RPS -část 1.

17.02.2014 18:02

Tak tu dávám první část, další část už bude v zoo :33 xD

 

 

Yami:
Byl pěkný slunný den a já jsem se chystala z domova do mé školy kam chodím i s dalšími mými přáteli mezi ně patří například Kameko, Andy, Zoui, Stepganie a další prostě jich mám mnoho a za nic jiného bych je neměnila. Zabalím si tedy věci a chystám se vyrazit. Cesta mi trvá asi tak deset minut. Po cestě si pobroukávám, abych se nenudila najednou potkám Alex jak jde kolem jednoho z obchodů. Pozdravím jí a řeknu jestli se nechce taky přidat. Kývne hlavou proč ne a tak jsme vyrazili směrem ke škole. Když jsme dorazili před bránu stál tam velký nápis výtejte na škole Akihabara jedné z nějlepších škol široko daleko. Tedy ten areál byl veliký jako celé naše předměstí. Co k tomu dodat mám to tam ráda a své přátelé taky. Před vchodem do budovy školy jsem potkala zbytek party a společně jsme vyrazili vstříc naší první vyučovací hodině.

 

Kameko:
Sedela som na lavičke niekde v areáli našej školy. Nevedela som presne kde, pretože to tu bolo obrovské. Nechodila som sem zatiaľ nijak dlho a poriadne som sa tu nevyznala. Ale páčilo sa mi tu - to sa musí nechať. Držala som v ruke svoj mobil a pomocou neho som si trošku trénovala svoje schopnosti - nechala som ho vybiť sa a následne som ho znovu nabila. Na tento fígel som prišla iba nedávno, a bola som za to moc rada. Usmiala som sa. "Hm, teraz sa môžem hrať a hrať, bez toho, že by sa mi vybil mobil...alebo čokoľvek iné." potichu som zamumlala sama pre seba. Ten nápad sa mi páčil. Po chvíľke, keď ma to prestalo baviť, som schovala telefón do tašky, ktorú som mala prehodenú cez plece a ako vždy, v nej vláčila všetky možné zbytočnosti, vstala som z lavičky a vykročila rovno za nosom. Kam som šla a čo tam je, tým som si však nebola až taká istá.

 

Kukik:
Vletěla jsem do třídy a hodila tašku na svojí lavici, tím jsem probudila své dvojče, takže jsem se zasej rychle vzdálila, než mi začne nadávat. Jelikož jsem zapomněla úkol -nutno podotknouti zase-, šla jsem shánět někoho, kdo by mi ho dal opsat. Když jsem procházela třídou, všimla jsem si sešitu ležícího volně na lavici… Rozhlédla jsem se okolo, a když jsme zjistila, že se nikdo nedívá, vzala jsem sešit a odhopsala s ním zpátky k mé lavici.
„Shini, sehnala jsem úkol.“ Otočila jsem se hrdě na své dvojče a začala jí mávat sešitem před obličejem.

 

Shinigami:

Když lavice nadskočila pod tíhou školní tašky tak, že mě to probudilo, jenom jsem na vzdalující se modrovlásku něco nesrozumitelně zavrčela a opět ulehla do říše snů...teda dokud mi někdo nezačal něčím mávat před obličejem. Ani jsem se neobtěžovala zvednout hlavu z lavice a podívala se vražedně na své dvojče. Když jsem si všimla sešitu, rychle jsem po něm chňapla a aniž bych se podívala na jméno, začala jsem opisovat. Písmo bylo celkem úhledné...fajn, kecám. Bylo to tak děsné, jako by to psalo tříletý děcko, co se teprve učilo psát svoje jméno. Nedokázala jsem ani rozluštit jméno, tak jsem stěží opsala zbytek úkolu a hodila sešit ségře, než jsem opět ulehla na lavici.

"Čí je to vůbec sešit?" zeptala jsem se, když jsem svým vlčím sluchem zaslechla, že se blíží učitelka a varovně do Kukik šťouchla, aby si pohla.

 

Stephanie:
Když jsem přišla zpátky do třídy, právě zvonilo. Hned jsem zamířila ke své lavici, na které ještě před chvílí ležel můj sešit. Ale kde je teď? Že by si ho zase někdo bez dovolení půjčil? Tím někým samozřejmě myslím Kukik a Shini, které ode mě vždy opisují úkoly a sázejí na to, že jsem jejich kamarádka a nenaštvu se na ně. Rozhlédnu se po celé třídě a uvidím lavici, ve které ty dvě sedí. Samozřejmě na lavici leží můj sešit a ony ho rychle opisují. „Ty si nedají pokoj,“ pomyslím si. Chci se k nim vydat a sešit jim zabavit, pak mě ale napadne něco mnohem lepšího. Přejdu k umyvadlu v zadní části třídy a napustím do nějaké lahve, stojící kousek vedle, studenou vodu. Pak se potichu přikradu za Shini a Kukik. Ještě, že mě bratr učil nepozorovaně se pohybovat, jsem v tom vážně dobrá. Počkala jsem až Shini sešit odložila a vylila jsem na ní půlku lahve. Bohužel jsem si nevšimla přicházející učitelky. „Co to tam vy tři děláte?“ Rozkřikla se na nás a já se pokusila o svůj nemilejší úsměv a schovám lahev za záda, ignorujíc naštvaný pohled Shini.

