Sen, nebo skutečnost? aneb Co všechno může zavinit hloupá sázka - Mluvící vačice!?

23.11.2012 15:40

Tak jste se dočkaly dalšího dílečku. Kukik se uráčila mi dát popis jejího  démona, takže nezůstane pozadu xD A chystám překvápko xD

 

 

Kukik:
Sedím a jen se bezmocně dívám na boj Shinigami vs. Neznámý chlapík. Ale on se vážně nepředstavil! Tss, jako bychom mu nestály ani za pohled. Uslyším ránu a všimnu si že Shinigami na zemi v hromadě kamenů -dovoluji si tipnout že to před chvilkou byla zeď- a vrčí. Moment! Vážně "vrčí"? Znělo to jako pes. Ne, jako pes ne. Ale jako vlk. Hladový, naštvaný, hluboce uražený vlk. Postřehla jsem že Shinigami trčí z černých vlasů uši. Vlčí uši. Ale ne šedé, ve zbarvení jaké má obvyklý vlk. Ale černé. Zároveň se jí zdálo že se jí prodloužily nehty, které teď nabyly černého odstínu. Ale vypadala už velmi unaveně.
Musím něco udělat!
Jsi si tím jistá?
Co to-?
Co když umřeš?
Co jsi zač?
Odpověz na otázku.
Neumřu. Jediný kdo tady umře, bude on!
Heh, odvážná slova od malého dítěte.  Ta slova mně naštvala.
Nejsem dítě, a už vůbec ne malé!
Když myslíš. Chceš ho porazit, nebo ne?
Chci!
Dobře, když myslíš.
Cítím jak mi tělem proudí energie. Ta energie ale není moje. Nehty se mi prodloužily a nabyly bílé barvy. Cítím jak mi z hlavy něco roste a když se podívám do střepu ze zrcadla na zemi, zjistím že to jsou bílé uši. Tak to je hustý! Zachytím Shinigamin pohled. Byl překvapený a vítězný zároveň. Dovoluji si upozornit Shini, že zlatý hřeb večera stojí právě před tebou! Rozběhnu se proti nepříteli, který to nečekal, schytal pořádnou, a tím myslím vážně pořádnou, ránu pěstí, odletěl kdoví jak daleko a zastavil ho až suchy strom, ve kterém udělal díru. Postavím se do bojové polohy. Vedle mně něco lehce dopadlo, otočím se a všimnu si Shinigami jak se drze usmívá. Ušklíbnu se. Tohle bude zajímavé. Nastavím k ní pravou pěst a ona o ni narazí svou. Otočíme se na nepřítele a vyrážíme. Tohle bude sranda!

Shinigami:
Když se Kukik přeměnila, uvědomila jsem si že má v sobě taky démona. Jak jinak že? Někdy mně vážně dokáže překvapit. Zaútočíme a na tváři nepřítele se objeví zděšený pohled. Ani nevím jak mně to napadlo, ale najednou jsem už dělala pečetě.
"Vlčí magie: Vytí vlka!" křiknu, a tomu klukovi, který se právě chystal uhnout před naším útokem, se najednou rozšířily zorničky, a zůstal omámeně stát na místě. Kukik se na mně překvapeně otočila, ale já jen vítězně a nevědoucně pokrčila rameny. V našem světě by mně hned označili jako čarodějnici a upálili. I když to bylo 21. století a ne kdovíkolikáté. Klidně by se kvůli tomu vrátili k prastarým tradicím nebo mně alespoň strčili do cvokhausu. A to nepřeháním. Tady je to ale normální, takže se nemusím ničeho bát...Snad. Bohužel ohledně tohoto "triku", tak naše malá, milovaná, mírumilovná, nesoutěživá Kukinka nehodlala zůstat pozadu.
"Větrná magie: Ničivé tornádo!" křikne, zvedne ruce nad hlavu a v těch rukou se začne tvořit malé tornádo, která se ale postupně zvětšuje. Ani ne do tří sekund už bylo tornádo obrovské a Kukik ho doslova odmrštila pryč.

