My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu! Kapitola VI.

27.08.2013 13:38

 

Ahojky lidi, tak jsem se zase dokopala k tomu, abych něco napsala… Mno i když to téměř nikdo nečte, takže to více méně píšu pro sebe a pro Shini (ta snad jako jediná dokáže číst ty moje bláboly). Přesto mě psaní téhle povídky stále baví xD I když je to krátké, tak se tam konečně začíná něco dít, tak přeji příjemné čtení xD

 

My máme sestru!? Aneb pozvánka na svatbu!

Kapitola VI.

 

 

Kukik:

 „Shini, Shini, znáš tady někoho?“ naklonila jsem se ke své sestře a zeptala se na otázku, která mě sžírala už pěknou chvíli.

„Když nepočítám tebe, Shoua a Angee tak nikoho“ odpověděla Shini a pohledem znovu zkoumala okolí v domnění, že třeba někoho pozná. Svatba měla být asi tak za hodinu, přesto tu bylo už mnoho lidí, které jsem snad v životě neviděla…

„Shini? Co by se stalo, kdyby teď začalo pršet?“ škodolibě jsem se usmála a podívala se na všechny ty lidi okolo. Svatba se odehrávala na prostorné zahradě okolo vily, jelikož Shou ani Angee nejsou nábožensky založení, tak kostel nepřipadal v úvahu, přeci jen vlastní zahrada byla mnohem lepší.

„Pršet, jak může z tohohle pršet?“ ukázala na oblohu, na které nebyl jediný mráček.

„Chceš to vidět?“ zeptala jsem se s andělskou tvářičkou. Ovládám vodu a spustit maličký deštík by pro mě byla hračka, zřejmě to Shini taky došlo a zarazila mě včas, než jsem to stihla udělat.

„Ne, radši ne, i když támhletý ženský by to asi neuškodilo“ pootočila hlavu a ukázala na ženu, která právě kopala do nějakého psa, ať jí uhne z cesty.

„Tak to teda jo“ zamračila jsem se a na ženu seslala menší deštík. Ta hned začala máchat rukama a vyjmenovala u toho i pár nadávek.

„Dobrá práce“ pochválila mě Shin a já jen pokývala hlavou.

„Ty Shini?? Nejdeme se podívat ještě za Shouem?“ navrhla jsem svému dvojčeti.

„Jop, můžem, tady by sme se asi unudily.“ Shou byl uvnitř vily, po chvíli jsme ho našli spícího na gauči.

„Vstávej!“ vykřikly jsme obě naráz a obě ho praštily po hlavě.

„Co je?“ zeptal se nechápavě a mnul si bolavé místo.

„Jestli si to ještě nepostřehl, tak se za chvíli ženíš“ vysvětlila mu Shin.

„Aha, aha, chápu“ pokýval hlavou.

„Neříkej, že si na to zapomněl?!“ zeptala se ho Shini s podezíravým pohledem a ruku zaťala v pěst, připravena kdykoli jí použít.

„Ne, ne, vůbec ne“ vykoktal ze sebe, jakmile si všiml její pěsti.

„Tak, hodný kluk“ poplácala ho po hlavě jako psa.

 

O hodinu později

Shini:

Doba se vlekla pomalu, takže jsme s Kuki byly rády, že už to konečně začalo.

„Tyhle kecy okolo nesnáším“ zasyčela jsem směrem ke Kuki a pohledem sjela k muži, který právě oddával Angee a Shoua.

„To já taky ne, vždycky je to t samý, sešli jsme se zde…“ začala opakovat slova, která právě před chvílí říkal ten muž.

„Ještě ty s tím začínej“ povzdechla jsem si.

„Má někdo nějaké námitky, proč by se neměli tito dva brát, jestli ano, ať to řekne teď, nebo navždy mlčí…“ pronesl téměř poslední slova a já už se pomalu začala radovat, že už s tím přestal.

„Jestli ne, tak se můžete...“

„Počkat!“ zakřičel někdo a tím přerušil mužův výklad… No za to mu pěkně děkuju, jestli to bude odříkávat celý znova, tak ten někdo něco zažije. Všechny oči se otočili za hlasem, stála tam postava zahalená v hnědém plášti a s kapucí nasazenou na hlavě.

„A ty jsi kdo?“ vyštěkl Shou, zřejmě se mu přerušená svatba nelíbila.

„Ale notak Shou, neříkej, že si na mě zapomněl“ řekla postava a shodila ze sebe plášť. Byla to mladá žena ve věku téměř stejném jako Shou, měla dlouhé zelené vlasy a její oči měly hnědozelenou barvu. Asi nějaké jeho bejvalka, pomyslela jsem si.

„Eh..? Kdo jsi?“ podíval se na ni Shou s otazníkama v očích.

„Neměl bys zapomínat na lidi, bratříčku“ odpověděla mu.

„Bratříčku? Ale já sestru nemám!“ opáčil Shou a mě na čele naskočila žilka, jak nemá sestru? Já a Kuki jsme jako co? To si s ním ještě vyřídím.

„Shini? Kdo je to?“ zeptala se mě Kuki.

„Netuším, nikdy jsem ji neviděla“ odpověděla jsem.

„Ty si ale krutý bratříčku“ řekla klidným hlasem zelenovláska.

„Mno to teda jsi, jak nemáš sestru, máš hned dvě!“ vytušila jsem příležitost a vložila se do jejich rozhovoru. Vyhoupla se na nohy a zamířila k Shouovi s pěstí pevně zatnutou. Kuki mě následovala.

„A vy jste kdo?“ povytáhla zelenovláska jedno obočí a sjela nás pohledem.

„Shinigami“ představila jsem se.

„a Kukik“ pokračovala Kuki a obě jsme naráz dodaly „Murasaki“. Při tom příjmení se zelenovláska trochu zarazila.

„Takže… vy jste Shouovi sestry?“ vyhrkla překvapením.

„Jop to jsme, a kdo jsi vlastně ty?“ zeptala se Kuki.

 

 

Další kapitola: https://anime-povidky-cz.webnode.cz/news/my-mame-sestru-aneb-pozvanka-na-svatbu-kapitola-vii-/