Ten blonďák je fakt trhlej aneb Zmutovaný Disney!-Kapitola I.

21.10.2012 20:48

 

Ten blonďák je fakt trhlej aneb Zmutovaný Disney!

Kapitola I.

Takžee, tahle povídka je pro VeveřiciTerku, konečně po dlouhé době, jsi se dočkala, ber to jako opožděný dárek k svátku, takže si čtení užij a i Vy všichni ostatní, co to čtete…

 

Sasuke:

*Achjo, nudím se. Nikde se nic neděje. Jsem nepotřebný *fňuk* Nikdo mi určitě nenabídne práci *fňuk, fňuk* Co takhle nějaký nějaký zakletý princ? Určitě se nenajde. Samozřejmě: Jako obvykle. Ten první princ: Sai Sněhulák byl divný. Pořád by jen mluvil o kreslení a o kreslení. Ten Shikamaru ze Stínů byl zase moc líný. V posteli nic moc. Nakonec jsem to s ním ukončil. Ale ten Rock Lee Rychlík byl zase moc hyperaktivní. A ta husa Sakura Růženka si normálně myslela, že mě zbalí když si změní jméno a převlíkne se za kluka! Jaká nehoráznost! Pche! A ten Chouji byl moc tlustý, když jsem to s ním zkusil poprvé málem mě rozmačkal! A ten Neji byl strašnej šprt! Najde se snad někdo kdo by se mi líbil?* Takhle jsem pokračoval dokud jsem nenarazil do nějakého slizkého chlápka s hrbem, který měl obrovský hrb, byl oblečený jako bezdomovec, v ruce hůl a byl skoro bezzubý.

"Ale, ale! Kohopak to tady máme? Nějaké malé princátko?" naklonil se ke mě a já málem omdlel díky jeho smrdutému dechu.

"A jak můžeš vědět, že jsem princ?" opáčil jsem ledově.

"Prozradily mi to tvé oči a ten řetízek s erbem" prohlásil muž a pích mě dvěma ukazováčky do prsou.

"Jsi princ Sasuke Krasoň Uchiháč! A já mám pro tebe práci!"

"Práci? Jakou práci! Udělám cokoli!" Dobře dobře! Vím co si o mě teď asi myslíte ale jsou to téměř tři týdny co se nudím! Konečně bude nějaký vzrůšo!

Vidíš támhle tu věž?" ukáže svým kostnatým prsten někam na východ

"Jasně že vidím! Nejsem slepej!" žije tam princ Naruto Hyperaktiviťák Uzumakiovič! Lidé z vesnice mu tam nosí často jídlo ale jen v noci, jelikož je to jeho blábolení unavuje. Od tebe se chce abys ho odtamtud nějak osvobodil, odvedl ho daleko odtud a naplnila se tak legenda osvobození! Nejen že nás nebaví jeho řeči, ale taky strašně chrápe a my už celé noci nespali! Prosím! Musíš nám pomoci!"

"Udělám co budu moct!" a tak jsem se vydal na cestu...

 

O 5 minut později:

 

*Bloudím tady v nějakém lese a zpívám si*

"Ustupte, jen ustupte. Nebuď prášná cestičko! Dobrý junák, teď tebou jde. Chce jen poznat svět, maličko! Před naší, za naší, cesta má, ať nepráší...hej!" a začnu si hvízdat.

"Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit! Nevypadám, já věru zle! Přesně chlapec, jak má být! Před naší, za naší. Cesta má, ať nepráší, hej!"