Uslyším hluboké vrčení a já se objevím opět v lese.
"Děje se něco?" zeptám se překvapeně černého vlka, který stále vrčí.
"Tsuki!" vydá ze sebe vrčení podobné hřmění a já v něm poznám tohle slovo. Vím pouze že Tsuki znamená měsíc, ale co s tím má co dělat ta stříbrná koule?
"He?" nechápu.
"Ta tvoje kamarádka..."
"Myslíš Kuki-chan?"
"Jo, má v sobě Tsuki"
"Nani?!" rozesměju se. "Jak v sobě může mít Měsíc ProJashina?" vrhne po mně vražedný pohled a umlčí mně.
"Ne, to je jméno démona"
"Tsuki? Hele, to je trochu divný! Připomíná mi to jméno dívky v povídce, kterou píšu!" směju se.
"Tsuki je vlčí démon. Vypadá jako přerostlý bílý vlk. Je velmi tvrdohlavá a ráda provokuje ostatní."
"Popisuješ opravdu Tsuki? Mně se zdá že ten popis sedí spíš na Kukik...Až na vzhled přerostlého vlka. Ona vypadá spíš jak přerostlé batole" (čekám smrt od Kukik xD ). Urufu jen zakroutí očima a já se  objevím zpět v realitě.

"Shini-chan?" zeptá se starostlivě Kukik.
"Víš že tuhle přezdívku nesnáším"
"Jo, vím. Proto ti tak říkám." zase provokuje. Vypláznu na ni jazyk a podívám se na nepřítele. Ležel na zemi a vypadalo to, že jeho zranění jsou velmi vážná.
"Co jsi zač?" zeptám se klidně. Stále mi v hlavě běžel rozhovor s Urufem.
"T-taguro" vymáčkne ze sebe. Pokleknu k němu.
"Taguro?" přikývne. "Co po nás chceš?"
"Já nic!" začne se bránit.
"A kdo teda?" zeptám se ho.
"To Takari-sama!" řekne nám, a já ucítím že je Urufu s něčím nespokojen. "Prosím, zabte mně" požádá nás.
"C-cože?" jsem tou otázkou zaskočena. Ve škole jsem se rvala, ale zabít člověka?
"Když to neuděláte vy, ona ano. Je nemilosrdná a krutá!"

Kukik:
Uvidím jak Shini bere váhavě do rukou katanu, kterou sevře oběma rukama nad jeho srdcem.
"Snad hodoopravdy nechceš-?" zarazím se, když si všimnu že i když brečí, tak to myslí smrtelně vážně. Přitiskne špičku katany k jeho srdci a zavře oči. Já odvrátím hlavu. Dokud slyším přerývané, ale i tak klidné dýchání toho muže, jse  celkem v klidu. Pak uslyším svist a dech se zastaví. Místo toho se ozve jen vzlyk. Podívám se na Shini. Sedí u toho kluka, držíc se za rukojeť katany, která je zabodnutá do jeho hrudi. Píchne mně u srdce. I přesto má ale úsměv na tváři. Shini vstane, osuší si oči o lem rukávu od pyžama.

O tři dny později:
Shinigami se před třemi dny vrátila a zamkla se v pokoji. Chodí ven jen když je to nutné a odmítá komunikovat. Odpoledne jsem se probudila na divném místě. V lese. Uvidím jak na skále stojí velký bílý vlk. Spadnu leknutím na zem.
"Potřebuju s tebou uzavřít dohodu malá." řekne lidským hlasem a já hlasitě polknu. Ten hlas jsem poznala - propůjčil mi tehdy chakru.
"J-jakou?" jsem nervózní.
"Chakru ti mohu půjčovat, ale jsem teď strašně slabá. Zvláště v počtu, který jsem ti minule půjčila. Ty máš chakru, ale neumíš ji ovládat."
"A co s tím?" povzdechne si.
"Půjdeš do knihovny v Gaarově pracovně. Je tam mnoho knih, které by ti mohly pomoci. Teď vypadni!" řekne a já se ocitnu opět v realitě. Gaara a Kankurou odešli na nějaké jednání. Vrátí se zejtra. Temari jela se Shikamarem do Konohy, takže to budeme mít snadné. Zamířím směr Gaarova knihovna.

Shinigami:
V Kankurově pokoji jsem objevila starou knihu. Nudila jsem se, navíc jsem nějak musela zapomenout na toho kluka. Nemohlo mu být víc než pětadvacet. Vzala jsem si ji a začetla se. Bylo to něco jak ovládat chakru atd. To se mi hodilo. Musím splnit tu dohodu co jsem dala Urufovi.
  Chvíli si čtu, než mně vyruší něčí výkřik. Vyskočím rychle na nohy. Znělo to jako Kukik. Vyběhnu z pokoje. Křik se ozývá...z Gaarovy pracovny? Co tam dělala? Vstoupím a naskytne se mi zajímavý pohled. Malá vačice stojící před zrcadlem a před sebou knihu.
"Kukik?" zaptám se a jen tak tak zadržuji smích.
"Shinigami!" chovala se jako bych byla nějaká spása. 
"Pomůžeš mi?" nechápala jsem. Já neumím ovládat chakru.