla jsem směrem k dvojčeti, které právě o něčem zaujatě diskutovalo s Grayem a Natsuem.
„Co zas chc-“ Otočila se směrem ke mně, ale otázku nestihla dopovědět, neboť jsem jí přistála okolo krku.
„Slez ze mě.“ Začala prskat a sbírat se ze země, na kterou jsem ji nemilosrdně povalila.
„Gomen, nee-chan.“ Uskočila jsem před pěstí, vyhoupla se na nohy a natáhla před sebe krabici, nepečlivě ovázanou stuhou, na které bylo přesně šest uzlů, které se mi nechtěly už rozvazovat. Sestra na ni částečně znepokojeně a částečně nechápavě pohlédla.
„Dárek na Vánoce! Vezmi si to!“ Rozkázala jsem, ale ona na to stále zneklidněně a podezřívavě hleděla.
„Shini!“ Křikla jsem plačtivě a tak trochu uraženě.
„Fájn, fajn.“ Přitakala a vytrhla mi krabici z rukou, ale do otevírání onoho dárku se neměla.
„Otevři to! Otevři to!“ Pobídla jsem ji s rozzářenýma očkama a nedočkavostí v hlase. Shini na to opět znepokojeně pohlédla, chvíli to vypadalo, že přemýšlí, a pak s dárkem odkráčela trochu stranou od všech lidí.
„Kam to jdeš?“ Nechápala jsem její počínání.
„Mám ti připomenout, co jsi mi dala na minulé Vánoce? A taky na ty předminulé?“Odpověděla mi otázkou a já pokrčila rameny, čímž jsem dala najevo, že si to nepamatuji.
„Papírový Gray, socha Graye…“ Připomenula mi Shini.
„Sakra! A já si myslela, že věci spjaté s Grayem budou novinka.“ Křikla jsem plačtivě. Shini na mě opět podezřívavě pohlédla. „Já to věděla.“ Povzdechla si.
„Sakra! To jsem říct nechtěla!“ Chytila jsem se za pusu a snažila se to zakecat dalšími zbytečnými řečmi, které spíš dopomohly k vyzrazení dárku.
„Tak to otevři!“ Vybídla jsem ji znovu a Shini po dlouhém zápolení s uzlíky a po strhnutí asi osmi vrstev balicího papíru konečně hleděla na onen dárek.
„Co to sakra je?“  Vyjekla Shini a bylo na ni jasně vidět, že rudne.
„Kde jsi to sebrala?“ Otázala se nevěřícně.
„No… to je dlouhej příběh…“ Odmlčela jsem se. Doopravdy se mi nechtělo vysvětlovat, kde se mi podařilo sehnat Grayovi trenky, jen doufám, že je pak nebude hledat.
„Já mám času dost.“ Odsekla Shini zvědavě, jenže v tu chvíli jsme za sebou uslyšely kroky a vyslovení našich jmen. Shini rychle schovala krabici za zády.
„Co to tam máš?“ Zeptal se Natsu, který právě přišel doprovázený Grayem a Happym, a udělal krok směrem k Shini se záměrem ji krabici vzít.
„T-to n-nic není, jen další z blbých vtípků Kuki.“ Odpověděla koktavě a opět mírně zrudla.
„Blbých?“ Otázala jsem se plačtivě a ublíženě se na ni podívala. Ona svoje slova potvrdila kopnutím do mé nohy.
„Itai.“ Zaúpěla jsem bolestí, chytla se za bolavou nohu a začala skákat po té zdravé.
„Zkoušíš tanec na přivolání sněhu? Můžu se přidat?“ Vyptával se Natsu se zájmem a na dárek Shini úplně zapomněl.
„Jasně!“ Křikla jsem nadšeně a začala vytvářet nové kroky a pohyby, které se sotva podobaly tanci, a Natsu je s mírnými obtížemi napodoboval.
„Con, con, con, yuki wa con.“ Začala jsem „tanec“ doprovázet i písní, kterou následně Natsu začal zpívat taky, o chvíli později se k nám přidal ještě Happy. Takže jsme teď tvořili trio magorů, kteří vypadali tak, že právě utekli z psychiatrické léčebny.
