Společné Vánoce klanu Uchiha a Uzumaki

Čauko děcka,

tak jsem tady se speciální Vánoční povídkou.

Původně jsem psala Akatsuki yaoi, ale to jsem nestíhala a ani na to neměla náladu. Tak jsem začala psát tohle. Myslím že je to celkem podařený. Pak mně napadlo k tomuhle připlést yaoi, ale nechtělo se mi xD Tak je to jenom krátké Shounen Ai xD Ať se vám povídka líbí. Bye~

*šla pozpátku domů, ale zakopla a spadla do příkopu*

Vaše Shinushka

 

 

 

 

 

"Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Kašpárek maličký, nebo děda mráz?" blonďatý Shinobi kráčel Konohou a prozpěvoval si všem známou Vánoční koledu. Na zádech nesl světýlka, která se měla pověsit na stromeček a vedle něj kráčela červenovlasá kunoichi, vedle které kráčel další blonďák, podobný tomu prvnímu.

"Kam jdeme mami?" optal se mladší blonďák. Kunoichi se mile usmála a poté mu odpověděla.

"Jdeme navštívit naše staré známé, Naruto." oba blonďáci se zarazili.

"Kushino, lásko. N-nechceš tím snad říct, že jdeme k Uchihům, že ne?" zeptal se s obavami v hlase muž se světélky.

"NANI?!" vykřikl Naruto. "Mami! To mi nemůžeš udělat!" začal ihned protestovat, ale rudovláska si pouze prokřupla klouby na prstech.

"Jestli mi vy dva uděláte ostudu, tak si mně nepřejte, dattebane!" vykřikla a oba muži zbledli.

"H-hai..." vykoktali a už se sklopenou hlavou mířili k sídlu Uchihů.

"Nějaký nápad na útěk?" pošeptal Minato k Narutovi. Ten pouze zavrtěl hlavou.

"Nevím jak ty tati, ale já mám svůj život celkem rád." oba se podívali na mile se usmívající Kushinu. Ta si ale všimla jejich pohledu a nebezpečně se zatvářila. Oba nasadili vyděšený pohled a rychle se otočili.

  Za chvíli se ocitli už v Uchiha čtvrti a z dálky na ně mávala černovlasá dívka, která se mile usmívala.

"Kushina-chan! Minato-san!" Kushina zatáhla oba blonďáky za rukávy aby si pohli. Když dorazili k ženě, ta si přitiskla k sobě Narutovu tvář.

"Naruto-kun! Ty jsi vyrostl!" rozplývala se nad ním a úplně ignorovala to, že nemůže dýchat. Minato hlasitě polkl. V tom se ode dveří ozval smích. Mladší Uchiha se tam válel smíchy po zemi, dokud se nedostal do Kushinina zorného pole.

"Sasuke-kun?" všimla si ho a Uchiha zmlknul. Kushina otevřela náruč a šla k Uchihovi, kterého si přitiskla na hruď. "Z tebe je kluk jako buk! Pojď obejmout tetičku!" oba uvěznění kluci se po sobě mučednicky podívali. V tom oba vyskočili.

"TY?!" zakřičeli najednou a oba si vytáhli kunaie. Hned se proti sobě rozběhli, ale něčí silné ruce je odrazil každého na jinou stranu. Když se vzpamatovali a chtěli se podívat co se stalo, stály tam dvě hodně, ale hodně naštvané ženy s psychopatickými výrazy a mnuly si pěsti. Oba chlapci hlasitě polkli. Šel z nich strach... Ode dveří se ozvalo zakašlání.

"Pojďte dál." pozve je Fugaku s nervózním pohledem. Všichni se rozešli mlčky ke dveřím. Minato, který šel jako poslední, se zastavil.

"Taky vám vyhrožovala?" zeptal se šeptem.

"Ženský maj nadvládu. Kam se poděla hrdost mužů?" odpověděl otázkou Fugaku. Zepředu se ozvalo zakašlání a Minato si povzdechl.

"Tak to opravdu nevím." odvětil a šel dopředu. Fugaku se za ním zadíval. Opravdu nechápal jak se někdo jako on mohl stát hokage?

