RPS -část 3.

07.03.2014 21:40

 

Zoui:

A máme tady další den. Je 7 hodin ráno a já vycházím z domu, že půjdu

do školy. Otevřela sem dvěře od domu a hádejte kdo stál před domem.

Byl tam Natsu. První sem byla překvapená co tam dělá a on mi řekl že ráno

vyrazil dřív a tak ho napadlo že na mě půjde počkat. Tak sme se pozdravili

a šli jsme do školy. Po cestě sme si zase povídali a mě to začínalo

být nějaké podezřelé. První se mě ptá jestli mám kluka, pak na mě

ráno čeká před domem a navíc si semnou sedl ve škole. Začínám si nějak

myslet že se mu líbím. Ale co řekla sem si. Nebudu to řešit, třaba se

mi to jen zdá. Po nějaké chvíli sme došli do školy. Bylo teda teprve půl

osmé a hodina začíná až v osum ale já sem tak radši dřív. S Natsuem sme se

posadili do lavice a Natsu se mě zeptal jestli bych ho neprovedla po škole

když máme ještě tolik času. Řekla sem si proč ne ?. a Šli sme. Procházeli

sme školou a já sem to komentovala. Natsu nevypadal že by ho to nějak

zajímalo ale pořád na mě tak nějak zasněně zíral a odkýval všechno co sem

řekla. Když sme se vráltili spátky do třídy zrovna zazvonilo na první

hodinu a to sme měli matiku s naší starou a neoblíbenou učitelkou.

Učitelka přišla do třídy a všimla si Natsua a tak ho hned třídě předtavila a

on se zase předtavil nám a něco nám o sobě řekl. Když se Natsu zase posadil

učitelka si všimla že sedí semnou a pozastavila se nad tím že hned první

den už s někým sedí a navíc s holkou. Zeptala se Natsua jestli se nějak známe

a on řekl jen to že sme se potkali v zoo takže zatím zná jen mě a tak semnou

sedí. Učitelka to jen odkývala ale měla na tváři takový divný pohled jako

by tím říkala: To že spolu sedí určitě není jen tak. Chvíli sem nad tím pohledem

přemýšlela a pak sem se podívala do sešitu a začala počítat příklady

co nám zadala. V tom dorazila do třídy Andy a učitelka mohla vybouchnout.

Proč deš pozdě zeptala se učitelka Andy. Andy se na ni jen vražedně podívala

tak jak to normálně dělá a zamířila do lavice. Učitelka se ani nesnažila nic

namítat protože věděla že je to zbytečné. Otočila se k tabuli a začala nám

tam vypisovat příklady k počítání. A tak proběhla naše první hodina.

 

 

Secre:

Dál jsem si poklidně seděla v pandí kleci s pandami v náručí a bambusem v ruce. Stef něco před chvílí zmizela a já si pomalu začínala ž´říkat, že život je fajn. Najednou se Stef objevila. To by ještě nebylo tak zlý, kdby za ní nešli 2 ošetřovatelé. A vypadalo, že se jim moc nelíbila moje nynější pozice.  Nekompromisně mě popadli, přes všechen můj řev a to, že mě pandy bránily, mě odtrhli z větve které jsem se držela a vynesli ven z klece. Začala jsem jim nadávat a drápat se zpět do klece, takže museli najít učitelku, která vypadala poněkud udýchaně, zřejmě běžela, a předat mě té staré fúrii. Vyslechla jsem si vodopád slov a potom mě učitelka, v naději že mě kázání napravilo poslala domů. U východu ze ZOO jsem narazila na Stef. „Už tě nemám ráda. Takhle mě podrazit. Chudáci pandy.“ oznámila jsem jí uraženě a s nafouknunou tlamičkou jsem se odloudala domů.

Ale i přes to, byl dnešek celkem fajn. Měli bysme do ZOO chodit častěji...

