RPS -část 5.

05.04.2014 18:00

Ket:

Zatímco Shini, byla odváděna, ze třídy Kuki a Secrou si to učitelka vylívala na nás ostatních.

''Tohle to chování je tak strašné, měla by zajít k psychologovy''. Sem se začla smát ''Ale vy by jste

měla zajít především''. Uča samozdřejmě tou svojí větou ''Slečno okamžitě k ředitelovy!''. Já se udiveně

koukla ''Cože prosím? Podruhé už nehodlám do ředitelny!''. Uča zrudla jak rajče ''Dobře, když ne do ředitelny

tak k tabuli!!''. Tak jsem šla odpověděla jsem správně napalovinu. Uča se trošku uklidnila, ale naštvaná

na všechny, až nakonec se rozhodla nám dat test. Všichni sme zakoulely očima, a já si v hlavě řekla ''Do hajzlu''.

Teďkom závidím holkam.

 

 

 

Shichi:
Když jsem dorazila do své třídy z druhé místnosti ( dostala jsem instrukce že to je 1. ročník ) se ozívali zvláštní zvuky a nějakej strašně pronikavej hlas. Právě mě učitelka seznamovala se žáky, když v tom se všichni zarazili. Vedle ve třídě práskly dveře. Učitelka řekla, že se jde "poradit" či co. Když odešla, tiše jsem proklouzla dveřmi přímo za ní. Uviděla jsem jak táhnou nějakou žákyni ze třídy. Hm, to je vážně zajmavá škola, když tady prováděj takový akce- řkala jsem si jako vždy pro sebe. ,,Paní profesorko, ta holka, kterou vedou.. má u sebe pití ?"  Zeptala jsem se učitelky polohlasem a prohlížela si šplíchance piva. ,, Běž zpátky do třídy," řekla trochu překvapeně, ,,tady není nic k vidění!" A já neměla jinou možnost než nacouvat zpátky do třídy, ale to přeci ještě není moje jediná možnost. Vysoukla jsem se učitelce z obklíčení a rozběhla se za nimi. Všechny tři se na mě podívali zvláštním pohledem (asi nečekali moji přítomnost ) a já se dívala tak nechápavě jak jsem jen mohla. Z láhve ještě kapalo pivo a jako na potvoru jsem stála přímo v té největší louži! Připadala jsem si hrozně trapně. Asi bych teď rači byla ve třídě.

 

 

Zoui:

Byla jsem doma a probudila sem se asi okolo 3 hodin odpoledne. A právě včas protože přišel Natsu. Byl ve škole a vyprávěl mi co se tam dělo.

Jak vidím o nic moc sem nepřišla. No Natsu pak navázal na to na co se mě ptal ráno a to bylo to jestli chci aby mezi námi něco bylo.

Zase sem začala panikařit a zase sem se zvedala ze země že půjdu uvařit čaj. Najednou mě ale Natsu chytil za ruku a strhl mě na zem s tím

že chce slišet odpověď. Zčervenala jsme a nevěděla co mám říkat. Pořád jsem opakovala jen Eto...., Eto......

Fakt sem nevěděla co mám říct. Moc sem chtěla řít jo ale nešlo to. Něvěděla sem jak by to asi tak mohlo probíhat.

Pak sem se otočila ke zdi, zavřela sem oči a potichu řekla: ,,jo''. Natsu se na mě podíval a ve tváři měl pohled jako by se mu

splnil sen. Nevěděla sem co mám dělat ale Natsu neváhal a strhl mě k sobě. Seděla sem mu na klíně a pak mě Natsu obejmul se slovy

,,Děkuju''. Jen sem tak seděla se něchala se od něj objímat. Abych řekla pravdu bylo to docela příjěmný cítila sem se jako na obláčku,

ve mě převládal pocit štěstí a pořád jsem se usmívala. Byla jsem ráda že právě Natsu je můj první kluk. Byl přesně takový jako jsem si

ho vysnila :D. Byla jsem opravdu šťastná a Natsu tak taky vypadal. Ale protože sem byla ještě nemocná zůstali sme doma a Natsu

byl u mě až do večera. Pak sem ho vyprovodila, Natsu mi zamával a řekl mi ať se brzo uzdravím ať můžeme někam vyrazit. Pak sem si šla zase

lehnout a usnula sem.

