RPS -část 2.

01.03.2014 20:29

Secre:

„Huh..to je vážně skvělej nápad! Ale jenom počkáme až úča řekne, že můžem jít. Chci se jí vytlemit, že je to lama, jak chodí pomalu.“ odpověděla jsem a sledovala Stef k se jí rozzářili oči. Učitelka konečně dala povel, že můžeme vyrazit. „Tak Stef, nasedaaaaat! A šupky dupky běžíme za pandičkama!“ spokojeně jsem si mrmlala pod vousy. Konečně jsme dorazily do ZOO. „Počkej, ještě neslejzej, ještě musíme dojít k pandám přece!“ houkla jsem na Stef, protože vypadala, že už by chtěla slézt a dojít po svých. Zastavila jsem těsně u skla a hned se začala rozplývat na pandami. „Jezuuus! Koukej jak jsou roztomilý! Jak papaj ten bambus! Juuuu! Hej hej! Tady píšou, že jim můžem koupit bambus s tohodle automatu! Ehm...nemáš peníze? Prosím Stef, prosím! Koupíš bambus?“

 

 

Stephanie:
„Počkej, možná něco mám,“ odpovím a začnu se vrtat v kapse od bundy. „MÁM TO,“ zakřičím radostně, když nahmatám nějaké drobáky.  Vytáhla jsem asi padesát korun a dala je Secre do ruky. „Na, ale dělám to jen proto, že máš tak ráda pandy, jinak peníze zásadně nepučuji.“  Ano, jsem hroznej skrblík, ale jak znám naší třídu, po dvou dnech půjčování bych byla úplně švorc a to nechci. Secre se hned otočila k automatu a začala tam házet peníze. Já jí nevěnovala pozornost, protože jsem uviděla jak se Kukik v těsném závěsu za Shini vřítila do zoo a div nesrazila lidi, co tam stáli. Zbytek třídy byl několik metrů za nimi.

 

Alex:
Když přišla do ZOO, myslela že zešílí. V klidu si vyšplhala na nějakej strom a spokojeně se uvelebila a zavřela oči. Ucítila nepředstavitelnej strach a div neslítla ze stromu. ,Co to kur..??' zavrčí , sleze ze stromu a hledá čí to je strach. Určitě to je nějakýho zvířete. zanedlouho dojde k tygřímu výběhu kde nahánějí velkého tygřího samce. To by mu nevadilo ale oni ho chtějí zabít protože někdo ošetřovatelům roztrhal pejska a protože to nemají na koho hodit, chtějí se zbavit jeho. Vztekle zavrčí když chtěj tygra zastřelit a chytne ošetřovatele s puškou pod krkem.

 

