I smrt může přinášet radost, aneb když se dostanete do světa zvířat Kapitola I.

09.12.2012 21:08

 

Tak jsem slíbila, že první kapitolku přidám brzy, a tak jsem se jí rozhodla napsat dnes, mno není to žádný zázrak, ale příště už t snad bude lepší xD mno jo a teď už nebudu zdržovat a huráá do čteníí xD



I smrt může přinášet radost, aneb když se dostanete do světa zvířat

Kapitola I.


Narumi:

„Narumi! Hej Narumi vstávej!“ uslyšela jsem odněkud známý hlas a pomalu jsem otevřela oči.

„Kibuki?“ špitla jsem, když jsem nad sebou uviděla mého psího přítele, jak mi oslintával obličej.

„Kde to jsem?“ šeptla jsem a rozhlédla se kolem sebe, ležela jsem na rozlehlé louce plné květin, nedaleko odsud jsem zahlédla malý lesík, na druhé straně byla vysoká skála a kousek od ní veliké jezero…

„Ve světě zvířat…“ odpověděl Kibuki s poklesem v hlase.

„Ve světě zvířat?“ zopakovala jsem po něm, když v tom mi došlo, co se vlastně stalo.

„Mami! Tati!“ zakřičela jsem a vyletěla jsem do sedu, až jsem ze sebe shodila Kibukiho.

„Auu“ zaskučel Kibuki, který právě udělal kotoul dozadu.

„Ouu, promiň, si v pořádku?“ zeptala jsem se hned starostlivě.

„Ále jo“ zavrčel.

„Kde jsou mí rodiče?“ otázala jsem se svého pejsánka se strachem v hlase.

„Vlastně to nevím, když člověk zemře, objeví se ve světě mrtvých lidí, stejně tak je to se zvířaty a právě se nacházíme ve světě mrtvých zvířat…“ odpověděl mi Kibuki s poklesnutím v hlase u poslední věty.

„Zvířat?! Ale já jsem člověk…“ nechápala jsem.

„Co tady tak řvete?, ani se vyspat nemůžu“ zaburácel medvěd, který se sem před chvílí vplížil.

„Eee… promiň“ řekla jsem nakonec.

„Člověk?!“ vykřikl medvěd překvapením.

„Etooo… no joo“ nevěděla jsem, co říct.

„Ty mi rozumíš, malá?“ otázal se medvěd ještě překvapeněji.

„Umm“ přikývla jsem.

„U všech medvědů, to snad ani nemůže být pravda“ vyjekl medvěd.

„Jsem Narumi a tohle je můj pejsek Kibuki“ představila jsem sebe i mého pejska.

„Samy, těší mě“ odpověděl a podal mi jeho huňatou tlapu.

„A jak si se sem vůbec dostala?“ vyptával se hned Samy.

„Jeli jsme s rodiči a Kibukim na dovolenou a měli autonehodu, já ani Kibuki jsme to nepřežili a o rodičích nic nevím“ odpověděla jsem s povzdechem.

„A chtěla by si je najít?“ vyptával se hned Samy.

„Samozřejmě“ odpověděla jsem hned.

„Dobrá, teď by jsi se měla trochu prospat, určitě musíš být unavená“ řekl Samy a už nás táhnul do jeho jeskyně.

„Tak tady můžete přespat“ řekl Samy jen, co jsme došli do jeskyně.

„Umm díky“ pískla jsem a lehla si k rozdělanému ohni.

 

Kibuki:

„Samy?“ zeptal jsem se hned, co Narumi usnula.

„Hmm?“ otevřel jedno oko a podíval se na mě.

„I když jsem tu teprve krátce, slyšel jsem něco o proroctví…“ snažil jsem se zeptat na to, co jsem slyšel od ostatních zvířat.

„Hmm jo, ty myslíš tohle proroctví, konečně se začíná plnit, ani nevíš, jak dlouho jsme na tohle čekali“ pousmál se Samy.

„Můžu se zeptat, o co se přesně jedná?“ otázal jsem se podřimujícího medvěda.

„Hmm jasně, vysvětlím ti to, tak dávej pozor…“ začal medvěd.