 

 

Andy:

Když jsme s Jackobem dohráli všechny hry, sežrali všechno jídlo, a popovídali jsme si snad úplně o všem, navrhla jsem že půjdem pro naše vanilkovo-čokoládový sušenky. ,,Vždyť nevíme kde je koupit'' řekl zklamaně Jackob. ,,Tak to bude honba za vanilkovo-čokoládovými sušenkami!'' zaječela sem přes celej barák. Jackob souhlasil, a tak jsme se vypravili a šli.. tuhle honbu za sušenkami jsme pojali ve vtipným slova smylu, a tak když jsme došli do města, Jackob zaječel přes celou ulici ,,Čmuchej Rexi!'', jen jsem se na něj nechápavě dívala stejně jako ostatní lidé v ulici.. Chytila jsem takovej záchvat smíchu, že jsem se válela na chodníku. ,,Bezdomovec na chodníku!'' zaječel ještě jednou. Chytla jsem ho za ruku, stáhla ho na chodník a zaječela ,,Dva bezdomovci na chodníku!'', smáli jsme se jak dva blbci, a při tom jsme se váleli na tom legendárním chodníku. Po několika minutách jsme to vydejchali, zvedli se z chodníku, a tvářili jsme se jakoby nic, a šli sme dál. První obchod na který jsme narazili byla drogerie. ,,No tak tady ani nemá cenu hledat'' řekla jsem s diplomatickým pohledem ve tváři. ,,No co víš, kdo ví co sou ty sušenky zač?'' řekl Jackob a napodoboval můj diplomatickej pohled. ,,No, to je pravda, třeba je to aviváž nebo tak něco, že?'' zeptala jsme se (opět diplomaticky). Ani se nedivím, že se nám všichni lidé v ulici vyhýbali, protože náš rozhovor byl fakt jeden velkej blábol, a kdybych viděla nějakej takovej párek lidí jako sme my, takhle se bavit, nemyslela bych si že sou normální.. Vtrhli jsme do drogerie a ptali se na vanilkovo-čokoládové sušenky. Prodavačka se na nás dívala jak kdyby jsme utekli z blázince, ale to nám bylo v celku jedno. Když nám oznámila, že tady, sušenky fakt nenajdem, jen jsme tam stáli a přemýšleli, jestli nám náhodou nekecá. ,,Tak mi je zkusíme najít sami!'' řekla sem výtězoslavně a šla do oddělení aviváže. ,,Hmmm, po sušenkách ani stopy..'' prohlásila jsem se zklamaným pohledem na tváři. Odešli jsme s drogerie, a šli o obchod dál. Takovej malej, roztomilej obchůdek to byl. Otevřeli sme dveře a tam byla taková stará babička která nás mile pozdravila a optala se, co by sme rádi. ,,No, vanilkovo-čokoládový sušenky by sme chtěli'' řekl Jackob s úsměvem na tváři. Stará paní nás zavedla k jednomu regálu, který byl plný těch sušenek který sme hledali. ,,Tohle je ráj!'' prohlásili jsme společně s Jackobem a hladově se dívali na všechny ty sušenky. Koupili jsme jich tolik, že jsme je v podstatě ani nepočítali, ale byly sme šťastní že sme konečně našli obchod s našema milovanejma sušenkama. Odešli jsme zpátky ke mě domů a tam vysypali všechny ty balíky sušenek na zem, aby sme měli aspoň trochu přehled kolik jich vlastně je. ,,26,27,28...'' počítali sme společně s Jackobem. ,,48!'' vykřikli sme oba za ráz. ,,Náš sem se vyplnil, 48 balíků sušenek do zásoby'' řekl Jackob a díval se na mě. Přikývla jsem a prohlásila ,,tak se do nich pustíme ne?'' a zasmála se.. Hned jsme otevřeli jeden balík, a pustili se do sušenek.. ,,Teď mě něco napadlo..'' řekla jsem a při tom jsem se zarazila v chroupání sušenky a podívala sem se na Jackoba ,,Nemáme bejt náhodou ve škole?''. ,,Teď už je to jedno!'' prohlásil Jackob a mávl rukou. Kývla jsem hlavou, a pokračovala jsem v chroupání. Povídali jsme si o strašně moc věcech, a pak sme se dostali k jednomu tématu......