 

Yami: Tedy ani jsem si neuvědomila jak ten čas letí a pořád jsem byla někde venku i když všichni byli už ve vnitř ve škole. To víte když se zakoukáte do krásného kluka tak to chvíli trvá než vám docvakne, že právě začíná vaše první hodina. Vyrazila jsem směr třída. Pro mou smůlu hodina začala a učitelka Shino byla ve třídě a řvala na celé okolí třídy. Inu měla jsem štěstí, že si mě ani nevšimla kromě ostatních ve třídě ti se divili jak to, že mě vidí jenom oni a Shino ne. Vystřelila jsem ze dveří rovnou do své lavice. Když jsem si vybalila na rychlo věci spozorovala jsem, že ve třídě je příliš velký klid na to, aby se něco náhodou neodehrálo. K sakru řekla jsem si nevedu úkol asi jsem ho musela nechat doma na stole. Snažila jsem se to nějak zamaskovat a dělat jako by nic. Jenomže to by nebyla smůla pro mě, aby mě učitelka Shino zrovna nevybrala a neptala se mě na ten úkol. Já jsem dělala jako by nic a říkala jsem si něco pro sebe. Aby to vypadalo, že ho mám. Nakonec to ale Shino přišlo divné a vyvolala mě k tabuli. Dala mi nějaký ten příkládek a prý, že ho mám zopakovat podle ní. Inu snažila jsem se jak to jenom šlo ale nakonec štěstí bylo na mé straně když do třídy vešel idol všech. Ano byl to Akio miláček všech zdejších holek ve škole. Přišel do třídy říkal, že si potřebuje ředitel Akihabara promluvit právě se mnou. Nakonec jsem se vyhla zkoušení a odešla jsem ze třídy a rovnou jsem si to namířila do ředitelny. Inu cesta to byla trochu zdlouhavá ale za dobré společnosti se vyplatila. Nakonec jsem šla k samotnému řediteli a on se mě potom zeptal jak se mi daří a takové ty keci kolem. Já mu na všechno odpověděla a nechápavě jsem potom odešla z ředitelny. Proč a nač to všechno potřeboval vědět to nevím ale cestu do třídy jsem byla zase doprovázena Akiem inu bylo to docela divné ale pěkné zároveň když si vemu, která holka by za to dala cokoliv aby šla právě s ním a já jsem měla tu čest jít právě sním co k tomu dodat měla jsem štěstí. Potom jsem se vrátila do třídy a hodina pokračovala jako vždy. Nudně.... co k tomu jenom dodat nechápala jsem co, proč a nač se tak stalo ale byla jsem za to ráda.

 

 

Alex:
Než jsem přišla do třídy, stavila jsme se na toaletách a pěkně dlouho civěla do zrdcadla. Asi po 10 minutách jsem  vyšla ze záchodků a klidně přešla po právě vytřené chodbě a vysloužila si seřvání od uklízečky. Provrtala jsem ji chladným pohledem a uklízečka se jí dále nevěnovala. Pokračovala jsem si pěkně klidně do třídy. Učitelka zrovna vybírala úkoly a když zpozorovala že jsem přišla o 15 minut později, dožadovala se vysvětlení. Bez řečí jsem zapadla do lavice a koukala jí zpříma do očí. Jakoby ,náhodou' učitelka přestala chtít vysvětlení a můj domácí úkol. Pořád lepší než abych se omlouvala na to, že jsem v noci lítala po střechách a hledala vraha. Ostatní na mě nenápadně koukají a když si všimnou, že o nich vím a oplácím jim jejich zvědavé pohledy svým tvrdým chladným pohledem, koukají jinam.

 

Kukik:

Matika… po dalších pár minutách zase matika…
„Sakra to je nuda!“ vykřikla jsem tak hlasitě, že mě slyšela snad celá třída, včetně učitelky.
„Slečno Murasaki, když se tak nudíte, pojďte nám spočítat další příklad.“ Vyzvala mě učitelka nasupeně.
„Shini, Shini, máš jít k tabuli.“ Strčila jsem do svého dvojčete, čímž ho probudila, dnes již po druhé. Mno co? Koneckonců Shini je taky Murasaki. Učitelka mě sjela káravým pohledem a já jen pokrčila rameny.
„Ty modrovlasá bestie, pojď k tabuli a neodmlouvej.“ Rozčílila se učitelka, chudinka, nejspíš toho na ní dneska bylo trochu moc. *devil look*
„Jak jste mě to nazvala?“ Otázala jsem se rozhořčeně a vytasila svoji katanu, chystajíc se učitelku s ní probodnout.