"Sakra!" řeknu si po chvíli. "Asi jsem zabloudil"

 

Naruto

„Kyuubi, co budeme dneska dělat?“ obrátím se s dotazem na svého malého přítele. „Budeme si házet míčkem, ty hodíš, já přinesu“ odpoví Kyuubi radostně. „Ne, to děláme pořád a nejsi pes ale liška, tak se podle toho chovej“  odpovím mu, ty jeho psí hry už mě nebavily. Jak tohohle tvora mohli lidé považovat za nenávistivou bestii, která zničila Královské město? Nechápu to, že by se za těch 18 let tolik změnil? Počkat už 18? „No, jo já mám dneska osmnácté narozeniny že?“ zeptám se nadšeně Kyuubiho. „Jasně, budeme slavit, upečeme dort“ řekne Kyuubi nadšeně. „A já ho sním“ dodá ještě šeptem. „Hej, já tě slyšel!, kdo tady má ty narozeniny, já nebo ty?“ řeknu trošičku dotčeně. „No, tak jo, trochu dortu ti nechám“ odpoví drze. „No, jo tak jdem“ řeknu nakonec a odejdeme do kuchyně.

„Tak co to tady máme?“ řeknu, jakmile otevřu ledničku. „Jéé, on už tu nějaký dort je“ řekne Kyuubi šťastně. „No, jo, ale co teď budeme dělat?“ zeptám se. „Pořád se můžeme vrátit k starému plánu- házení míčku“ odpoví mi. „Ne, to rozhodně ne, nějaký jiný nápad?“ zeptám se a doufám v to, že v té jeho palici se najde i něco lepšího než jen házení míčkem.  „Tak můžeme běhat do schodů a ze schodů po věži“ achjoo co to zase vymyslel? Jeden nápad horší než ten druhej. „Ne, to taky ne, víš kolik ta věž má schodů?“ řeknu už trochu naštvaně. „Tak se půjdeme podívat ven“ řekne Kyuubi do třetice. „Víš, že ven nemůžeme, zakázala mi to matka Tsunade, ani vlastně nwm proč“ řeknu zklamaně. „Ale tak půjdeme, vždyť se to nedozví“ řekne Kyuubi. „Co se nedozvím?“ ozvalo se náhle za námi. „Ale, nic, nic“ odpovím matce Tsunade. „Okey, co chceš za dárek?“ zeptá se mě. „Chci ochutnat rámen ze země obrů“ řeknu hned. „Ze země obrů?, ale ta je vzdálená 7 dní cesty“ stěžuje si matka. „Ale mami, vždyť toho tolik nechci“ odseknu. „Mami?, říkala jsem ti ať mi tak neříkáš! Zní to strašně staře“ rozčiluje se matka. „Sumimasen Tsunade“ omlouvám se matce. „No dobrá, zajdu ti tam“ řekne a odchází pryč z věže. „Kyuubi, máme věž celou pro sebe, jupíííí“ raduju se…

 

Sasuke:

"Okis, takže by to mohlo být nějak tudy..teď tudy..." nějakou chvíli jsem odbočoval jen tak různě, dokud jsem si neuvědomil že chodím v kruhu. "To je fakt na nic" povzdechnu si a sednu si na spadlý kmen stromu, když v tom si na něco vzpomenu.

"Mám přece hledat VĚŽ! U Orochimara já jsem takový pako! Že mě to nenapadlo dřív!" řeknu a začnu se rozhlížet, až konečně najdu to, co jsem hledal.

"Bingo!" vykřiknu a už si to pochoduji k věži, která byla vzdálená asi jednu míli.

  Když se konečně dostanu na místo, všimnu si že věž je moc vysoká na to abych po ní vyšplhal, má moc silné zdi na to aby se daly zbořit (což zjistila moje noha, au!) a nikde ani stopa po dveřích (které jsem mohl začít hledat dřív a teď tady neklopýtat!). Prostě žádnej způsob jak se dostat dovnitř. Vlastně by tu jeden byl...

   Vytáhnu si z toulce dva poslední šípy které mi zbyly a zkusím je zobodnout do zdi. Bingo! Plán vyšel! Pomalu začnu šplhat, až se nakonec dostanu k malému okénku.

"Haló, je tady někdo?" zavolám. Nic.