„Jste v pohodě?“ Otázala se nás Shini mírně znechuceně, mírně pobaveně.
„Proč bychom nebyli? Přidej se taky!“ Opáčila jsem a snažila se ji dokopat k „tancování“. Jediné, co jsem si ale vysloužila, byla pěkná rána do hlavy.
„Itai.“ Křikla jsem dnes již po druhé a mnula si bolavou hlavu.
„Nee-chan si zlá.“ Řekla jsem jak jinak než plačtivě, což Shini s mírným povzdechem a facepalmem odignorovala.
„Každopádně…“ Ujal se slova Gray. „Mira onemocněla, a tak nás poprosila o to, abychom připravili večeři.“ Vysvětlil Gray náš úkol.
„Nás?“ Opakovala Shini pobaveně, ale Gray zcela vážně přikývnul.
„Tak jo, jde se na to!“ Křikl Natsu a vydal se směrem do kuchyně následován všemi ostatními, tedy kromě Shini, která se snažila nějak skrýt dárek ode mě, ale po úspěšném skrytí se přidala taky.
„Ten dárek si ještě vyřídíme.“ Špitla směrem ke mně a já se zatvářila výrazem alá andílek.
„Víte vůbec, co se bude vařit?“ Otázala se Shini podezřívavě.
„Vůbec netuším.“ Řekli Natsu a Gray současně.
„Hej! Neříkej to co já!“ Okřikl Natsu Graye.
„Ne, ty neříkej to, co já!“ Opáčil Gray. Následovala chvíle hádání a nechybělo zde ani pár pěstí, které účinně zničili 5 talířů, 2 pánvičky, 3 hrnce a asi 20 vidliček a nožů, které se zabodaly do stěn, v horším případě do Happyho (chudák číča, ta to vždycky schytá), v lepším případě povylétaly z oken. To už pak bylo slyšet jen nadávání a křik lidí, co právě pod okny procházeli.
„Sušenky a pudink!“ Vykřikla jsem s hvězdičkami v očích. V tu chvíli se na mě vrhly čtyři nechápavé pohledy. „Sušenky a pudink.“ Opakovala jsem tvrdohlavě a hrdě nadzvedla nos s tím, že svoje rozhodnutí jen tak nezměním.
„Někdo lepší nápad?“ Zeptal se s povzdechem Gray a přelétl po všech lidech v kuchyni. Všichni pokrčili rameny, čímž dali jasně najevo, že lepší nápad není.
„Fájn, takže sušenky a pudink.“ Oznámil Gray otráveně.
„Jeeej! Sušenky a pudink!“ Vypískla jsem radostně a okamžitě začala lítat po místnosti a vytahovat všechny potřebné i nepotřebné suroviny.
„Počkat, na co jsou ti rajčata?“ Zastavila mě Shini nechápavě.
„Jsou dobrý.“ Odpověděla jsem s širokým úsměvem na tváři, takže Shini vzdala to, aby mi rajčatové sušenky či rajčatový pudink rozmluvila.
„Tak a můžeme se pustit do práce!“ Vykřikla jsem, když jsem skončila s nošením surovin.
„Pomocte mi někdo.“ Vykřikla ona hromada surovin.
„Shini! To lízátko mluví!“ Vypískla jsem vesele a Shini na mě pohlédla s facepalmem. V tu chvíli, co z té hromady vykoukla modrá packa, jsem si uvědomila, že lízátko doopravdy nemluvilo.
„Happy, chudáčku, jsi v pořádku?“ Přiskočila jsem k hromadě, uchopila modrou packu a prudce s ní trhla, to způsobilo, že Happy udělal tři salta a s velikou ranou se rozpleskl na zdi těsně vedle vidličky, která tam před chvílí byla hozena.
„Gomen.“ Křikla jsem a zase přiskočila k Happymu a ochranitelsky ho objala.
„Škrtíííš mě.“ Prskala kočka. „Gomen.“ Vypískla jsem znovu a pustila ho, díky čemuž spadl na zem a rozpleskl se znovu.
„Kuki, nech tu nebohou kočku.“ Řekla Shini mírně pobaveně, ale snažila se tvářit vážně.