 

 

Kukik:
Že já ji do té třídy pouštěla! Kvůli ní budeme muset zase strávit několik hodin nudné přednášky, o tom, jak se máme chovat k učitelům! Nadávala jsem sama sobě, když jsem společně s Secre táhla zmítající Shini pryč ze třídy.
„Jak tě vůbec něco takového napadlo?“ Obořila jsem se na černovlásku s pozvednutým obočím.

 

Shinigami:

Odstrčila jsem obě modrovlásky a schoulila se ke zdi, opisujíc prstem kolečko na zemi.

"A co věc svobodnýho názoru?" zafňukala jsem a vypila poslední lok, poslední flašky. "Jdu do Shouovy hospody a poprosím ho, aby za mě zatáhl ty škody. Kdo jde se mnou?" zeptala jsem se a otočila se.

 

Ket:

my trpíme ve tříde

a  oni si uživají Shini na chodbě

 

 

Kukik:
„Já jdu!“ Přihlásila jsem se okamžitě a pohlédla jsem nenápadně do třídy. Zopakovala jsem Shininu otázku a nechala ji kolovat po třídě. Doufám, že s námi půjde víc lidí.

 

Ket:

Po tom co jsem slyšela Kuki jak se ptá, nenápadně jsem vztala dokud učitelka, psala, na tabuli otázky k testu. Vyšla jsem ze třídy a šla za nima.

 

 

Andy :

 

Jackob se mě zeptal, jestli mám kluka.. začervenala sem se a odsekla jsem ,,ne!'', zeptala jsem se ho na to samí, a choval se úplně stejně jako já, akorát odpověď byla trochu jiná.. Přesněji řekl ,,No, nemám ale chtěl bych, lépe řečeno jsem zamilovanej do jedné holky'' a u toho se strašně červenal (u kluka trochu neobvyklý).. ,,No a ty bys chtěla kluka?'' zeptal se mě a přitom mi heděl přímo do očí.. Byla sem trochu víc nervozni, takže jsem zvolila strategii že odlákám pozornost sušenkami. ,,Hele já rozbalím další balíček sušenek jo?'' a už jsem se hrnula k naší osobní zásobě sušenek. ,,Sušenky počkaj!'' odsekl, a já se zasekla.. Vrátila sem se zpátky a sedla si vedle Jackoba. ,,Tak, řekni'' prohlásil Jackob, a při tom se na mě zase otočil.. Moje reakce byla asi tak stejná jako při každé otázce na kterou se mi 2x nechtělo odpovídat, přesněji to bylo ,,eto.... nooo... jak to říct....''. Jackob pořád netrpělivě čekla na odpověď, a pak se ze mě dostalo ,,jo, ale podle oho kdo by to byl'', Jackobovi se jakoby rozzářili oči, a jen se usmíval a díval se na mě.. ,,No tak já už půjdu pro ty sušenky....'' řekla jsem a docela rychle jsem se dostala z mého pokoje.. Když jsem došla do kuchyně kde byla současně i naše sušenková základna, musela jsem se napít ledové vody abych se aspoň trochu zchladila, byla jsem z toho vážně rozhozená, normálně nikomu svoje pocity jenom tak neříkám, natož klukovi.. Vzala jsem 2 balíky sušenek, a pomalu se blížila k pokoji kde čekla Jackob. Ten vypadal taky docela rozhozeně.. Rozdělala jsem balíky sušenek, a mohli jsme zase začít žrát.. Po pár minutách jsem otevřela okno, a vylezla na střechu (když otevřu okno, je tam přístup na střechu). Je to takový moje osobní místo na přemýšlení. Jackob se jen překvapeně díval jak lezu z okna. Když jsem se dostala na střech, s úsměvem jsem křikla na Jackoba že jestl ichce, může sem jít taky.. Na střeše to mám přizpůsobený k tomu, aby se tam dalo i spát, protože na střeše trávím docela dost času.. Když Jackob vylezl na střechu, sedli sme si společně na jednu madraci kterou jsem si tam dala pro případ, že si budu chtít zdřímnout.. Když jsem se oba uklidnili z našeho minulého rozhovoru, začali sme se zase normálně bavit.. Po několika minutách jsem vzpoměla na to, že jsem v pokoji zapoměla sušenky.. ,,Jdu pro sušenky'' zaješela jsem a při tom jsem seskočila ze střechy přímo do pokoje.. Jackob byl trochu vystresovanej jestli jsem to přežila tak se naklonil za střechy a ječel ,,Si v pohodě?!''. Vyklonila jsem hlavu z okna, a zaječela ,,Neboooj, mám v tom praxi''. Popadla jsem sušenky, a zase vyšplhala na střechu.. Zase jsem se povídali, a povídali, a když jsem dožrali sušenky, hned jsem běžela pro další a takhle to šlo několik hodin za sebou....