"HALÓ!" zavolám hlasitěji až se sám leknu vlastního hlasu a málem spadnu znovu na zem z věže. Vlezu dovnitř oknem, což byla chyba, jelikož ucítím palčivou bolest na spánku a pomalu upadám do bezvědomí. Poslední co vidím jsou něčí nohy, jak ke mě kráčí.

 

Naruto:

„Kyuubi, co když jsem ho zabil?“ zděsím se hned, jak vidím něčí tělo ležet na zemi a přitom schovávám pánvičku za zády. Pomalu se k němu přiblížím a odhrnu jeho vlasy z obličeje. Byl celkem hezký. Najednou otevřel oči a já ho rychle praštil pánvičkou (Kukik : nutno podotknouti, že to bylo už podruhé, chudák Sasan)  a uskočil od něho dál. I když nejsem na kluky, nemohl jsem si nepovšimnout jeho nádherných očích. „Kyuubi, co teď sním?“ obrátím se s dotazem na mého čtyřnohého přítele. „Narveme ho do skříně“ odpoví mi jednoznačně. „A co potom?“ zřejmě jsem nepochytil jeho plán. „To se potom uvidí“ odpoví mi. „Ahaa“ odpovím a už ho rveme do skříně, o kterou jsem raději ještě opřel židli, aby náhodou, ten černovlasý kluk “nevypadl“. „Tak to by jsme měli, ale co teď?, musíme něco vymyslet“ řeknu vyděšeně. „Svážeme ho na židli a zeptáme se ho, co tu chce“ řekne Kyuubi po chvilce přemýšlení. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, a tak jsem otevřel skříň, ze které hned vypadl černovlasý, jen tak, tak jsem stihl uhnout, aby mě nezavalil, rychle jsme ho svázali provazy ke židli a čekali až se probudí. „Kyuubi, už se nějak dlouho neprobudil, nemáš nějaký plán, jak ho probudit?“ zeptám se lišky po čtvrthodinovém čekání. „Jasně“ řekne Kyuubi a odběhne někam pryč. „Tak tady to je“ řekne Kyuubi, jakmile se vrátí  v tlamě držící kýbl s vodou. „Teď není čas na koupání“ řeknu vážně. „Ale já se nechci koupat, polij ho s tou vodou“ vysvětlí mi Kyuubi. „Ale vždyť není špinavý, tak proč bych ho měl umývat?“ zeptám se nechápavě. „Jak může být takovýmu k*eténovi jako jsi ty už 18?, když člověka, který spí, poliješ studenou vodou, je velká pravděpodobnost, že se vzbudí ne?“  dovysvětlí Kyuubi svůj plán. „Ahaa“ řeknu nakonec a poliju černovlasého studenou vodou…

 

Sasuke:

Prudce otevřu oči a trhnu sebou, což jsem neměl dělat jelikož se židle ke které jsem přivázán nebezpečně zakývala. Počkat...židle?! Když si všimnu, začnu se vrtět, až to nakonec vzdám. Help! "Hej, ty tam!" ozve se z rohu. „Kdo jsi a co tu chceš?“ z rohu vystoupil nějaký kluk s pánvičkou v ruce a za ním hned nějaká liška. „Hej, pusť mě z tý židle“ začnu řvát. „Neodpověděl jsi na otázku, kdo jsi? A co tu chceš? Určitě chceš Kyuubiho, ale toho ti nedám, není to žádnej démon!“ začne plácat nějaký nesmysli. „Já nechci žádnou lišku!“ vykřiknu až málem spadnu ze židle. „Nechceš? Tak co tu chceš?“ zeptá se nechápavě. „Tak hele, abychom si to vyjasnili, ztratím se v lese, vidím věž, tak vylezu a pak mě někdo praští pánvičkou a sváže k židli“ plácnu první blbost, co mě napadne. Měl jsem jít zachránit nějakého prince Naruta, podle všeho to vypadá, že princem je ten blonďák, ale předčím zachránit? Zakletý není, ani ho tu nikdo nedrží, může si volně běhat po věži… že by mi ten chlápek s hrbem lhal? Ale co by tím získal?...  „Ty jsi princ Naruto?“ zeptám se po chvíli. „Princ?“ řekne a přitom chytí záchvat smíchu. „Co je tady k smíchu?“ zeptám se naštvaně. „Nejsem žádnej princ, jsem Naruto a kdo jsi jako ty?“ zeptá se mě a pořád v ruce svírá pánvičku. „Jsem Sasuke a nemohl by jsi tu pánvičku už odhodit? A nemohl by jsi mě odvázat z té židle?“ mám co dělat abych nevybuchl zlostí. „No, možná bych tě tu měl nechat, dokud se matka nevrátí“ odpověděl mi, ale že by mě z té židle odvázal, to ho ani nenapadlo. „Tvoje matka? Proč by jsi měl čekat na ní?“ zeptám se trochu vystrašeně. „Ona říká, že lidem se nedá důvěřovat, a proto mi zakázala odejít z této věže“ odpoví mi. Ahaa, teď už mi to dává smysl, mám ho odvést z téhle věže a zachránit ho tak před jeho matkou?  Doufám že to tak ten “velbloud“ myslel. „A nikdy jsi nezkusil jít ven?“ zeptám se ho. „To nezkusil a ani to zkoušet nebude“ odpoví liška, počkat… liška mluví? Svět se zbláznil… „A kam šla tvá matka?“ zeptám se blonďáka a přemýšlím nad plánem útěku. „Do země obrů, mě pro dárek, dneska mám narozky“ řekne blonďák hrdě. On má narozky? Dneska mi štěstí přeje. „A nechtěl by jsi jít se mnou? Mám před sebou dlouhou cestu a nechci jít sám, no nebylo by dobré na narozeniny se konečně podívat ven?“ zeptám se ho nadšeně. „Promiň ale máti by mě zabila, kdybych odsud odešel“ odpoví mi. Ale já se jen tak nevzdám. „Prosím, pojď se mnou, nebudeš litovat“ začnu ho přemlouvat a zadívám se mu přímo do očí, vím že, nikdo mým krásným uchihovským očím neodolá. „No to asi… možná bych na pár dní mohl“ řekne koktavě. Yeesss, moje oči dostanou každýho. „Za pár dní budeme zpátky“ řeknu nadšeně, i když neplánuju že by jsme se vůbec vraceli, když potkám konečně za těch pár let někoho jako je on… „Kyuubi ty zůstaneš tady, za pár dní se vrátím“ řekne Naruto lišce. I když liška chvíli protestovala, nakonec souhlasila. „Tak a teď se můžeme vydat na cestu“ řeknu nadšeně. „Hmm…“ řekne Naruto a začal svazovat k sobě prostěradla. „Na co prostěradla?“ zeptám se nechápavě. „Natolik dlouhé lano, aby dosáhlo až na zem, nemám, a tak musíme svázat prostěradla a pak po nich sešplhat“ to by mě nenapadlo, zase tak hloupý, jak to o něm všichni  říkaj, nebude. Když prostěradla svázal, oba jsme slezli dolů. „Juchůů jsem volný“ „Jashine ne, co jsem to udělal?“ „Jupíííí, konečně volnej“ „Ne, máti mě zabije“ „Konečně venku, tohle je můj nejlepší den života“ „Ale ne, co jsem to udělal?“ „Jsem ten nejšťastnější člověk na světě“ „Máti mě zabije“

„Hele tak už mlč, udělal si dobře, že jsi se mnou šel, jasný?“ snažím se říct klidně, ale moc se mi to nedařilo, s tou jeho samomluvou už mě štval, je to horší než, když se hádá Zetsu… „Jo máš pravdu, tak honem jdeme“ řekne nakonec Naruto. Konečně se rozhodl…

 

V tomhle dílečku se yaoi ještě neobjevilo, ale za to víc ho bude v příštím, takže se na příští díl můžete těšit :)

Pokráčko příště… xD