 

 

Alex:
Ošetřovatel na ní napířil pistolí..osudová chyba. Podívala se na něj stylem: To nemyslíš vážně. V tom okamžiku se ošetřovatel kácel k zemi s kulkou mezi očima. , Ještě někdo se chce nechat zastřelit nebo mi pudete z cesty?' Kouká a sedne si do výběhu. Tygr se k ní rozběhne a stojí jí po boku. Počkají až se vchod vyklidí a pak si na tygra prostě sedne a rychle projíždí ZOO. ,O jednoho mazllíka navíc..' Konstatuje a pobídnje tygra do cvalu nebo co to je a prostě přeskočí bránu ZOO. A čeká jestli někdo přčíde.. dává tomu tak 5 minut, pak pojede domů.

 

 

Yami:

Je další den a krásné ráno hned po tom co všichni nadčeně vyprávěli své zážitky z včerejší návštěvy zoo začala pomalu další hodina. Dneska jsem tam byla kupodivu včas, protože jsem měla ještě dost napilno. Musela jsem dodělávat nějaké úkoly co nám zadali učitelé a tak jsem se do nich pustila hned. První hodina utekla jak po másle Shini a Kukit ji celou prospali a já jsem jí celou prokoukala do zdi nebo sledováním výhledu z okna kde jsem viděla kolemjdoucí kantory či jiné žáky naší školy. Poté jsem si všimla koho si povědomého ano byl to opět Akio. Ten jako vždy se zamyšleně procházel kolem dokola zahrady sem tam si sedl na lavičku a díval se po okolí a pak zase vstal a šel. Říkala jsem si kdy ta hodina uteče je tu děsná nuda. Inu o zábavu bylo poté postaráno. Viděla jsem jak se venku něco stalo a Akio někam odběhl. Posléze se objevil ozbrojený a do naší třídy vlítl jak raketa další kantor a řekl: "Máme problém zmobilizujte všechny žáky ve třídě a odejděte s nima do bezpečí".Učitelka neváhala a hned to udělala jenomže mě se nikam nechtělo a pár dalším jedincům taky ne viz. celý můj spolek kámošů zůstal mimo skupinu a šel sledovat co se to venku vůbec děje. Jasně, že si nás potom někdo všiml a začal nám to rozmlouvat, že bychom tu neměli co dělat ale mi jsme stále zůstávali a pozorovali jak se tam několik kantorů pere o území s jiným oddílem z vedlejší školy. Souboj to byl na ostří nože a na kouzla sem tam padla nějaká ta rána. Jiní se bavili už pouhým pohledem na tu melu ale další z nás se chtěli taky připojit a ochránit tak naše území. Já jsem si odběhla pro mou katanu a pustila jsem se do souboje. Nevím proč ale spustila se ve mě taková adrenalinová nálada, že jsem měla chuť použít mou schopnost větru nebo ohně. Nevěděla jsem ale co to bude mít za následky. Prostě se to sepnulo ani nevím jak a hned se zvedl silný vítr a do toho jak jsem byla v zápalu souboje s jedním z vedlejších studentů školy jsem taky nechtěně aktivovala schopnost ohně. A celý ten plac začal hořet tak rychle, že se s tím nedalo skoro nic dělat. Naneštěstí jsem zkusila zesílit vítr, aby se oheň uklidnil a taky se tak stalo. Pohroma byla zažehnána moje odvaha a síla schopností všechny dostala na kolena nebo s otevřenou pusou koukali nevěříc co se stalo a raději odkvačili pryč. Akio nemohl uvěřit svým očím kolik odhodlání ve mě je a to mě neviděl ještě v plné síle tohle byl jenom zlomek toho co s tím dokážu. To si ale šetřím na horší časy. Než jsem ale stačila jemu něco říct tak si mě okamžitě zavolal ředitek k sobě a zase mi promlouval do duše. Naneštěstí poté uznal, že to bylo impozantní ale nebezpečné a měla bych si to lépe kontrolovat. Já jsem mu odpověděla inu co k tomu mám dodat pane řediteli ještě to  tak docela nedokážu ovládat ale snažím se to mírnit každý den a tohle byl jenom zlomek toho co s tím dokážu a mám v záloze ještě jeden trumf ale to si nechám na později když to tu bude opravdu přihořívat. Nakonec jsem se vrátila zase do třídy a všichni na mě s údivem koukali co jsem to provedla já jsem si ale s klidem sedla do lavice až do poslední řady a dělala jsem jakoby nic