Yami: Inu co k tomu dodat další hodina za mnou a docela jsem si jí užila ani jsem se nestačila zorientovat a všichni byli v trapu nevím kde byli a bylo mi to jedno nakonec jsem si všimla na zdi vysícího plakátu, že je nedaleko zoo a že dnes mají otevřeno aha tak tam všichni byli a já ještě trčela ve škole no super volná zábava nikdo si mě nevšiml a mám takový pocit že ani ne učitelka či jiný kantor ve škole byla jsem jak stín ve světle, který se nenápadně plíží všude možně. Inu celou tu dobu než se ostatní vrátili jsem strávila pozorováním Akia jak buď vyučuje nebo chodí sem a tam po okolí školy asi se taky nudil a tak jsem se rozhodla ho překvapit a zeptat se ho jak se mu můj dárek líbil. Inu slezla jsem ze střechy po stromě a pádila jsem to rovnou k němu div jsem ho neporazila naneštěstí jsem to vybrala a nacápla se mimo něj. Inu nejdříve nevěděl co to bylo ale když se otočil zjistil, že jsem to byla já a hned mi pomohl vstát ze země trochu jsem se začervenala a řekla promin jestli jsem tě vystrašila nebo tak. On jenom řekl ne ne v pohodě hlavně, že se ti nic nestalo a usmál se na mě a řekl něco jsi potřebovala. No ehmmm no něco tu ehmmm. Tak co pak jsi mi chtěla a zase se na mě usmál a já mu nakonec odpověděla. Jak se ti líbil ten výtvor co jsem ti dala na stůl. On dodal inu byl vskutku pozoruhodný ani nevím co to má býti. Ty to víš co to mělo znázorňovat. Já jsem mu potom dodala ani nevím prostě mě to jenom tak napadlo a myslela jsem si, že se ti to třeba bude líbit nebo to jenom ohodnotíš a tím to haslo. Inu je to pěkné máš talent at to je co to je vypadá to vskutku zajímavě. Já jsem zase zrudla jak rak a potom jsem se sebou třískla o zem, aby to u něj zase vyvolalo pocit pomoci. Inu zase mě zvedl a řekl jsi v pořádku jo jo v pohodě jenom jsem trochu upadla promin to se mi stává dost často co k tomu dodat to jsem celá já. Inu potom dodal proč nejsi s ostatníma v Zoo. Víš mě to nějak nebere se dívat na zvířata v klecích a čučet na ně jak dělají nějaké ty kousky co je lidi naučili. Spíš bych je viděla volně se pobýhat po okolí ale to by asi vzbudilo velký poprask kdybych je všechny pustila. Umím se vloudit všude nepozorovaně a rychle takže by ani nevěděli jak se to stalo. Mám to raději tady aspoň můžu prozkoumávat okolí školy a můžu pozorovat ostatní jak se baví. Inu zajímavý koníček to vedeš víš, že z tohohle můžeš mít průšvih u ředitele. Ano vím a už několikrát jsem u něj byla ale pokaždé mě poslal zpět do třídy a nic si z toho nedělal jako bych nic neudělala ani nevím proč to dělá ale je to docela zábava a pro mě i tajemství nechápu proč jenom já jsem pro něj tak zajímavá jsem jako ostatní na škole tedy až na jisté vyjímky v mém těle jsem stejná jako holky ve třídě. Inu co k tomu dodat jsem asi oblíbenec ředitele nebo co to nezjistím dokud tam nebudu pečená vařená.

 

 

Kukik:
Konečně v zoo, miluju zoo, ty roztomiloučký zvířátka. Nyaah, prostě skvělýý. Rychle jsem se rozeběhla k prvnímu výběhu, kde byly žirafy.
„Jééé, Shini, Shini, koukni, jak jsou roztomilýý!“ Křikla jsem na své dvojče a táhla ji za rukáv k výběhu.
„Jéé a zebry, koukni na ty zebry!“ Vykřikla jsem a upalovala k dalšímu výběhu, Shini táhnoucí za sebou.
„Co jít navštívit ‚naše sourozence‘?“ Zeptala jsem se Shini s nadšením těšící se na vlky.

 

 

Shinigami:

"Co chceš dělat v pavilonu opic?" vykulila jsem na modrovlásku oči.

 

Kukik:
„Baka! Já myslela vlky!“ Odpověděla jsem nasupeně a probodávala sestru pohledem.

 

Shinigami:

"Ajooo~ Gomen, gomen! Jenom že Shou je na mě furt naštvanej, jak jsem mu před týdnem čorkla prachy, tak jsem se trochu lekla." omluvně jsem se usmála a šla bloudit ZOO, přičemž to byla cesta na dlouho, díky orientačnímu smyslu ála Zoro.

 

 

Kukik:
Přeměnila jsem se ve vlka a snažila se najít pach, stejný jako mají vlci.
„Tudy.“ Křikla jsem a ukázala správným směrem, přičemž jsem se stihla vrátit zpátky do původní podoby. Chytla jsem Shini za ruku a táhla ji správným směrem.

 

Shinigami:

"Seš blbá?! Ještě tě někdo uvidí a nahlásí správcům že nějaký vlk utekl z klece!" zasyčela jsem na ni a přitom jsem si nechala pomocí částečné přeměny narůst uši, abych zkontrolovala, zda nikdo není poblíž.

 

 

Kukik:
„Jéé, to by byla zábava!“ Vykřikla jsem vzrušeně.
„Shini, Shini, přeměníme se ve vlky a budeme strašit lidi! Dokážeme se přeci ubránit!“ Zazubila jsem se nadšeně, směřujíc pořád za vlky.

 

Shinigami:

Chtěla jsem jí to odřeknout, ale uvnitř mně se ozval malý ďáblík, který měl ale šíleně silné hlasivky, takže překřičel už tak tichého andílka a já se místo odpovědi přeměnila v černého vlka a hlasitě zavyla.