„Neměli bychom začít?“ Otázal se Gray mírně znepokojen a v rukách si pohazoval s nějakými knížkami, což měly být asi kuchařky.
„Na co ty kuchařky? Prostě smíchej to, co je dobrý!“ Křikla jsem a vyrvala mu knížky z rukou, které následně vyletěly z okna, přičemž každá ještě stihla praštit nebohou kočičku přímo do hlavy.
„Huuuuh?!“ Křikl Gray polekaně a podíval se na mě s vražedným pohledem. Následně mně přistála jeho ruka na hlavě.
„Itai.“ Vykřikla jsem plačtivě a mnula si bolavé místo. Gray následně vytáhl ještě jednu knihu a o kousek ode mě ustoupil, abych ji taktéž nevyhodila pryč.
Zatímco Gray předčítal seznam věcí, co bude potřeba a všichni ostatní to pilně sypali do připravené mísy, nutno podotknout, že každý sypal, kolik chtěl, jsem seděla na zemi a snažila se utlumit bolest hlavy.
„Kuki chce taky pomoct.“ Vypískla jsem a upalovala směrem k nim.
„Ani nápad!“ Okřikl mě Gray a jebnul mě znovu po hlavě. „Itai.“ Vyjekla jsem znovu.
„Nee-chan.“ Fňukla jsem a natáhla k ní tlapky, očekávaje utěšení.
„Tady máš lízátko.“ Začala mi mávat před obličejem tou věcí a mně se hned rozzářila očka.
„Sedni.“ Poručila a já poslušně sedla na zem. „Hodná.“ Poplácala mě po hlavě a vecpala mi lízátko do rukou.
„Mimochodem… kolik je hodin?“ Zeptala se trochu zděšeně Shini. „Za pár minut má být večeře.“ Odpověděla jsem s klidem a dál si lízala lízátko.
„Cože?! Ty sušenky ještě ale nejsou upečené!“ Vykřikl Gray, který právě z těsta plácal něco, co vzdáleně připomínalo sušenku.
„Nechte to na mně!“ Ujal se toho Natsu. „Karyuu no… hokou!“  Celou místnost ozářily jasné plameny. Když pohasly, naskytl se mi pohled na ohořelé obličeje všech okolo a na pár černých uhlíků, co měly být asi sušenky.
„Natsu, ty magore!“ Vypískl Gray a ohnal se po něm pěstí, Natsu ladně uhnul, takže to schytalo jen nádobí, které se s rachotem sesypalo na zem, přičemž pánvička udeřila Happyho do hlavy.
„Chceš se rvát?!“ Křikl Natsu a Grayovi pěst hned oplatil. V tu chvíli jsem si všimla, že z mého lízátka zbyl taktéž jen uhlík. Na čele se mi objevil křížek a můj veselý úsměv vystřídal hodně naštvaný. Odhodila jsem zuhelnatěné lízátko stranou, což mělo za následek to, že Happy dostal další ránu do hlavy.
„Moje lízátko!“  Zaječela jsem naštvaně a vrhla se na Natsua a Graye. Teď už tu lítalo naprosto všechno a nezůstalo nic, co by zůstalo neposkvrněno.
„Kuki, koukni, mám další lízátko.“ Řekla Shini a začala mávat větším lízátkem. Můj naštvaný pohled opět vystřídal radostný a poslušně jsem doklusala za sestřičkou.
„Sedni a dej pac.“ Neodpustila si, ale já poslušně následovala jejích příkazů. „Hodná.“ Poplácala mě po hlavě, dala mi lízátko a pohledem se přesunula k mlátícímu Natsuovi a Grayovi, jenže než stihla cokoliv udělat, rozrazily se dveře a v nich se objevila naštvaná Erza.
„Co se to tady sakra děje?!“ Rozkřikla se a všem vstaly hrůzou vlasy na hlavě. Všichni jsme se na sebe podívali a nikdo nic nemusel říkat. Bleskurychle jsme zamířili k oknu, přičemž se nám podařilo šlápnout na chudáčka Happyho a vyskákali z okna.
„Zdrheeejtee!“
Letošní Vánoce budou ještě zajímavé…