Lehká mise zakončená dvěma dny odpočinku, Kapitola V.

14.10.2012 20:11

 

Lehká mise zakončená dvěma dny odpočinku

Kapitola V.

 

Kukik

„Grayi?!“ vykřikneme obě naráz.

„Jak dlouho už jsi tu?“ zeptá se překvapená Shinigami.

„Už od začátku“ odpoví nám Gray.

„Nechcete mi říct, co jste včera viděly?“ zeptá se znovu Gray.

„Vlka, který se přeměnil v medvěda, bylo nám divné, že zvířata používají Henge, a tak jsme za ním šly, nic víc“ odpovím.

„To snad není možné, plácneš ještě větší blbost než předtím, ty už radši nemluv“ šeptne Shinigami.

„Fáákt? Já myslela, že tohle je menší blbost, než medvěd, kterej vyje“ šeptnu Shinigami nazpět.

„Ty si myslela? To už prosím tě nikdy nedělej!“ šeptne Shinigami.

„Nechcete už toho šeptání nechat a říct mi, co jste viděli?“ přeruší nás Gray.

„Ale vždyť už jsme ti to řekly“ odpovím.

„Nejsem blbej, vím, že mi lžete, koneckonců nejsem Natsu“ řekne už naštvaný Gray. Pche, obviňovat nás že lžeme, i když je to pravda?? Ten Gray mě štvee…

 

Shinigami

„No jo, zbývá nám snad něco jiného?“ povzdechnu si.

„Shinigami, snad mu to nechceš říct?“ podívá se na mě naštvaně Kukik.

„Nemá cenu to skrývat, ještě k tomu na nás kdykoliv může ten neznámý zaútočit, takže by bylo dobré to alespoň někomu říct“ odpovím jí.

„No jo, ale, ale je to tajemství…, ale asi máš pravdu, měly bychom to někomu říct“ odpoví zklamaně Kukik.

„Cože? Vy jste vlčí dvojčata“ řekne Gray překvapeně, hned co mu dovyprávíme náš příběh.

„Párkrát jsem o nich slyšel, ale nikdy by mě nenapadlo, že se s nimi setkám osobně, myslel jsem, že je to jen legenda“ vykoktal ze sebe překvapený Gray.

„Ahaa, tak takhle to bylo“ řekne Natsu, který právě přišel.

„Kolik lidí to ještě slyšelo?“ zeptá se Kukik naštvaně.

„Už jenom Happy“ odpoví Natsu.

„Ale já nejsem člověk, já jsem exceed“ řekne Happy hrdě.

 

Kukik

To snad ani není možné, i ta modrá kočka to slyšela? Mno tak to za chvilku bude vědět každý!  „Takže vy jste fakt legendární vlčí dvojčátka jo?“ zeptá se Natsu.

„Už to tak bude, mnoo“ odpovím.

„Wow, to je skvělýý“ řekne Natsu nadšeně.

„Co je na tom skvělého?, když kvůli nám, vyvraždili klan, přišli jsme o rodiče a i o bratra“ řeknu naštvaně.

„Jdu se projít, potřebuju vyčistit hlavu“ řeknu nakonec a vydám se hlouběji do lesa.

 

Shinigami

„Natsu, měl by si jít za ní“ řeknu a podívám se na Natsua.

„Proč já, proč tam nemůže jít třeba Gray?“ snaží se nějak vymluvit.

„Protože ty jsi jí naštval“ odpovím mu a nasadím vyčítavý pohled.

„No, jo tak já už jdu“ řekne nakonec a odchází směrem, kudy před chvílí odešla Kukik.

„Myslíš, že ten neznámý se tu zase objeví?“ zeptá se mě Gray hned po tom, co Nastu odešel.

„Určitě jo, říkal, že se zase brzy uvidíme“ odpovím.

„A nevíte, kdo by to mohl být?“ zeptá se Gray. Samé otázky, jak to mám asi vědět, kdybychom to věděly tak už jim to asi řekneme ne?

„Nevím“ odpovím.

 

Kukik

„Ten Natsu je vážně blbej, jak může říct, že být jedním z vlčích dvojčat je skvělý?, nechápu ho“ přemýšlím nahlas.

„Áááá, kterej kre*én tady vykopal tu jámu“ začnu křičet, protože jsem právě skončila v nějaké jámě.

„Nahoru je to asik čtyři metry, jak se odsud asi dostanu?“ přemýšlím nahlas, když v tom si všimnu nějakého tunelu, rozhodnu se tudy jít, co mi taky jiného zbývalo? Najednou se přede mnou objevila nějaká místnost, chtěla jsem tam vejít, jenže jsem uslyšela nějaké hlasy, a tak jsem se schovala zpátky do tunelu.

„Shou, už jsi zabil ty vlčata?“ slyšela jsem z místnosti nějaký hlas. Shou? On řekl Shou? Mohl by to být…, ne! Ten by nás přeci nikdy nechtěl zabít…

„Ještě ne, včera jsem se o to pokusil, jenže se do toho přimotali ti blbci z Fairy tailu, ale dneska to určitě udělám Haru-sama“ odpověděl někdo jiný.