 

Kukik:
Přemění se taktéž ve vlka a rozeběhne se k ostatním vlkům, strašíc ostatní návštěvníky.
„To je zábava, když ti lidé uhýbají z cesty, už vím, jak se cítí Alex.“ Křiknu na své dvojče.

 

Shinigami:

Nemůžu říct, že jsem se nebavila, ale uviděla jsem v dálce správce zahrady.

"Nechceš vypadnout? Už vidím učitelku, jak nadává, že jsme v kleci-" chtěla jsem větu dokončit, ale místo toho jsem se ďábelsky zašklebila, což ve vlčí podobě působilo opravdu děsivě, až se jedno malé dítě rozbrečelo.

 

Kukik:
„Mno jo, mno jo…“ Souhlasila jsem a vrátila se zpět do své původní podoby.
„Jéé, ti vlčci jsou krásnííí!“ Vyhrkla jsem hned ze sebe, když jsem doběhla ke kleci s vlky. Nenápadně jsem proklouzla za nima a schovala se za nejbližší kámen, pobízejíc Shini, ať jde za mnou, aby nás učitelka ani správce zoo neviděli.

 

Shinigami:

Už jsem se chystala jít za ní, když jsem si nečeho všimla.

"Hele, ti dva vypadaj úpa jak Shou a Aki!" vyhrkla jsem, překročila nízký plůtek okolo klece a nalepila se na ni.

 

 

Andy:
Probudila jsem se, a zjistila, že třída šla do ZOO. Nikdo se neobtěžoval mě vzbudit, takže jsem si řekla ,,proč se šrákat do zoo když můžu zůstat pokojně tady?''. Lehla jsem si na lavici a zase usla, nevím kolik uplynulo času, ale probudila jsem se s pocitem nudy. Zvedla jsem se ze své milované lavice a šla si pro něco dobrýho do bufetu. Když mě prodavačka viděla, už si chystala balík sušenek. Popadla jsem sušenky a prohlásila ,, nechcete mi dát ještě jeden balík??'', prodavačka se na mě podívala a řekla ,,no to teda nechci! ''. Jen jsem se na ni ďábelsky usmála a svým ohínkem jsem jí zapálila kousek její zástěry. Prodavačka začala histericky ječet. S klidným svědomím jsem řekla ,, tak co, dáte mi ty sušenky?''. Prodavačka po mě hodila balíčky tři, a řvala na mě ,, už konečně vypadni! ty zrůdo!'' odsekla jsem chladným hlasem ,, jo, to víš že jo''. Měla jsem chuť tu prodavačku zabít, ale nechtělo se mi. Procházela jsem se po chodbách školy jako duch se svými milovanými čokoládovo-vanilkovými sušenkami. Zahlédla jsem jen červenající se Yami, která se baví s nějakým klukem. Rozhodla jsem se to ignorovat a zamířit zpátky do své lavice u radiátoru. Po několika minutách hledání své třídy jsem si řekla že se na tu blbou lavici můžu vykašlat. Zamanévrovala jsem a objevila jsem se v nějaké třídě. První čeho jsem si všimla byla lavice u radiátoru. Plpla jsem se na radiátor, uvelebila jsem se na lavici, a usla. Zdálo se mi o onigiri a mých čokoládovo-vanilkových sušenkách, prostě sem k nezaplacení. Když byl sem v tom nejlepším, někdo mě zbudil! Řekla jsem si ,,to snad není pravda?! ''. Zvedla jsem hlavu a vypadala jsem jako nějaká hororová postava. Stál tam nějaký kluk s nechápavým pohledem ve tváři. ,,To je moje lavice '' řekl pokojně a u toho měl úsměv na tváři. Pomalu ale jistě jsem se zvedla z lavice se slovy ,,budeš mi chybět'' a mířila jsem ke dveřím. Ten neznámý kluk jen prohlásil ,, neřekl jsem že máš odejít, jen říkám že je to moje lavice ''. Moje reakce byla poněkdu překvapivá (jak pro koho). Dá se říct že jsem se ''teleportovala'' do té lavice a zase se plpla na ten vyhřátý radiátor. Ten kluk se jen zasmál a sedl si do lavice naproti. Povídala jsem si s ním rekordních 60 minut ( normálně se s lidmi bavíl jen 10 minut ). Dozvěděla jsem se od něj že se jmenuje Jackob, že žije ve stejné ulici jako já, a spoustu dalších věcí. Byla to pro mě docela zábava, byla s ním sranda. Pak jsem mu řekla něco o sobě. Zjistila jsem že je v podstatě opak mě, energický, sportovně založený... prostě opak. Byla jsem docela překvapená že jsem během našeho rozhovoru neusla, to teplo radiátoru mě uspávalo už pěknou chvíli. Když jsem se spolu bavili, jedli jsme moje milované sušenky (nestává se často že bych se o ně s někým dělila). Když jsme je dojedli, rozhodli jsem se že půjdem koupit další do zásoby. Když jsme došli k bufetu, prodavačka už ječela to svoje ,, vypadni ty bestie! ''. Jackob se mě zastál, a na prodavačku poslal plameny. Ještě jsem nepotkala někoho kdo by mohl ovládat oheň stejně jako já. Vzali jsem aspoň 4 balíky sušenek a odešli zpátky do třídy. Tam začal další rozhovor o schopnosti ovládat oheň...