 

 

Shichi:

,, Ehm, já bych šla,“ obrátila jsem se na tu holku s flaškou, ,, teď je stejně lepší se někam vytratit než se sem přiřítí učitelka i s ředitelem…“ Ještě jsem dodala něco jako “jsem tady nová a moc to tu neznám“ nebo co to ze mě vlastně vylezlo a vyzula si promočené boty. Prostě půjdu jako bezťák – bosá.

 

Shinigami:

Když se ostatní moc dlouho rozmýšleli, rozhodla jsem se zakročit. Vstala jsem, stoupla si na práh, zvedla ruce s prázdnou flaškou a zařvala z plných plic:

"Chlastačka zadara!" zahulákala jsem, až učitelka upustila křídu a asi půlka třídy se nahrnula do dveří.

 

 

 

Secre:

V ředitelně se děli opravdu zajímavé věci. Nicméně, potom co Kukik odtáhla totálně ožranou Shini pryč z místnosti a ještě omylem kopla do vylomených dveří, ředitel si sedl do křesla, dal si hlavu do dlaní a začal vzdychat, jsem si řekla, že už to tady zřejmě nemá smysl a prostě jsem odešla. Jelikož Kukik zřejmě Shini odvedla zpět do třídy, tak by tam mohla být celkem zábava. Aby taky ne. Jen jsem přišla do třídy a co nevidím. Shini s flaškou v ruce balancuje na lavici a vyřvává něco ve smyslu jako „pití zadara“, Kukik se drží za hlavu a potichu naříká a ostatní spolužáci jen leží smáchy na podlaze. Kouknuna učitelku a...ONA SE SMĚJE! Co to sakra...?! Oni jí vyměnili!

Ale mou pozornost znovu přitáhla Shini, která už balanc neudržela a z lavice slítla. Wow, je to vážně zábava. 'Jdu se přidat!' zavýskla jsem v duchu a vrhla se do kroužku spolužáků, kteří se postavili kolem Shin.

 

 

Shichi:

Když jsem uslyšela hlas té ožralecké holky, popadla jsem svoje boty a došourala se až k ní. ,,Je na výběr i melounová vodka ?“ Zeptala jsem se jí trochu nesměle – přece jenom není moje parketa s někým mluvit-… mluvím zásadně sama se sebou. ,,Já totiž nic jinýho nepiju.“  - TAK to znělo úchylně. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. No aspoň mám šanci se v téhle škole víc usadit. A tak jsem jí následovala.

 

 

Shinigami:

Pád byl bolestivý, ale okamžitě jsem vyskočila na nohy.

"Melounová vodka, banana-shake, víno, pivo, vaječný koňak, i upíři a 'zdraví huliči' si přijdou na své! Koukám že to tady vůbec neznáš! A platí brácha, takže si můžete objednávat bez koukání na ceny!" počítala jsem a poslední větu jsem vykřikla.

"Tak jdete?" začínala jsem už trochu střízlivět: začínaly bolesti hlavy, nevolnost, únava a pud sebezáchovy, který na mě křičel, ať někam zalezu. Nesnáším být středem pozornosti. "Zaplatíme i nocleh pro slabý třasořitky, co se jinak nedostanou domů po svejch!" zahulákala jsem poslední trumf a pustila flašku na zem. všude se rozlétly střepy.

 

 

Shichi:

,,ÍÍÍÍÍÍk" vyjekla jsem ze sebe leknutím a vlastně i zděšením.