 

Shinigami:

Unaveně jsem zvedla hlavu z lavice zrovna ve chvíli, kdy Kukik tasila. Povzdechla jsem si a narovnala se, přičemž jsem se pořádně protáhla po vlčím způsobu a učebnicí spacifikovala Kukik.

"Moc ječíte vy dvě." zabrblala jsem naštvaně a učitelka v tu chvíli vypadala, že bouchne vzteky.

"K řediteli...OBĚ DVĚ VY PROKLETÉ OBLUDY!!" zaječela, až se Kukik musela chytnout za uši. Já se jenom poškrábala vzadu na hlavě a unaveně vstala. Popadla jsem za límec moje modrovlasé dvojče a nezapomněla jsem shodit ani květináč a pořádně prásknout dveřma...což jsem nevypočítala a v ruce mi zůstala klika.

"Hups..." zakřenila jsem se a celou cestu k tomu pedofilnímu staříkovi přemýšlela, jak bude doma zase rušno, když si brácha řekl, že bude mít děcko...chuďato malé.

 

Stephanie:
Stephanie: Zavonilo. „No konečně,“ řekla jsem si a začala si balit svoje věci do tašky. Dneska to byla docela zajímavá hodina, plná křiku a zkoušení. To se moc často nestává, učitelka vypadá, že za chvíli zkolabuje. Radši už běžím, nebo jí tady budu muset křísit a na umělé dýchání se vážně necítím. Vyjdu ze třídy a do nosu mě praští příšerný zápach. „Co to proboha je? Smrdí to, jak kdyby tu někdo umřel,“ ulevím si nahlas a ignoruju tázavé pohledy žáků stojících okolo. Vydám se směrem k bufetu, protože si chci kopit nějaké jídlo a vonné kapesníčky, které si dám před obličej, protože tohle už se vážně nedá vydržet.  Cesta k bufetu mi trvá asi pět minut a zápach pořád sílí. Konečně jsem tady! usměji se vítězoslavně, v téhle škole je vážně těžké se vyznat. „Ale, ale, koho to tu vidím. Shini? Kukik? Tak jak to šlo u ředitele?“

 

Alex:
Byl konec hodiny ve třídě byl zmatek ale když vycházela ze třídy, každý jí uhnul z cesty. Protočila nad tím oči  a sáhla po mobilu. Za zády se jí objevila učitelka. ,Slečno Yoshito! Vy snad máte mobil v ruce?' Musela se usmát nad tupostí učitelky. ,No.. pokud vidíte tak ano.. nebo máte pocit že na něm stojim?' Provrtává jí pohledem a když se učitelka chystá něco říct, drze jí předběhne. , Měla by jste se jít připravovat na hodinu, MADAM.' Bylo to něco jako rozkaz.. vlastně to byl rozkaz. Učitelka kolem ní v tichosti prosupěla a ona se snažila dostat ke své skřiňce kde bylo až moc llidí. Jakmile přišla,  všichni se vytratili nějak záhadně. Na skříňce měla dopis. Byl napsán krví: ,Již brzy tě dostihnu a zabiju!' Pousmála se nad vzkazem se slovy těším se a otevřela knížku a prohodila si sešity a učebnice..vážně, dneska je tu nějakej moc vbelkej blázinec..

 

Kukik:
„Ušlo to.“ Sdělila jsem jí krátkou odpověď a tím dala najevo, že to nebylo nic světoborného, co bychom musely vysvětlovat.
„Doufám, že mi koupíš svačinu, mám hlad.“ Podívala jsem se na ní prosebně.

 

Stephanie:  „myslíš, že kradu? ten úkol ti nestačil?“

 

Kukik:
„Ty si zlááá.“ Řekla jsem plačtivě a šla otravovat mé dvojče.
„Shiniiii? Koupíš mi svačinu, že jo? Mám hlad.“ Otázala jsem se a nahodila ten nejsmutnější a nejprosebnější pohled.

 

Shinigami: S lítostivým pohledem jsem obrátila kapsy u džín i mikiny naruby. "Gomene~ Ale nemám ani pro sebe...brácha je čórka!"