 

Secre:

'mm..ta pandí klec je tak lákavá' pomyslela jsem si. Najednou jsem dostala přímo brilantní nápad. Zmizela jsem z dohledu okolí a nechala Stef bezradně se otáčet před pandí klecí ve snaze mě najít.*za několik minut* „Heeeeej Steeeef! Dívej na měěěěě!“ ječela jsem přes celou ZOO i když Stef stála jen pár desítek metrů dál. „Tak podíveeeej se přece!“ Stef se konečně otočila a myslím, že jí málem ranila mrtvice. Koneckonců, člověk často nevidí někoho jak sedí na větvi v pandí kleci s jednou pandou v náručí a bambusem v puse. Takže se dalo očekávat, že se spustil pěknej řev. Od Stef...směrem ke mně.

 

 

Stephanie:
Když jsem Secre uviděla, myslela jsem, že mě klepne. Jak si tam seděla u té pandy jako by nic. No, když tak nad tím přemýšlím, docela se k těm pandám hodí. „NEHÝBEJ SE!“ Zakřičím na ní a šahám do kapsy pro mobil. Tohle by mi bez fotky nikdo neuvěřil. Teda, když si vzpomenu na to, jak se pár mých nejmenovaných spolužaček domluvilo, že po škole budou jezdit na slonovi, myslím, že tohle zase nic tak extrémního není.  Pořídila jsem pár uměleckých fotek a zase mobil zaklidila. Tohle musí jít co nejdříve na internet. „Secre? Už bys mohla vylézt!“ Zakřičím na ní asi po pěti minutách, co jsme na sebe jen navzájem zírali a ani se nehýbali.

 

Secre:

'Jestli si Stefanie myslí, že odsud vylezu, tak to mi dost věří..' Tak jsem na ní na oplátku zakřičela. „Ani mě nehne! Copak nevidíš jak jsou sladcí?! A dívej...“ ukázala jsem na 3 pandy, které se po mě plazily. „milujou mě! Nemůžu je opustit..“ začala jsem natahovat. „Jak po mě můžeš chcít takovou ohavnost?! Styď se! Neopustím je, je to moje rodina!“ ječela jsem a zároveň chroupala bambus. Je to divný, ale docela mi chutná... „Stef!! Ten bambus mi chutná! Stává se ze mě panda!“ začala jsem se radovat a Stef se jenom chytala za hlavu. Jsou tu i jiní lidé, měla by předstírat, že ke mně nepatří, lidi by si mohli začít myslet kdo ví co..

 

 

Zoui:

Právě jsem s ostatními v zoo a jsem u koal. Jak tak koukám na ty koaly najednou vidím u klece stát snad toho nejhezčího kluka kterýho sem kdy viděla

měl blond valsy, nádherně zelené oči, vysoký, hubený no prostě naprosto dokonalý a nejednou si mě taky všimnul a přišel za mnou. A najednou řekl: ,,Ahoj, jak se máš.''

A tak sem v klidu řekla: ,,Ahoj, jo mám se dobře a ty ?''. A takhle sme si chvíli povídali a já sem v nitru sebe skákala radostí ale navenek sem byla

naprosto klidná. A pak sem se zeptala do jaké školy chodí a on mi řekl že se právě nastěhovali a bude chodit na školu Akihabaru. A tak mu říkám že já tam chodím

a taky sem se dozvěděla že budeme ve stejné třídě. Pak sem se taky samozřejmě zeptala na jeho jméno a jmenuje se Natsu. A on se pak zeptal na moje a zase sme si

nějakou dobu povídali a pak už řekl že musí jít ale že se určitě někdy zase potkáme když budeme ve stejné třídě. Tak sme se rozloučili a on zase odešel.

Tak sem se vrátila ke skupině lidí ze třídy a pokračovala sem v prohlídce zoo a jako obvykle to byla dost velká sranda.

 

Kukik:
Jakmile mě Shini upozornila na dva vlky, podívala jsem se tím směrem. Doopravdy mi připomínali naše dva bratry. Vydala jsem se k nim a do každého dloubla prstem a čekala na jejich reakci.
„Kuso, Shini-chan, Kuki-chan, co tady děláte?“ Vyprskl na nás hnědý vlk.
„Takže jste to vy! Shou a Aki?“ Řekla jsem vítězoslavně, přehlížejíc otázku a podrbala šedého i hnědého vlka za ušima.
„Nech toho ségra!“ Vypískli oba naráz.
„Co tady děláte vy?“ Zeptala jsem se jich s otazníky v očích a pohlédla na Shini, jestli náhodou nezná odpověď.

 

Shinigami:

Nevědoucně jsem pokrčila rameny a vlezla do klece.

"Co tu děláte?" zopákla jsem otázku, ignorujíc vyděšený výkřik nějaký ženský a pohladila je po hlavě.

 

Kukik:
„Chytli nás správci, když jsme trénovali ve vlčí podobě nedaleko odsud.“ Přiznal Aki poníženě.
„A proč jste se nepřeměnili zpátky a prostě jste neutekli?“ Zeptala jsem se nechápavě.
„Způsobilo by to rozruch, kdybychom se proměnili zpátky v lidi a odešli…“ Vysvětlil Shou a já jen nechápavě pokrčila rameny.
„Co je na tom tak těžkého?“ Zeptala jsem se lhostejně a přeměnila se ve vlka a se zavytím oběhla celou klec dokola, ignorujíc děsivé výkřiky přihlížejíc. Nakonec jsem se proměnila zpět a s andílkovskou tváří se podívala na překvapeného Shoua a Akiho.

 

 

Shinigami:

Celou dobu jsem se "nenápadně" culila od ucha k uchu.

"Co je tady tak vtipnýho?" zavrčel na mě Shou a já se ještě víc usmála.

"Nic...jenom mi přijde legrační, že někdo tak zodpovědný jako ty, Aki," otočila jsem se na šedého vlka, kterej jenom provinile sklopil uši, "se nechá chytit a ještě takhle poníženě panáčkovat malým dětem." zachichotala jsem se.

"Tys...tys to viděla?" zakňučel Aki a já se jenom musela zasmát.

"Jasně že jsem to viděla, ty jeden pito-Kyaa!" nedořekla jsem větu, protože mě něco srazilo k zemi. Nějakému vlčkovi se asi nelíbilo, že jsem na jeho písečku.

Proměnila jsem se ve vlka a začala výhružně vrčet, připravujíc se na souboj. Vlk mě ale jen změřil ještě pohledem a když si uvědomil, že bych byla nebezpečný protivník, nesouhlasně odtáhl pryč. Pobaveně jsem se uchichtla, a chtěla se přeměnit zpátky...bohužel bezúspěšně.

"Uhm...Kukik? Mám menší problém..." zakňučela jsem poníženě se sklopenýma ušima na modrovlásku, která byla momentálně jediným člověkem v kleci. Ale to už se k nám blížili správci, které sem musel přilákat ten rozruch.

 

 

Zoui:

V zoo už jsme strávili nějakou tu dobu a když nám učitelka dala rozchod

rozhodla sem se vrátit spátky do školy a na cestě sem nepotkala nikoho jiného

než Natsua. Tak sem na něj zavolala, on se otočil a já sem se ho zeptala

kam má namířeno a on že de do školy, tak sme šli spolu. Cestou sme

si zase hodně povídali, měli sme pořád o čem mluvit což je dost zajímavý

protože většinou když mám s někým mluvit tak jen mlčím nebo odpovídám na

to co se mě někdo zeptá. No a pak sme došli do školy a on šel za ředitelem

a tak sem se nabídla že na něj počkám a pak půjdeme do třídy.