 

Andy:
Yami přišla z ředitelny, a začala další extrémě nudná hodina. Učitelka se tvářila jako že se nic nestalo ale myslím že všichni viděli jak byla nervozní. Jako každou hodinu jsem opět spala na lavici u radiátoru, jelikož byla učitelka tak divná že si mě nevšimla, mohla jsem spát a u toho žrát.. můj sem se vyplnil.. Už jsem spala když najednou někdo otevřel dveře do třídy.. stál tam ředitel a hned vedle něj Jackob. První co mě napadlo bylo ,,No jo, Jackob mě zase probudil, ten si teda umí vybrat chvíli''. Ředitel představil Jackoba třídě ,, tak toto je váš nový spolužák, přestoupil k vám z Béčka'' pak si ho vzala učitelka na starost a začala přemýšlet o tom kam ho posadí.. Jediné volné místo bylo hned vedle mě.. Učitelka ho táhla k lavici se slovy ,,táák, tady budeš sedět! třeba se díky tobě Andy polepší, a nebude při hodinách spát!'' Jackob jen kýval hlavou aby učitelka žila v představě žr ji Jackob naprosto a zřetelně poslouchá.. Sedl si, usmál se, a řekl s úsměvem ,,Ahoj Andy!''. Vytáhla jsem balíčky sušenek a společně je žrali, a kmentovali učitelčinu vyuku. Ostatní se dívali tak nějak... překvapeně.. ale bylo mi to v celku jedno.

 

Zoui:

Byla jsem ve třídě a najednou sem si všimla jak přihla Yami z ředitelny a dozvěděla sem se

že tam byla kvůli boji o území školy. Já se normálně do takových akcí nijak nezapojuju

takže to semnou nikdo nijak neřešil ale Natsu se mě hned ptal co se venku dělo atd...

Takže sem mu to vysvětlovala a on zase jen přikyvoval. Pak sem si všimla ředitele a ten

nám předtavil kluka jménem Jackob a řekl že k nám přestupuje. No dneska se toho kolem

mě moc neudálo ale už sem se těšila až půjdu zase domů a budu mít zase na chvíli klid.

Dneska sem se bavila hlavně s Natsuem a ne že by to byla nuda jen sem dnes nebyla zrovna

v nejlepší náladě... Nakonec mě z toho Natsu dostal tím jak si semnou o všem povídal

a dělal ty jeho vtípky.

 

Kukik:
Ze spánku mě probudil nově příchozí. Ředitel nám ho krátce představil a jediné, co jsem si tak nějak zapamatovala, bylo jméno. Jason? Josh? Eh.. mno tak možná ani to jméno. To je jedno, zeptám se ho pak.
Sedl si vedle Andy, která mu až moc ochotně podávala balíček sušenek. Podívala jsem se na ni zkoumavým pohledem. Andy se vážně dělila o sušenky? Musela jsem se štípnout, neboť jsem si myslela, že se mi to jen zdá, ale opak byl pravdou. Pche a když jsem od ní sušenky chtěla já, tak mi je nedala. Uraženě jsem nafoukla tváře a odvrátila od ní tvář.
Z mých úvah mě vyrušilo pípnutí mobilu. Přišla mi smska.
„Slečno Murasaki to nevíte, že mají být mobily ztišené?“ Otázala se učitelka povýšenecky a spražila mě káravým pohledem.
„Shini, Shini, mluví s tebou!“ Křikla jsem na svoji sestru a probudila ji tím ze spánku. Učitelka se na mě podívala ještě zlostněji. Mno co? Dokud mi bude říkat Murasaki, tak není jisté, kterou z nás myslí. Pokrčila jsem rameny a vytáhla mobil z kapsy.
„Snad si to nehodláte teď číst?!“ Vykřikla na mě učitelka. „To už stejně dělám.“ Pokrčila jsem rameny a přejížděla očima text.
„Jéé, píše Ket, prý se někde zdrží, protože to nestíhá do školy.“ Sdělila jsem učitelce, abych uspokojila její zvědavost, jenže ta maximálně zrudla vzteky a nasupeně se otočila k tabuli, kde si začala zase něco čmárat.