 

Kukik:
„Hmm… Hm… dobře.“ Přikývnu, vytasím svoji katanu a přistoupím k prodavačce.
„Brý den, potřebovala bych dvě obložený housky, né možná tři, a nebo dejte mi jich pět. Akorát nemám prachy, ale já myslím, že to vyřešíme i tak…“ Kývla sem směrem ke kataně a prodavačka ač nerada se rychle odbelhala pro svačiny.
„A ještě tři lízátka! Tyhle!“ Neodpustila jsem si říct a ukázala na tři největší lízátka, co jsem našla. Prodavačka mi se syčením nakonec vše dala.
„Děkujuuu…“ Řekla jsem miloučce, zasunula zpět svoji katanu a sebrala všechny věci.
„Shini, tu máš svačinu!“ Křikla jsem a hodila sestře jednu z housek, druhou jsem dala Stephanie a ostatní tři si nechala pro sebe.

 

Shinigami:

"Eh...díky..." vzala jsem od ní jednu housku a když jsem se do ní zakousla, všimla jsem si tázavého pohledu nějakého kluka z druhého ročníku. Polkla jsem sousto a propálila ho pohledem.

"Na co koukáš?" zeptal se mě drze a chystal se vzít páčidlo, které leželo v rohu. Zakřenila jsem se a už jsem chtěla vrazit nedojezenou housku do ruky Kukině, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela a vrazila ji do ruky Stef. Pak jsem tasila obě katany a stoupla si do bojové pozice.

"Pojď!" pobídla jsem ho a mezitím se kolem nás utvořil hlouček vejrajících studentů a prodavačky z bufetu. Všimla jsem si, jak jeho páčidlo zazářilo a pak se ke mně rozběhl. Bez problémů jsem odrazila několik útoků, než se zarazil a zacouval do davu, který si začal vzrušeně šeptat.

Otočila jsem se a spatřila Alex, jak si to k nám štráduje s rukama v kapsách a jejím obvyklým vražedným výrazem. Zasunula jsem katany a otočila se k ní.

"Pro Satana zgeblýho, Alex! Kde se objevíš, tam na sebe poutáš pozornost a ničíš atmosféru! S kým mám pak bojovat?" Zavolala jsem na ni s úsměvem, i když by mě nijak nepřekvapilo, kdyby mi neodpověděla.

 

 

Alex:
Podívá se na ní a navteřinku se jakoby pousměje takový záblaek kterého si obyčejný smrtelník ani nevšimne. ,Hm.. Nevim proč se mně bojej. BAF!' zavrčí a dav se posune o několik kroků dozadu. ,Jestli chceš s někým bojovat tak někde kde je možný že se tam neukážu jinak se tvoje obět zblázní strachy.. i když netušim proč že?' Mluví takovým tónem a dívá se tak až z toho de mráz po zádech. Vlastně zázrak.. ona promluvila i když tak zvláštně div se pár lidí z davu nezhroutilo, promluvila na veřejnosti.

 

 

Secre:
Vážně? Matika? Někdy si říkám, jak může takovýhle mučení vůbec existovat. I když, co si to namlouvám, stejně ty hodiny vždycky prospím. Dnes, jako obvykle, mě probudilo až řinčení zvonku. Sebrala jsem si svých pět švestek a vylezla jsem ze třídy. Napadlo mě, že bych si mohla jít koupit kafe, takže se zamířila k automatu. Ehm, ne že bych měla peníze, ale schopnost ovládat elektřinu se u automatů opravdu hodí. Muhaha. Dozvěděla jsem s eopravdu zajímavou novinku, tak jsem se rozhodla, že zajdu za Steph, Shini a Kukik, abych jim to řekla. Existuje jen jedno místo, kde by tihle tři mohli být. Bufet. Jakmile jsem se dostala k bufetu, už se ke mně hnala Shinigami. „Ty máš kafe? Takže máš peníze? Že mi půjčíš?“ „Taky tě ráda vidím. Já a peníze? Tak zas klid jo? Navíc, zaslechla jsem něco o ohrožování prodavačky katanou, takže nemyslím, že potřebuješ půjčit peníze.“ zasmála jsem se. Mezitím k nám došly Steph a Kukik. Uvědomila jsem si, proč jsem za nimi původně chtěla jít a spustila. „Hej lidi. Slyšela jsem jak o tom úča mluví s říďou. Po tom dnešku je to vážně divný, ale už asi pochopila, že s náma nic neudělá. Nebo nás chce zabít...No nic, zítra....se jde do ZOO!“

 

 

Kukik:
„Jééé, zoo.“ Vyjekla jsem nadšeně a začala jsem nadšeně pobíhat okolo. Přitom jsem někde ztratila jedno ze svých lízátek a co víc, ztratila jsem i Shini, Stef a Secre. Tedy vlastně já ne, to oni se ztratily mně, já se nikdy v životě neztratila… Tedy když opomenu pár případů… mno dobře trochu víc případů… Mno to je jedno!
Vrazila jsem si jedno z lízátek do pusy a rozhodla se najít ztracené lízátko… Potom se vydám hledat ty tři, co se ztratily.
Lízátko už hledám dobrých pár minut a ono pořád nikde. Napadly mě pouze dvě možnosti, buď mi to lízátko uteklo, nebo mi ho Shini stihla vzít. S velkou pravděpodobností to bude spíš ta druhá možnost.
 