„Jednoho dne se tu má objevit dítě, dítě, které umí mluvit se zvířaty, dítě, které jim rozumí, toto dítě podle proroctví spojí lidský svět duší s tím zvířecím, dokáže to, co my zvířata jsme nedokázali, až se tak stane, zvířata i lidé spolu budou žít v lásce a klidu, na tohle čekáme už několikset let, ani nevíš, jak jsem rád, že tu Narumi je“ dokončil Samy.

„Ty si myslíš, že to dítě z proroctví je právě Narumi?“ začal jsem chápat situaci.

„Hmm… joo“ odpověděl medvěd s úsměvem.

„Jo a Kibuki, slib mi něco“ otočil se medvěd na mě.

„Co?“ zeptal jsem se napůl nechápavě, napůl zvědavě.

„Neříkej o tomto proroctví Narumi, musí na to přijít sama, ona musí vědět, jak se dostat do světa mrtvých lidí“ odpověděl Samy.

„Hmm… dobře“ odpověděl jsem, došel k Narumi , stočil se vedle ní a usnul.

 

Narumi:

Ráno:

„Dobré ráno Kibuki, Samy“ špitla jsem a protáhla se.

„Dobré“ řekli Samy a Kibuki jednohlasně.

„Jak si se vyspala?“ otázal se mě hned Samy.

„Alee, celkem dobře, díky za optání“ řekla jsem s úsměvem.

„Kibuki, nedozvěděl si se nic o mých rodičích?“ zeptala jsem se starostlivě svého pejska.

„Bohužel ne…“ poklesl v hlase.

„Budeme je muset najít, vyrážíme prozkoumat terén“ zavelela jsem a vyšla ven z jeskyně s Kibukim a Samym v patách.

„Samy? Moc to tu neznám, a tak nevím, kde, co přesně je, kudy bychom se měli vydat?“ zeptala jsem se medvěda.

„Znám to tu jako své vlastní boty, ale stejně nevím, jak se dostat do lidského světa, promiň, ale v tom ti nijak neporadím“ řekl sklesle.

„Nevadí, jdeme třeba tudy“ řekla jsem a ukázala jsem směrem k malému lesíku.

„Tam bydlí můj kamarád Dezy, zeptáme se ho, jestli neví něco o lidském světě“ navrhl hned méďa.

„Okey“ pískla jsem nadšením, chtěla jsem vidět rodiče co nejdřív, to šlo.

„Kdo to je?“ 

„To já nevím, ale vypadá to jako člověk…“

„Mohlo by to být to dítě z proroctví?“

„Hmm… nezdá se mi, je nějaká malá“ slyšela jsem odněkud rozhovor dvou veverek sedících na jednom ze stromů v lese.

„Jaké proroctví?“ zeptala jsem se nechápavě Samyho.

„Ale žádné, veverky drbou vše, a taky si rády vymýšlí“ odpověděl mi Samy trochu nejistě.

„Dezy? Dezy? Jsi tady?“ začal volat medvěd na svého kamaráda, po chvíli se k nám dobelhal nějaký jezevec.

 „Kdo mě to tady otravuje, když zrovna spím?“ začal nadávat jezevec.

„Ahoj Dezy“ pozdravil ho hned Samy.

„He? Samy jsi to ty?“ zadíval se na něj jezevec.

„Hm jo a tohle je Kibuki a Narumi“ představil nás hned.

„Ahoj, ráda tě poznávám“ řekla jsem mile.

„Člověk?!“ zarazil se a zadíval se na mě, jako kdybych byla nějaký duch, mno ale ono to zase tak daleko od pravdy není, bohužel já jsem duch, duch ve zvířecím světě…

„Áno člověk, hledám svoje rodiče, ale vůbec nevím, kde bych měla začít s hledáním, a tak Samyho napadlo, že by si nám mohl pomoci…“ odpověděla jsem mu hned.

„Ahaa, to jste měli říct dřív, pojďte dál“ řekl Dezy a už nás zval do jeho jeskyně.

„Chvíli tu počkejte“ řekl Dezy a odešel někam ke knihovně a začal se přehrabovat v knihách…

 

 

Pokráčko příště xD


Druhá kapitolka: http://anime-povidky-cz.webnode.cz/news/i-smrt-muze-prinaset-radost-aneb-kdyz-se-dostanete-do-sveta-zvirat-kapitola-ii-1/

Diskusní téma: I smrt může přinášet radost, aneb když se dostanete do světa zvířat Kapitola I.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek