RPS -část 4.

08.03.2014 21:51

 

Andy:

Na tom stromě jsme seděli pěknou chvíli. Když se začlo stmívat, a měli jsme dojezené sušenky, rozhodli jsme se že půjdeme domů. Jackob mi řekl že mě doprovodí až domů (no eště aby né když bydlí ve stejné ulici jako já). Šli jsme procházkovým tempem, a povídali si. Uvědomila jsem si, že je to v podstatě jediný člověk, se kterým se bavím. Začala jsme se usmívat jako idiot, Jackob se na mě podíval, a zeptal se příjemným hlasem ,,Stalo se něco?'' a u toho se usmíval. Jen jsem se začervenala a začala zmatkovat, v podstatě jsme se zese vymáčkla že se nic neděje.. ,,Jsme nejlepší přátele že jo?'' zeptal se Jackob, a při tom se díval na oblohu. ,, Jasně že jsme!!'' vykřikla jsme bez nejmenšího zaváhání.. Jen se usmál, podíval se na mě, a obejmul mě. Začala jsme se strašně červenat, div sme nevypadala jako rajče.. Když jsme vydejchala to co se stalo, dala jsme mu ruce na záda, a několik minut jsme jen tak stáli a objímali se. Bylo to super :'DD. Šli jsme dál, a došli k mému domu.. Upřímně řečeno..byla jsme trochu zklamaná, že to trvalo tak krátkou dobu. Bylo asi deset večer, a já jsme Jackobovi nabídla, jestli nechce jít na pozdní večeři, že něco uvařím.. Jackob souhlasim a šel ke mě domů. ,,K večeři budou špagety, vyhovuje??'' zeptala jsme se, a běžela do kuchyně za účelem připravit si věci na vaření.. Pak jsem si uvědomila že Jackob ani neodpověděl a já už jsme běžela do kuchyně... Vrátila jsem se zpátky do obýváku kde seděl Jackob, díval se na fotky které jsem měla vystavené na zdi. Když mě zaregistroval jak stojím ve dveřích, cuknul sebou a hned se mi začal omlouvat. ,,To je v pohodě'' řekla jsem s úsměvem, zeptala jsem se na ty špagety a dozvěděla se že vyhovujou. ,,Fájn! De se na to!'' řekla jsem si pro povzbuzení sama pro sebe, pak jsem si uvědomila že by to mohl slyšet Jackob takže jsem okamžitě zmlkla a pustila se do práce. Špagety se vařily, a zbývalo jen udělat ''sračku na špagety'' :'DDD. Na první pokus se nepovedla, na druhý taky ne, a ten třetí bohužel taky ne.. Už to bylo docela podezdřelý, že mi to trvá tak dlouho.. Jackob stál ve dveřích a zrovna mě viděl jak patlám tu sračku.. Začal se strašně smát.. Po jeho výbuchu smíchu mi nabídl pomoc, a tak jsme dělali sračku na špagety spolu. Byla to sranda (opět). Pak jsme zjistila že jsem připálila i špagety, takže ty sme museli taky udělat ještě jednou. Konečně bylo dovařeno a my si mohli dát svoje vlastnoručně uvařené špagety. Nebyl to žádný zázrak, ale jíst se to dalo. Celý ten večer nám pomáhal Haru, takže jsme mu taky dali špagety, jako právoplatnému členovy klubu vařičů špaget. ,,Takhle zábavnej večer jsem dlouho nezažila'' řekla jsem a u toho ce cpala špagetami.. Když jsme všichni dojedli, Jackob už musel jít domů, a tak jsme se museli rozloučit.. ,,Tak zítra..'' řekl, a odešel do svého domu.. Pak jsem šla umývat nádobí, a spát..

 

Kameko:
Sedela som v triede s nohami vyloženými na lavici a čakajúc na zvonenie ako oznam nasledujúcej hodiny, som sa, zcela nečakane, hrala na mobile. Hru, ktorú som hrala, som hrala iba čiste pre zabitie nudy - an zďaleka preto, že by ma bavila, keďže ma nebavila vôbec. Na lavici som mala len tak pohodené knihy, pripravené na ďalšiu hodinu, ale vôbec som sa nenamáhala si ich nejako upratať alebo tak. Nezaujímalo ma, že učebnica asi každú chvíľu spadne z lavice. Vypla som tú hru, ktorú som tak poctivo drtila aj napriek tomu, že som ju poriadne ani nevedela ovládať, a zapla som si inú, pre zmenu takú, pri ktorej som neumierala od nudy.