 

 

Secre:

„Eeeeej! Bude kalbaaaa!“ zařvala jsem přes celou třídu a rozběhla se za Shin, která si to už mašírovala po chodbě a vůbec nedbala střepů, které se jejím dočiněním rozlétly po celé třídě. Připojila se skoro půlka třídy a mě najednou napadla další osoba, co by se ráda napila zadarmo. Vzala jsem do ruky mobil, našla Ryuuovo číslo a začla psát SMSku. „Máš čas? Jdeme pít ke Stříbrnýmu vlkovi, chceš taky? Co to kecám, jasně že chceš. Tak za 15 minut tam. P.S. Je to zadarmo.“ Vyšli jsme ze školy a namířili se to do hospody. Muselo být zábavné nás pozorovat, protože skupinka takových reatrdů vedená ožralou černovláskou, která na všechny něco pokřikuje se asi moc často nevidí. Jakmile jsem k vlkovi dorazili a vešli dovnitř, většina zákazníků při pohledu na nás házela peníze na stůl a spěšně opouštěla hospůdku. Aspoň ty normální zákazníci...jo, udělali dobře. Všichni jsme se nahrnuli k baru a barman chvíli poletoval sem a tam jako kdyby měl v zadku vrtuli. Za chvilku už jsme však měli všichni v ruce pití a nezbývalo nic jiného, než aby někdo zařval něco jako „Party může začít!“. Tak jsem se toho ujala. A party opravdu začala.

 

 

Shinigami:

Když jsme přišli do hospody U Stříbrného vlka, hned jsem rozrazila dveře. Brácha za barem zrovna leštil sklenice a když spatřil naši sebranku, zejména mě v čele, pokoušely se o něj mdloby. Nechala jsem ostatní ať si objednaj a sama jsem vlezla za pult a vzala tam láhev whiskey. Potřebovala jsem alkohol.

"Co to má znamenat?" zeptak se Shou, když jsem pila tu blahodárnou tekutinu.

"Co by? Chlastačka. Ve škole je nuda. Mimochodem, řekla jsem jim že je to na tvůj účet a tady potřebuju, abys zaplatil toto. Stalo se to včera, když jsi odešel." řekla jsem jako by to bylo normální a s ním to seklo na zem. Pak jsem mu podala účtenku a on s sebou sekl znova.

"Jak jsi toho mohla zničit tolik?" zakňučel. S tím, že bude muset platit chlastačku se vyrovnal rychle.

"Šest židlí není kvůli mě. Přerazili je O MĚ." zahuhlala jsem uraženě a poručila si láhev mojí klasiky: piva.

 

 

Kukik:
„Brácha, chci pomerančovej džus!“ Křikla jsem na bratra a on mi rychle podal sklenici s džusem. Alkohol nepiju, takže mi v tu chvíli bylo jedno, že na mě všichni pohlížejí jako na blázna popíjejícího džus.
„Ségra? Potřebuju od tebe takovou laskavost…“ Začal Shou a já ho pobídla, ať pokračuje.
„Vrať tohle Shini a řekni jí, že si to má zaplatit sama.“ Podal mi dvě účtenky, tu kterou už jsem jí dneska jednou dávala a tu druhou, kde bylo napsáno vše, co se za dnešek stihlo vypít.
„ A dneska končím dřív, takže za chvilku odcházím, tak tu nedělejte bordel.“Dodal ještě.
„Ale jsi si vědom toho, že to nebude zadarmo?“ Otázala jsem se a změřila ho škodolibým pohledem.
„No jo, no jo, co chceš?“ Zeptal se odevzdaně.
„Odteď mi budeš vždycky platit džus a taky zmrzlinu!“ Vychrlila jsem hned první, co mě napadlo. Shou souhlasil a po chvíli odešel pryč.

 

 

Zoui:

Byla noc a mě zazvonil mobil. Probudila jsem se a vidím že mi přišla SMS od Kuki. Píše tam: Přijď do hospody, bude sranda.

Opravdu jsem chtěla ale byla jsem nemocná a bolela mě hlava. Sice nepiju ale byla by sranda jednou začas zajít s kámoškama ven i když třeba

jen na jus :D No odepsala jsem Kuki že mi není dobře a že nepřijdu a šla zase spát.