Shinigami:

Když zase otravoval říďa s nějakým novým klukem, co se rozhodl, že v Béčku je moc velká nuda, nepostřehla jsem ani jeho jméno. Až půjdu na záchody, dozvím se od holek tam celý jeho životopis. Musela jsem se nad tím pousmát, jaké klepny můžou být v naší škole.

Kukik zrovna diktovala SMS učitelce, tak jsem na ni poočku pohlédla.

"Přesnější důvody nepíše?" zahuhlala jsem s pozvednutým obočím alá Halt.

 

Kukik:

"Nope, nic jinýho." Odpověděla jsem a strčila mobil zpět do kapsy.

 

Shinigami:

"Áha..." odpověděla jsem a opět se odebrala do říše snů. Po chvíli mě ale opět probudil rozhořčený výkřik učitelky.

"Slečno Murasaki! Vy SPÍTE?!" zakřičela a jasně dala důraz na poslední slovo. Obrátila jsem k ní svůj znuděný pohled.

"Tím myslíte mě, nebo ji?" zeptala jsem se a kývla hlavou ke spící modrovlásce.Učitelka zrudla vzteky a rozdrtila křídu v ruce.

"K řediteli...obě dvě...HNED!!" zakřičela a já raději popadla probouzející se Kukik a šla k řediteli.

Když jsem bez klepání rozrazila dveře, ředitel si jenom povzdechl a začal nám vařit kávu. Když chtěl přisypat cukr, zarazily jsme ho.

"Med!" vyhrkly jsme naráz a on si jenom povzdechl a každé dal do kávy jednu a půl lžičky medu. Potom tekutiny pečlivě zamíchal a hrnky položil před nás, přičemž se posadil a vzal do rukou svůj vlastní hrnek.

"Tak, co je to tentokrát?" zeptal se a přiložil hrnek k ústům.

 

 

Ket:

Takže přišla jsem do školy o trochu později, vlastně přesněji o tři hodiny. Přišla jsem na hodinu Dějepisu. Učitelka

ještě nebyla ve třídě, ale pomyslela jsem si v duchu ''jujky to budu opět v maléru''. Asi dvě minuty po mě přišla učitelka

a okamžitě se zeptala kde jsem byla trošku jsem zapřemýšlela co řeknu a nakonec se mně vylítlo ''Noo zaspala jsem''.

Učitelka zrudla vzteky a okamžtě řekla ať jdu k tabuli na nové učivo, Ale samozdřejmě jsem na to učivo nebyla.

Nakonec jsem, byla zkoušená, pět minut, ale vytáhla jsem si to na trojiku. Byla jsem ráda, že to je zamnou.

Sedla jsem si vytáhla věci, nenápadně vytáhla mobil a byla jsem na internetu. Učitelka si všimla, že nedávám

pozor tak mě okamžitě seřvala '' Slečno Delsianová, okamžitě schovejte ten mobil, než vám ho dokonce roku

zabavím!''. Já jí sežehla pohledem ''však to neznamená že mám mobil na lavici že ho používám''. Ale samozdřejmě

věděla, že na něm něco mačkám. ''Okamžitě schovej ho nebo půjdeš taky za ředitelem, kvůli opakovanému porušovaní

školního řádu''. ''Achjo'' Pomyslela jsem si a začala se nudit jak něco, že větši nudu jsem ještě nikdy neprožila.