 

Shinigami:

V klídku jsem cumlala jahodové lízátko a přemýšlela. ZOO? Moc se mi tam teda nechtělo...

"Naše poslední návštěva nedopadla moc dobře..." zamumlala jsem si a musela se pousmát při vzpomínce, jak jsme jednou s Kukik vlezly do pavilonu tygrů a jak jsme tam za něma běhaly s katanama v ruce. Ta zvířata měla velkou depresi.

Když je řeč o Kukik...kde zase je?

"Kukik? Kde jsi?" zavolala jsem a když se neozvala, řekla jsem holkám, že ji jdu najít a šla zpět k bufetu. "Heeej! Ségra! Kde seš?" zavolala jsem ještě naléhavěji, když zazvonilo. Ještě jednou jsem na ni zavolala, ale pak jsem to vzdala a šla na hodinu. Biologii sice zrovna nemusím, ale dneska nám učitelka slíbila pitvu žab a kuřat.

 

 

Alex:
ZOO? Ach ne..Buď tam nepojede nebo pustí celou ZOO na svobodu.Asi se uleje. Hm, má hlad.. příjde k bufetu a prodavačka omdlí. To snad neni pravda.. už ZASE! No nic prostě přeleze pult a de se občerstvit. Schytá pár pohoršených pohledů a zastaví se. ,Buď se přidej, nebo nečum a pokračuj dál človíčku..!'  Odbyde nějakou partičku namyšlenejch fracků. Když se dostatečně občeství, zase vyleze a pokračuje v cestě. Je to sranda- přeplněná chodba a jí každej uhejbá z cesty- nic lepšího snad bejt nemůže. De na vécka do zdrcadla. Když se otvíraj dveře a přichází nějaká partička holek, chudince první se zabodne nůž do zdi kousíček od hlavy a následuje pištění a opakované slovo , Doprdele Alex'. Vylítne z toalet a chytne si jednu z nich pod krkem. ,Děvenko, laskavě tu neřvi přes celou školu..taky by se mohlo stát že mé jméno a jekot by bylo to poslední, co bys kdy řekla..' Odpoví chladně a propaluje jí svým vražedným pohledem a pochvilce ztuhnutou upištěnou žábu odhodí stranou jako nějakej hadr a klidně pokračuje do třídy. Chudák ta žabka ani neví, jak se její krk dostal Alex pod ruky.

 

Yami: Je další den a já se chystám do školy. Po cestě nikdo známí a tak jsem v klidu a trochu si pobroukávám svou oblíbenou písničku nějak mě chytl zpět tak proč ne je krásné ráno raníčko svítí sluníčko a ptáci zpívají ve větru tak proč se nepřidat. Když jsem dorazila ke škole tak jsem jako vždy pozorovala okolí tentokrát jsem vylezla na strom a z něj rovnou na střechu školy nemohla jsem uvěřit koho vidím. Ano byl to Akio oblíbenec každé holky tentokrát měl co si na práci a tak jsem ho jenom pozorovala. Najednou jsem uslyšela zvonek a zase jako opět než jsem dorazila do třídy tak už tam všichni byli i s učitelkou. Zrovna byla matika bože řekla jsem si už zase ta matika jak já jí nenávidím raději bych zase šla k řediteli na pokec ale tohle se mě vyhlo. Když jsem došla k lavici tak si mě ani nikdo nevšiml všichni upřeně koukali na učitelku, že si mě ani nevšimli jak si jdu sednout do lavice. Vybalila jsem si věci a hodina mohla začít já jsem jí pochopitelně celou skoro prospala protože jsem po večerech obcházela různá místa a lezla po všech možných budovách a trénovala až do samého vyčerpání. Když tato hodina skončila tak nastala přestávka. Já jsem si dělala své věci nikoho jsem si nevšímala a bylo mi to jedno jestli se na mě někdo kouká či ne protože jsem měla dost na pilno s děláním jedné důležité věci, která se ani netýkala školy samotné. Když jsem jí stihla dodělat nestačila jsem se divit jak se mi povedla a měla jsem z toho radost, že jsem prostě přes celou třídu zařvala heuréka já to dala. Pochopitelně jsem tím probudila spící Kukik ale co potom se kolem mě všichni seběhli se slovy co to vlastně je. Já jsem odpověděla ani sama nevím ale líbí se mi to a někomu to asi potom dám. Nakonec začala hodina biologie ale ta se nakonec přesunula do jiné části budovy školy. Tato hodina mě nijak zajímavě nebere ale když se jedná o pitvání či tak podobně tak to beru všemi dvaceti. Jenomže dneska nic takového nebylo místo toho jsme se dívali na nějaký nudný film či co to bylo já jsem se vytratila ze třídy se slovy, že si potřebuji odběhnout na WC. Nakonec jsem to vzala štrekou až ke třídě kde byl Akio. Ten zrovna učil další žáky sebeovládání technik a schopností. Teda toto bylo mnohem zajímavější než nějaký film. Koukala jsem se dlouhou dobu a pak mě napadlo mu dát nenápadně na stůl můj výtvor s mými iniciály. Když jsem tak udělala rychle jsem se vrátila do třídy a dělala jako by nic a koukala jsem se na zbytek toho nudného filmu. Jsem zvědavá co na to řekne až si ho prohlédne a přečte si můj vzkaz.

