Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Pravé peklo teprve začíná!

24.12.2012 13:00

Lidi, nezabíjejte mně za to že přidávám jen SNS, ale já už mám přesně vymyšlené jak to skončí TT_TT  Mno nic, já jen doufám že se Vám bude tahle kapitolka líbit. A Elfen Lied má zpoždění, protože jsem t měla uložený na USB, který nemůžu najít TT.TT Tenhle dílek bude trochu krátký
Vaše Shinigami

 

 

 

Shinigami:

Už hodinu prohlížím všechny svitky, knihy a kdoví co ještě. A to vše jen kvůli blbýmu henge! No je to možný?! Ale trochu té Kukik závidím. Dokázala se proměnit. Znamená to že ovládá chakru!

"Shinigami-san? Kukik-san? Jste tady?" Ozvou se dva mužské hlasy. Zbystřím. Otočím se na Kukik. Asi nic neslyšela. Mno jo, už odmalička mám lepší sluch než ostatní a teď vím že díky Urufovi. (poznámka: Zatracená čeština  a podělané skloňování!)
"Jsme u Gaary v pracovně." zavolám na ně na oplátku. Možná by nám mohli pomoci. Když se otevíraly dveře, skoro jsem to nepostřehla. V tu chvíli uslyším něči smích a Kukik jak nenávistně zaprskala.

Kukik:
Zaprskala jsem jako kočka, která si brání své území. Zatracenej Kankurou! Mně se smát teda nebude. Odrazila jsem se, že mu skočím na obličej a vyškrábu mu oči, ale Kankurou šel pomoct Shinigami, takže jsem letěla na Gaaru. A co hůř. Přestala jsem se soustředit a proměnila se zase v člověka. Takže když jsem dopadla, svalila jsem na zem chudáka Gaaru.
"Ups..." uculila jsem se nevinně, ale pak jsem uslyšela nějakou ránu. Rychle jsem se otočila. Na zemi se válela Shinigami a smíchy jí tekly slzy.
"Tss!" zasykla jsem a hrála uraženou. To ale rozesmálo ty dva ještě víc. Zvedla jsem bradu do vzduchu jako nějaká Lady a stoupla si. Oprášila jsem si modrou sukni a bíle tričko na ramínka a se zvednutou hlavou odcházela. Bohužel jsem nepočítala se šerpou, která ležela na zemi a znovu zakopla. Bohužel jsem nespadla do zrovna pěkné polohy. Chudáka Gaaru jsem zalehla. Zrudla jsem jako rajče.

Shinigami:
Tak tohle už bylo moc! Když už se konečně přestávám smát, tak chytnu další výtlem jak sviňa. V tom se dveře začnou otevírat. Já i Kankurou se přestaneme smát a zbystříme. Do dveří vejde Baki.
"Gaaro, máte misi-!" řekne ale ve dveřích se zarazí. Kukik celá rudá sleze z Gaary a Baki začne smích maskovat jako kašel.
"Jen se klidně směj, já a Shini tady celou dobu umíráme smíchy." řekne s úšklebkem Kankurou.
"To se tady pářili ještě předtím než jsem přišel?" zeptal se Baki s pohledem upřeným na kazekageho a Kukik. Já s Kankurem chytneme další výtlem.
"Já ale ještě nechci být tetička!" stěžuju si naoko abych nasrala Kukik. Ta ještě víc zrudne a otočí se ke mně zády. Baki si odkašle a my už konečně přestaneme šaškovat.
"Chtěl jste něco?" zeptám se jako dobře vychovaná holčička.
"Ano, Kazekage-sama?" otočí se na Gaaru.
"Ano?" zareagoval Gaara.
"Došla nám zpráva ze Země Vlků," promluvil Baki a já zbystřila. To jméno mi bylo povědomé, i když jsem ho v Narutu ani v Shippuudenu nikdy neslyšela. Podívám se na Kukik. Dívala se na Bakiho a mračila se, jako by nad něčím přemýšlela.

Kukik:
Země Vlků? Proč, proč je mi to tak povědomé.
"Země Vlků?" otázal se Gaara.
"Ano, Země Vlků. Upřímě, neměl jsem tušení že ještě existuje."
"Co po nás chcou?" zeptal se Gaara podezíravě. Baki se ušklíbl.
"Prý na ně útočí armáda Temných," armáda Temných?! "tak žádají o pomoc." Cože?! Jaká armáda Temných?!
"Mají smůlu. Nemám čas." odpověděl Gaara.
"Nani?! To přece nemůžeš!" vykřikla jsem. Nevěděla jsem co se s mnou stalo. Gaara se na mně překvapeně podíval.
"Ale můžu." odpověděl klidně. To jsem už nevydržela a dala mu facku. Úplně jsem ignorovala překvapené pohledy. Gaara se na mně nenávistně podíval.
"Ti lidé, kteří tam teď umírají, čekají na nějakou záchranu! Musíš jim pomoct!" křičela jsem na něj.
"Souhlasím!" vykřikne někdo a já se otočím. Stála tam Shini.
"Kukik a Shini maj pravdu Gaaro. Něco by se s tím mělo dělat. Přidal se k nám Kankurou. V tom se ozval Baki.
"Víš, už odpradávna v Suně platí zákon demokracie a my tě přehlasovali. Je to čtyři na jednoho. Klidně jdu misi plnit s váma." Ušklíbl se Baki. Gaara se na nás nenávistně podíval.
"Baki, můžeš jim sehnat nějaké zbraně?" zeptal se nakonec. Pochopil že nemá šanci.
"Jo!" vykřikneme já, Shini a Kankurou zárověň a plácnem si. Gaara něco nesrozumitelně a naštvaně zamumlal.
"A to jsi na tom ještě dobře." řekla mu Shini. "Viděl jsi někdy demokracii v našem světě? Hrůza a děs!" otřepe se.
"Sejdou se Čech, Žid, Rakušan, Němec, Avatar a Japonec." řeknu. Kankurou se uchechtne a já se na něj podívám jako na debila.
"To není žádnej vtip, ale prezidentské volby v našem světě." řekne Shinigami.