 

Kameko:
Sedela som na lavičke pred školou a hrala akúsi hru na mobile, ktorú som si len nedávno stiahla. Ak sa mám priznať, vôbec ma nebavila, ale nudila som sa a nenapadlo ma nič zmysluplnejšie, čo som mohla robiť. Aspoň som ako-tak vedela, kde sa vôbec nachádzam - už sa mi totiž konečne podarilo aspoň trochu oboznámiť sa s naším veľkým areálom školy. Bolo to tu pekné, aj vnútri, aj vonku. Nazrela som do mobilu, kde mi už asi po desiaty krát za posledných päť minút blikala tabuľka, ktorá mi oznamovala, že som prehrala. Ani som nevedela ako sa mi to podarilo. "Blbá hra," povzdychla som si sama pre seba, zrušila to, schovala mobil do vrecka a vstala.

 

Andy:

Hodina dějepisu byla jako obvykle nudná, ale s Jackobem to byla docela zábava. Celej den sme jedli sušenky, a dějepis nebyl vyjímkou. Skoro každou přestávku jsem chodili pro sušenky, aby sme měli do zásoby. Jackoba vždycky obklopil dav holek které na něj měli samí otázky. Učitelka na dějepis byla celou hodinu podrážděná, ani se jí nedivím, Kuki,Shini a Kate učitelku naštvali tak, že byla do konce hodiny červená jak rajče. ,,Vycházím ze cviku'' povzdechla jsem si a lehla si na lavici. Jackob se jen zeptal jak jsem na to přišla, a lehl si na lavici stejným stylem jako já. ,,někdo jinej než já naštval učitelku, a to sem nebyla ani spolupachatel'', Jackob se jen zasmál a zase se rozplácl na lavici. Když učitelka blbábolila nesmysli okolo dějepisu, já a Jackob sme nenápadně žrali sušenky. Když zkončila hodina dějepisu, byla.. přestávka.. nejoblíbenější část školy. Zase jsme šli pro sušenky, a zase okolo Jackoba ten dav holek. Museli sme naši cestu za sušenkama trochu posunout protože Jackobovi bránili ''faninky'' nebo tak něco. Viděla jsem jen ty pohledy které říkaly ,,jako fakt? ona?'', nevšímala jsem si jich.. ale asi po 10 minutách už mi to přišlo fakt debilní.. zvedla jsem se, a řekla Jackobovy ,,jdu pro ty sušenky sama..'' šla jsem svým procházkovým tempem k bufetu, a zjistila, že prodavačka nikde, za pultem stál nějakej chlap kterej vypadal docela sympaticky. Přistoupila jsem k okýnku a zjistila že už je opravené! ,,To je divný, normálně by to tady bylo rozbitý eště další rok'' pomyslela jsem si.. ,,Co to bude?'' zeptal se příjemným hlasem, jen jsem se na něj podívala, a řekla trochu znuděným a trochu ospalým hlasem že chci asi 4 balíky, ale že nemám peníze. ,,To je v pořádku, každý občas zapomene'' dal mi 4 balíky sušenek a šel si přeskládávat zboží. Jen jsem překvapeně civěla na pult. Popadla jsem balíky a vydala se zpátky do třídy, Jackob nikde.. ,,Asi je někde s těma jeho fanynkama'' řekla jsem si pro sebe, a plpla se k radiátoru. Už zazvonilo na další hodinu a Jackob byl ještě pořád v tahu. Učitelka už byla ve třídě, a mluvila tam ty svoje blbosti pod krycím názvem ,,vyuka''. Najednou se rozletěli dveře, a v nich stál Jackob. Učitela se rozčílila a začala ječet ,,to snad není pravda! dneska mě rozzuřilo tolik lidí že to ani nebudu počítat a ještě tohle?!'' zbalila si svoje saky paky a chystala se odejít ze třídy. ,,Hurá'' řekla jsem ještě když učitelka stála u svého stolu a balila si svoje věci. ,,Říkala jste něco? slečno?'' jen jsem se na ni podívala vražedným pohledem a prohlásila ,,Ano řekla, babičko''. Učitelka byla zase jako rajče a začala si zuřivě skládat svoje věci. Byla tak rozzuřená, že jí všechny věci spadly. Nechala je tam ležet, a odešla ze třídy... Jackob si sednul do lavice a podal mi jednu minerálku. ,,Promiň že jsi musela jít pro ty sušenky sama, ty holky mě věčně otravovaly a já jsem byl rád, když jsem se mohl pohnout z místa''. Já jsem mu zase dala 2 balíky sušenek a řekla ,,to je v pohodě''. Celý zbytek hodiny jsme všichni ve třídě dělaly bordel. Já a Jackob jsme ale ležely a žraly sušenky.