 

Secre:
 Zazvonilo na další hodinu. Se Steph jsme se na sebe podívaly, tak nějak telepaticky si řekly, že na Kukik a Shini, které se najednou ztratily neznámo kam, už nemá smysl čekat a vydaly se směrem na další hodinu.  „Tak co, těšíš se do ZOO?“ zeptala se mě Steph. „Že váháš!  Strašně se těšim na pandy!“ rozzářila jsem se. „Ty máš taky ráda pandy?!“ „Jasně! Jsou tak krásný, tak úžasný, jak jsou barevný *ehm, no..*, jasou tak roztomilý...a teď asi vypadám jak totální dement ale prostě mám pandy hrozně ráda!“ pokrčila jsem rameny. Steph se na mě usmála „Super! Takže se půjdem na ně podívat spolu?“ „Platí! Ale teď...kam sakra zmizely Kukik a Shini?“ „jo, tak to je dobrá otázka..ale oni se určitě zase objeví“ Steph mě uklidnila. Za chvíli jsme už byly ve třídě a jen co vejdem do dveří co nevidíme. Shini a Kukik spokojeně sedí v lavici, lížou si svoje lízátka a ještě na nás volají „Kde jste lidi, co vám tak trvalo?!“ 'Tak jo, někdy mám vážně pocit že se umějí teleportovat..' pomyslela jsem si a zapadla do nejbližší volné lavice.

 

Kukik:
Shini jsem nemusela hledat dlouho, našla jsem ji ve třídě a s ní společně i moje ztracené lízátko.  Ještě předtím než jsem jí ho stačila vzít, se ve třídě objevily Secre a Stef, vedoucí zaujatý hovor, tudíž sem za nimi ani nešla. A stejně už zvonilo na hodinu.
„A jdou se pitvat žabičky!“ Vykřikla jsem, až mi málem zaskočilo lízátko. Učitelka přišla do třídy celkem brzo a nesla s sebou i slíbené žáby a kuřata.
„Shini, tady máš žabičku.“ Podala jsem jí jednu z žab.

 

Shinigami:

Chvíli poté, co se mi Kukik pokusila neúspěšně ukrást lízátko, mi podala žábu.

"Shini, tady máš žabičku!" natáhla ke mně pěst, ve které byla žába s vypoulenýma očima, které vypadaly, že ji brzy vypadnou z důlků.

"Žabičkááááá!" zavolala jsem jako malé dítě a chňapla po žábě, kterou jsem pak přišpendlila hřebíkama za končetiny na dřevěnou desku a vzala do ruky skalpel a nůžky. Vím že to přišpendlení nebylo třeba, stačilo ji jen obrátit na záda, ale já se v těhle věcech prostě vyžívám.

"Takže děcka," začala naše učitelka Biologie. Je to jedna z mála učitelek, které mám ráda, díky jejímu drastickému chování. "dneska si ukážeme další styl řezu a to je- MURASAKI! Co si jako myslíš že děláš?!"

"Sensei, co je tohle?" zeptala jsem se místo odpovědi a zvedla do výše očí malou nepravidelnou kuličku, přičemž některé spolužačky vypískly.

"Ah, tohle?" zeptala se mně učitelka a poposunula si brýle. "Ukaž mi to." přišla k mojí lavici.

"Chvíli se mi zdálo, jako by se uvnitř něco hýbalo, ale pak to přestalo." vysvětlila jsem, když jsem ji 'balíček' opatrně pokládala do dlaně. Překvapeně vykulila oči.

"Wah! Ty máš ale štěstí!" zavolala, jako by to byla výhra ve Sportce. "To je plod! Murasaki, ty máš na pitevní exempláře opravdu štěstí! Vypadá to, že máš samičku a ještě k tomu uvnitř můžeme vidět pulce!"

"Huh? To je divné..." zarazila jsem ji. "Myslela jsem, že se líhnou z nakladených vajec!" podívala jsem se na ni a ona se zarazila.