 

Secre:

S Ryuuem jsme za chvíli došli ke škole. Před školou jsme potkali Shinigami a Kukik, za nimi se pomalu loudala i Stef. Pozdrav jsme nějak neřešili, upřímně, ani nevím, co by ze mě teď vypadlo. Dobelhali jsme se do šaten, vzali si věci a vydali se do třídy. Pod schody do druhého patra jsem se s Ryuuem rozloučila, protože další hodinu měl v přízemí. Dokonce mi dal na rozloučenou pusu na tvář. 'Hm, měla bych s ním hulit častějc.' pomyslela jsem si a doběhla jsem holky, které už byly skoro u třídy. Kukik otevřela dveře a všechny jsme se nahrnuly do třídy. Vzhledem k tomu, že hodina už dávno začala, učitelka si ten řev prostě odpustit nemohla. „Kde jste jako sakra byly?! Vy jste odešli uprostřed školního dne? Chcete tím říct, že jste byly za školou?!“ ječela. „My jsme něco řekly?“ podivila jsem se a kráčela ke své lavici. „Tak kde jste byly?“ pokračovala úča ve výslechu. Zcela vážně jsem se ní podívala a klidně odpověděla. „Víte, my jsme jezdily na jednorožcích a hledaly jsme zlato na konci duhy.“ Učitelku to zřejmě odrovnalo, protože se beze slova otočila k tabuli a pokračovala v nějakých zpropadených úlohách. Až po pěti minutách mi došlo, že máme fyziku. Zbytek hodiny proběhl v překvapivém klidu. Dokonce i Kukik a Shini se držely zpátky. A zapisovaly si! Co se to s nimi sakra stalo?! Pak už konečně zazvonilo a naše třída mohla jít domů.

 

 

Ket:

Krásný čtvrtý den školy, a uča na nás ještě ze včera naštvaná. Samozřejmě že první hodinu tělaku, zůstali nenápadně Kukik a Shini ve třídě aby si pospaly. Učitel, se zeptal ''Kde pak jsou Shini a Kukik??''.

Všichi jsme najednou zmlkli, protože ty dvě potvůrky ospale jsme nechtěli prozradit že spí zamčené ve třídě.

Potom jsem uvolnila napětí tím že jsem řekla '' Noo vůbec netušíme, kde by mohli být, ale co kdyby jsme se  začali hýbat, než tu zrezavíme?!''. Aby toho nebylo dost učitel to vzal jako urážku a to že opět a zase porušuju školní řád. ''Slečno, běžte okamžitě do ředitelny!''. Já se na něj smutně podívala že mě vyhazuje z mojí oblíbené hodiny jenže nepomohlo to ''Slečno Delsianová nechtějte abych se opakoval! Bežte ihned do ředitelny... HNED!''. Tak se nedalo nic dělat a šla jsem. Cestou jsem se loudala poslouchala hudbu a hrála nově staženou hru na svém telefonu. No a doufala jsem, že se u  ředitela trošku pobavím, ale děstě mě to mrzelo, zrovna jsme měli hrát přehazovanou a mě vyhodí pryč.

 

Alex:
Rozhodla se, že si vezme tygříka do školy a nikdo s tím nic neudělá. Přijede na něm do školy. ,, Hmm.. tělák jo?" zamručí a pobídne tygra do klusu. Má nového mazlíčka a je s ním velice spokojená..nějak moc si ho oblíbila. Mine na chodbě Ket a trochu se zarazí. Dnešní hodina bude asi zajímavá.. hádá že se s Ket  za chvilku potká u ředitele. ,Pozdravuj ředitele a zeptej se jestli mu nevaděj tygři' Pronese chladně aniž by se otočila a pokračuje do tělárny. Neobtěžuje se s převlíkáním a vtrhne do tělárny. Rozrazí dveře a míří s tygrem na lavičku. ,Čus padavky' pozdraví.. sice drze ale aspoň pozdraví.. to je u ní zázrak. Nijak si neláme že na ní třída i učitel civí.

 

Kukik:
Probudila jsem se na lavici a zmateně se rozhlížela okolo sebe. Teprve teď jsem si uvědomila, že máme být s Shini na těláku, ale tělák bylo to poslední, kam se mi chtělo jít. Zvláště po včerejšku… Dostat opilou Shini domů, to byl boj!
Podívala jsem se na spící Shini a usoudila jsem, že se jí taky nechce vstávat.
Mávla jsem nad tělákem rukou a zase sebou pleskla na lavici. Vážně bych si sem měla brát polštář, ty lavice jsou tak tvrdý… Netrvalo dlouho a zase jsem usnula.

 

Shinigami:

Probudila jsem se na školní lavici a opět mě začala bolet hlava a fakt, že jsem posnídala dva aspiríny to moc nezměnil. Navíc, když jsem si čistila zuby, zjistila jsem, že na mě ze zrcadla kouká panda.

