Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Těžká jsou rána opilcova, ale to spraví sladká pomsta
Mám pro vás varování. Tohle jsem napsala já, ale v minulém díle jsem to rozdělila na Kukik, a Shinigami, ale jenom myšlenky. Jinak v tom bývá zmatek (aspoň teda u mě). Takže když uvidíte dole nápis Kukik, neznamená to že to psala ona! Okay? xD
Kukik:
Probudila jsem se se strašnou bolestí hlavy. Au! Zdá se že mám kocovinu. Posadím se, a rozhlídnu. Všude vidím rozházené flašky od saké, a na zemi poházené karty. Když se rozhlédnu, zjistím, že Shinigami ležela na Kankurově hrudi. Byl bez trička, a já se musela uchechtnout. Ale smích mě přešel, hned když jsem zjistila že na tom nejsem já a Gaara o nic líp. V tu chvíly mi i rajče mohlo závidět tu červenou v mé tváři. Snažila jsem se dostat z Gaarova objetí, ovšem neúspěšně. Když se zavrtěl, a hrozilo že se probudí, vykašlala jsem se na to a znovu usnula. Znovu mě probudilo až zurčení vody.
Shinigami:
Když jsem se probudila, málem jsem omdlela pod návalem bolesti hlavy. Když bolest ustoupila, tak jsem se rozhlédla kolem, flašky od saké, Kukik ležící na Gaarovi, karty (asi od pokeru)...počkat! Kukik ležící na Gaarovi? Tak to je teda něco! Vymanila jsem se z Kankurova objetí, a šla trochu poklidit. Protože až se vzbudí Temari, mohl by bejt průšvih, a fakt velký. Pustila jsem vodu, a hlava mi jenom třeštila. Hrozná bolest, tu bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli.
"Shinigami?" ozve tichý chraplavý hlas za mnou, a já skoro leknutím nadskočila.
"Kuki-chan? Pro Jashina, jak to vypadáš?" oslovím ji šeptem. Kukik měla pokrčené oblečení, byla bledší než Orochimaru (jestli je to tedy vůbec možné), chodila jako zombie, a modré vlasy ji trčely do všech stran.
"Tvý vlasy, vypadaj hůř než ty Samařiny" pohlédnu na ni kriticky.
"A jak si myslíš že vypadáš ty?" řekne a pokusí se o úsměv. Já jdu k velkému zrcadlu, a leknutím padnu na zadek. My dve vypadáme jako zombie dvojčata. Kromě barvy vlasů, vypadáme stejně, stejně příšerně.
"jsem jediná kdo tu má bolehlav?" zeptala se Kukik najdenou.
"Ne, já mám taky, a vsadím se že Gaara a Kankurou na tom nebudou o nic líp" řeknu a ušklíbnu se.
"Nechceš pomoct?" nabídne se Kukik, a já jen přikývnu.
O dvě hodiny později:
Shinigami:
Když jsme s Kuki-chan konečně douklízely, připlazili se k nám ti dva ospalci, držíc se za hlavu. Já a Kukik jsme si jich všimly, teprve až Kankurou začal škemrat o prášky. Jenže když jsme mu je daly, tak zakopl a jaksi převrátil stůl, vysypal odpadkový koš, a rozbil tři sklinky. Myslela jsem že ho v tu chvíly zabiju, a výraz Kukik nasvědčoval to samé. Kankurou pochopil že tady jde o jeho život.
"Kolik?" řekl vystrašeně, a rychle se zvedal z podlahy.
"Tři" řekly jsme s Kukik sólo, a Kankurou začal zdrhat.
"Raz..." začnu.
"...dva..." pokračuje Kukik.
"TŘI!" vykřikly jsme obě naráz, a bolehlav nebolehlav jsme se za ním hnaly jen se za námi prášilo.
Našly jsme ho až ve sklepě, kde zkoušel svou novou techniku "Jsem-jenom-neškodná-hodná-loutka no Jutsu" a klepal se přitom strachy. Kdyby náš pohled dokázal zabíjet, tak už by pomalu a bolestivě umíral. Chytly jsme ho za ruce, a i přes jeho protesty ho táhly po schodech nahoru, kde jsme se s ním zavřely v jeho pokoji, abychom se mu mohly pomstít.
Za hodinu přišel Gaara.
"Holky, nevíte proč Kankurou běhá po ulici jenom ve slipech, a Temařině podprsence?" zeptal se, a cukaly mu koutky na obličeji.
"My nevíme Gaaro, před chvílí řekl, že si potřebuje odskočit, tak jsme ho pustily" řekne Kukik, zatímco já schovávám za zády kunai, a ona zbytky Kankurova oblečení. Gaarovi to došlo, tak se jen ušklíbl, a dodal mezi dveřmi ještě tohle:
"Být vámi dívám se z okna, jestli ho totiž Temari uvidí, zbydou z něj pouze malé čtverečky" řekne a odejde. Já a Kukik se jako na povel nahrneme k oknu, a čekáme na ten vzácný okamžik, a u toho se tlemíme.
Kukik:
Sedíme na parapetu, a s výtlemem v obličeji se koukáme jak Kankurou ve fialové podprsence, a bílých trenkách mlátí na dveře, a řve abychom mu šly otevřít. Kolemjdoucí se zastavují, a koukají se na toho blázna, co má být prý bratrem kazekageho. Z těch pohledů umíráme.
Konečně nastala ta chvíle kdy se Temeri vrací domů, ale před domem zůstane stát, a nechápavě hledí na Kankura.
"Gaaro! Už je tu Temari!" zekřičí s úsměvem plným očekávání Shinigami, a Gaara dojde a vykoukne z druhého okna. Všichni napjatě čekají, co bude dál. Temařin výraz najednou chytá nebezpečně červenou, skoro fialovou barvu, jak se snaží ovládnout.
"Kankurou, já - tě - zabiju" řekne a zatíná ruce v pěst. Ale očekávaná rána nepřijde. Místo toho ho popadne za ruku, a vtáhne do domu. Já a Shinigami jsme tak překvapené, ale stejně běžíme ke dveřím, a Gaara jde do kanceláře, se slovy že mu potom máme říct kdy se koná Kankurův pohřeb.
Temari se o chvíly později objevila ve dveřích, a strčila Kankura dovnitř, já a Shinigami jsme to sledovaly z bezpečné vzdálenosti. Temari dá Kankurovi pěstí, a on padne na zadek, a narazí přitom do zdi.
Shinigami:
Já a Kukik se vzpamatujeme, a tajně proklouzneme do kuchyně, kde Kankurou udělal svinčík, a začneme ho uklízet. Za chvíli přijde Temari.
"Budu hádat: Kankurou měl kocovinu" řekne, a my přikývneme. Temari se zničehonic rozesměje.
"To, to je dobrý" řekne a utírá si slzy od smíchu. Já i Kukik se na ni překvapeně podíváme. Tak tuhle reakci jsme teda určitě nečekaly.
"Tohle dělá i mě, jenže já a Gaara míváme jiné způsoby na pomstu" řekne a furt se směje. nakonec se rozesmějeme s ní.
Diskusní téma: Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Těžká jsou rána opilcova, ale to spraví sladká pomsta
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.