„Shou, dokud to neuděláš, nebudeš se moct přidat do našeho klanu Tiger’s Storm“

„Já vím, udělám cokoliv, abych už nemusel patřit do klanu Wolf’s Night.“ On je členem Wolf’s Night? Takže to musí být…, proč by Shou dělal něco takového?  Jejich hlasy se ke mně blížily.

„No tak pohni se, pohni se“ říkám si sama pro sebe potichu, stála jsem tam a nebyla jsem schopna jediného pohybu.

„Doopravdy Shou, náš bratr? Byl by schopný něčeho takového? Proč?

„Musím to říct ostatním“ řeknu si pro sebe a konečně se pohnula z místa, jenže jsem zakopla hned o první kámen, takže jsem se natáhla, jak dlouhá, tak široká na zem.

„Auu, auu, blbej šutr“ začnu nadávat.

„Není to jedno z těch vlčat?“ zeptal se člověk, jehož Shou oslovuje Haru.

„Hisashiburi da ne, imouto“ řekne Shou a podívá se na mě. On mě vážně nazval sestrou, to znamená, že je to opravdu on…

„Shou, proč to děláš?, proč nás chceš zabít?, proč se chceš přidat do jejich klanu?“ vychrlím hned ze sebe.

„Sestřičko, moc se ptáš, myslím, že ti nemusím odpovídat“ řekne Shou.

„Původně jsem vás chtěl zabít obě naráz, ale, když jsi tu teď tak sama, myslím, že bude jednodušší zabít prvně tebe“ dodá ještě Shou.

„Podle vašeho rozhovoru, soudím, že včera v lese si to byl ty, říkal si, že po nás něco chceš, co to bylo?“ zeptám se zvědavě.

„Není to jasné?, vaše životy!“ odpoví s úsměvem.

„Ale proč?“ zeptám se svého staršího bratra.

„Vy jste taky vzali životy několika lidem, tak proč bych vás teď nemohl zabít?“ odpoví mi bratr.

„Cože? Vzali životy několika lidem?“ vyhrknu ze sebe překvapeně, protože jsem si byla jistá tím, že jsem v životě nezabila jediného človíčka.

“Před šestnácti lety, když jste se narodily…“začal vyprávět Shou

„Obě jste se přeměnily na vlky a běžely někam pryč, všichni z klanu vás hledali, ale nemohli jsme vás najít, po týdnu jste se vrátily a přeměnily zpátky na malá mimina, nikdo nevěděl, co jste za ten týden dělaly, nikdo nechápal, jak jste přežily, nikdo to ani neřešil. Před deseti lety, když byl náš klan vyvražděn a já odešel, jsem se teprve dozvěděl pravdu, našel jsem lidi, kteří vyvraždili náš klan, jeden z nich byl Haru-sama, jenže tenhle člověk mi řekl, co jste za ten týden stihly udělat, zabily jste skoro každého z klanu Tiger’s Storm, přežilo to jen pár lidí a těch pár lidí slibovalo pomstu, kterou po šesti letech udělali skutečností… Kdybyste se nikdy nenarodily, nemuselo se nic z toho stát, náš klan i klan Tiger’s Storm mohli ještě žít“ dopověděl Shou, nebyla jsem schopná jediného slova, nevěděla jsem o tom, že jsme někoho zabily, nevěděla jsem o ničem, co právě Shou řekl, ale co když to není pravda? Co když si to jenom vymyslel?

„Lžeš!, to není pravda“ křičela jsem.

„Ale je sestřičko, věř mi, že kdyby to pravda nebyla, byl bych rád, ale pravda to je a já vás za to musím zabít“ odpoví Shou.

„Ale my jsme nikoho nezabily, něco takovýho by jsme nikdy neudělaly, to nemůže být pravda“ křičím se slzami v očích.

„Slíbil si, že se vrátíš, mi na tebe deset let čekaly a teď se dozvíme, že si nás zradil?“ zeptám se ho.

„Já zradil vás? Nechtěj mě rozesmát, já nikoho nezradil, jen jsem se konečně dozvěděl pravdu a změnil názor“ odpoví Shou s úsměvem. Ten jeho úsměv mě už štve, proč se v takovéhle situaci dokáže smát?

„Už tohohle rozhovoru mám dost“ řekne Shou a vytáhne svojí katanu a napřáhne ji směrem ke mně.

„Dělej, co musíš bratře“ špitnu a zavřu oči.

 

 

Nebojte se, to není konec, mě se jen tak lehce nezbavíte lidičky xD, takže co se stane dál, se dozvíte v další kapitolce xD

 

další dílek: https://anime-povidky-cz.webnode.cz/news/lehka-mise-zakoncena-dvema-dny-odpocinku-kapitola-vi-1/