 

Stephanie: „Super, volná hodina místo dějáku, to se mi hodí,“ pomyslela jsem si, když učitelka naštvaně odešla ze třídy. „Co tu budu celou tu dobu dělat?“ Chvíli jen tak sedím a zírám na tabuli. A pak mě to konečně napadne. Pomalu se zvednu z lavice a přejdu ke spící Kukik. „KUKINO?“ Zakřičím ji do ucha.

Kukik:

Poklidně jsem si spala, když mi někdo zakřičel do ucha a já nadskočila i s lavicí.

"Co chceš?" zeptala jsem se rozespale.

 

Stephanie: „Ty ses probudila?“ Zeptám se překvapeně, „tak to jsem vážně nečekala. K věci, je mi nějak špatně, tak kdyby se někdo ptal, šla jsem domů, dobře?“

Kukik:

"HEH?!" vykřikla jsem nechápavě. "Nikam nejdeš, kdo mi dá opsat úkoly?!" Vykřikla jsem a shodila ju zpátky na židli.

Stephanie: „Ale mě je vážně špatně,“ zatvářím se, co nejnemocněji dokážu.

Kukik:

"Nikam nejdeš!" okřiknu jí.

Stephanie:

„Zkus mě zastavit,“ prohlásím a chystám se ke zběsilému útěku pryč ze třídy. „Navíc na dneska stejně už nejsou žádné úkoly,“ vykřiknu když chytám svou aktovku a utíkám ke dveřím.

Kukik:

"Shini, Shini? Help me!" Strčím do svého dvojčete a ukážu směrem k utíkající Stef.

 

Shinigami:

"Stef? Zastav!" zamumlala jsem a stoupla si s hlasitým zívnutím. Kdo to má poslouchat?

 

Stephanie: A teď hlavně nenápadně, pomyslím si, když vylezu na chodbu. Naštěstí tam nikdo nešel a já se v klidu dostala do šatny, převlékla se a v klidu odešla ze školy. „Super mám tři hodiny k dobru,“ pomyslím si šťastně a zamířím domů.

 

Kukik:
„Ona nám zdrhla.“ Podívám se smutně na své dvojče a pak sebou plesknu na lavici a jdu zase spát.

 

Shinigami:

"Když zdrhla Stef, proč bych nemohla i já?" zapřemýšlela jsem nahlas a vyšla ze třídy. Ale když jsem byla v šatně a zamykala skříňku, objevil se ředitel a hned mě seřval. Pak na mě přišel s větou, ať se za ním stavím. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neřekla, že mě k tomu navedla Kukik...

 

Kameko:
Blúdila som nekonečnými chodbami nekonečnej budovy školy a hľadala som miestnosť, zvanú aj trieda, v ktorej mala prebiehať ďalšia hodina, ktorá ani neviem aká mala byť a na ktorú som už aj tak meškala. Obzerala som sa do všetkých strán, ale popravde som nemala ani poňatia, kde mám ísť. Mne osobne to, že meškám na hodinu a asi ešte hodnú chvíľu meškať budem, nejak srdce netrhalo ani nepilo krv...Ale učiteľke/učiteľovi, či čo ma to má vlastne učiť, asi áno. Aj tak aj tak budem mať zle, takže už je to jedno, hovorila som si v mysli. Ani za nič sa mi tú prekliatu triedu nedarilo nájsť - čo som ja komu spravila?