Tak sem čekala :D. Uběhlo asi 30 minut a dvěře se otevřeli, vyšel Natsu

a nesl plno sešitů a učebnic tak sem mu je pomohla vzít a šli sme

do třídy. Jelikož ve třídě sedím sama zeptal se mě jestli může sedět

semnou. Řekla sem mu že klidně může, že je místo volný.

Všichni ostatní byli ještě v zoo a Andy sem viděla v jiné třídě sedět

u radiátoru s nějakým klukem. Tím pádem sme byli s Natsuem ve třídě sami.

Natsu se mě najednou zeptal: ,, Máš kluka? ''. Začala sem se červenat a

řekla že ne. Zeptala sem se ho proč se ptá a on že jen tak ze zvědavosti,

a pak ještě řekl že je zajímavý že hezká a hodná holka ja já nemá kluka. Jediné

co sem mu na to odpověděla bylo že sem se ho zeptala na to samý jako on mě

a řekl že on taky nikoho nemá a moje reakce na to byla to samé jako

řekl on a to, to že je taky divný že zrovna on nemá holku, no pak už sme

se o tomhle tématu přestali bavit. (naštěstí :D) Pak přišla do třídy

nějaká učitelka řekla nám že už můžeme jít domů, tak sme se s Natsuem

zvedli a šli sme. Natsu se nabídl že mě doprovodí domů a já nebyla proti.

Tak sme odešli ze školy šli směrem k mému domu.

 

 

Andy:
S Jackobem jsme se podělili o pár fíglů co se týče ovládání ohně. Zase jsme si povídali snad o všem co šlo, když za námi přišla nějaká učitelka s tím že už máme odejít protože to tu za chvíli bude uklízet uklízečka, zvedli jsem se jako na povel a pomalu odešli ze třídy. Oba jsem byly rozlámaní s věčného sezení v lavici (teda Jackob seděl na lavici a já plplá na radiátoru). Rozhodli jsem se že na cestu a na posilněnou si ''koupíme'' pár balíků mých sušenek. Další aféra s prdavačkou, prostě voprus.. Vyfasovali jsem asi 6 balíků sušenek ,, to asi bude stačit, ne? '' zeptal se Jackob který se usmíval od ucha k uchu. V plánu bylo jít domů (bydlíme ve stejné ulici), ale narazili jsme na takový ''hřiště'' kde jdena lavečka vypadala fakt pohodlně. Sedli jsem si a u toho jedli moje milovaný sušenky, pak jsem se dozvěděla že se do těch sušenek taky zamiloval. Pak jsem řešili kde se dají ty sušenky sehnat (kromě bufetu). Pak jsem typovali kam blbost naší prodavačky v bufetu ještě dojde, a jestli se nedostane do blázince, a spoustu dalších věcí, prostě jsme si zase povídali, a povídali, až uplynuly asi 2 hodiny. Už se docela stmívalo, a my stále seděli na lavičce a povídali si. Jackob se pak nabídl, že mě doprovodí domů. Domluvili jsem se taky, že budeme spolu chodit do školy, a taky budem spolu cvičit magii ohně... Když jsme došli ke mě domů, rozloučili jsem se a oba šli k sobě domů. Doma mě uvítal můj kocour jménem Haru a společně jsem se navečeřeli..

 

 

Kukik:
Rychle jsem vylezla z klece a zůstala stát u ní a dělala jsem, že si zvědavě prohlížím vlky.
„Dobrý den, pan správče!“ Pozdravila jsem jako by se nic nestalo.
„Někdo tu nahlásil, že utekli vlci.“ Vysvětlil rychle a rozhlížel se po okolí.
„Ale jak vidíte, tak nikdo neutekl.“ Opáčila jsem a ukázala směrem ke kleci, kde v poklidu leželi vlci.
„Eh? Vážně?“  Zeptal se udiveně a civěl směrem k nim.
„Jop.“ Kývla jsem. „Jsou moc milí. Pěkně jste je tu vychovali.“ Pochválila jsem je a správce mírně zrudnul.
„Děkujeme. A teď se nenechte rušit…“ Řekl a odkráčel pryč.
„Shini, Aki, Shou, přestaňte si hrát a vypadněte odtud!“ Křikla jsme na své tři sourozence.

 

 

Shinigami:

"Se ti řekne." zavrčela jsem a pořád se snažila proměnit. "Nejde to..." zafňukala jsem.