"Jo no...máš pravdu. Promiň, ale budu ti ji muset vzít, kvůli výzkumu." řekla lítostivě a sebrala mi desku. "Ale řez je jako obvykle čistý! Dobrá práce!" pochválila mě a hodila mi další žábu.

"Děkuji!" zavolala jsem s úsměvem a už jsem z další žáby vytahovala střeva a srdce s plícema. nakonec, když jsem vydloubla očko a odřezala končetiny, jsem ji podala Kukině, ať ji slepí.

 

 

Alex:
Když jí na lavici přistane žába, vztekle zavrčí. ,To jí mam jako zabít?' Kouká na učitelku. ,Jestli někdo tady čeká že budu řezat do žáby, plete se.' Zavrčí, dá si žábu na rameno a hodí si nohy na stůl. ,Ještě někdo řízněte do žáby a slibuju že letíte oknem.' Řekne klidně a zvlášť chladně. Spolýhá na to, že nikdo varování nebude ignorovat.. a když jo, prostě další bídák poletí přez okno.. o jednoho blázna míň je jich tu ještě dost.

 

Shinigami mezitím zmizela ze třídy po Alexině hrozbě, doufajíc že ji neuvidí.

 

Secre:
Hmm, biologie...jaký to zaujímavý a nudný předmět. No, mám hezký výhled z okna...to je Uč na dnešní hodinu ta nejlepší zábava. Najednou jsem u ucha uslyšela ten protivný hlas naší učitelky na biologii. „Slečno Yahoshimo, co kdyby jste přestala přemýšlet nad nesmrtelností brouka a radši začala s prací?“ Probrala jsem se a nevinně se na ní podívala. „A co že to mám dělat?“ Učitelka se na mě podívala pohledem 'Tak děláš si ze mě prdel?' a odpověděla. „Hodina už patnáct minut běží a vy ještě ani nevíte co máte dělat? Panebože. Přestaňte čumět do blba a začněte kuchat tu žábu!“ S odevzdaným výrazem ve tváři jsem se naklonila na žábu a začala do ní řezat skalpelem. Samozřejmě, jakmile jsem narazila na vnitřnosti, nenapadlo mě nic lepšího, než je začít rozhazovat po třídě. A mám pocit, že by se ke mně Shin ráda připojila, kdyby nějakým záhadným způsobem nezmizela ze třídy. Myslím, že Alex zase prohlásila něco až moc vražedně nebezpečného. Ale co, rozhazovat žabí vnitřnosti po třídě je sranda, i když jsem na to sama.

 

 

Zoui:

Jako další přihlížející na skupinu co pitvala žábu jsem se začala smát tomu co tam s tou žábou prováděli až mi ji začalo být líto i když už je dávno mrtvá :D

Šla jsem za nimi abych líp viděla na to co tam dělají. Když sem přišla viděla sem ůplně rozpitvanou žábu a udělalo se mi z toho pohledu špatně.

Běžela sem se na chodbu vydýchat a pak sem se vrátila spátky do třídy. Pak zazvonilo na hodinu a sedla sem si do lavice. Po dlouhé a nudné hodině sem

se rozhodla že se půjdu projít po škole abych nemusela jen tak sedět ale co nevidím... V jedné ze skříněk sem viděla jak tak někdo stojí

a když sem přišla blíž byla tam nějaká holka. Otevřela sem skřínku a pustila ji ven. Ta mi pak řekla že ji tam zavřeli nějací lidé co

přišli bez povolení do školy ale nikdo něvěděl proč. S tou holkou sme šli za ředitelem aby sme mu řekli co se stalo a ředitel řekl že to začne řešit

protože nestrpí aby mu po škole chdilo neznámí lidé. Poděkoval nám a já i ta holka sme se zase vrátili do svých tříd. A pak zse zazvonilo a začala

zase ta nudná hodina. Naštěstí to byla poslení hodina a pak už sme šli na oběd a rovnou domů.

 

 