 

 

Andy :

S Jackobem jsme pořád seděli na střeše, a už se začlo dokonce i stmývat. Zablikal mi mobil se snahou zdělit mi, že mi přišla SMSka.. Mobil zásadně nopoužívám takže jsem to ignorovala. Jackob navrhnul že by jsme se mohli jít projít, a já souhlasila. Vzali sme s sebou několik balíků sušenek na cestu a mohli sme vyrazit. Jen jsme se tak procházeli po ulicích, a nemělí vůbec pojem o čase (zase). Došli jsme k lesu kde byl můj osobní strom. Jackob a já jsme měli v plánu že zase půjdeme tam, ale narazili jsme na něco docela nečekanýho. Vypadalo to jako nějakej obří bílej medvěd s rudejma očima a naježenou srstí. ,,Co to sakra je...?'' řekli jsme společně s Jackobem.. To zvíře, nebo jestli se tomu tak dá říkat, zrovna něco požíralo, a nevipadalo to jen na nějaké zvíře. Byla tady nějaká možnost že to byl dokonce člověk.. Nehybně jsme tam stáli, a doufali, že nebudeme muset použít magii aby jsme nevyvolali větší rozruch.. Bohužel nám náš plán nemotat se do toho nevyšel. To zvíře nebo spíš monstrum se najednou zavětřilo, zaseklo se v požírání mrtvoly, a zvedlo hlavu.. Dívalo se na nás těmi krvavými oči upřeným pohlede.. Abych pravdu řekla, bylo to docela depresivní i přesto že umíme ovládat oheň. Když to monstrum zvedlo hlavu, viděli jsme ty obří tesáky a hubu celou od krve.. Nehybně jsme stáli, a to monstrum taky, situace pro nás nevypadala moc dobře..

 

 

Shinigami:

Když jsme chlastali a soupeřili, kdo má větší výdrž (už třetí z odvážlivců, co zůstali v hospodě padl), začala rvačka. Nechala jsem chlast chlastem a vesele se přidala. Hospodou lítaly židle, stoly, sklenice a taky...

"To jsou TRENCLE?!" vyhrkla jsem překvapeně, když jsem strhla kus látky z obličeje. Vzápětí ke mně přiběhl nahej kluk a s poděkováním odešel i s tou látkou.

"Má pěknou prdel..." zamumlala jsem a sebrala z baru jednomu dědkovi sklenici piva. Pak přede mě Kukik položila účtenky. Přelítla jsem je pohledem a vyprskla tu blahodárnou tekutinu.

"Ani nápad!" zavrčela jsem a rozběhla se k Shouovi. Byla jsem ale dost ožralá, takže jsem se kolébala jako dítě, co se teprv učí chodit. Neřešila jsem to, přikrčila se, odrazila a dopadla bratrovi na hlavě.

"Nemám cash, musíš to zaplatiit~" pofňukávala jsem a pak noční oblohu prořízl blesk a vzápětí se ozval hrom. Pak začalo pršet. Nikdo to nijak neřešil, párty pokračovala dál. Asi pět minut. Pak vypli proud.

"Co se to kurva děje?"

"Au! Nešlapej mi na nohy!"

"Kterej úchyl mi sahá na kozy?!"

"Já to nebyl, co mě mlátíš hysterko?!"

Odevšad se ozývaly nadávky, dokud se u baru nerozsvítila svíčka.

"Ta dnešní mládež, nevydrží bez tý jejich elektroniky." brblal si majitel podniku a s malou svíčičkou chodil zapalovat všechny svíčky, co visely na stěnách (Pozn. Shinigami: "A nějakým zázrakem ty stěny neshořely, tak to prosím ignorujte."). Když se to všude uklidnilo a někteří začali uvažovat o odchodu, ozval se pronikavý řev. Všichni jako na povel utichli, že by bylo šlyšet i jehlu padající na zem. Jako na povel jsme se otočili ke dveřím. Zase se ozva ten řev. Pak zeď, ve které byly zasazeny dveře, odletěla a smetla sebou několik mích spolužáků. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a koukala do očí, stejného odstínu, jako ty moje, s tím rozdílem, že byly krvežíznivé a nenávistné.

"To mě poser..." zašeptala jsem jako uhranutá a upustila sklenici.