"Vypadá to, že ta klec blokuje magickou sílu..." zapřemýšlel nahlas Aki a já měla chuť ho něčím praštit.

"To sis toho všiml až teď?!" za ječela jsem na něj a chňapla po něm. "Nikdy mě nenapadlo že to řeknu, ale...Kukik, skoč prosím pro učitelku..."

 

 

Kukik:

„HE?? Cože?? Nikam nejdu!“ Vykřikla jsem a snažila se z toho nějak vyvlíknout.

 

Shinigami:

"Budeš muset...Kdo jiný ti bude vařit a uklízet za tebe, když je Angee těhotná? Koho jiného budeš mlátit, když je Shou zavřenej v kleci? Komu budeš stříhat vlasy, když je Aki tady? Komu jinému budeš nadávat, že se neumí starat o těhotnou holku a dítě, když Shou umře v zajetí? Kdo jiný ti bude zašívat Pana Vlčka, když se nemůžu dostat z vlčí podoby a ani z týhle klece?" dělala jsem tam duševní výlev, doufajíc, že bezcitnou modrovlásku obměkčím.

 

 

Kukik:
„Jdu pro ni!“ Vykřikla jsem okamžitě a začala pobíhat po zoo jak smyslů zbavená, dokud jsem nenarazila na učitelku.
„Brý den, musíte jít rychle se mnou!“ Křikla jsem na ni a táhla ji za sebou po zemi, ignorujíc její nadávky.
„Tak a je tady!“ Zvolala jsem vítězoslavně a mrskla učitelku před klec.

 

 

 

Shinigami:

"Brej den!" pozdravila jsem a čekala se sklopenýma ušima na reakci.

Učitelčina reakce byla nanejvýš...zajímavá... Napřed se tvářila vyděšeně. Poté se uklidnila a pořádně si mě prohlédla, přičemž jsem hlasitě polkla. Pak mě pravděpodobně poznala, protože si stoupla, oprášila si sukni, nasadila brýle, uhladila vlasy a teprve pak zrudla vzteky a jejím ječákem zavolala přes celou ZOO:

"SHINIGAMI KURO MURASAKI!!"

 

O 1hodinu později:

Stáli jsme v ředitelně s výrazem zbitých psů. Učitelka stále krok před náma v pozoru a neustále si poupravovala brýle. Já jsem pouze sledovala, jak stále sklouzávaly z jejího skobího nosu a jenom jsem si tipovala, kdy jí sklouznou úplně. Shou na ni dělal ksichty, Kukik mu za to dupala na nohy a mlátila ho katanou...naštěstí v pochvě, a Aki...ten se tvářil že nás vůbec nezná a že nemá páru, co tady dělá.

"Pane řediteli? Navrhuji dočasné vyloučení těchto studentů z naší školy, z důvodu neopatrnosti při používání magie v civilním prostředí." prohlásila "Sokolí žena" a opět si poposunula brýle.

"Ale neukvapujme se." usmál se ředitel. Byl to podsaditý muž s hustým přesně zastřičeným knírkem a na hlavě víc gelu než vlasů. Jeho oblek byl barvy nabledlé slonovinové. Lépe řečeno? Vypadal trochu jako menší a tlustší verze Jude Heartfilia se šedivýma vlasama.

"Etoo...pane řediteli," přihlásil se tiše Shou a když mu říďa pokynul hlavou, pokračoval: "pokud nejsme studenti, můžeme odejít?" zeptal se a v očích mu zářily plamínky naděje.

"Jaká drzost!" popadala se za srdce učitelka a já přemýšlela, že jí donesu kyslíkovou bombu. Pak, nevím jak, mě napadla myšlenka, jak by vypadala se sokolí hlavou a musela jsem se tomu zasmát.

"Je tady něco k smíchu?" zeptal se mile starý muž a já se pouze zaculila.

"Ne, vůbec nic. Jaký je váš výrok trestu, pane řediteli?" zeptala jsem se, ale ředitel pouze zvedl pravačku.

"Stále nevíme, jak k oné události došlo. Prosím, slečny, pánové, co kdybyste to vysvětlili?" zeptal se a já pouze pokrčila rameny že nevím a dala tím prostor bráchům a Kukině.