 

 

Andy :

S Jackobem jsme dojedli sušenky, a rozhodli se, že půjdem pro další. Šli jsme po chodbě, a povídali si o různých věcech. Zase jsme koupili sušenky, ale Jackob jich koupil podezdřele moc. ,,Tolik toho nesníme ne?'' zeptala jsem se nechápavě. Jackob se jenom ďábelsky usmál, a nic neřekl. Ignorovala jsem to, ale pak se mě zeptal jestli se nevypaříme ze školy. ,,Sakra! předběhnul mě! chtěla jsem to navrhnout jako první'' pomyslela jsem si, ďábelsky se usmála a prohlásila ,,ty asi nebudeš takovej andílek jak vypadáš co?'' po naší ďábelské scéně jsem si zbalili věci a nenápadně odešli ze třídy. Když jsem šli po chodbě, připadalo mi to jako kdyby jsme byly nějací ninjové, co nesmí být viděni.. no nebylo tomu daleko od pravdy.. Konečně jsem došli k hlavním dveřím a vyběhli ze školy ven. ,,Jo! zvládli sme to!!'' vykřikli sme oba dva zároveň, a u toho se smáli jak blbci. Když se uklidnilo naše nadšení, začli jsme přemýšlet kam půjdem.. Nejbližší místo bylo park, nebo les. Překecala jsem ho ať jdeme do lesa, protože jsem mu chtěla ukázat svůj osobní strom. Zdálo se že moc nechápal co jsem mu tam vysvětlovala, ale prostě jsem ho popadal a běžela jsem s ním k tomu stromu. ,,Tak tohle je můj druhý domov'' hrdě jsem prohlásila, a ukázala na obrovskou korunu stromu. ,,Wow, to je.... úžasný'' řekl s údivem na tváři. Na nic jsem nečekala, popadla jsem Jackoba a táhla ho na storm. Když jsme se dostali úplně nahoru, sedli jsme si na jednu větev, a pozorovali přírodu. Z koruny stromu byl krásný výhled na zbytek lesa, pole a na město.. Jackob se jen s údivem díval okolo sebe. ,,Krása co?'' zeptala jsem se s úsměvem na tváři. Jackob jen kíval hlavou, a stále se díval do dálky. Jen jsme tam tak seděli a povídali, ani jeden z nás neměl pojem o čase. Prostě jsme si užívsali volno...

 

 

 

Secre:

Oh, volná hodina. Možná mě má bůh doopravdy rád. Chvíli jsem seděla v lavici a koukala do mobilu. Jak taky jinak, že? Najednou mi přišla SMSka. Kouknu na jméno. Yoshikawa Ryuu. Jen tak mimochodem, to je můj kamarád. Je o dva roky starší, chodí do třeťáku. Na naši školu. Chodili jsme spolu do kroužku ještě na základce, od tý doby se kamarádíme. Je boží! Každopádně, v SMSce stálo: „Čus. Nechceš se zdejchnout z hodiny?  Sejdem se za 3 minuty před školou.“

Bůh zjevně skutečně existuje! Zvedla jsem se ze židle, sebrala svý věci a nepozorovaně se vyplížila do šaten. Hodila jsem si tašku do skříňky a vyběhla před školu. Ryuu už tam čekal. Byl opřený o lampu a jakmile mě spatřil, vyšel mi naproti. Byl vysoký, měl atletickou postavu, černé vlasy a pod nimi zářili zelené oči. Usmál se na mě svým dokonalým úsměvem a prohlásil: „Jdeš pozdě! Minuta mého drahoceného čas padla na zmar. Předpokládám, že jsi se stala obětí únosu, takže jsi nemohla přijít včas, co?“ Jo, sarkastický až za hrob, celý on. My se k sobě opravdu hodíme. Zvedla jsem oči v sloup. „Je to jen minuta blbče. Cos chtěl?“  Až teď jsem si všimla, že má ruku za zády. Začal se ďábelsky usmívat. „To je na tom to nejlepší. Sehnal jsem trávu!“ zaječel vítězoslavně a začal mi před obličejem mávat pytlíkem plným jointů. „Opravdu? Skutečně? Ty mě chceš zhulit nebo co?“ „Klid, dáme si jen trochu, musí mi přece něco zbejt na víkend ne?!“ prohlásil a otočil se zády ke mně a odcházel. „Tak jdeš?!“ křiknul na mě přes rameno. 'Hm, rodiče mu vybrali vážně výstižný jméno..' pomyslela jsem si a vykročila za ním. Dotáhl mě na takový hezký kopeček. Bylo tam vážně hezky. Ryuu to ale všechno zabil, když se mě zeptal „Dáš si jointa?“ Povzdechla jsem si a vzala si ho od něj. Celou hodinu jsme strávili kouřením. Nezdravým, aby nedošlo k omylu. Potom jsem se koukla na mobil a po dost dlouhém luštění těch zpropadených číslíček mi došlo, že bysme se už asi měli vrátit. „Zvedáme kotvy!“ zaječela jsem a vyskočila. „Cože, už? Dyť jsme tady teprve 5 minut!“ divil se Ryuu. Kolik toho sakra měl? „Jsme tady hodinu, demente.“ To ho celkem přesvědčilo a tak jsme se vydali zpět do školy.