Andy:
První den ve škole jsem propásla protože jsem jaksi zaspala. Neříkám že jsem spala celý den ale jelikož jsem měla větší problém zvednout se z postele, tak jsem se na to vyašlala úplně. Další den jsem se bohužel z postele zvedla i když těžko. Výpravu do školy neřeším takže se ani neobtěžuju dívat se kolik mám času. Chystání do školy je podle mě blbost, věnovat tolik času škole je blbost sama o sobě. Procházkovým tempem jsem se blížila k té nedně vypadající budově která má krycí jméno škola (její pravý název je mučírna nevinných..). Když jsem otevřela dveře pohltila mě ta ještě nudnější atmosféra. Školník a několik uklízeček na mě vrhali nechápavý pohled. Zjistila jsem že už je asi 15 minut po zvonění. Ti lidé vážně žili v představě že když zjistím kolik je hodin první co mě napadne bude ,,Panebože, rychle do třídy'', opravdu?. . Šla jsem směrem k bufetu abych si koupila něco k snídaní a taky něco na sváču. Prodavačka vypadala docela deprimovaně ale to mi bylo fakt jedno. Po zjištění že nemám ani korunu jsem prodavačce řekla jestli mi to nedá zadarmo, že jí to vrátím zítra. Prodavačka ně mě začala ječet ,, Jak si to jako představuješ ty spratku?!''. Když jsem zaslechla tuhle větu, nasadila jsem svůj vražedný pohled a začla ,,Tak podívejte se paní, od rána jsem neměla nic k snědku, to znamená že jsem hladová, a jak vidíte dneska jsem dokonce vstala z postele a musela jít sem, a to znamená, že jsem fakt podrážděná! Opravdu si myslíte že je moudré nedát mi nic k snídani a ještě na mě mluvit tímhle tonem?!'' Prodavačka se na mě podívala a vrazila mi do ruky jeden balík sušenek. Když jsem vyfasovala svou snídani, rozhodla jsem se ''vyhledat'' svou třídu. Měla jsem takový pocit že je matika, ale neměla jsem páru kde. Jelikož je ta škola fakt obrovská zabralo mi další 15 minut zorientovat se kde to vlastě jsem. Hledání třídy mě unavilo a tak jsem čerpala energii z balíčku sušenek. Ploužila jsem se po chodbě, a pak jsem našla třídu kde se ''učila'' naše třída matiku. Byla jsem trochu zklamaná že jsem ji vůbec našla. Otevřela jsem dveře, a učitelka jako obvykle začala ječet. Nevnímala jsem co tam ta stará bába mele, nezajímalo mě to. Prostě jsem se posadila do poslední lavice a pokojmńě si lehla.. Když zazvonilo na přestávku, několik osob ze třídy (nemám páru o tom kdo to byl, měla jsem eště zalepený oči..) se ke mě seběho a vybalilo na mě že dneska jedeme do zoo. Jediný co mě zajímalo bylo, jestli se za to platí. Prej ne. Pak jsem si uvědomila že budu muset chodit. To byla další věc která mě moc nepotěšila. ,,Naštěstí tam budou nějaký zvířata, třeba si tam nějaký adoptuju''. Zrovna mě slyšela učitela a ta zase spustila svou zdouhavou přednášku o tom že si zvíře ze zoo prostě adotovat nemůžu. Její hlas mě uspával a tak jsem zase usla. Probudila jsem se až na další hodinu (v tu chvíli jsem nevěděla jesti se ještě budem učit a nebo se už jede do té zoo).

 

Stephanie:
Začíná druhá hodina a my jdeme do zoo. Super! Jelikož ovládám zvířátka tak se do zoo opravdu těším, konečně si popovídám s někým normálním, protože u nás ve škole vážně nikdo takový není. „Secre?!“ zakřičím a začnu se zuřivě rozhlížet po celé třídě. Nakonec uvidím, jak se zvedá ze své lavice a uklízí si věci. Rychle k ní přiběhnu a začnu do ní strkat. „Honem, honem, musíme jít do zoo! Copak se tam netěšíš?“

 

Secre:

„Blázníš? Já a netěšit se do ZOO? Umírám touhou tam už jít! V ZOO jsou přeci pandy!“ vysvětlila jsem Stef. Chtěla jsem pokračovat, ale učitelka nám chtěla říct, jak to teda bude. „Takže děcka,  seberte si svý saky paky a za 5 minut se sejdem před školou. Kdo nepřijde, má neomluvenou hodinu. Teď běžte.“ Úča se otočila a odešla ze třídy. Tak jsem se zas obrátila na Stef a pokračovala. „Hej Stef, půjdem se spolu teda podívat na ty pandy? Platí to? Že jo? Že to platí?! Prosím!“

 

Stephanie:
„Jasně, že to platí,“ odpovím a šťastně se usměji. „Tak pojď nebo to nestihneme!“ Konečně vyjdeme ze třídy a zamíříme do šaten. Většina děcek od nás už tam je, což mě docela překvapilo, protože u nás si nikdo moc nepotrpí na přesnost. Na chvíli se od Secre odpojím, abych se mohla převléct a hodit tašku do skříňky. Přece se s tím nebudu tahat, ne?  Když jsem převlečená a upravená (úprava se nesmí podceňovat, co kdyby tam byl někdo sexy? ) vyjdu před školu. Secre už tam je a baví se s holkama z naší třídy. Rychle k ní přijde a odtáhnu jí stranou. „Secre? Tak mě napadlo, když se umíš tak rychle běhat…no, nemohla bys mě vzít na záda a sprintovat semnou do zoo?“ Zeptám se a napjatě čekám, co odpoví. „Prosím.“