"S kým jsem se rvala? A co máme za hodinu?" zeptala jsem se Kukik jen tak mimochodem, abych nemusela myslet na tu palčivou bolest. Jsem zvyklá, že když se ožeru, tak se rvu, ale nejsem zvyklá, že ten někdo se dostane tak blízko, aby mi způsobil monokla.

 

Kukik:

"Máme tělák, a co se týče té první otázky, tak si se rvala s hodně lidma, strhla se tam menší bitka..." Odpověděla jsem a promnula si rozespale oči.

 

Shinigami:

"Jak moc velká?" to se tam konala 3. světová? Ne, vážně chci znát toho odvážlivce.

 

Kukik:
"Eh... jen maličká... asi tak 15 lidí..." Řekla jsem zamyšleně. "Ale toho, kdo ti způsobil ty monokly, si už nepamatuju."
"Vím jen to, že Shou zdrhnul hned po tom, co mu skončila směna, takže už tam nebyl."

 

Shinigami:

"Aha...škoda...ráda bych se s ním seznámila...Kdo vyhrál?" zeptala jsem se a pak se ozvala hlava. "Už nikdy nebudu pít!" zaskučela jsem, i když jsem věděla, že to není úplně pravda.

 

Kukik:
"Vyhrál majitel hospody, všechny nakonec vykopal ven." Řekla jsem se smíchem, když jsem si vzpomněla na naštvaného majitele a lítající těla.

 

Shinigami:

Musela jsem se pousmát. Ten stařík si hrál na tvrďáka, ale vždy mě tam přivítal s otevřenou náručí.

"A zaplatilas, že jo? Měla jsem prázdný kapsy. A zapomněla jsem říct Shouovi, že jsem ztratila mobil, klíče a peněženku..." začala jsem se ta, strachovat, až jsem nakonec usla.

 

Kukik:
„Eh… co se toho týče, tady máš vyúčtování za včerejšek“ podala jsem Shini papír, kde bylo napsané vše, včetně škod, co Shini způsobila.
„Neměla jsem u sebe prachy, a tak jsem mu řekla, že to zaplatíš potom.“

 

Shinigami:

Ještě než jsem usla pořádně, jsem popadla papírek a podívala se na něj jedním okem. Pak jsem se narovnala, protřela si obě oči a znova se zadívala na účtenku. Ne, neblouzním, je to tu černé na bílém.

"Ale vždyť je ta cena směšná!! Nemůže to stát tolik!!" vyvalila jsem oči, ať mi to vysvětlí.

 

Kukik:
„Zničila si toho opravdu hodně…“ Vysvětlila jsem jí a omluvně pokrčila rameny.

 

Shinigami: "Co všechno?"
 

Kukik:

„Asi tři stoly, sedm židlí, když si je házela po lidech a pak ještě několik skleniček a láhví s pitím, jo a pak ještě asi šest židlí, který o tebe přerazili ostatní.“ Vyjmenovala jsem a čekala, že si Shini bude stěžovat na to, že ty ale nezničila ona, neboť jí je o hlavu přerazil někdo jiný, ta ale jenom v zoufalství složila hlavu na lavici a zase usnula.

 

 

Secre:

Co to je za nápad mít první hodinu tělák? Aspoň že hrajeme přehazku. Všichni jsme vlezli do tělocvičny. No, všichni ne, jelikož Kukik a Shini spaly v zamčené třídě. Ale i bez nich to určitě půjde. Rozcvičili jsme se, rozběhali a rozdělili do družstev. V jednom družstvu jsme byli já, Alex, Ket, Stef a dalších asi 5 lidí. V druhém byla Zouí, Andy, Yami, Kameko a asi 6 lidí. Pff, je jich víc. Ale stejně je porazíme! Muhaha! Oba týmy se rozestavěli po hříšti. Bylo nás moc, takže od nás 3, od nich 4 lidi byli na střídačce. Hrdinsky jsem si utíkala sednout a nechala ostatní se hádat o tom, kdo za mnou na střídačku půjde. Když to vyřešili, učitel jim konečně hodil míč a začlo se hrát.

 

Yami:

Byl další den v mém životě vzpomínala jsem na svůj první den ve škole. To to ale letí inu jak pro koho říkám si když vyjmu Kukik a Shini ty se jistě nudí pořád stejně ale co k tomu dodat školu mají aspon nějak v malíku to se nedá říct u mě. Jeden propadák za druhým nějak mi to prostě nejde. Matika, rodný jazyk sem tam ale jde to mnohem líp než Biologie a ten zbytek co tam vedeme. Nejlíp mi jde asi tělák ale to jest asi tak vše. A dnes bohužel nic takového nevedeme je tu opět matika a potom další předměty a tělák nikde. Hmm jsem zvědavá co si na mě zase připraví účitelka když jí řeknu, že nemám opět úkol. Jelikož se pořád po nocích toulám po ulicích města a hledám někoho kdo je mi podezřelí a můžu ho sejmnout potichu ale rychle. Přijdu do školy a hned na mě vybafne za rohem Andy říká na mě "Kde jsi tak dlouho Yami hledám tě tu už dobrých dvacet minut pospěš si než přijde učitelka znáš jí jak je na tebe a tvé pozdní příchody háklivá." Kývla jsem hlavou a přehodila jsem si batoh přes rameno a běžím s ní do třídy. Tam už je Shini a Kukik a nic jiného nedělají než to, že spí to jsou celé oni :) co k tomu dodat je s nima prča když vyjmu to, že se s nima někdy nedá o ničem kloudném bavit, protože je mezi námi rozdílná věková hranice pár let +- tak to jest někdy těžké ale pořád to jde mnohem líp než se vybavovat s učitelkou na matiku na různá témata. Zajímalo by mě kdy budeme mít nějakou tu hodinu sebeobrany. Ta tu už dlouho nebyla nebo zase nějaké přepadení z vedlejší školy. Stačí třebas zmínka o nějakém podivném tvorovy v okolí města budu tam jak na koni narozdíl od hodiny matematiky. Dneska kupodivu nebyla ve třídě naše učitelka ale někdo jiný nevím kdo to jest ale bylo mi to jedno hlavně, že se mě neptala na to jestli vedu úkol na hodinu. Potom nám řekla, že naše učitelka je nemocná či co a tak mi to přišlo podezřelé ona a nemocná to mi nejde do hlavy strčila jsem do Kukit a ptala jsem se jí jestli se jí zdá vůbec možné, aby byla naše učitelka na matiku nemocná. Ona jenom kroutila hlavou, proč ne každý musí být jednou nemocný nemyslíš. Nejdřív jsem si myslela, že má Kukik pravdu ale potom jsem si vzpoměla na dny kdy jsem naší úču špízovala a navíc bych si nemyslela, že to tak bude každý večer a brzo ráno před tím než jde do školy chodí běhat okolo města a taky se sem tam staví pro něco do obchodu takže by měla být zdravá jako řípa v jejím věku to je dobrý výkon dělat toto každý den na půl hoďky. Když hodina skončila pořád mi to vrtalo hlavou a nedalo mi to spát a tak se na to budu muset podívat z jiné strany. Uvidím co z toho nakonec bude.

 

 

 

Shichi :

Ráno jsem se probudila se silnou bolestí hlavy. To bude “krásný“ první den ve škole -- říkala jsem si v duchu. Vzápětí jsem popadla tašku se sešity a učebnicemi a pomalu se došourala do kuchyně. Po snídani jsem vyrazila směrem do své nové školy, protože jsem opravdu zvědavá na svou novou společnost (i když budu jako vždy nejmladší ). Dosud jsem se totiž nesetkala s nikým kdo by například uměl levitovat tak jako já. A i když jsem téměř netušila, co mě čeká, věřila jsem, že se v mé nové škole najdou dobří lidé. Když jsem přišla ke škole, koutkem oka jsem si přečetla ceduli s nápisem Vítejte na škole Akihabara jedné z nejlepších škol široko daleko. To jako vážně? Snad si nemyslí, že jim budu takhle věřit. TO jestli je to nejlepší škola široko daleko se ještě uvidí…

 

 

Zoui:

Teď jsem nebyla pár dní ve škole, protože mi nebylo dobře a tak sem zůstala doma. Celé ty dny za mnou Natsu chodíval, ale dneska nepřišel.

Říkala sem si že si musel určitě něco zařídit a tak nemohl přijít. Jsem jen kamarádi takže není jeho povinností být semnou každý den.

Pak jsem se najednou podívala z okna a uviděla jsem Natsua jak jde po ulici s nějakou holkou. Najednou se ve mě vytvořil takový divný pocit. Bylo to jako by mi najednou něco chybělo a chtěla jsem, aby byl Natsu se mnou. Šla jsem si lehnout do postele a jen tak jsem ležela v posteli a koukala do stropu. Pořád jsem nad tím přemýšlela a najednou zazvonil zvonek. Byl tam Natsu a já sem se na něj jen tak podívala a smutně jsem řekla: ,,Tak pojď dál''. Natsu se najednou zarazil a zeptal se mě: ,, Děje se něco ? Připadáš mi

nějak skleslá. '' Řekla jsem jen s falešným úsměvem ne nic se něděje. A šli jsem do pokoje. Jako vždycky sme si buď  povídali

a nebo hráli karty nebo nějakou hru. Celou dobu jsem jen tak tiše seděla a nic moc sem neříkala. Pak mi Natsu řekl:

No tak co se děje vždyť dohle nejsi ty.'' Podívala jsem se na něj a potichu jsem se ho zeptala kdo byl ta holka co jsi tady okolo s ní

šel? Natsu se na mě taky jen tak podíval a klidně mi odpověděl: Tu jsem potkal po cestě když jsem šel za tebou začala se semnou bavit

a zeptala se mě jestli bych ji nešel doprovodit že prý bydlí kousek odsud. První sem říkal že nemůžu že jdu zatebou ale ona mě

přemluvila a tak jsem šel.'' A pak jen dodal: ,, No snad nežárlíš ?? :D''. Najednou jsem celá zčervenala a rychle sem odsekla:

Ne to ani náhodou vždyť mezi náma ani nic není, proč bych měla žárlit ??'' A on se na mě pak podíval a řekl: ,,A chceš aby mezi náma

něco bylo ?'' Začala sem strašně zmatkovat a řekla: ,,No já nevím vždyť se skoro neznáme.'' Pak jsem se rychle zvedla ze země a běžela

do kuchyně s tím že jdu uvařit čaj. Byla jsem ráda že jsem se od něj na chvíli vzdálila, musela sem se totiž vydýchat z toho šoku.

Pak jsem se vrátila a zase si sedla na zem a pokračovali jsme v hraní her. Natsu se pořád snažil narážet ne to na co se mě ptal

před tím ale já sem z toho vždycky nějak vycouvala. Asi tak za dvě hodiny musel Natsu už odejít tak jsem ho vyprovodila a pak si šla

zase lehnout. Zbytek dne jsem přemýšlela nad tím jestli to myslel vážně. Pak sem se rozhodla že půjdu spát a doufala sem že

už mi bude líp a budu moct jít zase do školy.

 

 

Andy :

Probudila jsem se, a zjistila, že je asi 10 hodin ráno.. ,,Kde je můj nově vytvořený klon?!'' pomyslela jsem si a začala lítat po celym baráku a hledala Andy2. ,,Hmm, tak šla asi do školy no..'' řekla jsem si, a povzdechla si. ,,Nikdy bych neřekla že můj klon půjde dobrovolně do školy'' prohlásila jsem ještě hodně ospalým hlasem. Jen jsem se podívala z okna a co nevidím... Jackob stál u branky a čekal. Běžela jsem ze schodů ke dveřím abych mu otevřela, hmátla jsem po klice, a najednou jsem se natáhla a plácla sebou na zem. ,,Jsi v pohodě?!'' zakřičel Jackob a přeskočil branku.. Odlepil mě ze země, vzal mě do náruče, a odnesl mě do postele. Cestou do mého pokoje jsem ho navigovala, a při tom se smála jak magor. Položil mě na postel, a sedl si vedle. ,,Bolí tě něco??'' zeptal se starostlivě. ,,Néé, nic mi není'' řekla jsem s úsměvem. ,,Chceš čaj? jdu si taky jeden uvařit'' řekla jsem, a při tom se zvedlala z postele. Udělala jsem jeden krok, a zase jsem sebou plácla na zem a vypadlo ze mě jenom ,,Itaa!'' bolel mě kotník jako prase, ale nedala jsem to na sobě znát. Jackob mě zase zvedl, a zase položil do postele. ,,Tak vidím že ten čaj, budu muset udělat já že?'' řekl a už se zvedal ze židle. ,,Né né to nemusíš'' opakovala jsem pořád do kola. ,,Ty buď ticho a radši mi řekni kde máš kuchyň a čaj''. ,,Tak fájn no'' prohlásila jsem, a vrazila hlavu do polštáře. Moje vysvětlování bylo tak trochu nesrozumitelný, takže se Jackob rozhodl, že mě vezme do náruče, a já ho budu navigovat po cestě. Zvednout mě pro něj nebyl žádnej problém protože oproti němu jsem prcek. Když jsem ho konečně dostala do kuchyně, posadil mě na židli, a začalo vysvětlování kde je vlastně čaj. Sama sem v tom neměla moc překled, takže moje navigační odpovědi byly typu ,, no mohl by bejt tam, nebo tam, no zkus otevřít tamtu skříňku, a nebo možná tamtu''. Jackob se rozhodl že uvaří kakao, protože to už úspěšně našel. Konečně jsme si mohli uřít hrnek horkýho kakaa. Když jsme ho dopili, Jackob mě zase odnesl do pokoje, a tam už jsme i zůstali. Povídali sme si, hráli sme hry, a další blbosti co nás napadli. ,,Co tvůj kotník, pořád tě bolí?'' zeptal se, já jsem jen překvapeně koukala, a přemýšlela jak na to přišel, po neúspěšnym přemýšlení jsem se ho zeptala, odpověděl že to ví hned od začátku co mě viděl padat. ,,Aha'' řekla sem a usmála se, jen sem si pomyslela ,,je docela dost všímavej''. Kývla jsem hlavou, že už mě kotník nebolí a zase jsme si začli povídat. Takhle jsme si povídali několik hodin, pak jsme hráli hry atd.. prostě další zábavnej den s Jackobem..