 

 

Kukik:
Vylítla jsem ze třídy a běžela do šatny s domněním, že zastavím alespoň svoje prchající dvojče. Běžela jsem po chodbě a jen jsem rychle chrlila omluvy, když sem někoho srazila. Většinou sražených bylo ale málo, neboť se mi pár chytrých lidí raději vyhýbalo. Se slovy „Shini, vrať se, nemůžeš zdrhnout ze školy,“  jsem vběhla do šatny, když v tom jsem si všimla ředitele stojícího vedle Shini, proto jsem radši nedodala slova „beze mě“. Jistě by pak všechna vina padla na mě. Ředitel se nechápavě a tak trochu vyčítavě podíval na Shini.

 

 

Shinigami: "Mimochodem, pane řediteli. Ve třídě je pěknej bordel." řekla jsem a on mi pokývnul ať jdu s ním, tak jsem šla. Šel přede mnou a když zahl za roh, otočila jsem se na patě, popadla Kukik a letěla zpět do šatny, kde jsem si dala botasky, mikinu a společně s dvojčetem se vyřítila ze školy.

"Dva bloky odsud je nová hospoda. Brácha tam navíc dělá jako brigádník, jdeš se mnou?" otočila jsem se k dvojčeti.

 

Kukik:
Rychle jsem kývla a přehodila přes sebe mikinu a rychle nazula kotníkové boty. Učebnice a sešity jsem napěchovala do skříňky, kterou se mi podařilo zamknout až na potřetí, když jsem do ní musela několikrát fláknout. Vyšly jsme před školu a vydaly se směrem k hospodě.
„Čau brácha!“Křikla jsem na Shoua. „Co tu chcete?!“ Vychrlil rychle ze sebe, ale když se na něj šéf podíval káravým pohledem, Shou se rychle změnil. „Vítejte, co si dáte?“ Řekl Shou s nechutí a sjel nás pohledem. „Pomerančovej džus!“ Vypískla jsem a obrátila se směrem k Shini, co chce ona.

 

Shinigami:
"Pořádně velkou sklenici piva bratříčku a ať do odsejpá!!" zařvala jsem přes celej lokál, ignorujíc pohoršené pohledy dámiček, co sem šly nabalovat kluky, popíjejích jahodový koktejl a sedla si k baru.

"Jsi nezletilá!" zařval Shou zoufale a já jeho směrem pozvedla obočí alá Halt.

"Nevím jak ty, ale já tu špicly nikde nevidím. Tak sem koukej navalit to pivo, než přijdeš o práci!" zavrčela jsem a bratr mi, chtíc nechtíc, načepoval mega velkou sklenici. Jenže sotva odešel k dalšímu stolu, už jsem zase řvala: "Další bráško, další!! Honeeem!" řvala jsem a on mi se skučením začal zase čepovat. Takhle to šlo asi pětkrát, přičemž si Kukik nechala třikrát dolít džus, než ke mě nahrnul pět flašek a konečně se šel věnovat zákazníkům. Jenže já něměla v kapse ani korunu a žačínala jsem být přiopilá. 'Však on to za nás zatáhne.' pomyslela jsem si a pomocí zubů jsem otevřela další láhev.