"KUKIK!"

 

Uslyším v hlavě povědomý hlas.

"Děje se něco Tsuki?" zeptám se jí v duchu.

"Zapomněla jsi na naši dohodu? Učení!"

"Nemá mně kdo učit."

"Tak tě budu učit já."

"Nani?!"

Z mého těla začal vycházet modrý třpytivý kouř a vytvořil vedle mně obrys vlka.
"Na chvíli si jí půjčím. Ještě mi nesplatila dluh." řekla a kolem mého těla se začne ten kouř obalovat. Když se rozptýlí, jsem na nějaké louce a proti mně stojí bělovlasá dívka s dlouhými vlasy až pod zadek svázané do vysokého culíku a žlutýma očima.
"Zdravím, mé jméno je Tsuki. Ty mi máš splatit ten dluh."
"Nemáš být náhodou vlk?" zeptám se místo odpovědi. Ona se ušklíbne a promění se v bílého vlka.
"Stačí?" zeptá se a já hlasitě polknu.
"J-já bych raději tu lidskou podobu." Ona jen zakroutí očima a promění se opět v člověka.
"Tak, jde se trénovat. Mám v plánu tě naučit hodně technik a boj se zbraněmi. Útěk je nemožný." řekne a ďábelsky se usměje. Jsem v hajzlu.

Shinigami:
Když se Kukik vypařila, zůstala jsem strnule stát a koukalana místo, kde ještě před 30 sekundami byla.
"Asi mám halucinace." prohlásil zaraženě Baki. Podívám se na něj s lítostí v očích.
"Kéž by..." prohlásím. V tu chvíli se ze mě začne vynořovat černé světlo, které mně obalí a v tu chvíli se ocitnu v lese. Rozhlížím se. Někde by měl být černý vlk. Ale místo vlka zahlédnu jenom černovlasého kluka s rozcuchanými krátkými vlasy, asi 16tiletý. Stál ke mně otočený zády.
"Hej! Ty tam! Co tam děláš?! Kde je Urufu?" začnu ho zasypávat otázkama, než se ke mně otočí. Jeho oči měly žlutou barvu.
"Ty jsi mi slíbila, že budeš trénovat. Ale pak jsem si uvědomil, že ti tam nahoře tě těžko naučí vlčí techniky." prohlásil znuděně.
"Urufu?" vypísknu. "Takže umíš měnit podobu. A o jakých vlčích technikách to mluvíš do hajzlu?!"
"Hej, hej, příliš otázek najednou." řekne a začne se drbat ve vlasech. Ušklíbnu se.
"Ale, ale? Štěňátko má blešky? Můžu ti doporučit jednoho veterináře jestli chceš?" zeptám se provokativně. On pouze obrátí oči v sloup a hodí mi dýku. Dýka měla na rukojeti tmavě modrý drahokam ve tvaru kosočtverce a tmavě modrou, skoro černou rukojeť. Konec rukojeti zdobila diamantová lebka. Ale všimla jsem si, že tmavě modrá část rukojeti, byla látka, aby se lépe držela. ostří bylo oboustranné a uprostřed tenčí než na konci a na začátku. Špička ostří byla velice tenká a pak se začala rozšiřovat, uprostřed zase ztenčovat a pak zase rozšiřovat. Ostří bylo dlouhé zhruba 21cm a bylo stříbrné. Nedivte se že to dokážu takhle odhadnout, jsem prostě blázen do zbraní.
"Pěkná práce." prohlásím zaujatě. Urufu se ušklíbne.
"To ano. A bude tvoje." prohlásil.
"Nani?!" vždyť to muselo stát majlant!
"Mno, ale jen pokud dopadneš v tréninku dobře. To bude místo diplomu a šerpy." řekl. Já se ušklíbla, chytila dýku aby mi ostří směřovalo směrem k Urufovi, pokrčila se v kolenech a ruku s dýkou nastavila před sebe. Urufu se ušklíbl.
"Takže bojovou pozici ti vysvětlovat nemusím. A teď začne boj!" řekne a vrhne se proti mně.