 

 

Secre:

Konečně konec těláku. Celou hodinu jsme hráli přehazku. Jaká to zábava. Když jsem se převlékla zpět do normálního oblečení, uvědomila jsem si, že mě čeká další hodina mučení. Zeměpis. Taky sranda. Jedno dementní město tady, druhej kreténskej stát támhle. Supeeer. Takže jsem čapla mobil a napsala SMSku Ryuuovi. 'Cuskyy. Nechceš na tuhle hodinu někam zmizet? Zemák mi je u pr..ty víš kde.' Jaké to překvapení, že jsem se asi za 30 sekund dočkala odpovědi. Závislák jeden. 'Beru. Za 3 minuty v šatnách.' Oh, děkuji. Nečeká mě hodina nesnesitelné nudy. Došla jsem do šaten a tam už na lavičce seděl Ryuu. A hrál na mobilu. Opravdu? Ani 3 minuty nevydrží? Sedla jsem si vedle něj. „Čau. Jak se máš?“ zeptala jsem se ho. „Nazdaar. Dobrý. Ty taky dobrý?“ „Jo.“ A mlčeli jsme. Po minutě ticha, kdy už to začínalo být fakt zvláštní, jsem prohlásila. „Okay, tohle je divný. Co budem dělat?“ Ryuu se zamračil, pak  se ďábelsky usmál a odpověděl. „Jeden nápad bych měl. Ale líbit se ti asi nebude?“ Tohle mě trochu vystrašilo. Co sakra má v plánu? „Co chceš dělat? Zní to jako bys se mnou chtěl spát.“ začla jsem se smát. On se nesmál. „No, když si to řekla takhle, tak jo. Přesně to chci dělat.“ Kdybych měla v puse pití, určitě bych ho vyprskla. „Cože ku*va?! Ses zbláznil?! Myslíš to vážně?“ Vážně se na mě podíval. „Smrtelně. A ne, nedělám si z tebe srandu.“

Podívala jsem na něj docela vražedným pohledem. „No, myslím, že se vrátím na hodinu.“ Řekla jsem pomalu a zvedla se z lavičky. „Uvidíme se pozdějc.“ Odešla jsem z šaten a nechala smutného Ryuua sedět na lavičce samotného. Jeho mínus, nemá to na mě takhle vybalovat. Je to dement. Podívala jsem se na mobil a zasténala. Ze zemáku uplnulo teprv 15 minut. No nic, tak si tam prostě sednu. Došla jsem ke třídě a potichoučku otevřela dveře. Úča byla naštěstí otočená k tabuli a něco brblala, tak jsem vkouzla do třídy a zaplula na své místo. Holky se na mě dost divně dívaly, ale mě se to vysvětlovat nechtělo. Někdy se to možná dozvědí. A otevřela jsem sešit a začala si psát..

 

Kukik:
Probudilo mě skřípění křídy o tabuli. Došlo mi, že je zeměpis, neboť jenom učitelka zeměpisu měla ve zvyku šíleně rýt na křídu. Ten zvuk se nedal vydržet… Měla jsem, co dělat, abych nevytasila katanu a neodřízla učitelce tu její hnusnou hlavu. Rozhlédla jsem se po třídě, všichni si zacpávali uši a sem tam znuděně pohlédli na hodiny… Všimla jsem si právě příchozí Kate, kterou  jsem viděla odcházet teprve před chvílí a bylo mi divné, že se vůbec vrátila. Pomalu jsem se vyplížila z lavice a dohopsala k Kate. Učitelka mě naštěstí nezpozorovala, neboť byla zažraná do tabule. Přikrčila jsem se k lavici a vybafla na Kate jasnou větu: „Kde si byla?“ Zeptala jsem se zvědavě a upřela jsem na ni své modrozelené oči.

 

Secre:

Pěkně si tak hovím v lavici a najednou na mě vybafne Kukik. „Panebože, víš jak si mě vyděsila? Ale, no...“ rozmýšlela jsem se jetli jí řeknu pravdu, nebo si něco vymyslím. Myslím, že je to jedno. Stejně by to ze mě vytáhla. Má až příliš hypnotizující pohled. „Byla jsem s Ryuuem. A ano, nešlo to moc dobře. Protože, ty určitě víš že bych tam jinak strávila klidně celej den. Mimochodem, máš děsivej pohled.“

 

 

Shinigami:

"Co se stalo? Nechtěl ti dát trávu?" zaptala jsem se Secre z druhé strany a ironicky ji dloubla loktem do žeber. "Mimochodem, nemáš aspirin?" zeptala jsem se ještě.

