Pomsta a odpuštění

Okis lidi, tak vám sem vložím další povídku co jsem sepsala na konoha.cz :-)

 

 

 

Když jsem začal chodit na akademii, všechny holky po mně šílely. Já si jich ale nevšímal. Všichni kluci by chtěli mít to co já, říkali tomu "lepidlo na holky". Ale já měl v hlavě jediné: pomstu. Můj bratr vyvraždil celý klan a mně nezbylo nic. Jenom má touha po pomstě. Proto jsem tak dlouho trénoval, abych zesílil, a mohl vykonat svou pomstu. Když mi dal Orochimaru zlomek své síly, tak jsem si uvědomil že té síly chci víc. Mnohem, mnohem víc. Má pomsta mi zatemnila mozek, a já se jí nechal vést.

 

Naruto, ty jsi se snažil mně dostat zpět do Konohy, ale já pitomec jsem se hnal za sílou...

Sakuro, ty jsi ke mně hořela láskou, ale já miloval jen sílu a pomstu...

Kakashi-sensei, vy jste mně naučil mnoho technik, a choval jste se ke mně jako k vlastnímu synovi...

Itachi, miloval jsem tě jako bratra, dokud si nevyvraždil celý klan. Potom jsem tě začal nenávidět... Teprve až mi Madara řekl, že jsi klan vyvraždil aby jsi ochránil mně, jsem pochopil, ale bylo pozdě...

 

Naruto, tebe jsem nesnášel, a přitom jsem tě bral za svého nejlepšího přítele a nakonec tě zabil...

 

Sakuro, tebe jsem bral jako slabou, nehleděl na tvou lásku, a zabil tě...

 

Kakashi-sensei, vás jsem bral jako učitele, vzor, jako druhého otce, a stejně jsem vás zabil...

 

Zabil jsem všechny, a až teď si uvědomuji kolik jste toho pro mně udělaly, děkuji vám a omlouvám se...

 

Když jsem zabil Itachiho, zatoužil jsem po pomstě, ani nevím jaké. Prostě zabíjet jak jen to bylo možné... Zabil jsem Orochimara, a teď stojím na útesu a dívám se na hořící Konohu, jak zaniká. Naruto, Kakashi-sensei, Sakuro, Itachi, a vy všichni. Omlouvám se za všechny problémy které jsem způsobil, a doufám že se ještě někdy setkáme, že mi jednoho dne odpustíte... Sbohem...

 

Mladý muž, s vlasy temnými jako noc, a stejně temnýma očima skočil z útesu a v mysli se stále omlouval své rodině a přátelům, dokud nedopadl na zem, a nevydechl naposled...