Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Omluva

28.08.2012 14:00

 

Shinigami:

"Máš chvilku?" ozval se Kankurou. Chjó, člověk si nemůže chvilku číst. Jashine, čím jsem si tohle zasloužila?

"Hmm" ozvu se. Jen ať se trochu snaží. Nasral mě! Shinigami! Tohle si musí odpykat!

"Máš silnou ránu" uchechtne se, a já se ušklíbnu, doufám že to nebylo za tou knihou vidět.

"Hmm" Hmm, moje oblíbená odpověď. Já si prostě neodpustím abych ho nenaštvala.

"Umíš říct něco jiného než hmm?" ztrácí trpělivot, a já mám co dělat abych udusila smích.

"Hmm" odpovím a tlemím se.

"Achjo, jsi beznadějná." řekne. Tak beznadějná jo? Však já ti ještě ukážu!

"Hmm" zase. Já si to prostě neodpustím. Slyším jak se za dveřmi někdo uchechtne. Vstanu a otevřu dveře, ze kterých vypadne rozesmátá Kukik, a za ní stojí Gaara a dusí smích v dlani. Ušklíbnu se. Takže my máme obecentstvo jo? Jak chcou. Udělám jim pěkný divadýlko.

"Jak dlouho odposloucháváte?" zeptám se. Můj plán ho pěkně naštve.

"Od doby co vešel Kankurou do pokoje, báli jsme se aby jsi ho nezabila." řekne tlemící se Kukik.

"Aha" odpovím s úšklebkem.

"Ty umíš říct něco jiného než "hmm"? Novinka!" řekne Kankurou. Ne ne, kamaráde. Já jsem s tebou neskončila.

"Hmm" odbydu ho, a s ním to doslova sekne o zem. Kukik se zase rozchechtala.

"Budeš to mít těžký Kankurou, jednou tohle zkusila i na mě. Týden mi neřekla nic jiného než "tralala" " řekne Kukik a pomáhá Kankurouvi vstát.

"A není nějaký způsob ja ji donutit mluvit normálně?" zeptal se Kankurou, už zoufale.

"Žádný. S ostatními bude mluvit normálně. zato ty z ní dostaneš houby" pokrčí rameny Kukik.

"Chjó" skučí.

"Hmm" řeknu. On se jenom popadne za hlavu že jde na vzduch to rozdýchat.

"Moc toho nevydrží" řeknu. Když se otočím, vidím že Kukik se válí po zemi smíchy, a Gaarovi cukají koutky.

"Myslím že jsi to přehnala." ozve se nově příchozí Temari.

"Neměla bys být v pokoji? Myslím že tam na tebe čeká nějakej kluk." řeknu a Temari zrudne. Když odejde všechny zraky se stočí na mě.

"No tak fajn! Ale dělám to protože jste mě donutili!" řeknu.

 

Když vyjdu z domu, tak jdu prohledat celou Sunu. Nikde nic. Pak mě něco napadlo! Za vesnicí je přece hrob Akasu no Sasoriho, mistra loutek! Jestli není Kankurou tam, tak už nikde. Rychle utíkám za vesnici a...BINGO! Je tam! Pomalu se k němu blížím, ale zachytí se mi sukně. Takže dalších pět minut strávím tím, že ji osvobozuji z nějakého suchého keře. Když se otočím že za ním půjdu, není tam. Jsem zmatená a než se naděju...

"Baf!" ozve se za mnou a já vykřiknu, a z leknutí skončím na svém ctěném pozadí.

Kukik:

Když Shinigami odešla, napadla mě jedna věc.

"Gaaro?" zeptám se.

"Hmm?" ozve se.

"Kam vlastně Kankurou chodívá když mívá tuhle náladu? Nerada bych Shinigami hledala po celé vesnici" otočím se na něj s prosbou v očích.

"Jestli je pravda to, co jste nám říkaly o těch světech a podobně, tak by s tím neměla mít problémy" řekne klidně Gaara.

"Máš pravdu, strachuju se zbytečně" řekla, ale malý červíček nejistoty ji pořád hryzal.

Shinigami:

"Au! Jsi vůbec normální! Víš jak jsi mě vyděsil?!" začnu mu nadávat, a v duchu uvažuju že se přestanu dívat na horory. Kankurou má mezitím křeče od smíchu. Leží na zemi a směje se jako by byl nadrogovaný.

"Pro-promiň!" řekne mezi záchvaty, a já to prostě nevydržím, a začnu se smát s ním. Mezitím co se tam tak smějeme, dojde tam nějaký ANBU, který má hlídku.

"Oh, do-dobrý den Kankurou-senseii, dobrý den slečno." až teď s Kankurem vezmeme na vědomí jeho přítomnost, a podíváme se na něj tázavým pohledem.

"Omlouvám se že vás ruším, ale odtud severně na dvacáté hodině, se k nám blíží skupina ninjů, a nevypadají zrovna přátelsky. Vypadá to ale spíš na obyčejné zloděje."

"Jsi členem ANBU, varuj velitele, určitě si poradíte." řekne Kankurou, a ANBU jenom kývne.

"Hai! Omlouvám se že jsem vyrušoval" řekne a zmizí nám před očima.

"Když nad tím tak přemýšlím," řeknu po cestě domů, "chtěla jsem se ti před tím omluvit, ale teď jsme si vlastně kvit. Že ano?" zeptám se Kankura.

"Cože? J-jo, asi to tak bude" řekne Kankurou, ale to už stojíme před domem. Když vstoupíme, nikde ani noha. Kam se všichni poděli? Pak mi něco skočí -dnes již podruhé- na záda.

Kukik:

Když vidím, že Shinigami Kankura nezabila, samou radostí ji skočím na záda. Slezu teprve tehdy, když mě Shinigami začne peskovat že ji budu platit pohřeb, jestli neslezu. Uchechtnu se, a slezu ji ze zad, a vzápětí se musím sehnout před její pěstí.

"Hej! To bylo jako za co?" rozkřiknu se.

"Za to že jsi mě málem zabila" řekne a obě se rozchechtáme.

"hej! Co takhle oslavit to, že mě naše bohyně smrti nezabila?" přijde kankurou z kuchyně, a v ruce má flašky Saké.

"Já nevím, a není to nezákonné?" jsem nejistá. Ale Shinigami rozhodla za mě.

"Nebuť labuť! Musíme si ten pobyt tady nějak zpříjemnit né?" řekne a v ruce už drží jednu flašku saké. Tak fajn. Jak myslí, jde se oslavovat!