 

Secre:

„I ty Shini? Skutečně? Dvojčata umí být někdy nepříjemná. No, dneska mi chtěl dát trochu něco jinýho. A, bez trávy bych se obešla, doma  mám svojí.“ zasmála jsem se. „Aspirin? Pokud ti nevadí že bude přímo z kapsy. Ta krabička mi utekla...“

 

 

Shinigami:

"Nechtěla jsem poslouchat, původně jsem si šla pro ten aspirin. Dej ho sem." řekla jsem a vytrhla jí z ruky prášek, který si zrovna vytáhla z kapsy. Pak jsem se zašklebila. "Je jasný že máš trávy dost, když ji nosíš po kapsách. Říká ti něco slovo sáček?" zeptala jsem se a nasucho polkla. Pak jsem si uvědomila, co řekla. "Navíc, nevím co řešíš. Za hřích by stál. Ale za něco vážnýho už asi ne." ušklíbla jsem se.

 

 

Kukik:
„Nežer ty léky, léky jsou hnusný!“ Vykřikla jsem a pleskla své dvojče do zad.
„A co pak ti chtěl dát?“ Otočila jsem se na modrovlásku nechápavě.

 

 

Secre:

Podívala jsem se na Kukik svým pohledem alá 'Skutečně? Děláš si srandu?' a prohlásila. „Kuki, nedělej ze sebe andílka. Určitě to chápeš.“

 

Kukik:
„Eh…?“ Podívala jsem se na modrovlásku super nechápavým pohledem a následně i na černovlásku. Chvilku jsem na ně nechápavě hleděla a pak se mi v hlavě rozsvítilo takové to malé světýlko.
„Ahá, už to chápu.“ Praštila jsem pěstí do dlaně a nasadila inteligentní pohled.
„Místo trávy ti dal jednorožce!“ Řekla jsem chytře a párkrát kývla hlavou, abych své přesvědčení umocnila.

 

Shinigami:

"Kukik," chytla jsem sestru kolem ramen. "víš v jakém stavu je teď Angee?"

 

Kukik:
„Hm… hm… myslíš tím, že by měla držet dietu, protože ztloustla?“ Otázala jsem se.

 

Shinigami:

"Heh...Tak jinak...Jak se dělají děti?"
 

Kukik:
„Nosí je čápi!“ Odpověděla jsem rychle.

 

 

Shinigami:

"Ty divné zvuky, co se ozývaly z pokoje těch dvou, když jsme k nim přijely v noci!" napověděla jsem a ztrácela trpělivost.

 

Kukik:
„Koukali se na horory a ty si mě nenechala tam jít!“ Řekla jsem plačtivě.

 

Shinigami:

"PROSTĚ JI CHTĚL OŠUKAT!!" zakřičela jsem a praštila dvojče do hlavy. Pak zavládlo ticho. I skřípění ustalo. Když jsem se rozhlédla, koukala na mě celá třída. Učitela se už začala pomalu nadechovat, ale já jí nenechala.

"Já vím, já vím! Do ředitelny!" zabručela jsem a vstala.


 

Kukik:
„Ahá!“ Vykřikla jsem. „Proč jsi to neřekla hned?“ Zeptala jsem se uraženě.

 

Secre:

„Možná že čekala, že ti taková naprosto jasná věc dojde sama!“skočila jsem jim do řeči. Ale, bylo sranda je poslouchat.

 

Shinigami:

Ve dveřích jsem se zarazila. Asi podplatím školníka. Potřebuju chlast.

"Já se snažila! Jenže ty bys to nepochopila, ani kdybys viděla dva králíky na jaře!" zazoufala jsem.

"Murasaki-!" ozvala se učitelka.

"No jo furt!" vyhrkla jsem a práskla dveřma a zamířila si to ke školníkovi.

 

 

Kukik:
„Králíky na jaře?“ Otázala jsem se za mizející černovláskou. „Vždyť jsou roztomilí stejně jako v létě, na podzim a zimě. Teda na jaře víc pelichaj, ale co by na nich mělo být tak zvláštního?“ Zeptala jsem se Secre.