 

"Naruto-kun, běžte se Sasukem do jeho pokoje, než připravíme večeři. Já i Kushina-san jsme totiž seznámeny s vaší šikovností." řekla mile Mikoto. Sasuke a Naruto obrátili oči v sloup. Pravděpodobně by něco hodně nemravného odpověděli, ale na to měli svůj život celkem rádi. Proto se teda zvedli ze židlí a mumláním se odebrali do Sasukeho pokoje, kde sebou Sasuke plácl na postel a s mručením si otevřel knihu, do které se začetl. Naruto se mezitím procházel po pokoji. Všiml si poličky, na které byly fotografie, tak se u ní zastavil.

"Hele, na tohle si pamatuju!" zvolal najednou. Sasuke odložil knihu a zvedl se. Na poličce byla fotografie těch dvou, jak si hrají s dřevěnými kunaii. Sasuke e pousmál.

"Jo, tehdy jsme jsme ještě byli celkem velcí kámoši." odpověděl s úsměvem.

"Tys na mně nedal dopustit. Ostatní se mi kvůli Kyuubimu vyyhýbali, zatímco ty jsi se mně zastával." pokračoval Naruto se skelným pohledem.

"Ale tehdy jsem ani nevěděl, že v sobě nějakého démona máš." odpověděl Sasuke s opět vážným, téměř vyčítavým výrazem. Naruto sklopil pohled. Mrzelo ho že ztratil nejlepšího přítele.

 Sasuke se k němu naklonil a pohladil ho po vlasech. Vlastně ani nevěděl proč. Prostě to udělal a nepřemýšlel u toho. Naruto se na něj překvapeně podíval. Ve tváři měl zmatený výraz. Sasuke se mile pousmál.

 Naruto se k němu naklonil a políbil ho na rty. Sasuke překvapeně vyvalil oči. Takouvouhle reakci teda nečekal! Naruto se od něj odtáhl.

"Gomen..." promluvil. Uchiha ale nehodlal zůstat pozadu! Přiblížil se k Narutovi a jejich rty spojil do mnohem delšího a vášnivějšího polibku, než byl ten předchozí. Sasuke se nalepil svým tělem na Narutovo a přitiskl ho ke zdi. Naruto mu po chvíli obmotal jednu ruku kolem krku a druhou mu položil do vlasů, čímž se jejich polibek dosti prodloužil. Pravděpodobně by oba zašli dál, kdyby se z kuchyně neozval hlas Mikoto.

"Sasuke, Naruto! Večeře!" zvolala a oba kluci se od sebe museli chtě nechtě odtáhnout. Naruto si šel ještě opláchnout obličej a už si to kráčeli do kuchyně.

"To je dost že jdete!" vynadala jim Mikoto. Oba beze slova zasedli za stůl a pustili se do jídla. Po večeři si ještě zahráli různé hry a povídali si. Potom už nastal čas jít domů.

"Tak zase příští rok!" zavolala na ně Mikoto.

"Ale příště u nás!" odpověděla jí Kushina. Mikoto se pouze pousmála.

 

 Když chtěl Naruto jít spát, polekal se hada ve své posteli. Had byl docela malý a měl na krku přivázaný kousek papírku. Naruto papírek nedočkavě rozbalil a četl: Jsi fajn, ale příští rok bychom mohli zajít dál. Naruto se usmál a už u stolku sepsal odpověď, ktreou vzápětí připl hadovi na krk a pomocí techniky ho poslal zpět za Sasukem. Pak šel spát.

 

 Mladý Uchiha si přečetl odpověď a musel se pousmát.

"Sasuke, jdi už spát!" přikázala mu Mikoto, která vešla do dveří. Sasuke zmačkal papírek a vyhodil ho do koše. V noci se mu nedařilo usnout. Pořád musel myslet na blonďáčkovu odpověď.

Na co to myslíš ty perverzáku? Jsi horší než Jiraiya! Ale neboj, příští rok se ti pomstím! To bude jiný kafe...