 

 

Kukik:

„Eh… chtěli jsme postrašit li- auuu.“ Vykřikla jsem, když mi Shou dupl na nohu a z jeho očí se dalo jasně vyčíst, že tuhle verzi příběhu říkat nemám.
„Chtěli jste co?“ Zeptal se opět ředitel.
„Viděly jsme v kleci dva vlky podobný našim bratrům, a tak jsme se chtěly podívat, jestli to jsou oni.“ Vysvětlila jsem.
„A ti se tam dostali jak?“ Vyptával se dál a usrkl doušek mátového čaje.
„Trénovali jsme ve vlčí podobě a chytili nás a odvedli do zoo.“ Sdělil mu Shou.
„Aháá…“ Kývl na srozuměnou ředitel.
„Navrhuji je vyloučit!“ Navrhla zase učitelka.
„Učitelka, která nechala v zoo půlku třídy, by měla raději mlčet.“ Spražila jsem ji pohledem a učitelka se zatvářila na půl překvapeně a na půl vyděšeně. Nejspíš si až doteď neuvědomila, že je tam nechala.
Ředitel se na ni podíval káravým pohledem a učitelka s omluvami, že zbytek třídy najde, odkráčela pryč.
„Takže co s vámi?“ Podíval se zase na nás s otazníky v očích.
„Co nás pustit a dělat, že se to nestalo?“ Navrhl Aki, který doteď ani nepromluvil.
„Tak fajn jděte –tohle chcete abych řekl?“ Zeptal se ředitel, ale to už jsem vycházela ze dveří společně se sourozenci.
„Díky jste milej!“ Křikla jsem za ním a dveře zavřela, jeho křičení ať se vrátíme, jsem si už nevšímala.

 

 

Andy:
Když jsem dovečeřela, šla jsem sem si sednout k počítači. Na počítači jsem strávila pár hodin, když jsem se podívala na hodiny, bylo kolem tří hodin ráno.. Šla jsem si lehnout. Když jsem se probudila bylo 7:45. Na mě bylo trochu brzo takže jsem si šla eště lehnout. Probudila jsem se v 8:00. Už jsem nemohla usnout tak jsem se šla umýt, vyčistit zuby atd... Když jsem vyšla ven, stál tam Jackob a čekal na mě. ,,Jak to že nejsi ve škole??'' zeptala jsem se ještě trochu rozespale. ,,Čekal jsem na tebe'' prohlásil s úsměvem na tváři. Na nic jsem se už neptala a šli jsem, dostali jsem se do školy v 8:15. Stavili jsem se v bufetu pro sušenky, jako obvykle bez peněz, na štěstí tam prodavačka nebyla. U okýnka bylo napsáno ,,momentálně jsem u doktora, bufet uzavřen''. Jackob se na mě jen otočil a prohlásil ,,no, tak máme asi smůlu..'' já jsem se jen ďábelsky usmála a řekla ,,né tak docela''. Rozbila jsem sklo u okýnka a vzala asi 6 balíků sušenek do zásoby. Jackob se na mě jen nechápavě díval. Podala jsem mu 3 balíky sušenek a usmála se. ,,Jak si mohla vykrást bufet?!'' řekl zděšeným hlasem, začala jsem se smát a prohlásila ,,Tak když si sušenky vezmem bez placení když tady ta prodavačka je, tak proč by sme si je nemohli vzít bez placení když tady není??'' zasmála jsem se a ještě se zeptala ,,Chceš pití??'' on se na mě podíval, zasmál se, a řekl příjemným hlasem ,,To si ho můžu vzít sám ne? a ty cheš pití??'' kývla jsem na souhlas. Jackob se natáhl pro dvě minerálky a obě mi je hodil. Potom jsem se šrákali pro chodbách a jedli naše milované sušenky, byla to vážně zábava! Jackob mi pak řekl že půjde za ředitelem s tím, že nejspíš přestoupí k nám do třídy (Já chodím do áčka a on do béčka, takže by to neměl být problém). Vyhrkla jsem ze sebe ,,To je super!'' a u toho se smála. Jackob prohlásil že by bylo dobrý už jít do třídy, takže jsem se rozdělili a pomalu se blížili k našim třídám, bylo asi 8:35. Otevřela jsem dveře do třídy a už jsem viděla tu bábu která nás má na matiku. Zase na mě začala ječet proč jsem přišla pozdě a další blbosti...