 

Secre:

Panebože, ta holka o tom vážně nic neví. „Podívej, asi to pro tebe bude šok, ale...všechni šukaj! Králíci šukaj na jaře, kočky šukaj na jaře, lidi šukaj celej rok! Prostě to tak je! A lidem to občas chybí, tak dělaj pitomosti jako Ryuu. Takže, až příště bude někdo mluvit „o nečem“ nebo „o tom“ a tobě to nebude jasný, mluví o sexu! Chápeme?“

 

Kukik:
„Když všichni šukaj…“ Zamyslela jsem se. „Zajímalo by mě, kdo by chtěl mít sex s támhletou!?“ Křikla jsem a ukázala na naši učitelku, která pořád čmrkala na tabuli. Křída naposledy zaskřípala, silněji než předtím, než se učitelka neotočila a nemrštila křídu po mně a Secre.
„Yahoshima, Murasaki! Okamžitě za ředitelem.“ Vykřikla a pořád funěla vzteky.
„Fájne, stejně mě už začínala bolet hlava.“ Prohodila jsem směrem k učitelce a té na čele naskočila žilka.
„Secre jdeme!“ Zavelela jsem a podívala se na modrovlásku.

 

 

Secre:

„Mám pocit, že jsem to s tím vysvětlováním přehnala.“ prohodila jsem, zvadla se ze židle a popoběhla za Kukik, která už si to štrádovala po chodbě. „Vážně to bylo nutný tak nahlas? Ne že by mi to vadilo, ale na tý židlo se hezky sedělo. Zas říďa bude mít kecy.“

 

Kukik:
„Ale říďa už si na nás zvykl! Tomu návštěva vadit nebude! Krom toho je tam Shini.“ Vypískla jsem a běžela chodbou směrem k ředitelně. Těsně před dveřmi ředitelny jsem se zastavila a nakonec vtrhla dovnitř, tak rychle, že mi dveře zůstaly v ruce. Zmateně jsem koukala na dveře, které jsem následně postavila zpět na zem a hledala své dvojče.

 

 

Shinigami:

Držela jsem v ruce už asi patnáctou láhev piva. Školník je opravdu štědrý, prej se pokouší přestat a chtěl se toho zbavit. Donesla jsem si to k říďovi. Napřed měl námitky, ale pak poslouchal mí opilecký stížnosti na bráchu, fňukání že mě celej svět nesnáší, a když to došlo do tý ukecaný fáze, kde se kecá i o sebevětších volovinách, jako jestli mám radši čtverce, nebo obdelníky, vtrhla do ředitelny Kukik se Secre v patách. Chytla jsem neuvěřitelný záchvat smíchu.

"Modrovlasá! Já tě vidím dvakrát!!" křičela jsem a svíjela se smíchy. Ředitel se otočil na Kukik, s tichou prosbou v očích, snažíc se ignorovat dveře.

 

 

Kukik:
„Brý den, pane ředitel, poslala nás sem taková ta hnusná, brejlatá…. Mno prostě zeměpisářka!“ Vyhrkla jsem ze sebe. „Ale když nás necháte jít, odvedu si dvojče a budeme dělat, že se nic nestalo.“ Navrhla jsem a ředitel hned začal přikyvovat.
„To je dobrý nápad, jen si ji vemte.“ Souhlasil hned a já s úsměvem chňapla černovlásku a táhla ji z ředitelny.
„Do třídy se vracet nehodlám! Kdyžtak řekneme, že se to tu protáhlo… Jdeme někam jinam!“ Vypískla jsem a mírně profackovala a trochu „zalila“ vodou dvojče, aby se alespoň trochu probralo.

 

Shinigami:

"Ale já chci říct něco jedný osobě..." zafňukala jsem a sklonila pohled.

 

Kukik:
„Komu? Co? „zeptala jsem se nechápavě.

 

Shinigami:

"Prosím..." zašeptala jsem a upřela na sestru svoje červené oči. "Chci na minutku do třídy..."

 

 

Kukik:
Bylo divné, že mě Shini nezabila hned, když jsem jí vrazila a pak ji ještě zmáčela, ale to, že se chtěla vrátit do třídy, to byl teprve zázrak. Pokrčila jsem rameny a nakonec přikývla.
„Jen jdi.“ Pobídla jsem ji.

 

Shinigami:

"Oke~" usmála jsem se zeširoka a vrazila do dveří, přičemž jsem vytáhla další flašu piva a skočila na lavici a vyděsila tím nějakýho šprta, co si zrovna dopisoval látku. Stejně mu to v životě bude k hovnu.

"Takže smradi!" začala jsem hulákat a vyděsila tím dalších pár spolužáků a učitelku. "Chtěla jsem vám říct jen tohle..." začala jsem další větu a zhluboka se nadechla: "Vy zkurvysyni my můžete s velkou elegancí políbit mé královské pozadí! K čemu nám doprdele bude škola??" hulákala jsem jak na lesy. "A vy," ukázala jsem na zeměpisářku. "si zajděte na plastiku, protože ten váš ksicht vypadá hůř jak opičí prdel!" hulákala jsem opilým hlasem a zhluboka se napila z flašy, ale to už mě dva páry rukou táhli pryč ze třídy.